Fade Into the Moonlight, 002- Spojenectví

Zatímco oba mladí lidé stáli na vrcholku a hledali další cíl, Raptier a šavlozubák hledali cestu, jak se dostat ke své kořisti.
„Gekko’ü! Támhle něco vidím!“ Vykřikla Adha a ukázala na jedno místo. Za skalami se tyčila obrovská budova.
„Beino! To by nám mělo postačit. Avaniita, musíme jít!“ Popohnal Gekko’ü svoji společnici a postupovali vrcholkem bludiště až k té budově. Budova to byla opravdu majestátní, zjevně něco na způsob církevním budovám.
„Tohle místo znám. Už jsem ho viděl.“ Hlesl Gekko’ü, než se otočil a zachytil Adhu do náruče.
„Viděl? A kde?“ Zeptala se Adha, když ucítila pevnou půdu pod nohama.
„Non la so’i.(Nevím.) Ale přijde mi to povědomé.“ Odpověděl Gekko’ü a klidně vyrazil k budově. Než by se Raptier a Šavlozubák dostali ven z bludiště, končil by další týden. Gekko’ü ale i tak opatrně kráčel k velkým dveřím. Něco se mi nelíbí.
„Páni, co je to za místo?“ Podivila se Adha, když Gekko’ü otevřel dveře a sama se porozhlédla po interiéru. Gekko’ü se taky porozhlédl, aby si vzpomněl.
„Klášter Čtyř Bohů. No jasně! Tenhle klášter byl věnován čtyřem zvířecím bohům. Bílý Tygr, Sněžný Levhart, Lední Medvěd a Polární Vlk.“ Vysvětlil Gekko’ü a přitom se díval na jednotlivé vytesané hlavy na sloupech.
„Ale tenhle klášter je už starý. Prastarý. Už dlouhou dobu tohle místo nikdo neprocházel, nenavštívil to tu. Žádní mnichové, nic.“ Převypravoval Gekko’ü skutečnost. Adha ho jen poslouchala, tyhle věci ji celkem zajímaly.
„Jak dlouho je to už neosídlené?“ Zeptala se Adha, když následovala Gekko’üa.
„Deia ví. Jedni říkají, že je to už od začátku osidlování ninjů. Druzí říkají, že teprve před nedávnem. Já vím jen to, že to byla pořádná doba.“ Odpověděl Gekko’ü a opatrně procházel klášterem. Vypadal opravdu opuštěně.
„Dávej pozor kam šlapeš. Vážně nevím, jak dlouho je to neudržované.“ Poradil Gekko’ü a Adha začala sledovat své kroky. Jenže i tak si Adha nemohla něčeho nevšimnout.
„Gekko’ü, podívej.“ Oslovila svého společníka a ukázala na jedno místo. U jednoho sloupu seděla kostra v mnišském oblečení.
„Parádní, máme i průvodce.“ Pokusil se Gekko’ü o vtip, jenže v takové situaci se to nehodilo.
„Neblbni! Sakra, tohle se mi nelíbí.“ Uznala Adha, když si všimla dalších koster.
„Máš pravdu. Vypadá to divně.“ Uznal taky Gekko’ü a podíval se dalším směrem. Vzadu něco bouchlo a pěkně silně.
„Co to bylo?“ Vyjekla Adha a přitiskla se ke Gekko’üovi. Ten se jen ohlédl. Dveře byly zavřené.
„Možná jen průvan.“ Pronesl Gekko’ü, jenže se ozvaly další rány.
„Nebo taky ne!“ Vyjekla znovu Adha. Ran přibývalo. Ale nebylo tam nic, co by ty rány způsobovalo.
„Tak to je vážně zvláštní.“ Uznal Gekko’ü. K ranám se přidaly i další zvláštní zvuky, například se rozezněly bubny a další věci.
„Hej! Hej, Adho! Jsi v pořádku?“ Zeptal se Gekko’ü, když jmenovaná spadla na zem s hlasitým sténáním.
