Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 013 : Dítě? Konan, je ti dobře?

„Dítě?“ vykulila na ní oči Reina.
„A proč ne. Jsi náladová, není ti pořád dobře.“ Usmála se Konan.
„Konan? Nepřeskočilo ti náhodou? Jen mi prostě není dobře, to je všechno.“ Zašklebila se Reina.
„Aby ses potom nedivila. Jestli budu mít pravdu, tak mi to potom řekni.“ Zasmála se Konan a sedla si ke stolu. Nalila si kafe a když si ho Reina chtěla nalít vzala jí hrnek a zakroutila hlavou.
„Konan!Nechtěj mě naštvat!“ zaškaredila se Re.
„Proč nesmí Reina pít kafe? Jedině, že by byla…“ podíval se na ní zkoumavě Kisame.
„Opovaž se to slovo říct a já ti říkám, že se nedožiješ rána.“ Podívala se na něj vražedně Reina.
„uhm jsem ticho.“ Andělsky se usmál Kisame. Reina nakonec od Konan vydobyla aspoň trochu kafe. Vzala si k snídani jablko a vydala se za Peinem pro misi.
„Dneska pro tebe misi nemám.“ Odvětil Pein, když se ho Reina zeptala, co to bude dneska.
„Jak to?“ podivila se.
„Dneska pro tebe vážně nic nemám, takže můžeš jít.“ Vyhodil jí Pein slušně z pokoje.

A tak se Reina rozhodla, že bude dneska odpočívat. Natáhla na sebe mikinu a vyběhla ven k řece. Tohle místo tady milovala, chodila sem skoro pokaždé když neměla co dělat. Přemýšlela nad svou minulostí. Myšlenky jí probíhaly hlavou a ona si je potřebovala urovnat.

„Tati, kdo to je?“ ptala se dívka svého otce.
„Tohle je Minato, bude tě hlídat tenhle týden co budu na misi.“ Usmál se a pohladil malou asi tříletou holčičku po vlasech.
„Tak pojď Reino, půjdu ti ukázat Konohu ano?“ usmál se na ní blonďák a vzal ji do náruče.
„A Minato nezapomeň, že nesmí jíst rámen ano? Jsou jí teprve tři.“ Usmál se na ně Reinin otec a vyrazil za svým týmem k bráně.Sotva došli kousek cesty ozval se jim za zády pro Minata známý hlas.
„Minato-sensei! Kde jste tak dlouho máme přece trénink!“ Minato se na dívku provinile podíval.
„Promiň mi Rin. Zapomněl jsem.“ Rin si zkoumavě Reinu prohlížela.
„Kdo to je senseii?“ odvážila se zeptat.
„To je Reina. Mám jí na týden na starost. Bude s námi chvíli trénovat.“ Usmál se na ní Minato.
„Taková malá holčička? Trénovat s námi?“podivila se Rin.
„Je malá, ale už studuje akademii.“ Upozornil jí Minato.
„Ona?“ vykulila Rin oči a Reina kývla hlavou.

Došli na cvičiště kde už stáli dva kluci. Jeden šedovlasý s maskou přes obličej a druhý černovlasý s brýlemi.
„Takže si senseie našla Rin.“ Zašklebil se černovlasý. Rin po něm hodila extra vražedný pohled. Když zjistil, že nejde sensei sám zpozoroval malou holčičku v jeho náruči.
„Kdo to je sensei?“ podivil se Obito.
„Je to Reina, bude s námi chvíli trénovat.“ Informoval je. Obito už se chystal namítnout, že je malá, ale zastavil ho vražedný pohled malé holčičky.
„Kakashi ty se nepředstavíš?“ pokárala ho Rin
„Proč, udělala jsi to za mě.“ Zamumlal chlapec a dál si seděl na kameni.
„Takže začínáme bando.“ Zašklebil se Minato.

Ani jednoho už neuvidí. Jedině Kakashiho, který stojí na opačné straně než ona. Vždy tomu říkala přátelství a teď ? Už možná zítra můžou stát proti sobě a bojovat na život a na smrt. Bylo to nemyslitelné. Vzdát se všeho, kvůli něčemu. Kdyby si měla vybrat jestli mít šťastné dětství nebo to svoje. Asi by se rozhodla pro svoje. Jinak by nepoznala Akatsuki, její novou rodinu. Žila by s nějakým usedlým ninjou někde ve vesnici buď v Deštné a nebo v Konoze. Tohle by nebyl život pro ní.

