Romantika

Běžel.
Slunce se zvedalo vysoko nad vrcholky statných listnáčů a zvolna začalo osvětlovat krajinu. Stíny postupně mizely a malí ptáčci, skotačící po větévkách, zvesela opěvovali příchod nového rána.

Od malička som bola sama. Možno to bolo aj tým, že som bola adoptovaná, alebo sme to mali v rodine. Nezáležalo na tom, kde som, čo robím a s kým. Aj keď som sa s ľuďmi stretávala, bolo to jedno. Bola som opustená. Ani neviem, ako sa to stalo a zrazu bolo všetko úplne inak. Áno, je pravda, že celý svoj život som niečo cítila, ale nečakala som, že to príde. Dokonca to tušenie potlačovala a pokladala za výmysel. Myslím, že by som tomu ani neuverila, ale v mojej izbe na podlahe ležal ON! Ako sa to stalo?

Už na Konohu padla noc. Ve dvou bytech se pořád ještě něco řešilo.
"Sakra,co si o sobě myslí?! Přijde si a hnedka uspí Aiko-chan. O to nejde, ale ona měla svoji hlavu podepřenou o tu jeho!" zuřil Sasuke a chytal se za hlavu.
"Nesmíš to tak brát Sasuke-chan. Myslím si, že Akira o Aiko vůbec nestojí," pověděl ospale Naruto.
"Počkat ty jsi mi řekl "Sasuke-chan"?!" zařval Sasuke.
"Jo řekl jsem to."
"Já tě normálně přerazím Naruto!"
"Néé! To nesmíš!" zakřičel Naruto jako malá holka.

Abumi seděl na zemi před pokojem a lehce podřimoval. Původně nevěděl, kam by měl jít, nebo co by měl dělat, jen doufal, že se brzy objeví jeho společníci. Jenže z večera se stala noc a on dokonce na chvíli usnul. Nebyl si pořád jistý, jak moc mu ostatní pomůžou s její záchranou, ale věděl, že Konoze nedovolí, aby se z ní stala laboratorní krysa.
„Proč přesně sedíš tady, co?“ oslovil ho ženský hlas napruženě a mladíkovi došlo, že se nejspíš zamyslel až trochu moc, když si nevšiml jejího příchodu.

Za sestričkou, ktorá bola s ňou v jedálni sa zavreli dvere a ona sa rozhliadla po miestnosti. Zbadala rysa ako spí na zemi pri posteli. Ten musel cítiť jej pohľad, lebo sa prebudil. Vyzeral celkom unavene po takej dlhej ceste. Rys zavrčal.
„Ani ja tu nechcem byť. Nemám rada nemocnice. Ty, ty...ehm,“ bolo jej blbé hovoriť mu stále ty.
„Mala by som ti dať meno,“ poznamenala s úškrnom a v jeho očiach prebehli iskry, „hm...stretli sme sa v lese, tááák čo trebárs Morimaru?!“

Tsunade sa prechádzala po svojej kancelárii hore dole a žmolila si ruky. Bola nervózna. Pred dvoma hodinami jej prišli povedať, že Zetsu, ktorého držali zmizol v oblaku dymu a ona nevedela, čo to tak mohlo znamenať. Našiel nejaký spôsob, ako sa vrátiť ku svojim druhom? Boli Zetsuovia zničení? Alebo je tu ešte nejaká možnosť? Aj tak pre istotu poslala pár oddielov ninjov do lesa, aby ho prehľadali a dali jej vedieť každú hodinu. Práve dočítala všetky správy, ktoré jej poslali s rovnakým znením. Nič nenašli. Ani stopu. Nič. Nikto sa neblížil ku Konohe.

,,Dobre, asi si väčší blázon ako ja.“ Pripustila som po chvíľke, keď som vstrebala tie slová, no stále som na neho vyjavene zízala.
,,Prosím, odíď so mnou. Hocikam...“ šepkal horúčkovito. Pokrútila som hlavou, ale pri tom som tak túžila utiecť všetkému a všetkým. Utiecť s ním, zažiť dobrodružstvá o akých som len čítala, môcť sa smiať a užívať si lásku.

Utábořili se na okraji lesa, rozdělali oheň a Aki společně se svou matkou chystaly večeři. Aki byla tak pohroužená do práce, že asi ani nevšimla, že její otec někam zmizel. Zmateně se rozhlédla kolem sebe, ale nikde ho neviděla.
„Mami, kam zmizel táta?“ Nao jí věnovala ustaraný pohled.
„Říkal, že jde obhlédnout okolí.“
„Proč? Děje se něco?“
Nao se zarazila a dlouze se na dceru zadívala. „Zatím nic o čem bychom nevěděli. Ale přesto jsme už dost blízko u hranic Ohnivé země. Tatínek nechce nic riskovat.“

Kapitola 8.

