Nesmazatelné pouto – Sakuřin plán, část 11.

Nakonec Narutovo uvěznění mělo délku času, než se Hinata provdá. Pak bude pod bedlivým dozorem velitele ANBU a pár jouninů.
„Pusťte mě ven!“ řval Naruto, snažíc se rozlomit mříže.
„To nepůjde, musí se na to jinak!“ řekl Kurama.
„Ale jak! Hinata má právě bolesti a já ani u ní nejsem! Sakra práce! Co náš mód? Půjde to?“ zaklel si Naruto.
„V pořádku, bude to dobré. Náš mód by situaci ještě zhoršil.“ Uklidňoval ho Kurama.
„To tvrdíš ty!“ oponoval mu blonďák.
„Já nic netvrdím, jen říkám pravdu. Hinata bude v pořádku. Vycítil jsem to. Od té doby, kdy jsem býval v Kushině, tohle poznám. Nějakým zvláštním způsobem mám na tohle cit,“ tím Kurama chtěl taktně lhát. Věděl o pravém stavu věci.
„Ty a cit? To je snad pohádka,“ pronesl Naruto poněkud drze.
„Jo, mám. Ty a Kushina jste mi pěkně hnuly emocemi. Mám je teď hrozně vyvinuté. Vrr!“ neodpustil si Kurama.
„Nestěžuj si a mysli se mnou. Musíme překazit svatbu!“
„Ne, já už nemusím. Já už mám vymyšleno, nebo aspoň doufám v jednu věc.“ Kurama zněl záhadně.
„Fakt? Tos nemohl říct dřív?“ naštval se Naruto.
„Mohl, ale nebyl na to správný čas. Pokud to vyjde, ty budeš volný, Hinata v bezpečí a možná budete mít čas pro sebe.“ ještě více záhad.
„Co hodláš dělat?“ tím už Naruto nemohl být nedočkavější.
„No, spíš, co nebudeme dělat…“ zbytek byl jen pro Narutovy uši.

„Tati, nech zavolat Naruta! Prosím!“ Hinata se stále držela za břicho, úpěla, plakala.
„To nemohu, nemám na to pravomoc,“ Hiashi naznačoval svoji bezmocnost.
„Ale…“
„Žádné ale, Hinata-san musíte prostě přežít náznak toho, že si s Narutem si nejste souzeni.“ Řekl Gaara, který se objevil ve dveřích.
„Co ty o nás můžeš vědět? Nic!“ bránila se Hinata, až málem zapomněla na svůj fingovaný potrat.
„Máš pravdu, ale stále mi není jasné, jak jste se vy dva dali dohromady. Vždyť na těch Chunninských zkouškách jste se ani neznali.“ Náhle měl Gaara zvláštní tíživý pocit u srdce, trval jen nepatrnou chvilku, přesto zde nastal jistý zlom.
„Promiňte, dál vás pustit nemůžeme,“ ozvala se jedna sestra, která přiběhla společně se Sakurou.
„Už je to tady?“ podivila se Sakura, jakmile spatřila červenovláska.
„Potřebuju tvoji pomoc,“ zaskuhrala Hinata.
„Dobře,“ kývla Sakura. Zbytek už neslyšel. Ovšem přišlo mu podivné jakým stylem se Sakura podívala na Hinatu. Jakoby to čekala…