„Jen se mi zatočila hlava. Jen tak. Nevím proč.“ Vysvětlila Adha, když se posadila.
„Nebudeme to podceňovat. Odpočiň si.“ Poradil Gekko’ü a dřepnul si k Adě.
„Chtělo by to vodu.“ Zamrmlala Adha unaveně.
„Promiň, láhve nevedu.“ Řekl Gekko’ü omluvně, když si prohledal kapsy a všechno možné. Ozvalo se protáhlé sténání.
„Cazze’ia’ro! Tohle už hraničí s normálními věcmi!“ Zaklel Gekko’ü, když sténání pominulo.
„Co budeme dělat?“ Zeptala se Adha a než Gekko’ü stačil odpovědět, zablesklo se mu před očima, až z toho taky spadl na zem.
„Gekko’ü!“
„Jsem v pohodě. Byl to jen nějaký záblesk. Jsi schopna pokračovat?“ Zeptal se Gekko’ü po vysvětlení.
„Spíš ne. Hlava mě bolí jak čert. A navíc, něco slyším.“ Odpověděla Adha, když se ji v hlavě ozval hlas.
„Něco? Něco jako duchy?“ Otázal se Gekko’ü a posunul se blíž k Adě.
„Asi. Ale nerozumím jim. Tak dobře Tohk’shaawštinu neovládám.“ Vysvětlila Adha svůj menší problém. Hlasy duchů zněly jako poryv větru.
„Zaposlouchej se. Já se budu ptát. Cokoliv ti odpoví, řekneš to mi a já přeložím.“ Navrhl Gekko’ü a spolu s Adhou zavřel oči. Činili tak, jak Gekko’ü řekl. Adha se zaposlouchala do jeho otázek. Jeho klidný hlas zněl tak líbezně v jeho mateřštině.
„Vuo’i che’i andiamo vi’a?(Chcete, abychom šli pryč?)“ Zeptal se Gekko’ü, který nebyl s odpověďmi nějak spokojen.
„Va’i vi‘a.“ Řekla Adha, když zaslechla odpověď. Gekko’ü opatrně otevřel oči a rozhlédl se.
„Beino. Pojď, jdeme.“ Nakázal Gekko’ü a pomohl Adě na nohy.
„Vyhánějí nás?“
„No.(Ne.) Říkají, abychom šli pryč. Bude moudřejší jim vyhovět. Dost na tom, že máme v patách tři naštvané zvířata. Duchy už vážně nepotřebuju.“ Odpověděl Gekko’ü a pokusil se otevřít dveře. Jenže se zdá, že se zasekly.
„Cazze’ia’ro!“ Zanadával Gekko’ü a pokusil se znovu dveře otevřít. Adha mu pomáhala, ale i tak to bylo k ničemu.
„Jsme tu uvězněni a duchové se zdají být naštvanější.“ Zabědovala Adha a sjela po dveřích až na zem. Gekko’ü stál zapřený rukama o dveře ve snaze je otevřít.
„Non sping’iere. Sfondare’i queste porte’a.(Netlač. Probourej ty dveře.)“ Poradil Gekko’üovi v hlavě mladě znějící hlas. Pátral po zdroji, jenže našel jen mladého irbise, zhruba metr vysokého, stojícího na zadních. Jen na zadních.
„Sfondare’i.(Probourej.)“ Poradil znovu irbis. Gekko’ü se podíval na svoji společnici, ta nic nezaznamenala. Pohled mladého lovce padl na vytesanou hlavu irbise. Její oči modře zářily a Gekko’ü, jakoby dostal novou sílu, se pokoušel dveře prorazit.
„Pomož mi, Adho!“ Požádal Gekko’ü o pomoc a společně se pokusili dveře vyrazit ramenem. Něco křuplo.
„To jsem byla já, nebo ty?“ Zeptala se Adha a zastavila se opřená na dveřích.
„To pak poznáme. Každopádně to ale asi bylo něco na dveřích.“ Odpověděl Gekko’ü a udělal si menší rozestup na rozběh.
