Romantika

Fúkal ľadový vietor a stromy sa ohýbali pod jeho náporom. Mráz liezol pod kožu. Mraky na tmavej oblohe sa hnali šialenou rýchlosťou. Zastavili sme sa. Už sa nedalo bežať. Pomaly sa začalo stmievať.
„Tu sa utáboríme,“ zavelil Kakashi. Poslúchli sme, „chcelo by to nejaké závetrie, však?“ Poškrabal sa po hlave a aj cez masku bolo vidno, že sa usmial. Mrkol pritom na kapitána Yamata. Ten si povzdychol.
„Mokuton: Shichuka no Jutsu,“ jeho dlaň sa dotkla zeme a z pôdy vyrástol malý dvojposchodový domček.

Hikarin pohľad

Odišli sme od nich a nastalo hrobové ticho. Kebyže okolo letí mucha, určite by ju bolo počuť. Ani jeden sme nevedeli čo povedať. Bolo to až trápne ticho. Proste sme išli do Ichiraku Rámen. Ani sme si neuvedomili, a boli sme pri Ichiraku. Sadli sme si a objednali dva rámeny.
Zrazu Neji povedal: „Ehmm... Ako sa máš?“
„Dobre,“ energicky som mu odpovedala a tým som mu zničila možnosť začať rozhovor. Doniesli nám rámen, popriali sme si dobrú chuť a pustili sa do jedla. Stále bolo ticho.

Než začnete číst

Dobře, tak je to tady, jdu vás všechny zklamat vyhrocením situace a odhalením velkého tajemství kolem Naokiho. Nicméně jelikož plno z vás v průběhu psalo, že má různé teorie na to co se stane a jak je to vlastně s Naokim, udělalo by mi radost, kdybyste mi napsali pod tenhle dílek, co jste si mysleli. Jelikož i mě při psaní napadalo plno jiných možností co s ním.

Kankurou vylezl až do posledního patra a mezi harampádím našel starou fotku pokrytou prachem.
„Tak tohle je on, Yondaime Kazekage.“ řekl a podal jí ji.
„Je ti podobný.“ řekla Suki s lehkým úsměvem a zase mu ji vrátila.
„Ano to je, ale nebyli jsme si moc blízcí.“ přiznal Kankurou a trochu ledabyle ji zase hodil do krabice, z které ji předtím vylovil.
„Jak to?“ zeptala se Suki zvědavě, protože si nebyla jistá, jestli se ho na to může jen tak ptát. Některé rány zůstávaly čerstvé dlouho.

Tým sedem čakal v Údolí konca na svojho Senseia. Ten však nie a nie prísť. Vedeli, že je u neho meškanie normálne ale vždy dorazí maximálne o dve hodiny neskôr. Naruto nevedel, čo má od zúfalstva z čakania robiť. Sakura sa len pozerala na fontánu a myslela na Sasukeho.
"Láska kde asi si?“ Pýtala sa samej seba. Z myšlienok ju vytrhol iba Narutov krik.
"Ach, ja už to čakanie nevydržím! Sme tu od deviatej od rána a je šesť hodín večer! Pokiaľ nepríde do dvoch minút, vraciam sa späť!“

„Tím chceš říct, že se celou dobu honí za špatnou osobou? Že celou dobu nenávidí někoho, koho by měl spíš milovat?“ nevěřila vlastním uším Tokime.
„Je to tak lepší… sám jsem si to zvolil,“ opáčil klidně Itachi.

„Ptám se, co to má znamenat?!“ zakřičel Hiashi znovu. Zář lucerny, jež držel v ruce, jen podtrhovala vražedný výraz v jeho tváři. Oči mu těkaly a zhluboka dýchal.
„Běž okamžitě do svého pokoje, Hinato! A nepřej si mě ráno!“
„Ale.. ale tati..“ řekla Hinata roztřeseně.
„Hned!“ zařval Hiashi. Naruto se smutně podíval na Hinatu. Bál se o ni. Svěsila hlavu a vešla dovnitř.

Zobudila som sa na to, že mi slnečné lúče zohrievajú pokožku. Usmiala som sa a spokojne som sa natiahla. Otvorila som oči a svižne vstala z postele. Rozhliadala som sa po miestnosti.
Takže to nebol sen. Naozaj som u Naruta v dome. Úsmev na tvári sa mi rozšíril a vyšla som von na balkón. Ovanula ma príjemná vôňa ruží. Chvíľu som sa len tak pozerala do neznáma a potom som vošla do izby a obliekla som sa. Zišla som dole do kuchyne a chcela som si niečo pripraviť na raňajky, keď ma zastavila čiasi ruka.

Minule: Naruto konečně našel něco, co ho na jeho práci těšilo, stále víc se věnuje Naokimu a stará se o něj víc než Sakura, která je v poslední době podezřele náladová. Bohužel zároveň Sasuke zjišťuje, že Sakura má s Narutem syna. Je z toho v šoku a tak si s ní musí promluvit, Sakura přizná, že si Naruta vzala protože otěhotněla, Sasuke odchází, aby si to všechno nechal projít hlavou, ale Sakura pod vlivem okolností zničeho nic ztratí vědomí.