„Zbláznila ses? Teď?“ Sakura takový zvrat neočekávala.
„Jo, musíš to se mnou nahrát. Podle všeho by mi to získalo dva až pět dní. To už snad mě něco dalšího napadne, prosím.“ Naštěstí ji Sakura odvedla do místnosti, která byla odhlučněná. Čili nešlo nic slyšet, kdybyste dostali chuť poslouchat.
„Nic neslibuju, s tebou se člověk nenudí. A co tady chce samotný Kazekage?“ zajímala se Sakura.
„Podle Rady si ho mám vzít a odejít s ním do Suny, kde budu jen v domácnosti. Neučila jsem se být dobrou kunoichi jen tak. Dokonce jsem chuunin, a oni ze mě chtějí domácí puťku, co jen bude rodit děti. Tak to ne!“ čertila se Hinata.
„Cože? Ty a Gaara?“ nechápala Sakura.
„Prý na věčný mír mezi našimi zeměmi. A vrchol všeho, po naší svatbě, máme doprovodit, tajně, Naruta do jeho skrýše, kde se bude ukrývat před Akatsuki. Tohle je směšné!“ na tohle, už neměla Hinata dost slov.
„To je šok! Ovšem vraťme se k naší současné situaci. Hinato, budeš muset krvácet. Já zavolám Tsunade na pomoc. Přijde, podaří se nám dítě zachránit, ovšem ty budeš z toho tak oslabená, že dva týdny bude tvůj život viset na vlásku. Nemluvím o dalších třech týdnech zotavení. Umístíme tě odděleného pokoje.“ Dokonalý plán, ovšem nepočítaly s Gaarou.
„Lépe bych to nevymyslela. Díky Sakuro a ještě se omlouvám za to co bylo. Že jsem tě tak nesnášela,“ Hinata nabídla ruku k příměří.
„Vždyť to už jsou tři roky, co jsme se tak pohádaly. Zapomněla jsem na to,“ podala jí ruku, zatřásly si jimi. Tím to bylo u konce.
„Budu doufat, ať ti to taky jednou vyjde.“ Hinata to myslela zcela upřímně.
„Na to teď není čas. Připrav se, holka, musím tě trochu zranit, krev se nikde jinde nesežene.“ Sakura vytáhla sterilní nůž. Hinata se nadechla na přicházející bolest z vnitřní strany stehna.
Sakura provedla krátký a rychlý řez.
„Teď je potřeba trochu křiku,“ Sakura si vedla dobře. Provedla pár cvičných úderů, aby se malinko opotila. Hinata se mezitím připravovala na „potrat“. Pro ni to nebylo těžké, stačilo, aby si vybavila Narutovy slova o tom, že ji nemiluje.
Hinata počkala nepatrnou chvilku. Poté začala plakat, držíc se neustále za břicho, volala Naruta.
Sakura vyběhla z ordinace. „Zavolejte, Tsunade-sama, Hinata je na tom špatně. Sama to nezvládnu!“ čímž definitivně vyděsila všechny okolo, až na právě odcházejícího Gaaru. Nečekala na reakci, nechala schválně pootevřené dveře, aby divadélko mělo správný efekt.

I když hlavní aktéři zde nebyli, Rada a Tsunade se neustále přeli o správnosti tohoto kroku, když v tom…
„Nebudu poslouchat vaše řeči o míru, který jste stvořili z neštěstí. Je mi z toho zle!“
„Nám je to jedno. O těchto záležitostech nerozhoduješ!“ osočila ji Koharu.
„Ty stará bábo, kdybys měla srdce, tohle se nestane. Kdybyste vy všichni mysleli jinak, našli byste jiné řešení. Jenže vy ne, vy hned sáhnete po tom, co je vám milejší! Konečně odstranit Naruta a nějak využít Hinatu. Je to odporné!“ Tsunade už docházela slova.
„Co ty víš o správném myšlení? Ty, která jsi opustila vesnici! Naruto je jen výsledek, který neměl existovat a Hinata? Dokonalá pro tohle.“ Homura si v duchu gratuloval.
Tsunade, už to nezvládla, práskla rukou do stolu, který se rozlomil na snad patnáct kusů a i část podlahy popraskala.
Než mohlo dojít na další hádky, přišel posel.
„Tsunade-sama, volá vás Sakura, Hinata na tom není dobře, zdá se, že umírá!“ vyhrkl to ze sebe s vyděšeným pohledem, přikrášlil to poté, co viděl Hinatu a její krev, když vycházela Sakura.
„Tady máte vaše čachry,“ víc nestihla říct a utíkala za evidentně bezmocnou Sakurou.

„Je to jisté?“ zajímal se Sasuke.
„Ano, Hidan a Kakuzu táhnou na Konohu.“ Potvrdil Kakashi.
„To už jim definitivně přeskočilo? Takže urychlení plánu. Spoj se s Jiraiyou. Kabuto pro změnu odláká pozornost. Já je nějak zastavím,“ přemýšlel Sasuke.
„Yosh! Už jsem se nudil.“ Prohlásil Yakushi, vskutku už byl znuděný tím, že se nic pořádného nedělo.
„Je čas se zase ukázat. Snad není pozdě,“ to už si Sasuke povídal sám pro sebe.