„Gekko’ü?“
„Pojď!“ Přikázal Gekko’ü, za rozběhu chytil Adhu za ruku a probořil dveře, které se rozletěly jak kuželky při striku v bowlingu. Udělali dobře, že běželi, před chrám se už dostali Raptier a Šavlozubák. Tlapy obou švihly na prázdno.
„Pojď!“ Popoháněl dál Gekko’ü a brodil se dál hlubokým sněhem.
„Nejde to! Už nás mají!“ Zabědovala Adha, když se jejich pronásledovatelé přibližovali.
„Coasa?“ Podivil se Gekko’ü, když otevřel oči. Ležel v nějaké chatrči. Bez trička a veškeré výbavy, hruď měl obvázanou.
„Kde to jsem?“ Zeptal se Gekko’ü spíš pro sebe. Netušil, že není sám.
„Konečně ses probudil, mladíku.“ Ozval se nad ním starý hlas. Gekko’ü se podíval po zdroji. Na jeho posteli seděl starý muž s bílým plnovousem, oděn do bílého pláště a pomalovaný šedomodrou válečnou barvou.
„Co se stalo?“ Zeptal se Gekko’ü a chtěl se nadzvednout, jenže bolest na hrudi mu to nedovolovala.
„Lež. Ty rány se ti budou hojit hodně dlouho. Raptier e Argento SciabolaDente quassi che’i hai. Se’i statoà fòrtunato.(Raptier a Stříbrný Šavlozubák vás málem dostali. Měli jste štěstí.)“ Odpověděl stařec Tohk’shaawsky, což Gekko’üa překvapilo.
„E’i quel’la ragazza? Come st’a?(A ta dívka? Jak je jí?)“ Zeptal se Gekko’ü a ležel dál. Stařec se nadechl a uchopil pevněji svoji hůl.
„Lei è a’posto. Ma lei st’a dormendo’ora.(Je v pořádku. Teď spí.)“ Odpověděl stařec. Gekko’ü ho typoval na nějakého šamana.
„Ma lei er’a vic’cina al’a morde.(Ale byla blízko smrti.)“ Dodal ještě šaman. Gekko’ü si výrazně oddechl.
„Grazzo Deia! Poss’o ved’erla?(Díky Bohu! Můžu ji vidět?)“ Zeptal se Gekko’ü, načež šaman zavrtěl hlavou.
„Non ades’so. Pi’ù tard’i.(Teď ne. Později.)“ Odpověděl šaman, než se zvedl a odešel. Gekko’ü ležel sám na posteli a zíral do stropu. Měli jsme štěstí. A ona je v pořádku. Nic víc jsem si nemohl přát.
„Al’meno mi’puo’i rin’grazzia’re.(Alespoň mi můžete poděkovat.)“ Ozval se znovu ten malý irbis.
„Coasa? Come se’i arivato’qui?(Co? Jak ses tu dostal?)“ Nechápal Gekko’ü, když se irbis před ním zhmotnil ze sněhu a krystalů.
„Sono ven’uto con’lore’i. Ho’dettò lore’i chei coasa è’suceso.(Přišel jsem s nimi. Řekl jsem jim, co se stalo.)“ Vysvětlil malý irbis a posadil se Gekko’üovi na břicho.
„Vi’rin’grazzia’ro.(Děkujeme.)“ Hlesl Gekko’ü. Irbis ho jemně šimral ocasem po břiše.
