Kytička má holku!? ep.21... Po příchodu

Ale díky tomuhle vyrušení už brzy bylo uklizeno, i chutná večeře byla připravená. Jinak není jisté, jak by to všechno dopadlo, kdyby Sagi ještě chvíli všechno nechala na Mei, která se stihla hned po incidentu v kuchyni někam vypařit...

Sagi si zase jednou připadala potřebná, jak tak likvidovala zbytky Meiina řádění. A zároveň se zařekla, že černovlásku zaučí, aby nebyla jediná, kdo se teď, když má Konan plné ruce práce s dítětem, bude starat o chod domácnosti. Přeci jen, od té bandy budižkničemů kolem nemohla očekávat žádné velké věci. Ti byli rádi, když si zvládli donést dřevěnou bednu plnou lahví saké, aniž by to cestou vylili, popřípadě vypili.
Když toho večera po svém návratu servírovala voňavou bramboračku na čerstvě vyleštěný stůl, už dávno zapomněla na Orochimara a na to, co doteď prožívala v jeho sídle. Užívala si fakt, že je tam, kam patří. Tam, kde se cítí skutečně doma.

Zabijáci se na večeři vrhli s takovou dravostí, jako by snad už měsíce nedostali najíst. Jen drobná černovláska po Itachiho boku se zprvu zdráhala, takže ji nakonec Sagi musela pobídnout.
"No tak, naber si, nebo ti to snědí," řekla jejím směrem přívětivým hlasem.
Dívka zvedla hlavu a začervenala se. Na rtech se jí mihl plachý úsměv.
Zbytek večeře probíhal celkem v tichosti.
Ninjové si pochutnávali na jídle o třech chodech, které začínalo onou bramboračkou a končilo šlehačkovým pohárem s ovocem...
...když vtom se náhle odkudsi z chodby ozval srdceryvný nářek, pomalu přecházející do nesnesitelného jekotu, trhajícího ušní bubínky.
"Jashin, co to ku*va je?!" vyjevil se Hidan a šokován upustil vidličku s nabraným soustem.
"Tys byl dlouho pryč, co?" zachechtal se Deidara a dál se nerušeně ládoval svou porcí.
Hidy nechápavě vrtěl hlavou a Sagi odhadovala, že jestli toho nenechá, tak ty stehy, kterými ji měl přišitou, brzy povolí a Hidanhead si poletí pěkně přes celou místnost do dřezu, plného špinavého nádobí.
"Shinichi!" vyhrkla Konan, pustila příbor a rozběhla se směrem, odkud vřískot vycházel.
Sagi si povzdychla. Dítě bylo vážně asi problém. Ale i tak si malého Shinichiho přála co nejdříve vidět. Jen na to zatím nenašla čas a plánovala si to až na zítra, kdy slíbila Konan, že s nimi půjde na procházku.

Celý den se modrovláska snažila nedívat na Kytičku. A dokud měla práci, celkem se jí to dařilo. Nechtěla si přiznávat, jak moc je zmatená tím, co se mezi nimi dělo od té chvíle, co odešli z Orosídla. Ale byla. Mátl ji ten kontrast mezi Kytičkovými činy a jeho chladnými slovy. Jenže teď, když už nedělala nic než že seděla a přemýšlela, se jí oči automaticky stočily jeho směrem. Seděl nehnutě, před sebou ukázkově prázdný talíř... a díval se na ni. Aniž by to plánovala, na rtech se jí rozlil úsměv, když to zjistila. Chvíli se na sebe jen tak dívali, snad se báli pohnout, aby ten okamžik nepřerušili. Pak se ale z míst, kam odběhla Konan, ozvala rána, a Zetsu stejně jako ostatní zabijáci vyrazil zjistit, co se stalo.
Sagi si povzdechla. Byla unavená a potřebovala ještě dodělat spoustu věcí. V první řadě umýt nádobí od večeře, poté vyprat prádlo a vytřít chodbu...

"Sagi-san?" ozval se za ní nesmělý hlásek.
V koutě místnosti stála Mei, nervózně si pohrávala s prsty na rukou a klopila oči k zemi.
Modrovlasá k ní vykročila s unaveným, ale upřímným úsměvem na rtech.
"Děje se něco?" zeptala se a zkoumavě si děvče prohlížela.
Tak tohle byla ta, která všechno dala do pohybu. Ta, kterou tehdy poprvé a naposledy viděla v Orochimarově sídle. Ta, o níž si Sagi od té doby myslela, že ji z duše nenávidí. Měla trochu strach, co se teď stane. Bála se, aby černovlasou nepodráždila. Nikdy jí nechtěla ubližovat a pořád ještě se cítila poněkud provinile, že jí nevědomky sebrala veškerou pozornost jejich společného stvořitele a nechala ji tak dlouho žít noční můru.
"Víš..." řekla Mei potichu, "já... se ti moc omlouvám."
Zvedla k Sagi hlavu, v očích skutečnou lítost.
"Já...vážně moc mě mrzí, co jsem ti udělala. Teď, co jsem sama poznala, co to je milovat, bych už toho nebyla schopná," vysvětlovala, do očí se jí draly slzy a celá se klepala," jenže když on...Orochimaru-sama..."
"To je v pořádku," zarazila ji Sagi a chlácholivě jí položila ruku na rameno, "nezlobím se na tebe. Tak se ani ty nezlob na mě, ano?"
Mei jen vděčně přikývla. Po chvíli se na její tváři objevil také úsměv.
"Víš co?" navrhla pak Sagi, "pomůžeš mi s nádobím."
...a tak se ty dvě odebraly do kuchyně ke dřezu.

"To jsem blázen," podrbal se Itachi, který to vše sledoval, zamyšleně ve vlasech, "a já si myslel, že si oči vyškrábou."
Díval se směrem, kam děvčata odešla, a ačkoliv si stále na oko zachovával svou "netečnou masku", v duchu byl vážně rád, že jedna druhé nic nezazlívá, že jsou tak chytré, aby dokázaly odpustit chyby ostatních.
"Tak to já zase ne," odpověděl mu Zetsu, který se před chvilkou vrátil z místa, kde se Konan podařilo namísto dětské lahvičky na mléko vzít do ruky zdařilou Deidarovu repliku, jenž samozřejmě po doteku vyletěla do vzduchu a vybuchla, a udělala tu děsnou ránu. "Sagi není ten typ, co by někomu něco zazlíval."
"Vážně?" ušklíbl se Uchiha jeho směrem, "tak proč tě tak hezky ignoruje, rostlino?"
Zelený ninja svěsil hlavu, "to netuším," povzdechl si, "vypadalo to, že všechno bude v pořádku, ale... z nějakého důvodu...prostě není."
Itachi se v duchu divil, jak ti dva můžou být takoví hlupáčci. Zjevně ani jeden z nich nepochopil toho druhého.
"A není to tím," nadhodil jen tak ledabyle, "že se nijak nesnažíš váš vztah obnovovat?" a čekal, co na to Zetsu odpoví...