Miluju tě, Hinato 3

„Ptám se, co to má znamenat?!“ zakřičel Hiashi znovu. Zář lucerny, jež držel v ruce, jen podtrhovala vražedný výraz v jeho tváři. Oči mu těkaly a zhluboka dýchal.
„Běž okamžitě do svého pokoje, Hinato! A nepřej si mě ráno!“
„Ale.. ale tati..“ řekla Hinata roztřeseně.
„Hned!“ zařval Hiashi. Naruto se smutně podíval na Hinatu. Bál se o ni. Svěsila hlavu a vešla dovnitř.
„A ty,“ řekl Hiashi Narutovi, „ještě jednou tě uvidím na ni byť jen vztáhnout ruku a neskončíš dobře, to ti garantuju!“ Prudce se otočil a zabouchl za sebou dveře.
Naruto zůstal stát jako opařený. Ještě před chvílí se cítil tak šťastně. Teď se v něm střídal pocit viny a strachu. Je to moje chyba, vynadal si. Pohlédl do okna Hinatina pokoje, jestli ji náhodou nespatří. Do očí se mu draly slzy. Hinatin otec uměl být krutý. Pomalu se otočil a plný obav šel domů.
Naštvaně za sebou zabouchl dveře.
„Ty idiote!“ nadával sám sobě. Proč jen jsem ji přemlouval? Proč?! Nevěděl, co se Hinatě může stát, ale měl o ni hrozný strach. S trýznivým pocitem nakonec padl na postel a usnul.

Vzbudilo jej zabušení na dveře. Omámeně se posadil a pohlédl na budík. Bylo šest ráno. Vzpomněl si na včerejší noc a tíha myšlenek na něj dolehla. Pokud se jí něco stane, neodpustím si to. Zabušení na dveře se ozvalo ještě hlasitěji.
„Už jdu, už jdu,“ zaskuhral Naruto a šel otevřít.
„Sasuke?“ řekl překvapeně, „co tady-“
Sasuke mu bez varování vrazil pořádnou ránu až Naruto zavrávoral a ustoupil o tři kroky dozadu.
„Au! Co blbneš? Za co to bylo?!“ vykřikl Naruto a chytl se za nos.
„Moc dobře víš za co!“ seřval ho Sasuke. Povzdechl si, když viděl Narutův nechápavý výraz.
„To s Hinatou.“
„Jak o tom víš?“ podivil se Naruto. Sasuke odvrátil pohled.
„Včera v noci jsme byli se Sakurou venku a viděli jsme vás. I ten incident s Hiashim.“ Naruto sklonil hlavu.
„Aha,“ řekl tiše. Nechal Sasukeho vejít.
„Hele já... já ti rozumím,“ řekl Sasuke a posadil se na židli, „jsem vlastně rád, že jsi se s ní dál konečně dohromady,“ pousmál se. „Ale ty víš, jaký její otec umí být. Dostals ji do problému. Velkého problému,“ zdůraznil.
„Já nevím, co mám dělat,“ řekl Naruto.
„Nedělej nic. Chce to čas.“
„Tohle po mně chtít nemůžeš.“
„A co bys prosím tě chtěl dělat?“
„Nebudu tu sedět a čekat, až se to vyřeší samo!“ zvýšil Naruto hlas. Sasuke se podíval z okna.
„Nepomůžeš tomu,“ řekl. Čekal Narutovu odpověď, ale místo toho uslyšel bouchnutí dveří. Naruto už vedle něj neseděl.
„Idiot,“ zakroutil Sasuke hlavou.

Dát tomu čas? Čekat až se to vyřeší samo? No promiň Sasuke, ale takhle ne! Naruto se hnal ulicemi k sídlu klanu Hyuuga. Nešel si pro odpuštění. Potřeboval ji vidět. A ujistit se, že je v pořádku. Měl strach.
Asi 100 metrů před sídlem se zastavil a rychle oddechoval. Ale co když mně chytí? Co mu řeknu? Jestli teda budu mít čas mu něco říct předtím, než mi urve hlavu, pomyslel si, ne, já ji prostě musím vidět! Znovu se rozběhl. Vyskočil, soustředil čakru do chodidel, aby se udržel na zdi a tiše vyběhl až k oknu do Hinatina pokoje. Naklonil se a spatřil ji. Ležela na posteli otočená směrem k němu. Oči měla zavřené a ústa lehce pootevřená. Spala. Vypadala tak křehce a nádherně. Nějakou chvíli ji pozoroval. Byl rád alespoň za to, že se na ni může dívat. Toužil sevřít ji v náručí. Cítit její dotyk. Fajn. Je v pořádku. Ujistil ses. Zmiz, než tě tu někdo uvidí, řekl si Naruto. Otočil se a chtěl seskočit. Najednou ale uslyšel, jak se nad ním otevřelo okno, něčí ruce jej objaly a vtáhly dovnitř. Ucítil její vůni.

