manga_preview
Boruto TBV 07

後ろの - ep.11 - V předvečer festivalu

Usnula rychle, bezesný spánek přišel jako uklidňující, osvěžující vlna, jíž se Neko s radostí a s povděkem poddala. Dlela si ve sladkém nevědomí, a možná proto nevnímala ani to, že na okenní rám se posadila temná postava, jejíž oči i v té tmě rudě žhnuly. Netušila, že Uchiha Itachi se na ni dlouhou dobu díval, než se sám otočil a vyrazil pryč. Dnes přišel, aby si potvrdil, že ji skutečně nedokáže opustit. A podařilo se mu to. Nyní si byl naprosto jistý, že dokud bude mít alespoň trochu naději, i kdyby jen díky té anomálii Midoriganu, tak nenechá Neko jít. Ne, dokud bude existovat alespoň malá možnost, skulinka, díky níž bude schopen si ji k sobě, jakkoliv nedobrovolně, připoutat...

Festival Země Ohně se blížil. Dny do jeho začátku ubíhaly stejně neúprosně, jako dny čekání na rozsudek smrti. Alespoň Neko to tak připadalo. Itachi se od toho dne už neobjevil a ona si dokonce už čas od času dovolila naivně zadoufat, že na ni snad zapomněl. Rozhodně si ale byla jistá, že Uchiha by nedokázal zapomenout na tak důležitou věc jako polapení Devítiocasého. A proto se na Narutův přesun připravovala tak svědomitě, jak jen mohla. Zároveň jí ta práce, spojená s tréninkem, nechávala skoro nulové myšlení pro přemýšlení o Nejim. Jen večer ji přepadaly vzpomínky na doby minulé, tak živé, až to bolelo.
Na rozdíl od TaiTai a Kamikota, se nijak nesnažila seznámit s druhým ANBU týmem, který s nimi měl na misi jít. Neviděla k tomu jediný důvod. Naprosto nic. Věděla jen, že to jsou tři chlapci, z nichž ani jeden nemá kekkei genkai, zato jeden je celkem zdatný v lékařských technikách. A to stačilo.

Tušila, že Tsunade má něco za lubem, už od té mise v Suně. Proto ji téměř nepřekvapilo, když kromě Leeho, Shikamara, Shina a Chojiho, dorazili na místo srazu v ono úterý také TenTen a Neji. Povzdychla si nad tím, ale vzala to jako nutné zlo. Prostě a jednoduše se na něj nebude soustředit, předsevzala si. Věděla ale, že to nebude tak jednoduché. Na tyhle myšlenky ale nebyl čas.
"Tak jdem? Tak jdem? Nooo?" poskakoval blonďáček, kterému měli poskytovat ochranu, stejně hyperaktivní a pozitivní jako obvykle, ve tváři široký úsměv.
"Uzumaki Naruto," povzdechl si jeden z druhého týmu ANBU, kterému pod maskou byla vidět holá hlava, "to máme asi za trest."
"Ale no tak," ohradila se Neko automaticky, asi v návalu potřeby chránit 'čest' dávného kamaráda,"Naruto je možná trochu trouba, ale taky dobromyslný a přátelský a neuvěřitelně hodný kluk. Takže bych ho za trest rozhodně nepovažovala."
Holohlavý se k ní otočil.
"Tyhlety fanynky," zamumlal nabručeně, ale už si neztěžoval.
Možná to bylo ale taky tím, že Naru mezitím přestal vyvádět a zvědavě poulil na Neko, samozřejmě maskovanou, očiska, modrá jako letní nebe.
"Fanynka?" zasmál se potěšeně, a maličko se začervenal. Chvíli to vypadalo, že ho to maličko rozhodilo, ale brzy se na jeho tváři zase objevil ten Narutovský úsměv.
"Konečně někdo uznal mojí sílu!" vykřikl vítězoslavně a přiskočil k notně udivené Neko, "Chceš podpis? Já se ti klidně podepíšu!"
Dívka se pobaveně zasmála. Jak očekávala, Naruto jí pomohl, ačkoliv netušil, kdo ve skutečnosti ona je.
"Ne, díky," zavrtěla hlavou, "místo rozdávání podpisů raději vyrazíme, ne?" dodala ještě, když si všimla, že slunce se již pomalu chystá zapadnout.
A tak vyrazili.

Když dorazili k úkrytu, byla už noc. To místo se nacházelo zahalené stromy v lese, a na pohled vypadalo jako malý, opuštěný srub. Když jste ale otvorem pod vyhaslým krbem sešli po kluzkých schodech dolů, otevřel se před vámi téměř podzemní palác. Nebo spíš dlouhá chodba plná dveří, která na konci ústila ve velkou místnost s kulatým stolem, kolem něhož bylo rozestavěno dvanáct židlí. V dalších dveřích jste krom pokojů s postelemi mohli najít ještě kuchyň a dvě koupelny. A samozřejmě menší tělocvičnu.
Bylo až s podivem, jak rychle se jednotliví "strážci" dohodli na svých pozicích. A ještě více k udivu se zdálo, že Neko si svou pozici u vchodu, tedy spíš nahoře ve studeném domku na tvrdé sedačce, bránila jako dračice. Bylo jí naprosto jedno, kdo nakonec bude ten, co zde bude sedět s ní. Věděla moc dobře, že to stejně nakonec bude ona, kdo vyjde ven, vpustí Akatsuki, a sama bude předstírat omráčení. Takový byl totiž plán. Plán její zrady. Plán něčeho, co ji samotnou dovádělo k šílenství z výčitek svědomí.