„Riposa’ora. Vi senin’rete meg’lio.(Odpočiň si. Bude ti líp.)“ Poradil irbis, načež Gekko’ü zavřel oči. A Irbis znovu zmizel v závanu sněhu a krystalových úlomků. Ještě chvilku polehával, než se úspěšně zvedl. Musím ji najít. Pár vteřin seděl na posteli, aby se probral, než se zvedl a podíval se po chatce. Ta byla dřevěná, kromě pár věcí k různým rituálům tam však nic jiného nebylo. Gekko’ü na sebe hodil bílý plášť, co tam visel, vzal si svoji výbavu a vyšel ven. Tam, kde se nacházel, to vypadalo spíš jako pevnost, než-li vesnice. Ale i tak stál uprostřed vesnice totem a pod ním plál oheň. Moc pachů na jednom místě. S takovou ji nemůžu najít. Leda, že bych vyšplhal na ten totem. Gekko’ü pozoroval vršek totemu, jenž byl ve tvaru nějakého ptáka.
„No ne! Koho to nevidím!“ Oslovil ho známý hlas. Gekko’ü se otočil za zdrojem, Kakkò si k němu razil cestu a vypadal stejně jako okolní lovci. Hlavně s tím bílým pláštěm.
„Kakkò. Jak ses tu dostal?“ Zeptal se Gekko’ü, když jeho přítel k němu doklusal.
„Pěšky. Žertuju. Zavedl nás sem tvůj přítel.“ Vysvětlil Kakkò.
„Nás?“
„Sí. Mě a ninji.“ Vysvětlil Kakkò, načež Gekko’ü kývnul hlavou, jako že chápe.
„Můj přítel?“ Zeptal se znovu Gekko’ü a Kakkò učinil krok na stranu. Zase ten malý irbis.
„Sám jsem tomu nevěřil. Každopádně, kam kráčíš?“ Zeptal se Kakkò, když irbis znovu zmizel v závanu sněhu.
„Sone’i andato’a cer’care il mi partner. Sa’i, dov’a Adha’è?(Šel jsem hledat svého partnera. Víš, kde je Adha?)“ Vysvětlil Gekko’ü a následně se zeptal.
„Adha?“
„Ta holka, co byla s těmi ninji.“ Upřesnil Gekko’ü a upravil si luk na zádech.
„C’erto! Seg’imi.(Jasně! Za mnou.)“ Nakázal Kakkò a Gekko’ü ho následoval.
„Mimochodem, amisca, máš vážně štěstí, že jsi naživu. SciabolaDente tě fakt málem dostal.“ Žasl Kakkò a díval se na obvázanou hruď svého přítele.
„Málem?“
„Tu se’i i’primo, chei soprav’isse a’col’po di questo gat’to.(Jsi první, kdo přežil ránu té kočky.)“ Vysvětlil Kakkò a ukázal na jeho hruď. Gekko’ü se podíval se zájmem na svůj hrudník, ale hned se mu zase zablesklo před očima.
„Cazze’ia’ro! Tohle mě už taky štve!“ Zanadával Gekko’ü, když se mu rozjasnil zrak.
„Zkus si potom promluvit con’lo S’ciamano.(se Šamanem.) Tudy.“ Poradil Kakkò a vedl dál.
„Mimochodem, kde to jsme?“ Zeptal se opět černovlásek, když se rozhlížel a následoval svého přítele.
„Ve vesnici Bílých Lovců. Hodlají nám pomoct.“ Odpověděl Kakkò, než se zastavil.
„Vu’o beino, pens’o chei’si pu’ò andar’e avaniiti. E’in là.(Dobře, myslím, že můžeš jít sám. Je tam.)“ Pronesl Kakkò a ukázal na chatku před ním.
„Grazzo, amisca.“ Poděkoval Gekko’ü, než vyrazil k chatce. Postupoval pomalu, skoro až opatrně.
„E’pens’o chei ab’bia molto’da dir’e.(A myslím, že ti má hodně, co povědět.)“ Zaslechl ještě Gekko’ü šepot svého přítele a postupoval dál. Gekko’ü pomalu vešel do dveří, interiér byl stejný.
„Adho.“ Hlesl Gekko’ü potichu a přešel k její posteli. Kromě drobných škrábanců vypadala v pořádku. Až na ten obvaz kolem čela. Opatrně se k ní posadil na postel a sledoval její reakce.