Zatřásla hlavou aby z ní vypudila tyhle pesimistické myšlenky a zahleděla se na západ slunce. Pro sebe se usmála a vydala se zpátky do sídla. Na tváři se jí rýsoval dobrosrdečný úsměv. Došla do sídla a padla do nejbližšího křesla.
„Co že tak zvesela?“ podivil se Hidan, který právě přicházel z kuchyně.
„Dneska mě nenaštveš Hidane, dneska ne.“ Usmála se na něj Reina a čapla po nejbližší knížce.
„Co se ti stalo? Kde je naše Reina, řekni no?“ smál se Hidan. Reina se na něj podívala se zvednutým obočím ale okamžitě vybouchla v záchvatu smíchu.
„Hledal tě Itachi.“ Zamumlal na její adresu Hidan s plnou pusou.
„Díky.Kam šel?“ usmála se Reina na Hidana.
„Do pokoje.“ Zakřenil se Hidan, ale dál si všímal jen své svačině.

Pokoj již byl v obyvatelném stavu. Itachi se unaveně svalil na postel a zavřel oči. Zavrzaly dveře a objevila se v nich hlava Reiny. Itachi zvedl unaveně hlavu a usmál se.
„Co jsi prosím tě dělal?“ usmála se na něj Reina a přisedla si k němu.
„Zprovoznil pokoj. Abychom měli kde spát.“ Usmál se a objal ji kolem pasu.
„Děkuji. Neměla jsem na to čas a ani energii.“ Vydechla úlevně. Itachi si jí přitáhl na klín a políbil jí na tvář.
„Pro tebe jsem to udělal rád.“ Reina se na něj šťastně podívala a schoulila se mu do náruče.

K večeru se všichni sešli na večeři. Dnes měli všichni velmi dobrou náladu, smáli se a bavili se mezi sebou. Ostatní zapomněli na rozepře, které mezi sebou měli. Dneska se nikdo nehádal a Reině nevadili Hidanovi narážky na děti, brala je s klidem a vždycky mu nějak vtipně odpověděla.
„Tak co maminko? Kdypak?“ zašišlal na ní Hidan.
„Já už nevím asi až za 7-8 měsíců.“ Zamyslela se naoko. Všichni na ní vykuleně hleděli neschopni slova. Itachi vedle ní ztuhnul
„Ježiš lidi, to měl být vtip, chápete? Nikdo tady těhotný není.“ Zašklebila se na ně Reina.
„Tohle nám nedělej! Já už myslel, že budu strýček.“ Pokáral jí Hidan. Reina jen protočila oči v sloup. Po večeři se Reina okamžitě zvedla a odběhla do koupelny. Itachi vyběhl za ní s pokusem zjistit co jí je.
„Reino? Jsi v pořádku?“ zeptal se jí přes dveře.
„To je dobrý, hned jsem zpátky!“ ozvala se Reina a pak byl slyšet jen proud vody.

Po chvíly se skutečně Reina vrátila, ale byla bílá jako stěna. Oči měla zarudlé a celkově nevypadala dobře. Itachi se na ní soucitně díval, ale nemohl nic dělat. Nikdo nevěděl co se to s ní děje, jen Konan a Reina něco tušila, ale nechtěla si to připustit. A proto se snažila všechno před ostatními skrýt. Už jí nebylo dobře včera, ale dneska to bylo mnohem horší. Omluvila se ostatním a vydala se si lehnout.
„Nevíte někdo co jí je? Už včera strávila většinu času volna v koupelně.“ Zeptal se ostatních Pein. Ti jen pokrčily rameny. Jen Konan se tvářila, že ví něco víc než ostatní, ale nikdo si toho nevšiml. Jen Kisame se tvářil zamyšleně.
„Musíme to zjistit, tohle jí ničí.“ Zašeptala zděšeně Konan. Všichni s ní souhlasily. Pokud to nezjistí bude Reina déle trpět.
„Ale co by to mohlo být? Chřipka? Nějaká jiná nemoc?“ přemýšlel Sasori. Konan jen protočila oči v sloup a dál poslouchala jejich nápady.
„Rozpustíme to dneska ano?“ rozhodl Pein a zvedl se od stolu a spolu s Konan se vydali do pokoje.
Itachi potichu vešel do pokoje aby Reinu nevzbudil, ale ona nespala. Seděla na posteli a dívala se na dveře. Vypadalo to, že jí stále není dobře. Itachi se soucitně usmál a posadil se k ní. Objal ji kolem ramen a seděl tam s ní dlouho dokud se jim nechtělo spát. Usnuli až k ránu.