Sladká Nevědomost 08 - Počátek

Hinata se neodvážila otevřít oči a podívat se na sebe. Pořád ležela na podlaze, uprostřed síně. Nad ní se sklánělo několik ninjů, někteří vypadali zděšeně, jiní pobaveně a někteří si nemysleli vůbec nic. Jenom se tak dívali.
Zaslechla rychlé kroky dvou lidí.
Pevně zavřela oči.
Klapání ustalo. Někdo vedle ní cosi položil. Pocítila, jak ji někdo zvedl a zabalil do osušky. Zaslechla několik námitek, někdo jiný je zase odbyl. Bylo jí to jedno -ozvalo se hromové zakručení. Pár lidí se zasmálo. Následné zavrčení. Rychlé kroky, někdo utíkal.
Pak ji někdo nadzvednul, pevně ji stiskl. Otevřeli dveře, do síně zafoukal studený vítr.
Najednou ji někdo předal do jiných rukou, ozval se nějaký příkaz. Pak námitka a následné ticho.
Otevřela oči a zamlženě spatřila trochu rezavé vlasy v kloboučky a oči, které neměli bělmo. Zadívala se pozorněji. Tayuya, probuzená v plném Edo Tensei, ji nevnímala. Donesla ji do Orochimarovy ložnice, přímo do sprchy.
Když se Hinata nějakým způsobem dokázala sama umýt, zabalila ji „chodící mrtvola“ do osušky a uložila ji do postele. Pak odešla z pokoje, zamkla na tři západy a v místnosti se octlo příšerné ticho.
Když se Hinata trochu najedla ze snídaně, kterou jí Tayuya přichystala, lehla si, zabalila se a zavřela oči.
Ještě pořád jí bylo příšerně a cítila tu pachuť v puse. Schoulila se do klubíčka, přitáhla si kolena až k bradě, přikrývka z ní napůl sklouzla. Byla jí kvůli tomu zima, ale bylo jí to jedno. Hlavní byl ten klid, který nastal, zdravě si uvědomovala, že toto jsou možná poslední chvíle svobody, které jí Orochimaru dá.
„Nachladíš se,“ řekl jí, když se po necelém dni vrátil. Překryl ji přikrývkou a natáhl se vedle ní.
Hinatu docela překvapilo, že se nevyžívá v tom, jak zuboženě teď vypadá. Že si prostě nedělá, co chce.
„Dnes ne, ne v tvém stavu,“ odmlčel se. „Ale musíme si promluvit.“
Hinata zeširoka otevřela oči překvapením.
„Tvůj kutloch už nebudeš používat, teď budeš žít pouze v tomto pokoji. Tvůj volný čas bude pouze půlhodina po obědě, i tu strávíš pod dohledem Kabuta, nebo někoho jiného. Tvoje vycházky do měst jsou zrušeny na dobu neurčitou, stejně tak nebudeš dostávat informace o vesnicích, atd. Co se týče tréninku, bude pořád stejný.“ ujistil se, že na nic nezapomněl.
„Ah, ano, ještě jedna věc,“ pronesl. „Přemýšlel jsem a zjistil jsem, že vlastně mám dvě volby. Jedna z nich je, že tě zabiju a pak tě přivolám pomocí Edo Tensei, ale to už by nebyla taková zábava.“
„Takže ti dám malý dáreček,“ řekl. Hinata nechápala.
„Prokletou pečeť vody.“
V jednom momentu se k ní naklonil, jeho krk byl delší. Než mu stačila Hinata uhnout, obkroužil ji kolem pasu had, jeho hlava se stále více přibližovala.
Vteřinu po té ji kousl do spodního rtu. Objevila se na něm černá tečka, která se vsákla, celkově jí spodní ret o jeden odstín ztmavl. Pousmál se a přitáhl si ji k sobě-pokračoval stejným způsobem i s horním rtem, který však ztmavl jen o „půl“ odstínu.
Hinata si setřela krev z úst.
„Já vím, že jsem říkal, že ti ji nedám. Ale okolnosti se změnily. Časem zjistíš, že následky tvých voleb mohou být špatné.“
Naposledy na něj pohlédla, po té ztratila vědomí. Sesunula se na madraci, spadla z postele.
Orochimaru nesouhlasně zakroutil hlavou.

Hinata se probrala až po třech dnech dnech hrozného spánku. Neustále sebou házela, občas i křičela, a když už, tak probudila tím celý kryt. Proto u Orovy ložnice postávaly zástupy zvědavců, které vždy rozehnal Kabuto a ještě jim pohrozil, že skončí na pitevním stole.
Vyhladovělá se šinula do koupelny, která však byla už zabraná. Když otevřela dveře, sklouzla se po mokré podlaze-zastavila se až u sprchového koutu... Otevřeného.
Zrudla, jak malý ráček, div se jí z oušek nespustila pára a...
Orochimaru se nad ni sklonil, s omotaným ručníkem kolem pasu. „Jsi už vzhůru?“
Kývla, pořád rudá v obličeji.
„Lekce číslo 49: klepat, Hinato, klepat.“
Hinata chtěla něco vykoktat, ale z hrdla jí vyšlo cosi jako mírné zachrčení, které se vůbec nepodobalo jejímu něžnému hlásku.
„Vykřičela sis hlasivky, Hinato,“ oslovil ji jemně.
Zamrkala a nechala se zvednout.
„Nestýskalo se ti?“ zeptal se.
„Po čem?“
V tu ránu si ji přitáhl k sobě, jednou rukou ji držel kolem pasu a tu druhou měl položenou na její tváři. Hinata se jej snažila odstrčit, ale nepodařilo se to.
„Budeme pokračovat v tréninku, očividně jsi ve velmi dobrém stavu.“

Následující dny byly pro Hinatu ještě těžší, než bývaly. V noci nespala, ve dne neustále pracovat a tu volnou hodinku odpoledne musela trávit studováním a vypracováváním cvičení, které jí Kabuto zadal. A tu hrstku spánku? Usnula někdy pozdě po půlnoci a Orochimaru ji nutil vstát v šest hodin ráno. Ani jídlo nebylo nijak výživné, ani povzbuzující.
V tréninku na taijutsu sice udělala velký pokrok, ale nebyla nijak zběhlá v ostatních technikách. Většinu času se válela v blátě. Navíc, Orochimaru ji nutil používat prokletou pečeť několikrát denně.
„No, tak... Vstaň.“
Nezvedla se.