„Oh, se’i qu’i? Se’i abba’stanza velo’ce.(Oh, ty jsi tady? Jsi celkem rychlý.)“ Zaslechl Gekko’ü opět šamanův hlas.
„Chei coasa è’suceso a’lei?(Co se jí stalo?)“ Vyzvídal Gekko’ü, stále sledoval spící Adhu. Šaman přešel blíž, spodek jeho hole hlasitě klapal o zem.
„Ha cer’cato di’proteg’erti. Ma lei si’sveglie’rà. Non si’preocup’i.(Snažila se tě chránit. Ale probere se. Neboj.)“ Ujistil ho šaman. Gekko’üovi se ve tváři na chvilku objevil lítostivý výraz.
„Come’te la’cavi?(Jak se držíš?)“ Zeptal se šaman, když se jal něco připravovat.
„Non import’a di’me, la’coasa prin’cip’ale è’chei vu’o beino.(O mě se nestarejte, hlavně že ona je v pořádku.)“ Odbyl ho Gekko’ü, zase se mu zablesklo před očima.
„Ma al’meno une’i coasa.(Ale aspoň jedna věc.)“ Načal Gekko’ü, což strhlo šamanovu pozornost.
„St’o ascol’tando.(Poslouchám.)“ Stvrdil šaman, pořád něco připravoval.
Adha se snažila otevřít oči, jenže jaksi nemohla. Slyšela u sebe hlasy. Jeden starý, druhý byl mladý, který zněl jako Gekko’ü. Starý hlas na ni zjevně cosi mluvil. Nerozuměla mu.
„Bastai’o. Las’ciate fare’a me.(Dost. Nechte to na mě.)“ Zastavil Gekko’ü starce.
„Adho? Slyšíš mě?“ Začal se Gekko’ü dotazovat. Adha nejistě přikývla.
„Las’cia’c.(Nechte nás o samotě.)“ Nakázal Gekko’ü a stařec zjevně odkráčel.
„Gekko’ü!“ Bůh ví, co se Adě honilo v hlavě. Gekko’ü zachovával klid.
„Klídek. Otevři oči a uklidni se.“ Promlouval dál Gekko’ü a Adha poslechla. Pomalu ale jistě. Dračí zelená se probudila.
„Gekko’ü! Ty žiješ!“ Vykřikla Adha nadšeně, když konečně otevřela oči. Gekko’üovy rty se pomalu roztahovaly do úsměvu.
„A co sis myslela? Že tě v tom nechám?“ Zeptal se Gekko’ü s úsměvem, načež mu Adha s menšími obtížemi skočila kolem krku.
„Klid. Opatrně. Málem jsi o tu ruku přišla.“ Napomenul ji Gekko’ü, když si Adha znovu lehla.
„Co s ní mám?“ Zeptala se, když si nezraněnou pravačkou projela po zraněné levačce.
„Raptier ti jí málem urval. Naštěstí to máš jen zlomené.“ Odpověděl Gekko’ü a oddechl si. Adha si všimla na jeho tváři, že se mu značně ulevilo, i když on sám nepřišel bez úhony. Adha si jej prohlédla dál, když mu bílý plášť odhaloval tělo. Lehce, ale jen opravdu lehce vypracované a štíhlé. Tenhle kluk se vážně podobal kočce.
„Nevšimla jsem si toho, že bys měl nějaký šperk.“ Nemohla si Adha odpustit a stále sledovala krk svého společníka.
„Ah, ty myslíš tohle.“ Začal Gekko’ü a sundal si svůj přívěsek. Malý, modrý krystal ve tvaru kapky.
„Jak jsi ho dostal?“
„Dala mi ho máma, když jsem byl ještě malý. Abych pravdu řekl, byl to její první a poslední pokus o manipulaci s chakrou.“ Vysvětlil Gekko’ü a položil si krystal na rozevřenou dlaň.
„Sí. Vím co je to chakra a vím, jak ji využít. I když jen v malém množství.“ Pokračoval Gekko’ü.
