Ta pravá síla 2 - Objasnění

„Tak tedy dobře, přijímáme tvou nabídku a myslím si, že nás podceňuješ.“ ozval se Konohamaru a Moegi jen kývla na souhlas.
Jen počkej, ty vejtaho. Jednoho dne budu hokagem a tak tě musím porazit, jinak se nnemohu Narutovi-neechan rovnat. Probíhalo Konohamarovi hlavou.
Stačí, když tě jednou škrábnu chakra-skalpelem a rozhodím ti nervy nebo poškodím orgány. Nejdřív však použiji sílu, abych si zjistila tvé reflexy a trochu si tě proklepla. Jak si asi silný? To je jedno, s Konohamarem tě dostaneme. Rozmýšlela Moegi.
Tak uvidíme, jak jste se zlepšili. Doufám, že ano, jinak by vám mohla nějaká moje technika ublížit. Radši použiju techniky typu C nebo B. Konohamaru určitě použije klony a pak se mě bude snažit zasáhnout rasenganem. Vypadá to, že Moegi studovala u bábi Tsunade, takže brutální síla je jasná. Rozmýšlel se vyzyvatel.

„Kdo vůbec jsi?“ Zeptala se Moegi a Konohamaru jen kynul na souhlas.
„Na tom teď nezáleží maličká. Radši mi ukažte, co umíte, ať nemusím říkat, jak slabí jsou ninjové z Konohy.“ Dodal stále zahalený Naruto s trochou hrané nadřazenosti v hlase.

Oba dva na sebe kývly. První zaútočil Konohamaru, který se ovšem musel hned stáhnout, protože ho už Naruto několikrát zasáhnul, čímž potvrdil, že to nebude tak snadné, jak si myslel. Ihned poté co se Konohamaru vzdálil, začala útočit Moegi se svými pěstmi nabytými chakrou. Naruto úspěšně uhýbal a Moegi tvořila velké množství kráterů.
Je úplně jako Sakura. Stejná povaha, styl boje a docela se jí i podobá. Kde asi Sakura je? Když jsem na střeše přešel do Sage-módu, tak jsem necítil její chakru. Nejspíš bude na nějaké misi s týmem Gai a Kurenai, kteří tu také nejsou. Zajímalo by mě, jak asi teď vypadá. Určitě je ještě hezčí než tenkrát a doufám, že se na mě nebude zlobit, když mám přes rok zpoždění. Říkal si pro sebe Naruto.
Z přemýšlení ho vytrhla až Moegi, která využila Narutovu nepozornost a trefila ho plnou silou do břicha. Po té ráně odletěl pár metrů dozadu, ale ozvalo se pouze *PUF* a nikdo tam neležel.
„Klon!“ Vykřikla.
„Výborně.“ Tleskal jim naoko Naruto ze střechy a přemístil se k nim. Oba jen žasli nad jeho technikou.

V tom tam přišla Ino, která se culia jak měsíček na hnoji, ale jakmile viděla chlápka v kápi, Moegi a Konohamara pomlácené a také tu spoušť, usměv jí rázem přešel a připojila se k nim.
„Ahoj Ino, jak se máš?“ Zeptal se radostně Naruto, Ino jen tupě koukala, že zná její jméno. Něco jí na tom hlase bylo povědomé a hrozně jí fascinovala liška na Narutových zádech. Trochu si odkašlala a spustila.
„My se známe? Co tu chceš? Proč jste bojovali? Kdo jsi?“ Sypala ze sebe otázky tak rychle, že nikdo z přítomných nepobíral. Mladík si pomalu sundával kápy. Jeho blonďaté vlasy, které měl skoro po ramena se leskly ve svitu slunce a koukal na své společníky těma modrýma očima. Začal se smát jejich zamyšleným výrazům. Zvláště u Konohamara mu to přišlo komické.
„A teď mi řekněte, zda-li už víte kdo jsem.“ Zeptal se blonďák mile.
„Yondaime hokage, určitě. Koukněte se na monument hokagů.“ Pronesla s jistotou Ino. Všichni se otočili k obrovské skále a začali porovnávat mladíka s vytesanou tváří Minata Namikaze.
„Je mi líto, ale opravdu nejsem čtvrtý hokage. Můj otec byl určitě skvělý muž, ale ještě nejsem dost silný, abych se mu rovnal. Škoda, já jsem doufal, že alespoň Konohamaru mě pozná.“ Jen co to dořekl, otočil se a chtěl odejít, ale zabránil mu v tom Konohamaru, který ho chytil za rameno.
„Naruto-niisan?“ zeptal se váhavě Konohamaru, který vypadal, že se za chvilku rozbrečí.
„Naruto, jsi to ty?“ Přidaly se k němu i dívky. Narutovi hráli v očích jiskřičky a celou ulicí se ozval jeho zvučný smích.
„No to je dost, že ti to docvaklo. Samozřejmě, že jsem to já. Kdo jiný? To jsem se tolik změnil za tu dobu?“ Všichni tři souhlasně přikývli.
Vypadá lépe, než si ho pamatuji. Je vyšší než já, lepší vkus v oblékání a ty jeho oči. Do nich bych se mohla dívat klidně celé hodiny. Určitě hodně zesílil a nabral zkušenosti. Celkově vypadá nějak vyspělejší a hezčí. Nemohla se Ino zbavit myšlenek na Naruta