Přišel za mnou! Věděla jsem, že přijde! Přitiskla Naruta ke zdi a v těsném objetí přisála své rty na ty jeho.
„Promiň mi to,“ šeptal mezi polibky, „hrozně mně to mrzí.“ Podívala se mu do očí a přiložila mu ukazováček ke rtům.
„Nemusíš se omlouvat,“ usmála se, „nebyla to tvoje chyba.“ Znovu jej políbila.
„To já tě přemlouval. Kvůli mně máš teď problém,“ řekl ztrápeně.
„Nelituju toho, že jsem s tebou šla ven,“ znovu se usmála. Přivinul ji k sobě.
„Miluju tě, Hinato,“ zašeptal. Do očí se mu zase draly slzy. Začervenala se a pohladila jej po tváři. „Já tebe taky, Naruto,“ vydechla.
Byl vděčný za tuhle chvíli. A bylo mu také jasné, že se spolu budou moct scházet jen tajně. Nebyli spolu ani deset minut když Hiashi rozrazil dveře do jejího pokoje. Ani jeden nevnímali jeho křik nebo jeho výhružky. Nedopustím, aby mi tě někdo vzal nebo ti kdokoliv ublížil, Hinato. Ani tvůj otec, přísahal si Naruto.
„Řekl jsem, běž od ní!“ zařval Hiashi a hnal se k nim. Naruto se otočil a rozpřáhl ruce, aby Hinatu chránil. Když byl ale Hiashi asi metr od něj a rozpřahoval se k ráně, ucítil, jak se Hinata pod ním prosmýkla a postavila se před něj. Nečekal to a nestačil už nic udělat. Plnou silou schytala ránu do obličeje od svého otce. Proletěla celým pokojem, narazila zády do stěny a zůstala nehybně ležet. Naruto vyděšeně vykřikl. Podíval se na Hiashiho. Ve tváři se mu nehnul ani sval. Ty hajzle! Naruto šíleně zařval, neovládl se a vrazil Hiashimu, který jeho úder nestihl zablokovat, pořádnou ránu a poslal ho opačným směrem. Hiashi prorazil několik zdí a ztratil vědomí. Naruto se rychle hnal zpátky k Hinatě. Klekl si k ní a vzal ji do náruče. Srdce mu divoce bušilo. Z nosu i úst jí tekla krev.
„Hinato, Hinato, prober se,“ vykřikl Naruto se strachem v hlase. Zachvěla se jí víčka a pomalu otevřela oči. „Jsi v pořádku Naruto? Neublížil ti, že ne?“ řekla slabě. Přitiskl ji k sobě.
„To já měl chránit tebe... Už zase jsem to nedokázal,“ vzlykl. Lehce se usmála.
„Jsem v pořádku,“ zašeptala. Pomohl jí vstát. Udělala dva kroky, ale podlomila se jí kolena a padla na zem. Naruto ji včas zachytil.
„Vezmu tě do nemocnice,“ řekl.
„Ne, to není třeba. Já budu v pořádku. Za chvíli to přejde,“ vyhrkla.
„Prosím,“ řekl tiše a podíval se ji do očí, „je to to nejmenší, co pro tebe můžu udělat.“ Chtěla něco říct, ale pak si to rozmyslela. Položila mu hlavu na hruď. Vzal ji do náruče a šel s ní do nemocnice.

Čekal snad hodinu, než Sakura provedla všechna vyšetření, která považovala za nezbytná a přišla za ním.
„Jak jí je?“ zeptal se rychle. Sakura vzhlédla od bločku, který držela v ruce a podívala se na Naruta.
„Má zlomená tři žebra a silný otřes mozku. Minimálně měsíc a půl tu bude muset zůstat,“ sdělila mu. „Je to kvůli jejímu otci?“ zeptala se opatrně. Naruto sklopil hlavu.
„Spíš kvůli mně. Kdybych ji nepřemluvil, aby se mnou šla ven, tak by se nic takového nestalo.“
„Neboj, bude v pořádku. Být tebou, tak se zajdu omluvit Hiashimu než se to pořádně vyhrotí.“ Naruto se zarazil a po zádech mu přejel mráz. A sakra!
„Jsi v pořádku?“ podivila se Sakura. Podíval se na ni.
„Já… já ho tam.. nechal ležet,“ řekl.
„Cože? Koho?“ ptala se nechápavě.
„Musím jít!“ vyhrkl a vyrazil z nemocnice zpátky k sídlu klanu Hyuuga.