„Může za to můj původ. Mí rodiče byli lovec a ninja. I když mám pocit, že máma ani nebyla tak ninjou, jako spíš lovkyní. Právě, že její rodiče byli lovkyně a ninja.“ Pokračoval dál Gekko’ü, ale Adě jedna otázka nedala pokoj.
„Jenže od oné události jsem už sám. Už čtyři roky.“ Gekko’ü se hořce zamračil. Nerad na to myslel.
„Co se stalo?“ Zeptala se Adha skoro až starostlivě a pohladila svého přítele po dlani. Teda tam, kde dosáhla.
„Před čtyřmi lety byla moje vesnice napadena. Já a Kakkò jsme tenkrát byli mimo vesnici, sbírali jsme potřebné suroviny. Když jsme se vrátili, všechno hořelo, byl zmatek. I přes pokusy mých lidí o obranu, byla vesnice ztracená. Říká se, že je něco zvláštního zachránilo.“ Začal Gekko’ü, v jeho fialových očích se zableskl náznak slz.
„Madre’i!“ Ozvalo se mladému lovci v hlavě. Slzy, které už pomalu opouštěly své místo na tváři, se během pádu změnily na malé krystalky.
„Nikdy nezapomenu na to, co mi tenkrát máma řekla.“ Pokračoval Gekko’ü a zhluboka se nadechl. Opravdu nerad na to vzpomínal.
„Musíš být silný, Gekko’ü. Musíš bojovat za práva našeho lidu. Postav se ninjům, tvému otci. Bojuj za nás. Vždy budu s tebou, můj synu…“ Gekko’ü se na chvilku odmlčel. Z pravačky mu začaly rašit menší krystaly.
„Od té doby drží můj lid proti ninjům zášť. A já jsem přísahal pomstu svému otci, protože on to všechno zosnoval. Alespoň tak mi to řekl E’il nois’trò lea’der.(Náš vůdce.)“ Pokračoval Gekko’ü, krystaly nabíraly na velikosti.
„Gekko’ü…“ Zašeptala Adha a Gekko’ü ucítil na svém levém rameni její hlavu a následně její objetí. Krystaly se začaly redukovat.
„Ale i tak ses rozhodl pomoct nám. Tvým nepřátelům.“ Pronesla Adha, když ucítila jeho levou ruku okolo svého pasu.
„Sí. Protože jsem se naučil nesoudit knihu podle obalu.“ Potvrdil Gekko’ü a zvedl hlavu. Opět škubnul ušima stejně jako zvířata a zaposlouchal se do ruchu venku.
„Tvůj tým je tady. Já půjdu. Zase se stavím.“ Rozloučil se Gekko’ü a zvedl se z postele. Venku narazil na Tým 7 a pustil se s nimi do řeči. Adha mezitím sledovala, jak se Gekko’ü vzdaluje. Hlavou se jí honily různé myšlenky. Vydal se pro ni sám, pečoval o ni, chránil ji a co ona?
„Mohlo by být?“ Zašeptala Adha, načež se zaposlouchala do rozhovoru venku. Gekko’ü a Kakashi byli v polovině rozhovoru.
„Gekkou, jako výraz našich díků bys mohl přijmout naše spojenectví.“ Navrhl Kakashi, ovšem Gekko’üova reakce byla Adě neznámá.
„Přesně tak! Ber to jako splacení dluhu!“ Ach, ten Naruto. Pořád musí řvát, až se nad tím musela Adha pousmát.
„Beino. Beru. Udělal jsem to ale jen z dobré vůle.“ Zaslechla Adha Gekko’üovy obhajoby. Vážně k němu cítí něco víc, než jen přátelství?
„Od teď jsi jedním z nás, Gekkou. Kdykoliv budeš potřebovat, stačí říct.“ Ozval se Sakuřin přívětivý hlas.
„Grazzo. Tohle si uchovám v srdci.“ Poděkoval Gekko’ü a už chtěl odejít. Jenže Kakashi ho ještě stihl zastavit.