Ale díky tomuhle vyrušení už brzy bylo uklizeno, i chutná večeře byla připravená. Jinak není jisté, jak by to všechno dopadlo, kdyby Sagi ještě chvíli všechno nechala na Mei, která se stihla hned po incidentu v kuchyni někam vypařit...

„Tak tedy dobře, přijímáme tvou nabídku a myslím si, že nás podceňuješ.“ ozval se Konohamaru a Moegi jen kývla na souhlas.
Jen počkej, ty vejtaho. Jednoho dne budu hokagem a tak tě musím porazit, jinak se nnemohu Narutovi-neechan rovnat. Probíhalo Konohamarovi hlavou.
Stačí, když tě jednou škrábnu chakra-skalpelem a rozhodím ti nervy nebo poškodím orgány. Nejdřív však použiji sílu, abych si zjistila tvé reflexy a trochu si tě proklepla. Jak si asi silný? To je jedno, s Konohamarem tě dostaneme. Rozmýšlela Moegi.

„Nejdeš?“ sklamane sa spýtal Yoshi.
„Dobre vieš, že takéto akcie ma nijak nelákajú,“ mávol nad tým rukou Naruto.
„Akcie,“ uchechtol sa Yoshi. „Na túto oslavu sa bude spomínať! Ľudia si o nej budú roky rozprávať, šeptom a s úctou budú hovoriť: Mal by si byť rád, že si tam nebol.“
„Zvolil si zvláštnu taktiku ako ma presvedčiť.“
Yoshi si povzdychol. „Bude tam hromada pekných kunoichi. Pripravených sa vrhnúť na konžského ninju číslo jedna,“ pokúsil sa naposledy.

Do věže dorazili jako první. Kimiko i Gaara mlčeli jako zařezaní, oba ještě trochu nesví z toho, co se v tom lese stalo. Gaara hlavu plnou výčitek svědomí, Kimiko zase neschopná zapomenout na tu změnu, co se v chlapci udála a na fakt, že i tenhle neuvěřitelně děsivý, démonický Gaara, ji neuvěřitelně přitahoval.
Zato Kankurou zjevně nehodlal mlčet. Zíral z jednoho na druhého a nebyl schopen si sám vyvodit, jak to, že ta holka bláznivá ještě žije.

Minarin pohľad

,,Hokage prepáčte, ale čo myslíte tým , že nás chcete dať do tímu?“ Tsunade sa na mňa pozrela podráždeným pohľadom lebo som jej asi skočila do reči.
,,Myslím to tak že vás dve zaradím do tímu. Dúfam , že už chápete,“ Pozrela som na Hikari.
,,Ale-„ Tsunade nás zastavila.

[i]Usnula rychle, bezesný spánek přišel jako uklidňující, osvěžující vlna, jíž se Neko s radostí a s povděkem poddala. Dlela si ve sladkém nevědomí, a možná proto nevnímala ani to, že na okenní rám se posadila temná postava, jejíž oči i v té tmě rudě žhnuly. Netušila, že Uchiha Itachi se na ni dlouhou dobu díval, než se sám otočil a vyrazil pryč. Dnes přišel, aby si potvrdil, že ji skutečně nedokáže opustit. A podařilo se mu to.

[center]
Do pláče mi je,
když vím co se stane,

,,Klameš..." zopakovala som v šoku a katanu som trochu povytiahla z jeho tela. Prerívane sa nadýchol.
,,Taká silná a pri tom tak slabá... až je to na zaplakanie." z jeho hrdla sa aj cez ten chrapľavý dych - kedy mu v hrdle klokotala krv, ktorá mu postupne vytekala v tenkých pásikoch z úst - ozval výsmešný smiech. Tak šialený, až sa mi takmer vlasy zježili.
,,Hmmm, ja nie som ta, ktorá tu zomiera." na tvári sa mi objavil úškrn, keď som si uvedomila, že som konečne dosiahla svoj ciel.

,,Vrátiš sa späť do Konohy." to boli prvé slová, ktoré som počula ešte som ani neotvorila oči do slnečného a horúceho dňa. Pomaly som sa pretočila na chrbát a hlavu som natočila na otca, ktorý stál v mojej izbe a tváril sa prísne.
,,Prosím?" zvráštila som tvár a dúfala, že som zle počula.
,,Už je toho dosť. Chodíš tu ako bez duše, absolútne nikoho nepočúvaš, nevnímaš čo sa okolo teba deje a odpovedáš uplne mimo. To nie je tá Anamo, ktorá sem prišla. Čo sa s tebou stalo?" jeho výraz tváre sa zmenil a tváril sa ustarane a zničene.

Sayu a Shikamaru běželi určeným směrem. Za sebou zanechávali kilometrové vzdálenosti, a čím více se blížili k Listové, tím více Sayu přepadal zvláštní pocit nebezpečí.
„Za chvilku poběžíme přes dlouhou louku. Jestli jsi unavená, odpočineme si tam.“ Řekl Shikamaru. Sayu pokývala na znamení souhlasu hlavou. Běželi ještě chvíli, když zahlédli světlo končícího lesa. Před nimi se otevírala nádherná louka.

Další den si Deavina zavolal Pein k sobě do kanceláře, což byl vlastně jen pokoj s dveřmi.
„Mám pro tebe solo misi – půjdeš do Konohy, najdeš sklad tajných svitků a přineseš mi, co uneseš.“