Romantika

Ayano seděla na schodech u Senju sídla, zatímco se stále mírně třásla. Její nová kamarádka byla kdesi pryč a ona netušila kde. Bála se o ni.
Jiraiya tiše seděl vedle ní a nepřítomně hleděl před sebe.

Cestovatelé- Začátek

Byl normální školní den. Jak by řekl Shikamaru "Je to otrava.". Ale abych se představil, jmenuji se Shiky a jsem žák základní školy. Ten den, co se to stalo jsem se hodně pohádal se spolužákyní jménem Faith a tady začíná náš příběh.
"Ty jsi opravdu nenormální člověk!" Řvala na mě Faith. A probodávala mě pohledem. Kdyby mohl pohled zabíjet, bylo by už po mě.
"Jak jsem mohl vědět že to má být do dneška?!" sykl jsem na ni.

Vždy som si myslela, že keď odídem na všetko zabudnem. Ale pamätám si všetko a všade ma to prenasleduje.
Myslela som si, že odchod z Konohy bude pre mňa lepší, ale popravde je to ešte horšie ako predtým. Chodím po svete už dlho a začína sa mi cnieť po Konohe. Spravím si ešte malú zastávku v jednej blízkej dedine a vrátim sa domov.

„Čo tu robíte a čo chcete?“ spýtal sa ma ninja keď som prechádzala hranice zeme Ohňa. Nevedela som o tom, že sú na hraniciach nejakí ninjovia.

Tokime : Když jsem se probudila podruhé, byl večer. Zdravotní sestra mi zrovna zatahovala žaluzie, aby mě nikdo z venku nemohl pozorovat. Až když jsem pořádně zaostřila, jsem zjistila, že to není obyčejná sestra, ale Sakura. Usmála se na mě, ale její ustaranost se nedala přehlédnout.
„Ahoj, je ti dobře?“ zeptala se.
„Ano, cítím se cela v pořádku,“ úsměv jsem ji oplatila. Nejspíš poznala, že lžu, jelikož mi až tak dobře nebylo. Přišla jsem si strašně unavená a bolelo mě břicho.
„V jakém jsem měcíci?“
„Ve čtvrtém,“

S kamarátkou sme sa rozhodli, že napíšeme sériovku. Keď budem písať ja, tak to bude Minarin pohľad, a keď zase ona, tak to bude Hikarin pohľad. Dúfame, že sa Vám naša poviedka bude páčiť.

Minarin pohľad

Mé tělo mě neposlouchá. Můžu mu desetkrát, stokrát a nebo i tisíckrát přikazovat ať vykoná sebemenší pohyb, ale stejně to nemá žádný smysl. Jed působí až překvapivě rychle. Už se zmůžu jenom na to ležet uprostřed nějakého lesa. K čemu mi je byakugan, když se nemůžu hýbat? Ale to je teď to nejméně podstatné...
Ještě předtím než mě zasáhl jedovatý kunai, jsem čelila velké bitvě. Čtvrtá válka ninjů byla krutá, ale boj ve kterém jsme se ocitli dnes byl ze všech nejhorší. Vyžádal si spoustu obětí.

"Můžete si zabalit všechny věci slečno, dnes vás pustíme domů." oznámil Akyu doktor, když ji zkontroloval v rámci dopoledni vizity. Akyu rychlostí blesku vylétla z postele a dál už se doktorem nezabývala, místo toho se začala přehrabovat ve svých věcech. Neměla jich tu příliš mnoho, akorát nějaké hygienické potřeby a oblečení. To málo si naházela do titěrné tašky a když konečně doktor, který se zájmem sledoval její divadlo, odešel, převlékla se z noční košilky do normálního denního oděvu a čekala, dokud si pro ni nepřijde sestřička.

Přesto, že věděl, že by ho něco mělo bolet, nebolelo.
[i]Nevěděl, kde je, ale slyšel hlasy cosi říkat. Otočil se a viděl, jak Naruto s někým mluví. Plně se věnoval hovoru a nevšiml druhého člověka, co mu usiloval o život!! Chtěl zakřičet, nešlo to. Ústa měl jako by němá. Musel přihlížet, jak Naruto umírá…

Bol obyčajný deň. Poobede som mala mať misiu, takže sa mi veľmi nechcelo vstávať z postele.
Avšak lenivosť som prekonala a šla som sa do zrkadla upraviť. Svoju tvár som si neustále prezerala. Nikdy sa mi nepáčila, vždy som chcela vyzerať ako Sakura- mať jej výrazné oči, pevné svetlé vlasy, ale aj jej neskutočnú silu.
S mojich pochmúrnych myšlienok ma však prebudil výkrik:
„HINATA!“
Vedela som, kto to je, takže sa mi rozbúchalo srdce až som ho počula, no musela som sa pozrieť z okna.
„Ahoj, Naruto!“ zakývala som mu s úsmevom.

Sunohara Toshikura bol obyčajný chlapec zo Skrytej Mračnej. Jeho klan Toshikura síce malo tvrdé zásady, ale on si z toho ťažkú hlavu nerobil. Schopnosťami prevažoval aj tých najsilnejších členov klanu a mnohý zo Skrytej Mračnej sa o ňom vyjadrovali, ako o „dieťaťu vybraným Bohmi.“ Dosť prehnané nie?