Přesunuli se o několik kilometrů západně. Vzhledem k okolnostem se rozhodli nepoužít frekventovaného průsmyku, ale přejít hory jinudy. Byli shinobi a za pomoci chakry dokázali zdolat i kolmou stěnu bez chytů a stupů. Čekal je však náročný výstup, proto se rozhodli, že si den dva odpočinou, než se jejich zranění zahojí.

Ráno…
První se probrala Sakura a podívala se, na vedle sebe ležícího Naruta..až potom si vzpomněla, že se včera znovu usmířili a na tváři se ji objevil sladký úsměv. Když se konečně probrala z jejich myšlenek, šla uvařit snídani. „Mmmm..co to tu tak nádherně voní?“ zalichotil Sakuře blonďák, který postával za jejímy zády.
„Snídaně“ odpověděla s úsměvem Sakura.
„Neříkej“ řekl ironicky Naruto a políbil růžovlásku na tvář.

Poté co se skvěle najedli a blonďák za oplátku umyl nádobí, vydali se na procházku.

Informace

Tak oficiálně je povídka v půlce. Moc děkuji, kteří si povídku přečtete. Budu ráda i za komentář a pokud mi napíšete, co mám zlepšit budu ráda Na obrázek opět nevlastním autorská práva stejně jako na ostatní obrázky

VE SKRYTÉ ZVUČNÉ
„Hinato? Jsi si jistá, že Nejiho odvedli sem?“ Poněkud vystrašená Nami lehce a tiše našlapovala po cestách ve skryté zvučné vesnici. Tady to ráda skutečně neměla, ale poslušně klusala za Hinatou.

Ten špatný pocit, takové to, kdy vás z hloubi duše něco zžírá a Vy netušíte, co to vlastně je.

Tak som sa rozhodla pre zmenu obrázku, pretože tento našla Yamako-san a nemohla som odolať. Geniálne vystihuje situáciu a patrí jej veľké ĎAKUJEM :)

Hinata zdrceně zatřásla hlavou, teď už bylo stejně pozdě a Neji s Tenten se to nejspíš stejně hned tak nedozví. Jejich společní přátelé se pravděpodobně budou v přítomnosti obou ninjů potutelně usmívat, ale neřeknou ani slovo. Hinata se jen modlila, aby tomu její jinak velmi všímavý bratranec nevěnoval pozornost.
Hinata si dodala odvahy a postavila se, seděla tu bezradně už dost dlouho, snad víc než pět minut, zatímco ji vesničané bez zájmu obcházeli. Měla by teď jít za Tenten a tvářit se jakoby nic. Ano, přesně tak to teď musí udělat.

023 - „Hinato?!“
„Uáá!“ zívl jsem a protáhl se. Byl jsem šíleně unavený – není divu, vždyť jsem moc nespal. Nejdřív jsem byl příliš zaměstnán Temari a pak už moc času na spaní nebylo.
Pohlédl jsem vedle sebe, Temari už nespala a podle zvuků sprchy jsem usoudil, že se sprchuje. Zvedl jsem se do sedu, ale pak mi tělo vypovědělo službu pro nedostatek energie. Takže jsem zase zabořil tvář do polštáře a snažil se jí ještě trochu nabrat. Pak se naneštěstí otevřely dveře od koupelny a přišla Temari.

Kráčala som domov úplne maximálne vytočená, celý čas som frustrovane kopala do nevinných kamienkov, ktoré lietali po celej ulici a kliala som od cteného Kazekageho až domov. Keď som zatresla dvere, zbadala som ako otec pobehuje hore dolu po dome a balí si veci.
,,Anamo, zlatko už si doma?“ spýtal sa prekvapene, keď si balil asi sto kunaiov. Oprela som sa o zárubňu a sledovala ho ako sa točí v miestnosti ako víchor a hádže veci do batoha.
,,Áno.“ Zavrčala som naštvane a založila som si ruky na prsia.

Tanaris ostala sedieť na lôžku ako prikovaná. Gaara je nažive. V tom si spomenula na svoje slová: 'On je...určite mŕtvy a ja som ho milovala.'
Preľaknuto pozerala naňho, nebola si totiž istá, či Gaara počul jej posledné vypovedané slová.
Do dievčaťa sa nahrnula zmes pocitov. Nevedela, či mu má skočiť okolo krku alebo nie. Bola v rozpakoch lebo Gaara sa tváril vážne bez akýchkoľvek emócii, takže si tým dupľom nebola istá, či to započul.
„Som rád, že si v poriadku,“ prehovoril monotónnym hlasom.

Na ulici se začal schylovat souboj a všichni procházející, či už jen návštěvníci restaurací a barů zastavovali a mířili své pohledy na dvě postavy...

„Tohle bude zábava“ usmál se Naruto.
„To určitě bude..až budeš ležet na zemi..“ oplatil Narutovi Sasuke, který zatím neměl ponětí, s kým má tu čest.
Souboj začal...jako první začal Sasuke, kterému Naruto dopřál to potěšení..zaútočil chidori a opět to Naruto v dvou centimetrové vzdálenosti od jeho hrudi vyblokoval a Sasuke skončil na zemi.