Akatsuki a Ten jenž si nedokáže vybrat cestu. část 7.

Další den si Deavina zavolal Pein k sobě do kanceláře, což byl vlastně jen pokoj s dveřmi.
„Mám pro tebe solo misi – půjdeš do Konohy, najdeš sklad tajných svitků a přineseš mi, co uneseš.“
O něco později už stál Deavin před branou Konohy, samozřejmě s patřičným maskováním. Po několika hodinách tichého zpovídání členů ANBU, konečně stál ve skladu. Očima přejížděl regály, až se nakonec zastavil u zakázaných technik. Namátkou vytahal několik svitků a dal si je do pytle, co si vzal. Už se chystal odejít, když ho najednou zabolelo v rameni a pytel mu vypadl z ruky. Bolest rychle ustoupila, tak se jal sbírání svitků.
Koutkem oka kouknul za jeden z regálu, a k jeho překvapení tam viděl cosi zapadlého. Natáhl pro to ruku a vytáhl. Svitek. Nebylo na něm však nic napsaného. Bylo vidět, že byl hodně starý, opatrně ho roztáhl. Chvíli četl a jeho oči se čím dál rozšiřovaly.
„Tak tohle si nechám.“ Zašeptal a nechal svitek zmizet ve svém rukávu.
Za několik hodin byl zas v Akatsuki sídle. Místo hluku práce však slyšel jen tlumené rány a Peinův rozhněvaný křik, vypadalo to, jako by někomu nadával. Potichu vešel dovnitř a k jeho zděšení spatřil, jak Pein zrovna vrazil facku Konan, ta sílou úderu spadla na zem.
„Tupá kr*vo, ani tak snadnou misi nejsi schopna splnit! Nechápu, jak tě mohl Yahiko tak dlouho snášet!“ chystal se ji uštědřit další ránu. Jeho ruku však srazil deavin.
„Co si myslíš, že děláš?“ zavrčel na něj nově příchozí.
„To tě vůbec nemusí zajímat.“
„To teda musí, jak si to představuješ tu bezdůvodně mlátit holku?“
„Protože je to holka tak si to dovolit můžu a teď vypadni.“ Rozčilením si nevšiml zatnuté pěstí, která ho o chvíli později tvrdě udeřila do tváře, až spadl k zemi.
„Co si to dovoluješ? S okamžitou platností jsi vyloučen z organizace!“ zařval boss.
„Klidně, nepotřebuju být v organizaci s někým, kdo si musí vybíjet svoje mindráky na holce.“ Hodil mu pytel se svitky na hlavu, na zem spustil svůj plášť a odešel z jeskyně. Všichni členové se pomalu rozešli.
„Deavine! Neodcházej!“ volala za ním Konan.
„Musím. Nechci už dále být v Akatsuki, ne pod jeho velením.“ Otočil se k ní a jemně ji pohladil po tváři.
„Neboj, nemám v plánu tě opustit.“

*****

Měsíce se živil drobnou prací a bandictvím. Každý týden se tajně setkával s Konan, která mu vyprávěla dění v Akatsuki, takhle se dozvěděl o postupném vymírání organizace. Sasori, Deidara, Hidan Kakuzu, všichni. Až jednoho dne mu jeho dívka pověděla o Tobiho spiknutí a o tom, že jde ochránit Peinův Rinnegan. Chtěl jít s ní, ale zapřísahala ho, že je to její věc.
Proto zrovna stál, nad jejím krvácejícím tělem, s tělem třesoucím se smutkem.
„Ještě není mrtvá, ale jestli si nepospíším, tak za chvíli bude.“ Řekl si.
„Kiminogan.“ Obě jeho oči začaly rotovat, až se naprosto změnily. Bělmo bylo plné kružnic, zelené zorničky zůstaly, ale jeho panenky se proměnily ve dva zlatý kříže, obehnané kružnicí s šesti těmi tvary, co byly na Sharinganu.
„Léčení: Pohlazení Boha.“
Jeho ruce začaly zlatě zářit. Přejel s nimi tedy po Konaniných ranách, a ty se okamžitě zacelily. Pomalu otevřela oči.
„Deavine?“ zašeptala.
„Pšt, nemluv!“ objal ji a zmizel s ni v dešti.
Donesl ji do svého úkrytu, kde ji pověděl, že jeho oči, jsou Doujutsu, které vznikne kombinací Baykuganu a Sharinganu. Pověděl ji, že se o tom dočetl ve svitku, který našel zapadlý ve skladu tajných technik, a že jehi Kiminogan je zhruba na stejné úrovni jako Rinnegan.
„To je úžasné, s tím by jsi mohl přinést světu mír!“
„To mám také v plánu, ale nejdřív musíme zastavit Tobiho a oživení Desetiosasého. Slib mi prosím, že až tam dorazíme, tak že půjdeš pomoct shinobim a Tobiho necháš mě.“
„Slibuju.“

