Láska bez citu 01
Ale nevím komu.
Ale nepamatuju si jaké.
Ale nevím, kde to místo je.
Ale nevím kvůli čemu, ani proč mi to nevadí.
Ale já dělám jen to, co mi přikážou.
Ale všichni, které znám, jsou uvnitř stejní jako já.
Ale já nemám charakter. Znamená-li to, že nemám duši, pak zřejmě neexistuju.
Přesto mé srdce bije, i když naprázdno.
Ale já ten svůj neznám.
Žiju jen proto, abych sloužila svému pánu.
Snad to je ten důvod.
Přesto jsem nepopiratelně člověk.
Já ale vím, kdo jsem.
Jsem ANBU.
ANBU z Rootu.
Černé oči se otevřely a padly na strop. Nebylo na něm nic zajímavého, ale přesto na něj zůstaly hledět víc jak minutu.
Z úst mladičké ženy vyšel povzdech, ale nebyl žádným projevem zklamání, spíš jisté neochoty. Neochoty vstát z postele a připravit si všechny věci na trénink. Bude to totéž. Totéž jako vždycky. Jen pot a krev jejích nepřátel. Oni nikdy nedokážou vyhrát. Její genjutsu bylo nejlepší z celého Rootu. To pro něj si jí Danzou-sama tak cení.
Jenže ona byla z Rootu. Jen genjutsu jí stačit nemohlo. Stejně jako každý, musela obstojně ovládat i taijutsu, jenže ona ho nikdy neměla ráda. Mnohem raději měla svou další schopnost. Nebyla sice zrovna nejlepší lékařský ninja v Rootu, ale už několikrát to stačilo, aby zachránila život ostatním členům týmu. Samozřejmě že pro ni to byla jen slova. Nepocítila tehdy žádnou úlevu ani uspokojení. Dokonce ani nebyla pyšná na svůj výkon. Nic jako pýchu totiž neměla. Nikdy nepoznala žádný z citů, které znali ostatní. Byla prázdná.
Místností se ozval další povzdech. Nuda, ano alespoň tu znala. Žena zamířila k zrcadlu a podívala se do něj. Nebylo to z marnosti, ale spíš, aby na sobě zhodnotila následky spánku.
Protože stále ještě měla slepené oči, protřela si je a naposledy zívla. Bylo načase, aby se připravila.
Mladá ANBU se znovu podívala na svou tvář. Plné rty, malý nosík, jemné rysy a velké uhlově černé oči, které měly lehce šikmý tvar. Nejspíš to ony ostatním připomínaly kočku, protože právě tohle zvíře znázorňovala její maska, kterou si právě zakryla tvář. Dokonce i ona znala obecnou představu o kráse. Nikdy sice nerozuměla tomu, proč má právě krása takový vliv na ostatní. Tedy především ženská krása na většinu běžných mužů.
Byla si docela jistá, že s její dokonalou postavou, ženskými křivkami a dlouhými vlasy stejně černými jako její poutavé oči, spolu s její tváří věčně schovanou za maskou, víc než splňovala všechna základní kritéria krásy. Jí na tom ovšem nezáleželo. A proč taky. Její tvář svět stejně nikdy nespatří, pokud Danzou-sama nerozkáže jinak.
Zdržela se už příliš, proto svižným krokem opustila svůj pokoj, který byl k nerozeznání od pokojů jejích druhů. Nebylo na tom vlastně nic zvláštního, protože nikdo tady neměl osobnost a tak bylo dost těžké ho jakkoliv vyzdobit.
No co k tomu říct? Ale něco bych asi měla, protože je to první díl. Tak alespoň něco k názvu. Láska bez citu – tak to je jasný oxymóron (pro ty co neví: spojení dvou neslučitelných věcí, klasickým příkladem je: svítání na západě) no moje češtinářka by měla radost, ale zpět k věci. Proč jsem jako název vybrala oxymóron? Snad jednoduše proto, že zamilovaný ANBU je taky tak trochu oxymóron. Zvlášť, když je z Rootu, nemyslíte?
Tak tedy poslední věc. Doufám, že vás úvodní díl zaujal a přečtete si i pokračování. 
Každopádně se na vás budu těšit.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
skvěle napsané
Děkuji.
Ta myšlenka je velmi zajímavá, těším se, co se z toho vyvine.
Zkuste si říct byť jen jedno křivé slovíčko o Hvězdné bráně (Stargate), a poznáte, proč se mi ve florbalu přezdívá „Řezník“.
To jsem ráda.