„Jéé, já zapomněl. Ero-sennin už bude asi u bábi Tsunade a bude na mě nadávat. Já ho tam neměl nechávat! To si stoprocentně vyžeru.“ Mluvil si pro sebe Naruto.
„Co to meleš, brácho? Jaký nechávat? Jaký vyžeru?“ trochu nepobíral Konohamaru a nepatrně do Naruta šťouchl s tím, že mu má odpovědět.
„Víš, já musím za bábi, jinak mě pěkně seřve, že sem nešel hned za ní.“ odpověděl zdráhavě Naruto a trochu se pousmál. Nejen seřve, ale dostanu takovou, že se ani nezvednu! Řekl si v duchu.
„A můžu jít s tebou? Stejně za ní potřebuju a cestou by si mi mohl říct, jak si se měl a co umíš.“ Dodal s nadějí Konohamaru a zatvářil se tak, že by mu v tu chvíli prošla i vražda.
„Okey, okey. Mám však jednu podmínku, jestli jí nesplníš, tak tě nenaučím jedno super jutsu, které pro tebe mám připravený.“ Pronesl vážným hlasem Naruto a škodolibě na Konohamara mrkl. Ten dělal, že přemýšlí a pak jen kývnul. Narutovi bylo jasné, že bude souhlasit, nezná ho první den. Jen se pro sebe usmál a začala tvořit pečeť jeho přemisťovací techniky, kterou zdědil po svém otci, ale trochu jí vylepšil.
„Prosím nezvracej.“ To byla jeho poslední slova, než chytl Konohamara za ruku a společně s ním se přemístil před dveře Hokage.

Když už stáli na pevné zemi, Konohamaru vypadal poněkud bledě, ale zdálo se, že zvracet nebude. Naruto v to alespoň doufal, protože ho tu techniku chtěl opravdu naučit. Poté co to ten menší vstřebal, Naruto zaklepal na dveře. Šel jako první, takže se mu naskytl velmi zajímavý pohled. Před ním byl masivní dřevěný stůl plný papírů a různých složek, ale také na něm ležely dvě prázdné láhve saké. Na levé straně uviděl jen trčící bílé vlasy, jelikož křeslo bylo otočené nesprávnou stranou, tak šel a otočil ho. To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Jiraiya seděl v křesle, v ruce držel třetí láhev saké, která byla také prázdná a na jeho klíně se choulila Tsunade. Přišlo mu to hrozně vtipné, ale zachoval se diskrétně a i s Konohamarem radši odešli, protože oba moc dobře věděli, co se stane, když Tsunade někdo vzbudí.

