Letní večer 28

„Jak jste mi to mohla zatajit, Tsunade-samaaaaaa!!!“ vypadlo z Gaie ještě ve dveřích a padl se slzami v očích pod Tsunadin stůl. Jenže Gondaime mu na to neměla co říct. Jen se tvářila značně otráveně.
„Mě by jste se uklidnit, Gaii-san.“ navrhla mu Shizune a částečně se tvářila provinile.
„Jsem si jistý, že to nebylo osobní.“ ujistil ho Neji.
„Ale i tak.“ vyhrkl Gai dotčeně a ani teď se nepostavil.
„Jednoduše jsem ti to nestihla říct, protože jsi hned uháněl pryč.“ odvětila Tsunade jednoduše a zeptala se: „A jak to vlastně šlo?“
„Obstojně.“ ujistil ji Neji a dodal: „A výměna proběhla hladce.“
„Výborně.“ zašeptala Tunade potěšeně a směrem k nim přikázala: „Můžete jít.“
„Hai!“ vypadlo z Tenten a společně s Nejim, který se jen uklonil, už na nic nečekali a vypadli ven. Gai tam možná ještě chvilku ležel, ale to ani jednoho moc netrápilo.

„Co budeme dělat, teď?“ vyhrkla Tenten dřív, než stihl Neji totéž udělat.
„No...“ začal mladík váhavě a ještě jednou se ujistil, že jsou sami. „...budu tě muset představit strýci dřív, než se o tom dozví od někoho jiného.“
„A to by byl problém, protože...“ začala Tenten větu a nechala ho, aby ji dokončil: „Protože by mě asi uškrtil.“
„Dobře, to by byl problém.“ souhlasila Tenten a nakrčila nos. Ani teď se jí tam nechtělo.
„Ahoj, hrdličky!“ ozvalo se za nimi a Tenten skoro vyletěla z kůže.
„Na...Naruto.“ vysoukal ze sebe Neji a otočil se na něj.
„Co je s vámi?“ zeptal se blonďáček zmateně a poškrábal se na hlavě.
„Nic!“ vyhrkli oba až příliš rychle a zatvářili se vyděšeně.
„Určitě vám nic není?“ ujišťoval se Naruto a s jistými obavami si je prohlížel.
„Vůbec nic, ale už musím tak se mějte.“ vypadlo z Tenten a nechala je o samotě.
„Myslím, že se jí líbíš.“ prohlásil Naruto s širokým úsměvem a šťouchl do Nejiho loktem.
„Vysvětlíš mi, jak jsi myslel ty hrdličky?“ zeptal se mladík nevinně a nasadil svůj oblíbený netečný výraz.
„To byl jen vtip.“ odpověděl Naruto trochu zmateně a vysvětlil: „To jen, že jste tu tak tajemně stáli, jako by jste měli tajemství.“
„Jen jsme řešili nějaké týmové věci.“ ujistil ho Neji zcela klidně, ale důrazně.
„Já přece netvrdím opak.“ zašeptal Naruto zmateně, ale nechal Nejiho odejít. Očividně s ním teď nebyla rozumná řeč.

„Jsi tady?“ zavolala Tenten, když za ní zaklaply dveře.
Z kuchyně se ozval šramot a vyběhla odtud její matka se zářivým úsměvem. Dcera jí nejspíš opravdu chyběla.
„Tak už jsem doma.“ řekla Tenten trochu nervózně, ale její matka si toho stejně nevšimla. Byla příliš nadšená z toho, že ji zase vidí. Proto k ní jen přiběhla a objala ji.
„Měla jsi se dobře?“ zeptala se, když konečně uvolnila sevření.
„Moc dobře.“ ujistila ji Tenten a její tváře lehce zrůžověly.
Toho už si její máma ale nemohla nevšimnout. Proto si nedokázala odpustit poznámku: „Něco nového s tvým chlapcem?“
Teď už dívka zrudla úplně. Posledně, když před ní byla takhle rudá, bylo to vzteky, ale teď ne. Pořád sice podobné otázky nesnášela, ale právě teď se potřebovala svěřit.
„Jen to, že teď už to je můj chlapec.“ řekla nakonec a široce se usmála.
Její matka nepotřebovala další důvod k objetí, a když ji zase pustila a s dojatým úsměvem pohladila po tváři, řekla: „To je skvělé, zlatíčko.“
„Jo to je.“ potvrdila Tenten trochu váhavě a odtáhla se od ní.
„Stalo se něco?“ zeptala se matka a starostlivě ji vzala za paži.
„No Neji mě bude muset představit strýci.“ odpověděla Tenten zkroušeně.
Její matka se ale jen usmála a řekla: „Jsem si jistá, že z tebe bude nadšený.“
„Děkuju.“ špitla Tenten a nechala se znovu obejmout.

I Neji se vrátil domů, jenže na něj nikdo nečekal. Nikoho ani nepotkal, dokud se ve dveřích neobjevila Hinata a s úsměvem ho nepozdravila: „Ahoj, nevěděla jsem, že už jsi doma.“
„Ehm... Ahoj.“ vysoukal ze sebe Neji a vrátil jí úsměv, i když ten jeho byl trochu křivý.
„Co je s tebou?“ zeptala se s lehkým zamračením.
Neji jí na otázku neodpověděl jen se zeptal: „Neviděla jsi svého otce?“
„Stalo se něco na misi?“ V její otázce bylo dost obav, ale to, co měla na mysli ona, se dost lišilo od toho, co by teď označil za problém on.
„Tak trochu.“ přiznal rozpačitě.
„O co jde?“ zeptala se dívka s menším tušením. Takhle se choval vždy, když šlo o Tenten.
„Jelikož se to stejně dozvíš...“ začal Neji váhavě, ale Hinata ho předběhla: „Jde o Tenten, že jo?“
Její nadšený tón ho vyvedl z míry ještě víc, takže jen rozpačitě přikývl.
„To je skvělé!“ vykřikla snad ještě nadšeněji.
Neji na to ovšem nestihl nic říct, protože se za nimi objevil Hiashi s otázkou: „Co je skvělé?“
„Že vám chci někoho představit.“ vypadlo z Nejiho a bylo s podivem, že to s ním hned neseklo.
Na tváři jeho strýce se ale neobjevil žádný výraz, když se zeptal: „Kdy?“
„To záleží na tom, kdy se to bude hodit vám.“ vysoukal ze sebe mladík už o něco klidněji.
„Přijde na večeři?“ zeptal se Hiashi a po Nejiho strnulém přikývnutím dodal: „Tenhle týden mám volno každý večer, tak se s ní domluv a dej mi vědět.“
I teď Neji jen přikývl a po tom, co Hiashi odešel, se zničeně sesunul na nejbližší židli.
„Chceš se tomu vyhýbal, nebo to mít za sebou co nejdřív?“ zeptala se Hinata a posadila se vedle něj.
Neji se nad tím zamyslel a potom jednoduše řekl: „Nejspíš to nechám na Tenten.“
Hinata jen přikývla a zvedla se k odchodu.
Než ale stihla zmizet, zastavil ji otázkou: „Nějaké rady?“
„Promiň, s tímhle nemám žádné zkušenosti.“ odpověděla dívka a věnovala mu soucitný úsměv.
Neji jí úsměv vrátil a nechal ji odejít, teď nebyla nejlepší chvíle na tlachání. Teď si musel promluvit s Tenten. Proto se zvedl a vyrazil zase ven. Jistě nebude těžké ji najít. Určitě zamířila domů, kam jinam by taky šla.