Podle jejího očekávání se nikdo o místo nahoře v zimě nepral. Všichni se spíš snažili ho hodit na někoho jiného.. tedy krom Nejiho, který mlčel a zíral do prázdna, jako by tam snad ani nebyl.
"Neji?" zeptala se starostlivě hnědovláska s drdůlky jeho směrem,"jsi v pořádku?"
Chvíli z chlapcovy strany neprobíhala žádná reakce. Nakonec se však jeho rty pohnuly, a promluvil stejně chladným hlasem jako už obvykle, hlasem, postrádajícím jakýkoliv záchvěv toho zoufalství z onoho večera.
"Jdu tam já. A vy se nehádejte," řekl prostě, "musíme přeci spolupracovat."
Neko by ho v tu chvíli nejraději tady dole přivázala. Tohle byla možnost, s níž ani náhodou nepočítala. Myslela, že mladý Hyuuga bude chtít zůstat se svou přítelkyní, která zjevně po ničem jiném netoužila. Jenže on se rozhodl jinak. Rozhodně by už ale neměl mít pochybnosti o tom, jestli právě ona, Shin, není ve skutečnosti Neko Aka, ne? Ne?
Nadávala si v duchu za svou slabost z onoho večera, ale už s tím nemohla nic dělat. Co se stalo, stalo se... a ona na to nedokáže zapomenout.

Vyšli tedy potichu nahoru do místnosti. Neko usedla na tvrdou pohovku a Neji se opřel o stěnu napravo od špinavého okna. Viděl jím ale ven stejně dobře, jako kdyby špinavé vůbec nebylo, a to s pomocí Byakuganu.
Takhle tam zůstali poměrně dlouho, a čas se vlekl v neúprosném tichu, které bylo vteřinu po vteřině víc a víc ubíjející. Neko koukala do země, a Neji přemáhal touhu se s aktivovaným Byakuganem otočit jejím směrem, touhu spatřit její tvář. Touhu, která se prala se strachem, že to všechno ten večer skutečně bylo jen výplodem jeho fantazie, a tahle dívka nemá s Neko nic společného. Chtěl pod maskou spatřit rusovlásčin obličej, ale zároveň se děsil, že uvidí někoho úplně jiného.

"Ty, Shin," prořízl najednou vzduch Nejiho tichý, smutný hlas, "proč by někdo předstíral vlastní smrt?"
Znělo to trochu, jako by mluvil spíš sám k sobě, než k ní.
Měla sklopené oči k podlaze, jak se mermomocí snažila na něj nedívat. Nemohla si tedy být jistá, že neporuší pravidlo o skrytí identity...ale věřila v něj. Věřila, že nenarušil její soukromí. Nebo možná doufala. Ale kdesi ve skrytu duše si přála, aby to udělal...a všechno bylo tak, jako v jejích snech. To, co řekl, ji ale docela udivilo.
"Předstíral smrt?" zašeptala a snažila se znít co nejvíc nechápavě, zatímco k němu pomalu zvedla hlavu.
A spatřila, že chlapec už dávno nestojí u okna, ale pomalými kroky kráčí jejím směrem.
"Přesně tak," přikývl, "jaký k tomu asi člověk může mít důvod?"
Chvíli mlčel a jeho kroky zpomalovaly, jak se blížil. Pak ale pokračoval v zvláštním monologu, který snad vedl se sebou, snad s ní.
"Jaký důvod může někoho donutit," poklekl přímo před ní a upřeně na ni pohlédl a ona věděla, že se snaží pod maskou vyhledat její oči,"aby udělal něco tak neuvěřitelně pošetilého?"
Zavrtěla hlavou, "nevím..."
Dívala se na něho, ztrácela se v myšlenkách, pochybách. Je možné, že nemluví jen sám pro sebe, že si je skutečně až tak jistý její identitou, kterou se tak moc snažila skrývat? Nechtěla si ani domýšlet...
"Ale no tak," přerušil Nejiho hlas tok dívčiných myšlenek, "přeci na to musíš mít nějaký názor..."
Na chvíli se odmlčel, než dořekl to, co měl zjevně celý den na mysli.
"...Neko."
To jméno zůstalo viset ve vzduchu ještě pár minut...
...než nakonec zaniklo ve zvuku blížících se kroků.

Poznámky: 

Neji není hlupák, samozřejmě, že přišel na dívčinu identitu. Jenže Županíci už se blíží...a to nebude nejlepší.

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, St, 2012-11-28 20:40 | Ninja už: 4502 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tádydádydá Laughing out loud Aji tohle už mám přečtené Shocked A nestačí mi to! Chci další a další a další! Laughing out loud Je to tak napínavé až... se úplně celá klepu a nemůžu se dočkat dalšího dílu :3 Moc povedené, prostě krásné... Jsem zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne a prostě tak dál... Až z toho všeho se nemůžu ani vymáčknout Shocked Laughing out loud Prostě krása, řeknu nakonec! :3