„Mám to zase urychlit?“ Zeptal se pobaveně Naruto hned poté co vyšli za dveře.
„Né, to je v pohodě brácho, radši to vezmeme po střechách, co myslíš?“ Navrhl Konohamaru a omluvně se usmál. Už byly venku a oba se koukali na monument Hokagů.
„Hele, jakto, že si tolik podobný čtvrtému?“ Zeptal se na férovku Konohamaru.
„Už sem ti to u těch lázní řekl.“
„Cože? Já to nic neslyšel. Mohl by si mi to prosím zopakovat?“
„A proč to tak moc chceš vědět, Konohamaru? “
„Vždyť vypadáte úplně stejně, takže si myslím, že je to tvůj otec. Jedno mi však nesedí. Tvrdí se, že Čtvrtý hokage byl geniální ninja, kdežto ty? Ano, jsi skvělý a hodně si mě toho naučil jak o životě, tak i nějaké techniky, ale geniální nejsi Naruto. Co jsem slyšel, tak na akademii jsi byl za pako a potom si nějak výrazně nezmoudřel.“
„Tak proč si mě následoval, když sem byl takový pako?“
„Mým vzorem ses nestal kvůli chytrosti, ale kvůli tomu, že si pro mě inspirací. Nikdy ses nevzdal a bojoval si dál, za to v co věříš, i když to bylo obtížné. Pro přátele, bys udělal všechno na světě.“
„Děkuju Konohamaru, moc to pro mě znamená. V jednom se však mýlíš, ale to necháme na později. Máš pravdu, Namikaze Minato byl skutečně můj otec. Dozvěděl jsem se to v ten den, kdy Pein napadl naší vesnici. Když jsem se měnil na démona a získával tak podobu devítiocasé lišky, tvořily se mi postupně všechny ocasy. Když se mi začal formovat devátý, něco se stalo. Někdo mě zastavil v přeměně a dostal mé vědomí od Kurami. Byl to můj otec. Řekl mi vše o té noci, kdy s matkou zemřeli. Jak moc to pro ně bylo těžké mě tam nechat samotného a také mi řekl o člověku, který to má všechno na svědomí. Tím člověkem je ten týpek s maskou z Akatsuki. Jeho jméno je Uchiha Madara a může také za to, že se Sasuke přidal k Akatsuki a i za to, že zavraždil Itachiho. S Jiraiyou jsme také zjistili, že se spojil s Kabutem, protože potřebuje jeho Edo tensei.“
„Wau. Trochu moc informací najednou, vezmeme to popořadě. V první řadě nemáš zač a co je to Edo Tensei?“
„Konohamaru, Edo Tensei je technika vzkříšení, která oživuje mrtvé. Kabutovy tedy stačí kousek něčí DNA a může ho zase oživit. Nejhorší na tom jutsu je, že je plně ovládá, může jim také zastínit vědomí nebo ho ponechá. Jsou nezničitelní, proto jediná šance na jejich porážku je, že je zapečetíme. Madara chce rozpoutat čtvrtou velkou válku ninjů a tohle jutsu se mu bude velice hodit.“
„Doufám, že jsi na cestách nelelkoval a jsi silnější než dřív, protože si pro tebe také přijdou.“
„No to si piš, že jsem. Neboj se, mám plán.“
„A jéje, to zase bude něco.“
„Něco se ti snad nelíbí, Konohamaru? Hele, nevíš kde jsou všichni?“
„Nic šéfe. To teda netuším“ odpověděl Konohamaru a mířil si to zpátky k lázním. Naruta nechal stát za sebou a nabral co nejvyšší rychlost, protože nechtěl, aby tam byl Naruto první.

Když tam však dorazil, Naruto si už povídal s Ino, která tam na ně celou domu čekala.
„To není fér, já tu tvojí přemisťovací techniku neumím.“ Vztekal se Konohamaru a naštvaně kopnul do kamínku před sebou.
„Třeba tě jí naučím.“ Řekl Naruto a spiklenecky na Konohamara mrkl. Ten jen co to uslyšel, tak málem vyletěl z kůže. Byl hrozně rád, že ho bude Naruto zase učit.
„Nevíš, kde jsou ostatní? Rád bych se s nimi zase viděl. Docela se mi stýskalo po Sakuře.“ Zeptal se Naruto Ino. Při té poslední větě trochu zrudl a snažil se to maskovat smíchem.
„Je tu ještě Shikamaru a Chouji. Ostatní včera dostali důležitou misi, takže je tady celkem prázdno. Co se týče Sakury, musím zklamat. Rok poté co jsi odešel s Jiraiyou, tak společně s Hinatou opustily vesnici, aby zesílily. Nechtěly se tu totiž flákat a taky už nechtěly být zbytečné.“ Odpověděla mu Ino.
„Aha.“ To bylo vše na co se Naruto zmohl. Ino pak převzala iniciativu. Vzala Naruta za ruku a táhla ho za sebou pryč.