Písečná bouře 34

Kankurou vylezl až do posledního patra a mezi harampádím našel starou fotku pokrytou prachem.
„Tak tohle je on, Yondaime Kazekage.“ řekl a podal jí ji.
„Je ti podobný.“ řekla Suki s lehkým úsměvem a zase mu ji vrátila.
„Ano to je, ale nebyli jsme si moc blízcí.“ přiznal Kankurou a trochu ledabyle ji zase hodil do krabice, z které ji předtím vylovil.
„Jak to?“ zeptala se Suki zvědavě, protože si nebyla jistá, jestli se ho na to může jen tak ptát. Některé rány zůstávaly čerstvé dlouho.
„Vesnice na tom nebyla zrovna valně, po všech těch válkách jsme byli zdecimovaní a to jak po fyzické stránce tak po té finanční. Můj otec se snažil dát vesnici do pořádku, ale šlo to pomalu a feudální pán ztrácel trpělivost.“ řekl Kankurou váhavě.
„Ale proč vás ostatní vesnice nenapadly?“ zeptala se překvapeně.
„No, těžko mohl někdo vědět, jak blbě na tom jsme, nebylo možné, aby se k nám dostali špioni aniž by jsme si toho všimli, a navíc ostatní vesnice na tom taky nebyly bůh ví jak dobře a nikomu se moc nechtělo začínat další válku a o to míň, když by jim odměnou byl jen kus vyprahlé země.“ řekl Kankurou po chvíli přemýšlení. Bylo vidět, že o tohle se vlastně nikdy nějak zvlášť nezajímal.
„A jak to teda tvůj otec vyřešil?“ zeptala se Suki, protože tohle bylo skutečně něco, co ji zajímalo.
„Nechal do bratra, když byl ještě v matčině břiše, zapečetit Jednoocasého démona. Ji to stálo život, ale feudálního pána to utišilo. Naše problémy to ale nevyřešilo a čím byt Gaara starší tím jich spíš přibývalo.“
„Nechápu jak to myslíš.“ přerušila ho Suki váhavě.
„Nevím jestli je vůbec v pořádku ti to říkat, ale snad to Gaarovi vadit nebude.“ řekl nejistě a lehce se na ni usmál.
„On tu sílu tak úplně neovládal, přerostlo to až k tomu, že ho měli na rozkaz otce zabít, ale potom otce zabil Orochimaru a Gaara to tak nějak překonal s pomocí jednoho ninji z Listové, potom se stal Kazekagem a zbytek znáš.“ řekl váhavě a Suki na něm poznala, že svůj příběh, nebo spíš jeho příběh, dost zkrátil, ale ptát se ho nechtěla.
„A potom začal dávat vesnici do pořádku, co?“ řekla jednoduše a znovu se usmála.
„Jo, měl to vlastně docela jednoduché s podporou Listové, ale důležité nejspíš bylo, že se nedržel tradic a zvyků tak moc jako jeho předchůdci a nemusel se soustředit na vztahy s ostatními vesnicemi, protože s Listovou jsme na tom byli velmi dobře a tohle období je celkově klidné.“ řekl už docela optimisticky a potom váhavě dodal: „A asi bych měl jít.“
„Jo, jasně to chápu a díky.“ řekla trochu nervózně. Nakonec si s ním rozuměla víc než by čekala.
„Měj se a kdyby jsme se už neviděli, tak přeju příjemný zbytek pobytu.“ řekl ještě než seběhl schody.
„A tobě šťastnou cestu.“ zavolala za ním a ještě krátce se zahleděla na krabici, ve které ležela fotka Čtvrtého.

Kankurou se vrátil domů dost brzo, aby si ještě stihnul projít správu od Staršího a docela ho zaskočilo, že se bude projednávat i výběr velvyslance, ale jednoduše předpokládal, že rada ještě neví, že je náhradník za Temari. Proto když usínal byl docela bezstarostný a tak měl celkem klidnou noc.
