Dva večery a dvanáct let pro Hokageho 7

Minule: Naruto konečně našel něco, co ho na jeho práci těšilo, stále víc se věnuje Naokimu a stará se o něj víc než Sakura, která je v poslední době podezřele náladová. Bohužel zároveň Sasuke zjišťuje, že Sakura má s Narutem syna. Je z toho v šoku a tak si s ní musí promluvit, Sakura přizná, že si Naruta vzala protože otěhotněla, Sasuke odchází, aby si to všechno nechal projít hlavou, ale Sakura pod vlivem okolností zničeho nic ztratí vědomí.

Do nemocničního pokoje oknem prosvítalo slunce. Růžovovláska se protáhla a pomalu otevřela oči. Rozhlédla se zmateně kolem, po chvilce se jí podařilo zaostřit na roh místnosti, kde spal na židli mistr Kakashi.
„Sakra, tak příšerně mě bolí hlava.“ zavřela znovu oči a položila si ruku na čelo.
„Dobře, že si konečně vzhůru.“ ozval se přísedící.
„Mitře Kakashi...“ opatrně se pokusila posadit.
„Pomalu Sakuro, zkolabovala si.“ vstal a došel k ní s vážným pohledem.
„Byla si několik dní mimo.“ dodal.
„A Naoki?“ zeptala se zmateně, jelikož si nemohla vybavit, co je s jejím synem.
„Neboj, pár dní byl u Shikamara, jelikož Naruto se odsud nechtěl hnout, ale ode dneška se o něj bude zase starat, s Hinatinou pomocí nabídla se, že na něj dohlédne, až bude Naruto v práci.“ usmál se Kakashi.
„V práci? Naruto...?“ Sakura byla čím dál víc zmatená, ke všemu si nemohla vzpomenout, co se stalo než se zhroutila.
„Naruto je v práci?“ zopakovala nechápajíc fakt,že by se tam vážně vrátil.
„Teď se hlavně nerozčiluj, musíš myslet na Naokiho, čím dřív budeš moci domů, o to dřív to pro něj bud jednodušší.“
„Jednodušší co? Doufám, že mluvíme o tom, že se na něj Naruto zase vykašlal?“ začala lehce panikařit růžovovláska.
„No tak uklidni se. Mluvím o tom, že je teď bez matky.“ Kakashi chtěl ještě pokračovat, ale ona ho nenechala.
„Jak jsem si mohla myslet... “ Sakura začala vstávat s postele „..jaké to má všechno smysl, když Naruto vůbec nevidí jak já i Naoki trpíme?“ postavila se na nohy, ale Kakashi jí chytil za ruku.
„Kam myslíš, že jdeš?“
„Domů za svým synem! Nenechám ho samotného, jestli nemá tátu, potřebuje mě!“ chtěla se vyškubnout, ale zamotala se jí hlava, takže se přestala vzpírat a nechala se usadit zpět na postel.
„Říkám, že ho hlídá Hinata, Naruto si ho vyzvedne! Uvažuj o tom, jak mu bude, když tě uvidí znova omdlít? Už to je pro něj traumatické, nezdá se ti? Mimochodem nemyslím si, že bys byla jediná kdo hodně zkusil. Naruto byl v posledních dnech naprosto zničený, to že se rozhodl pokračovat v práci je pro něj jen dobře, jinak by nejspíš hrozilo, že se zblázní. Vždyť on se celý život snažil jen pomáhat ostatním. Jestli ho miluješ, měla bys to přece chápat, pokud ne, možná bys měla přemýšlet o tom, jestli je to takhle správně.“
„To já přece vím! Jenže já mám strach o svoje dítě!“ složila si obličej do dlaní a bledýma studenýma rukama po něm přejela.
„Pochybuju, že by se měl líp bez Naruta, ale přece jen, tohle poznají jen rodiče, kdy je dítěti nejlíp, že?“
„Naoki je jiný, je úplně jiný než ostatní děti, jeho chování, to jak se na mě dívá, jako by to věděl, často mlčí a já stejně vím na co myslí. On je prostě nešťastný, pořád je sám a lidé kteří jsou sami končí špatně..“ roztřásl se jí hlas.
„V případě, že jsi přesvědčená o tom co mi tu říkáš, pořád myslíš, že děláš správně?“ donutil ji svými slovy, aby se na něj znovu podívala.
„Sakuro, je nejvyšší čas, uvědomit si vážnost situace, ohrožuješ na životě nejen ostatní, ale i sama sebe, povídej se v jakém jsi stavu, jen proto, že jsi jeho matka a tím trpí i on.“
„Dost!“ vykřikla najednou nepříčetně.
„Nevíte, nemáte ponětí co to je za zodpovědnost rozhodovat za něj. Nemáte ponětí, jaké je to mít někoho kdo je na vás závislý a rozhodovat o jeho životě, když nevíte, když každá sebemenší chyba by ho mohla zranit.“
„Proto raději necháváš vše, jak to je?“ zeptal se Kakashi a ona vykulila oči.
„Bojíš se to změnit, protože myslíš, že jeho život pak bude ještě těžší?“
„Možná.“ odpověděla Sakura a bylo jí vidět ve tváři, že už je vyčerpaná.
„Lehni si, teď máš dost času o všem přemýšlet, tak se uklidni a urovnej si to v hlavě.“ pokusil se jí uklidnit.
„Možná jsem včera udělala obrovskou chybu. Možná dělám jenom samé chyby, nejsem si jistá, co bych teď měla udělat, mám strach co se stane, ještě nejsem připravená čelit následkům.“
„Sakuro, ležíš v nemocnici, až sem si se dostala, jen proto, že máš pocit, že tím Naokiho zachráníš? Teď se ale změnila situace, on se to dřív nebo později dozvědět musí, ty už uhle situaci nezvládáš a měla bys si konečně uvědomit, že tím zraňuješ i jeho. Zahnala ses do kouta a jestli v něm míníš zůstat, zničíš hodně životů. Teď si odpočiň a pořádně si rozmysli, jestli chceš opravdu vracet svůj život tam kde byl, protože to všechno vedlo právě sem, považuješ to opravdu za nejlepší řešení?“ řekl a otočil se k odchodu, najednou však ucítil na ruce škubnutí. Otočil se, aby zjistil, proč ho Sakura tak pevně chytila.
„Já to zvládnu. Mistře Kakashi, Naruto teď nesmí zůstat s Naokim sám.“ řekla a on měl bohužel pocit, že ví moc dobře co mu tím chtěla zdělit.
Nejspíš nikdy nezmění názor, z nějakého důvodu je pevně přesvědčená o tom, že dokáže všechno zvládnout sama, ale leží teď v tomhle zeleně vymalovaném nemocničním pokoji, celá bledá, nezdravě hubená a po tváři jí stéká směs slz a studeného potu.
Už teď na to nestačí. Kakashi začal dostávat obavy, jak daleko je schopna zajít, než pochopí, že chyby jsou pro to, aby se napravovaly.
Smírně přikývl, aby ji uklidnil, ak povolila sevření a zdálo se, že upadla do spánku, ještě než došel ke dveřím.