„Jestli máš teďka nějaké přání, tak sem s tím.“ Nabídl se Kakashi, když Gekko’ü udělal pár kroků.
„Až něco bude, dám vám vědět.“ Opáčil Gekko’ü a znovu udělal pár kroků.
„Kam jdeš?“ Stihl po něm ještě zakřičet Naruto. Gekko’ü jen vzhlédl k nebi, než se opět ohlédl přes rameno.
„Jdu si pro triko a pak na menší trénink.“ S těmito slovy Gekko’ü odešel a Tým 7 se vydal za Adhou.
Gekko’ü už měl svoje triko na sobě, přehozené ještě tím bílým pláštěm a mířil na větší plochu, aby si lehce zatrénoval. Krystalový přívěsek se mu houpal na krku při každém kroku.
„Tohle by mělo stačit.“ Uznal Gekko’ü, když se porozhlédl. Všude, kam dohlédl, byla jen bílá pláň. Rozvázal si culík a vytasil svoje zbraně. Zkusil pár pohybů, občas měl ještě co pilovat. Střídal rychlosti. Jednou se pohyboval tak rychle, že by protivník ani neměl možnost reagovat, jindy se utlumil, jen tak ze zvyku.
„Chlapče, ty máš v sobě zvláštní potenciál na starodávný bojový styl.“ Zaslechl v hlavě hlas svého náčelníka.
„To jaký, pane?“ Zaslechl svůj hlas a udělal ještě pár pohybů, jen teď už měl oba Katary venku. Ještě pár rychlých otoček, výpadů a podobně, než vyskočil do vzduchu a zabodl své dva Katary do sněhu.
„Ku’eng Ha!“ Vykřikl Gekko’ü název svého stylu a na chvilku spočinul na zemi. Netušil, že ho z povzdálí sleduje pár zelených očí.
„On se pokouší o pečetě?“ Zajíkla se Adha překvapením, když viděla to, co Gekko’ü dělá. Opravdu skládal pečetě, ale název ovšem nevyslovil.
„Avaniita!“ Zakřičel Gekko’ü s rukama na sněhu. Chvilku se nic nedělo, ale Gekko’ü se snažil dál. Adha mu v povzdálí pevně věřila.
„Avaniitaaaaaa!“ Gekko’ü už doslovně zařval, skoro jako divoké zvíře, než se začalo něco dít. Začalo to jedním krystalem v zemi, postupně se to ale rozšířilo v celý pruh.
„Ještě to není vše! No tak!“ Povzbuzoval se mladý lovec dál. Snažil se tak urputně, až se mu znovu otevřela jizva na levé líci a začala krvácet.
„Krystal: Krystalový drak!“ Vyslovil konečně Gekko’ü, načež se z krystalového pruhu zvedl obří drak, tvořený z fialového krystalu. Adha v dáli jen žasla.
„Takže krystal? Je to Kekkei Genkai, nebo něco jiného?“ Ptala se Adha sama sebe, než se drak rozpadl na několik úlomků krystalů. Gekko’ü se lehce zakolísal, když vstával.
„Neboj, mám tě. Jsem s tebou.“ Zaslechl Gekko’ü známý hlas, když málem letěl zády do sněhu.
„Adho? Co tu děláš?“ Zeptal se Gekko’ü, když už stál na vlastních nohou.
„Sledovala jsem tě. Opravdu působivé pohyby, ale o to krásnější.“ Přiznala se Adha, načež ohodnotila.
„Grazzo.“ Usmál se Gekko’ü zářivě. Až teď si Adha všimla jeho zvláštně prodloužených špičáků. Uši, oči, zuby a tělo, fakt jako kočka.
„Sa’i, Gekko’ü, io non vog’lio andar’e d’anes’suna parte’d i’distanza da’vò.(Víš, Gekko’ü, nikam se mi od tebe nechce.)“ Pronesla Adha plynule Tohk’shaawsky, až byl Gekko’ü zaskočen. Do toho ještě ten její tón, její výraz.