¹) Tento můj výtvor je především romantického žánru, někdy až přeslazeného, takže ti, co od toho očekávají boje, krev, úmrtí a zlo, jsou zde totálně špatně!
²) Myšlenky jsou od textu rozlišeny takhle
³) A teď myslím, že jsem sdělila vše, co si má praštěná hlavička přála, takže můžeme začít:

Vzbudil jsem se celý rozlámaný, možná to nebyl až tak nejlepší nápad spát na zemi, ale stejně, copak jsem se s ní měl hádat?
Vstal jsem, ta blondýna ještě spala a já vážně nevěděl co dělat. Šel jsem se projít po jejím obrovském pokoji a nakonec jsem si řekl, že si prohlédnu co vlastně může ve všech těch šuplících, zásuvkách a skříních mít.
Otevřel jsem její stolek a našel něco co vážně připomínalo dívčí deník.

Už je to rok co se Sasuke vrátil do vesnice. Změnil se. Ta pouta přátelství, která kdysi zpřetrhal za účelem získání síly, se začala opět obnovovat. A jedno z nich nezůstalo pouze u přátelství. Byť ji dvakrát skoro zabil, Sakuřina láska k Sasukemu byla pořád stejně velká. A po nějaké době právě ta velká láska rozehřála Sasukeho chladné srdce a on si uvědomil, jak moc pro něj Sakura znamená a jak moc ji miluje.

Predtým si ten prsteň nevšimla. Bol veľmi pohodlný, veľmi jednoduchý na to, aby upútal jej pozornosť na viac než pár sekúnd. Viac krát po ňom prechádzala prstom, niekoľkokrát naňho pozrela, no nikdy sa nezamyslela nad tým, čo videla.
Jemný prstienok z bieleho zlata sa na slnku zaligotal.
"Pohni si, princezná."
Temarin hlas ju vrátil späť do reality.
Princezná, pomyslela si Hinata s pocitom závratu. Aká čudná prezývka.

011 – Klapka, kamera, akce!
„Určitě vám už vysvětlil, co to bude za soutěž,“ řekl Kankuro a když jsme se na něj nechápavě podívali, vzdychl.
„Beru to, jako ne,“ řekl a podíval se na Gaaru, „vysvětlíme jim to hned nebo až v... ehm... domě?“ zeptal se ho.
„Vzhledem k tomu, co mají, nebo spíš nemají na sobě, asi až v domě,“ podíval se na svou sestřičku a ušklíbl se, „prozatím se můžete obléct do těch dek, mělo by jich tam být dost,“ potlačoval záchvat smíchu.

„Prosím, řekni, že jsou to jenom drby!“ vysypal ze sebe Baki, když vtrhnul do Gaarovi kanceláře.
„Jak mám něco potvrdit, když nevím, co jsi slyšel?“ zeptal se Gaara, ale jeho tón nebyl nijak přátelský. Rozhodně měl zlou náladu, což jen podtrhovalo, všechny Bakiho nejhorší obavy.
„Slyšel jsem, že jsi byl drzý na Staršího!“ řekl Baki a unaveně se zhroutil do křesla.
„No tak to jsi slyšel dobře.“ řekl Gaara, ovšem v jeho hlase nebyla ani stopa po lítosti, což Bakiho přivádělo téměř k šílenství.

Nebyla jsem schopna pohybu, třásly se mi ruce a ztráta dechu měla na svědomí zrychlený tep. Jeho oči, ty krásné černé oči! Nemohla jsem od nich odtrhnout ty své zelené. Jeho havraní vlasy, nebojácně jsem k nim vztáhla ruku a chtěla se jich dotknout, ale on byl rychlejší a ke krku mi přiložil katanu. Rty se mu zvlnily do úsměvu, když zahlédl strach v mích očích.
„Ale copak, copak? “ zasmál se.

Zdvihol sa prudký vietor. Rozhojdal koruny stromov a rozvíril prach. Blížila sa búrka. Búrka nie len v prírode, ale aj v srdci mladého ninju. Stál na moste Neba a Zeme. Jeho oči, inokedy modré ako obloha, dostávali karmínový nádych. Túžil po krvi. Chcel zabíjať. A práve si našiel svoju prvú obeť. Toho sivovlasého muža, ktorý mu vzal niečo veľmi vzácne. Jeho partnerku, priateľku, lásku.
Ibaže vtom sa čosi stalo. Čosi, s čím nerátal. Z tieňov stromov vystúpila ďalšia osoba.
„Dlho sme sa nevideli, Naruto.“

Šla temnými uličkami Konohy, které ve tmě působily ještě více strašidelněji než v jinou denní dobu. Držela si ruce a měla je položené na hrudi. S vyděšeným výrazem se vždy otáčela za každým šramotem, který uslyšela, ale poté se zase bála podívat před sebe.
Znala ty případy, kde se oběť vždy otočí za sebe, kde vidí něco, díky čemu se mu uleví. Poté se tedy s úlevou na srdci, podívá před sebe, kde však uvidí hrozivou tvář, která ho poté zabije… A tak se bála všeho.

Křik ztracený v tichu

Vzduchem se nesoucí pach krve se mísil s potem a pocity úzkosti. Skupina ninjů stála v chodbě a od muže s tváří jisté smrti je dělila hromada mrtvých těl. Jediný zvuk, který se místy ozýval, bylo Akamarovo vrčení, jež Kiba tlumil neustálím tlačením ho nohou za sebe.