Kakashi vcházel do sídla Hokage, aby našel Naruta, jiná možnost mu nezbývala. Nebude mu lhát a taky tím splní Sakuřinu prosbu.
Naruto seděl v kanceláři a vypisoval papíry, které úhledně skládal do štosů na stole.
Od práce ho vyrušil dupot naléhavých kroků ozývajících se z chodby. Za několik málo vteřin se rozletěly dveře a dovnitř vpadl jako obvykle Shikamaru. V ruce měl papíry, se kterými ho Naruto posílal do akademie, když je přečetl, aby je založili do složek.
„Naruto?“ zeptal se když zastavil a přestal dělat rámu tichým tónem, jako by ho nechtěl rušit.
Naruto zvedl otráveně pohled od papírů a čekal co z něj vyleze.
„Ano, Shikamaru.“ dal mu za chvilku povolení promluvit, když viděl, že tam tak stojí a zírá na něj.
„Neruším tě?“ zeptal se opatrně.
Naruto protočil oči v sloup.
„Ani trošičku, co se děje tak naléhavého, že si se vrátil i s těmi papíry, které si měl odnést na akademii?“ rýpl do něj trochu.
„Do budovy vchází mistr Kakashi!“ oznámil mu Shikamaru a pak se změteně podíval, co že to vlastně drží v ruce.
„A?“ zeptal se přepracovaný Naruto.
„No jde ti asi říct něco důležitého.“ oznámil Shikamaru.
„Co my jde říct?“ divil se stále stejně blonďák, kterému nedocházelo, že je asi něco nového ohledně Sakury.
„No to já nevím, musíš počkat, až sem dojde.“
„Chceš říct, že sem letíš jako pošuk, abys mi řekl, že za pár vteřin sem přijde a něco mi poví i když vlastně vůbec nevíš o co jde?“ shrnul si to Naruto.
„Jo, zmerčil jsem ho z okna.“ oznámil Shikamaru.
„No to je fajn, tak se prosím tě vrať ke své práci.“ praštil se Naruto do čela a složil co měl právě před sebou, jelikož se to ten den už stejně chystal zabalit.