Klidné ovšem bylo i probuzení a dokonce ani zjištění, že spal déle než původně plánoval ho nijak nevyvedlo z míry.
Jednoduše se nasnídal a vydal se k budově Kageho a na zasedání rady ještě s časovou rezervou.
Proto měl taky příležitost promluvit si s Bakim ještě před začátkem, což se mu většinou nepodařilo, protože jeho bývalý sensei pokaždé dával rady Gaarovi, který je vlastně ani nepotřeboval.
„Dneska nesekýruješ Gaaru?“ zeptal se zvesela.
„Máš dobrou náladu jak vidím.“ konstatoval Baki suše a trochu mu ji tak pocuchal.
„Ale ty ne. Stalo se snad něco?“ zeptal se Kankurou už trochu ponuřeji.
„Starší a možná i někteří další, mají námitky k tomu, abys jel do Kamenné ty.“ řekl Baki jednoduše a bývalého studenta tím zaskočil.
„Já myslel, že se to bude řešit, protože nevědí, že mám jet já.“ řekl Kankurou se zamračením a rozhlédl se kolem. Ovšem nikdo z přítomných si jich nevšímal.
„To mi nevěří?“ zeptal se Kankurou popuzeně.
„Myslím, že si nemyslí, že je to pro tebe bezpečné. Nikdo zatím nenamítal nic proti tvé důvěryhodnosti.“ uklidnil ho Baki a potom se trochu nervózně zeptal: „A ty chceš jet?“
„No to nevím...“ řekl Kankurou trochu váhavě, ale to k nim už přišel i Gaara.
„Ahoj.“ pozdravil ho Kankurou a jeho mladší bratr jen přikývl. Zdálo se, že dnes není ve své kůži.
„Je ti něco?“ zeptal se Kankurou. Takhle bratra neznal.
„Ne jen mě nenapadá nikdo, koho bych poslal do Kamenné místo tebe.“ přiznal Gaara a nervózně se rozhlédl. „Snad by bylo lepší to už mít za sebou.“
„Možná, ale Starší tu ještě není.“ podotkl Baki.
„Jak to, že je to vždycky on, kdo přijde poslední?“ zeptal se Gaara otráveně.
„Třeba nerad čeká.“ nadhodil Kankurou snad, aby odlehčil situaci.
„Taky nerad čekám a určitě mám víc práce než on.“ podotkl Gaara otráveně.
„Máš na mysli něco konkrétního?“ zeptal se ho bratr a Baki jednoduše řekl: „Potrubí.“
„Co že?“ zeptal se Kankurou nechápavě.
„No Gaara našel způsob jak ho postavit, aniž by to vesnici něco stálo.“ vysvětlil sensei a nervózně přešlápl. Očividně ani on tu nechtěl postávat.
„Tak tohle mě zajímá.“ řekl Kankurou a upřeně se podíval na svého bratra.
„Vyberu na to peníze od lidí v podobě procenta z měsíčního platu, ale zatěžovat tě s tím nebudu, zatím je to ještě v plenkách a bude to nějakou dobu trvat.“ řekl Gaara a mávl nad tím rukou.
„Škoda. Suki by jistě potěšilo, že se něco takového plánuje.“ řekl Kankurou trochu zklamaně.
„Proč si myslíš, že by ji to potěšilo?“ zeptal se Baki překvapeně.
„Včera jsme se o tom bavili, teda hlavně o ekonomice a taky o sirotcích a tak. Myslím, že soucítí s těmi méně šťastnými.“ vysvětlil Kankurou jednoduše, aniž by zmínil otce.
„Nedivým se jí, je dost těžké s nimi nesoucítit, když jsou na tom tak blbě.“ řekl Gaara trochu nazlobeně.
„Neber si to tak a navíc jsou na tom mnohem lépe než předtím.“ uklidnil ho Kankurou, ale Gaara na to nic říct nestihl, protože je přerušil Baki: „Tak už je tady, jdeme.“
„Konečně.“ utrousil Gaara otráveně. Nějak cítil, že dneska nebude mít svůj den.