Suffering-3-Náhlá změna

Gaara ucítil ránu na břiše která ho probudila. Ospale zamrkal do slunečních paprsků a s protáhnutím se posadil na peřiny. Znovu ucítil malou ránu na břichu a očima zajel na polštář. Hachi se zavrtěla a znovu vykopla nohou. Na tváři měla jakýsi strachu plný výraz občasně doplněný slabím zasténáním. Gaara se pomalu zvedl a tiše odešel do kuchyně. Z toho co našel v lednici dal dohromady něco jako snídani a na tácu se kulhavým krokem opět vrátil do ložnice. Tác si odložil na noční stolek a naklonil se k dívce. Jemně jí chytil za ramena a opatrně, jako by se bál že se mu pod rukama rozpadne s ní zatřásl.
„Hachi? Hachi vstaň.“ Řekl tiše. Dívčina sebou vyděšeně trhla a otočila hlavu kamsi na prázdno.
„Tady máš snídani Hachi.“ Řekl Gaara a položil tác s jídlem na její kolena. Hachi mu věnovala nechápavý výraz a sklonila hlavu k nohám.
„Jídlo.“ Upřesnil Gaara. Hachi se na okamžik usmála a pomalími pohyby dlaně začala zkoumat nádobí. Jemně objela prstem okraj hrnečku s teplím čajem. Když jí prst sklouzl do tekutiny, tiše vykřikla a nechápavě se otočila na Gaaru.
„To je čaj… vypij ho.Zažene žízeň.“ Objasnil a trochu ostýchavě vzal do dlaní její nejisté ruce. Nasměroval je na hrneček a zvedl k dívčině puse. Hachi se nejdřív podezřívavě dotkla rty okraje a trošku si usrkla. Hned jak pochopila o co jde začala hltavě polykat, zatímco jí Gaara hrneček přidržoval.
„Žízeň pryč!“ usmála se když do sebe obrátila celí obsah. Gaara se pousmál a položil hrnek na noční stolek. Hachi mezitím začala zkoumat talířek s rýžovými koulemi. Chvilku bříšky prstů přejížděla po povrchu až nehtem kousek uloupla. Vložila si ho do úst a párkrát kousla.
„Hm…“ vydala a uždíbla další kousek. Za chvilku už tác zel prázdnotou a Hachi polykala poslední drobky. Gaara se zvednul že to odnese když začal pronikavým, skřípavým zvukem drnčet zvonek. Hachi nadskočila leknutím a hlavu zavrtala do peřiny. Gaara se zvednul a odešel otevřít.
„Nazdar bráško!!“ vykřikla Temari a zářivě se na sourozence usmála.
„A..Ahoj Temari.“ Vykoktal Gaara ale to už se Tem hrnula dovnitř.
„Tady jsem ti něco nakoupila…“ uslyšel její hlas z kuchyně a pak řinčení nádobí, vrzání pantů u poliček a šustění sáčků a pytlíků.
„Gaara?“ ozvalo se od futra dveří ložnice. Oba se otočili aby spatřili Hachi, nejistě stojící a s hlavou natočenou do prázdna naslouchající každé slovo. Gaara pět nabral rajskou barvu a tryskem se otočil. Temari se jen uchechtla a s jednou taškou v ruce se vydala k dívce.
„Ahoj Hachi… já jsem Temari! Přinesla jsem ti něco na sebe… pojď pomůžu ti to oblíknout.“ Řekla mile a jemně ji chytla za ruku.
„Gaara?“ pípla Hachi a otočila hlavu kamsi, kde ho čekala.
„Neboj Hachi… já jsem tady!“ odpověděl stále otočen. Temari už na nic nečekala, popadla Hachi za ruku a vtáhla jí dovnitř.
***
„Jste tam už nejmíň dvě hodiny!! Co tam děláte??“ Gaara netrpělivě přecházel po kuchyni, co chvilku klepnul prsty o stůl a každých několik vteřin mrkl okem po nástěnných hodinách. Vůbec nevěděl co se to sním děje. Od kdy on je netrpělivý? Od kdy on se zajímá co se děje s jinými lidmi? Nedokázal si pomoci ale slepá dívka mu učarovala. Ještě nikdy neviděl tolik nejistoty a strachu v gestech. Připadal si jako by se v něm probouzel ochranitelský cit. Kdykoliv se jí dotýkal, dělal to co možná nejopatrněji… Hachi mu přišla jako porcelánová panenka. Krásná a čistá, přesto křehká. Tolik se bál že se mu při sebemenším klepnutí rozsype. A to nechtěl… po tak dlouhé době se cítil že ho konečně někdo potřebuje a co možná víc, má rád!
„Tradá!“ jeho nervozitu přerušil veselí hlas Temari, která vyšla z ložnice. Hned za ní se nejistě, s pomocí zdi objevila Hachi. Dlouhé, šedé vlasy už nebyli zacuchané ale s neposednými kudrlinkami lehce ležící na ramenou. Nahé tělo zakrývala béžovo-červená sukně a černo-hnědé tričko. Bosé nohy byly chráněny vysokými botami na zip a odřené, zjizvené ruce zakrývali návleky. Gaara pootevřel pusu ale naštěstí si uvědomil co dělá a zase jí zavřel.
„Moc.. moc ti to sluší Hachi!“ podotkl a dál si prohlížel tu náhlou změnu. Temari vzala Hachi za ruku a dovedla jí ke Gaarovi.
„No tak… řekni mu to!“ popostrčila ji k němu.
„Já…já ti chtěla říct.. že…že ti děko… ne… že ti děkuj…děkuju!“ vykoktala namáhavě a vítězoslavně zvedla hlavu ke Gaarovi. Ten se jen trochu nesměle pousmál.
„Nemáš za co!“ řekl.
„Joo… a zapomněla jsem! Vyprávěla jsem Hachi o ramenu!“ dodala Temari.
„Hachi Gaara ramen!“ vyhrkla Hachi a zářivě se usmála.
„Chceš jít na ramen?“ uhodl Gaara. Hachi se zazubila a lápla do vzduchu. Gaara její ruku chytil a jemně jí stiskl.
„Nebudu rušit! Užijte si to! Ahoj Hachi, měj se Gaaro!“ usmála se Temari, a otevřeným oknem se vytratila. Gaara vzal Hachi za ruku a vyšel s ní na chodbu. Vesnicí se neslo světlo a ruch zastávajícího večera. A nejen to… vzduchem se nesla známá vůně.
„Ramen!“