Právě ve chvíli, kdy Shikamaru mizel za rohem, vešel dovnitř Kakashi.
„Naruto neruším tě?“
„Ne, mám nejčerstvější zprávy o tom, kdo sem vchází.“ povzdychl si a podíval se na něj, aby zjistil o co jde.
„Jsem tu kvůli Sakuře, dnes se vzbudila.“
Narutovi se rozšířily zorničky.
„Jestli chceš zajdi za ní a zůstaň tam, sice už zase usnula, ale až se probudí určitě bude ráda, když budeš u ní. Já se postarám o Naokiho.“ řekl klidně.
„Opravdu?“ zeptal se Naruto, jako by si snad myslel, že to bude problém.
„Jistě, vlastně to udělám moc rád.“
Naruto už na nic nečekal, ani se pořádně nerozloučil a mířil do nemocnice. Zatím co Kakashi šel vyzvednout Naokiho k Hinatě.

„Naru...“ zarazila se tmavovláska, když otevřela dveře a uviděla v nich Kakashiho.
„Naruto dneska nepřijde, vezmu si Naokiho a pohlídám ho.“ oznámil jí a ona trochu zaraženě přikývla.
„Dojdu pro něj, hraje si vzadu.“ řekla už zdaleka ne tak veselým tónem.
Kakashi nahlédl dovnitř, na stole si všiml prostřených tří talířů a všude po zemi rozházených hraček.
„Čekala, že tu bude Naruto večeřet? Stará se teď o ně oba?“ pomyslel si na moment, než se vrátila.
„Ahoj Naoki.“ rozčepýřil mu vlasy, tak že chlapec ani neodpověděl.
„Měla si mu říct, ať si to tu po sobě alespoň uklidí.“ řekl šedovlasý.
„To je v pořád udělám to ráda. Nemám co na práci.“ usmála se Hinata.
„Ale, proč vlastně Naruto nepřišel?“ zeptala se pak.
„Sakura se dneska probudila, zůstane přes noc u ní.“ řekl Kakashi.
Hinata jen pokývala hlavou a snažila se nedávat nic najevo, ale byla i tak viditelně hodně překvapená, pokud je to to správné slovo...

„Naoki, pověz mi, jak pak se máš?“ zeptal se ho Kakashi, když dorazili do Narutova domu.
Chlapec mlčel, seděl na koberci a přendával si kunai z jedné ruky do druhé.
„Chtěl bych trénovat.“ řekl za chvíli, vstal a odešel na zahradu.
Kakashi šel z ním, sledoval ho a pečlivě zkoumal každý jeho krok. Měl pocit, že to o chlapci vypovídá víc, než by sám mohl říct.
Naoki pokaždé když si hrál venku si vytvářel klony, ne proto, aby s ním útočily na jeho vyrobené cíle, hlavním důvodem toho proč to dělal bylo, že si s nimi povídal, mluvil s nimi ví než s ostatními lidmi, řekl jim všechno na co právě myslel a oni mu rozuměli. Vlastní klony.
„Potřebuje rodinu a kamarády, musí pochopit proč je kolem něj všechno tak zvláštní.“ pomyslel si Kakashi.