„E d’ove vuò’i anda’rai?(A kam chceš teda jít?)“ Zeptal se Gekko’ü mírně nejistě. Možná že odpověď tušil. Místo toho ucítil její ruce kolem svého krku.
„Ovun’que, d’ove si’andr’à.(Všude, kam půjdeš ty.)“ Odpověděla Adha a dívala se Gekko’üovi přímo do očí. Gekko’ü měl pocit, jako by byl tažen napříč zeleným oceánem.
„Adho…“ Hlesl Gekko’ü, načež ucítil Adin prst na svých rtech.
„Non d’ire ni’ente. Tu mi’stav‘i proteg’endo tu’to e’il tempò, pre’oc’cupatto per’me, mi’ha gui’dato… E quel’lo che’ho fat’to?(Nic neříkej. Ty jsi mě celou dobu chránil, bál ses o mě, vedl mě… A co jsem udělala já?)“ Řekla Adha, stále se dívala Gekko’üovi do očí. Připadala si, jako kdyby byla obklopená krystalovými růžicemi.
„Se’i semp’rè conm’e.(Byla jsi vždy se mnou.)“ Odpověděl Gekko’ü a teď začal on.
„C’erto. Er’o pre’oc’cupatto, ho’cer cato’di proteg’erti… Io’non vog’lio per’dert’i. E’quant’ò ho’dovu to’morir’e, po’i ho’vol ut’o morir’e fel’icem’ente.(Jistě. Bál jsem se, snažil jsem tě chránit… Nechtěl jsem tě ztratit. A když jsem měl zemřít, chtěl jsem zemřít aspoň šťastně.)“ Přispěl Gekko’ü se svojí do mlýnice a objal Adhu kolem pasu. Popadané krystalky kolem nich začaly rotovat a zvedat se do výše.
„Da’l moment’ò che’ho vist’o che’mì risp’armi’o… Vog’lio dir’vi solo’u na’coasa.(Už od doby, kdy jsem tě viděla mě zachránit… Ti chci říct jen jednu věc.)“ Adha se už musela stavět na špičky, a že to šlo blbě v tom sněhu.
„Se’ques’e sono’l e’paro’lè, vog’lio d’ire’l a’stes’sa’coasa.(Pokud to jsou ta slova, tak ti chci říct to samé.)“ Stihl se do toho Gekko’ü ještě vmísit a úmyslně se snížil. Adha ucítila jeho čelo na svém.
„Te’i Ami’ano.“ Řekli oba navzájem, než se jejich rty spojily. Ten okamžik jim přišel jako věčnost, přáli si , aby to nikdy neskončilo. Krystaly kolem nich začaly vířit mnohem rychleji.
„Ehi, Kakashi! Assipetai’o!(Hej, Kakashi! Počkejte!)“ Křičel Gekko’ü, když dobíhal Tým 7.
„Co se děje, Gekkou?“ Zeptal se Kakashi, když se konečně otočil. Gekko’ü se před nimi na chvilku zastavil, aby popadl dech.
„Říkali jste, že jestli mám nějaké přání, tak ho můžu říct, ne?“ Opáčil Gekko’ü, když konečně popadl dech.
„Přesně tak.“ Souhlasil Kakashi a celý tým čekal, co z lovce vyleze.
„Nemohla by tu Adha zůstat ještě nějakou tu dobu déle?“ Požádal Gekko’ü, což tým mírně zaskočilo.
„Mám lepší nápad. Pojď s námi!“ Navrhl nadšeně Naruto, Sakura uznale zakývala hlavou.
„A nebo. Kurenai by byla ráda, kdyby tě poznala.“ Přidal se Kakashi, Sasukemu to bylo jedno.
„Poznáš pár nových přátel.“ Přidala se i Sakura. Gekko’ü uvažoval nad odpovědí. Můžu být s Adhou. Ale zase budu daleko od svého lidu. Ale i přes tyto vnitřní spory si Gekko’ü určil jednu možnost.