*****

Po několika dní cesty dorazil Deavin k bojišti. Už z dálky viděl Naruta, Kakashiho, Gaiea Beeho, jak bojují s Tobim a Madarou. Usuzoval, že je nedávají. Vyskočil tedy z lesa…a prudce kopl Naruta do obličeje.
„Zdravím vespolek, vidím, že tu pořádáš párty Tobi. Jaktože jsi mě nepřizval?“ zavolak k maskovanému.
„Deavin.“ Procedil, zjizvený ninja.
Otočil se ke Konožákům.
„Vypadněte odsud, tohle není bitva, která by se týkala vás lidí!“
„Jak to myslíš já tu…“ nestačil Naruto doříct, když ho nukenin nakopl.
„Jak chcete, ale neručím, že tu neumřete.“
Hodil po Obitovi kunaie, ale ty prošly skrz něj.
„Umí dát svoje tělo do jiné dimenze. Můžeš ho zranit, jen pokud budeš v té dimenzi taky za pomoci Kamui!“ zavolal na něj Kakashi.
„Aha.“ V ruce si vytvořil rasengan. Ten však začal záhy rudnout plameny, brzy držel v ruce rotující ohnivý kotouč.
„Živel oheň: Satanovo požehnání.“ Podíval se na svou techniku. „Kamui!“ okamžitě zmizla.
Vrhl se tedy na Obita, který se rychle snažil vyhýbat se jeho ranám. Nakonec jím však jeho meč projel…z jeho pasu vyšlehly plameny a s výkřikem se zhroutil k zemi.
„Teď Madara.“ Podíval se směrem k nesmrtelnému ninjovi, který nedostal příležitost se pohnout.
„Jsi silný, ale ne dost. Susanoo.“ Řekl a jeho tělo obklopila dokonalá ochrana v podobě pekelného rytíře.
„S tímhle mě neporazíš.“ V jeho očích se roztočil Kiminogan. „Susanoo.“
Deavina taktéž obklopil chakrový rytíř, ten jeho však byl krásně bílý, s hladkou zbrojí, okřídlenou helmou a ohromným kladivem v rukách. Obě Susanoo se na sebe vrhly. Nemilosrdně do sebe bušili zbraněmi, až se nakonec obě rozpadla.
„Živel Bůh: Dvojté boží potrestání.“ Oba Uchihy uzavřela bílá klec a odsekla je od jejich síly.
Celý boj trval několik hodin. Z lesa vyběhla Konan.
„Dokázals to!“ Volala a vrhla se mu okolo krku.
„Ještě ne.“ Řekl nešťastně.
„Co ještě?“
Zhluboka se nadechl.
„je mi to líto, ale nemůžu tě nechat na živu. Tím, že jsem tě vyléčil, jsem porušil pravidla, které Bůh – můj otec ustanovil.“
Vylila oči překvapením, pak nakonec přikývla.
„Chápu tě, jsem ráda, že jsem tě mohla naposledy spatřit.“ Z oka ji ukápla slza.
„Budu tam na tebe čekat.“
„Přijdu za tebou.“ Řekl ji a katanou ji probodl srdce. Konan ho naposledy objala a bezvládně se mu zhroutila v náruči. Jemně ji položil na zem, setřel si slzy a otočil se k uvězněným Uchihům.
„Obito.“ Začal. „To že jsi jednal z lásky tě ospravedlňuje, nečeká tě tedy peklo.“
„Co z toho budu mít, když je Rin mrtvá?“ zašeptal.
„Ona žije. Tam nahoře.“
„Žije?“
Deavin se laskavě usmál.
„Osobně zařídím, abys se s ní setkal.“ Řekl a uvnitř klece ho probodl zbraní.
Přešel k Madarovi.
„Madaro. Mí stvořitelé rozhodli, že pro tvoje hříchy neexistuje ospravedlnění.“
Sklonil hlavu.
„Ale, myslím, že si můžu dovolit neuposlechnout je ještě jednou, takže ne jenom, že půjdeš do Nebe, ale také ti dám možnost sledovat posledního přeživšího z vašeho klanu.“
„Děkuji ti. Takoví lidé, jako ty mají skutečně moc tvořit mír.“
Deavin ho také probodl a zároveň odpoutal jeho duši.
„Už jen pár drobností a přijdu za tebou.“ Zašeptal.
Sklonil se k Obitovu tělu a opatrně mu vybodl Rinnegan.
„Tohle se už nesmí k lidem dostat.“ Zrušil svůj Kiminogan a obrátil čepel proti svému srdci. Naposledy se rozhlédl.
„Bylo mi tady docela dobře.“ Pomyslel si.
„Konan. Už jdu.“ Řekl a probodl si srdce.
Jeho tělo padlo vedle dívky a jejich krev se smíchala.
Tu noc mohl každý, kdo se podíval na oblohu spatřit souhvězdí, které ještě nikdy neviděl. Pár mladých lidí, držící se v objetí.