„Naoki pojď sem na moment.“ vyzval ho, když chlapec přestal a nechal všechny klony zmizet.
„Sedni si.“ vyzval ho, aby se posadil vedle něj do trávy.
„Pověs mi proč nechceš být s ostatními dětmi ve škole? Proč se od nich pořád držíš stranou.“
„Jsem jiný, umím divné věci.“ odpověděl chlapec zamyšleně.
„Ty víš co to je Naoki?“
„Ne, ale je to hodně silné. Mám z toho strach, nemám pocit, že bych to uměl ovládat.“ řekl.
„Možná bys to měl říct mamince a...“ Kakashi se zarazil, mám mu opravdu říct, aby to pověděl Narutovi bez Sakuřina vědomí? Dozajista by to hodně ztížilo situaci, ale na druhou stranu, se to musí vyřešit.
„Ne.“ utlumila jeho přemýšlení chlapcova odpověď.
„Naši se pořád jen hádají a je to kvůli mě, vždycky je to kvůli mně, dokonce je proto teď maminka v nemocnici a může za to ta věc ve mně, že ano? Vím to, nebýt toho, nebyl bych tak silný, všem okolo to pořád ubližuje a proto se raději od nich držím dál.“ řekl k jeho překvapení chlapec.
„Ne Naoki, pleteš se, takhle to vůbec nemusí být, v tobě není žádná věc...“ Kakashi nevěděl jak by mu měl něco takového vysvětlit, jak by mělo dítě pochopit, že na tomhle světě není vždycky všechno jak by mělo. Sakura měla pravdu, přišlo to příliš brzy, jako nechat poupě předčasně rozkvést, ještě nepřipravené čelit světu, který se jej pokusí zahubit.

Sakuru probudilo ze spánku bouchnutí dveří, podívala se jejich směrem, aby zjistila kdo to je. Stál tam vysoký blonďák a hleděl na ni zářivě modrýma očima.
„Sakuro, jak je ti?“ klečel za pár vteřin u její postele a ona stále lehce nepřítomně pozorovala dveře, jako by čekala, že je za nimi někdo další.
Růžovovlásce se honila hlavou hromada myšlenek. Je tu už několik dní, je to několik dní ode dne co...
„..říkal, že si to musí všechno urovnat, ale...“
„Ví to?“ zeptala se potichu a Naruto k ní upřel zrak.
„Kdo?“ zeptal se.
„Ví, že jsem tady? Proč nepřišel, co se stalo? Neopustil by mě přece znovu a bez rozloučení? Na to se teď Naruta zeptat nemůžu.“] pomyslela si a otočila odpovědi hlavu k oknu.
„Je mi fajn, zítra bych chtěla jít domů.“ řekla a usmála se, aby ho přesvědčila.
„Dobře, promluvím s doktory.“ usmíval se Naruto.

Sakura sledovala jasně zářící slunce, když kráčela po chodníku směrem k jejich domu. Podařilo se jí přesvědčit Naruta, že to co se stalo byla jen chvilková slabost i když i on musel moc dobře vědět, že to bylo vážnější, když se tak dlouho neprobírala.
Teď se tvářila, že je v pořádku, že se nic neděje, ale skutečný důvod proč tak spěchala domů byl, aby dala všechno do pořádku. Potichu prošla vchodovými dveřmi a zastavila se v obýváku, kde na gauči spal mistr Kakashi a jeji syn. Podívala se směrem ke stolu, kde stála, když tu ještě naposledy byla při vědomí.
Všechno se jí to vrátilo, to co Sasuke řekl.
„Jak se ti to mohlo stát?“ znělo jí neustále v hlavě, maličko jí zatřepala, aby to vyhnala z hlavy.
„Mluví o Naokim, jako by ho viděl jen jako problém! Proč na něj prostě jednoduše nezapomenu, nikdy se nepřestane chovat jako idi*t!“ pomyslela si, to už vcházel Naruto a ona mu podala tašku.
„Vezmi ji prosím nahoru.“ usmála se aby přemohla únavu. Neměla nejmenší chuť jít do svého pokoje, Naruto nic nenamítal a tak se zatím sklonila k Naokimu a polechtala ho.
„Mami!“ vykřikl Naoki a vyskočil, při čemž se odrazil od Kakashiho břicha, až ho probudil.
„Ah, Sakuro, už jste tady?“ zeptal se překvapeně a rozhlížel se po Narutovi.
Sakura se jen usmála a když jí chlapec na okamžik pustil, poslala ho nahoru za tatínkem, aby mu pomohl.
„Ano, od teď už se o Naokiho budu zase pečlivě starat, abych mu to vynahradila.“ řekla, jako by o nic nešlo.
Sensei vstal a mířil ke dveřím, když se zastavil a pohlédl na ni.
„Sakuro, je tu ještě něco co bych ti chtěl říct.“