Oheň, popel a láska

Vše okolo halila temnota, když pospíchala domů z mise. Až se vrátí do opuštěného sídla, půjde spát. Hinatě zbývalo pár kroků k domovu. Něco ale nesedělo. Všude pobíhali lidé a ve vzduchu se nesl kouř. Celé jejich sídlo bylo v plamenech a vesničané se ho snažili uhasit.
Přívěšek od Hanabi, vzpomněla si a běžela pro něj. Sasuke stál a díval se na dílo zkázy, takže si všiml, že někdo vběhl do hořícího domu a vyrazil za ní.
Všude byl kouř a plameny, které olizovaly dřevo a živily se základy sídla. Hinata běžela do svého pokoje, kde měla v poličce přívěšek, který jí dala její malá sestra. Z dýmu jí slzely oči a nutily jí kašlat. Uchopila řetízek, zatočila se jí hlava a omdlela.
Sasuke běhal po sídle a nemohl ji najít. Nakonec vrazil do jejího pokoje, poslední místnosti, kterou neprohlédl. Hinata bezvládně ležela na podlaze. Vzal ji do náručí, když v tom něco zarachotilo na zemi. Bezmyšlenkovitě strčil přívěšek do kapsy a vyrazil s Hinatou k východu.
Trámy bolestivě zaskřípaly, zřítily se a zatarasily cestu ven. Nezbyla jiná cesta, takže Sasuke vyskočil oknem a vyrazil s Hinatou do nemocnice.

Probudila se a hned si vzpomněla, že hledala přívěšek od Hanabi. Prudce se posadila.
„Hledáš tohle?“ zeptal se známý hlas a lesklý předmět se jí houpal před obličejem.
„A-ano,“ váhala. Otočila se a spatřila Sasukeho, který seděl vedle postele, v bledé ruce držíc její řetízek. Zvedl se ze židle a odhrnul Hinatiny vlasy z krku. Kov ji zastudil na kůži, když řetízek s přívěškem zapínal.
„Děkuji,“ poděkovala mu s ruměncem ve tváři. On se jen usmál. V tu chvíli dovnitř vešla Tsunade.
„Popáleniny nejsou vážné,“ popisovala Hinatě její zranění, „ale kdyby nepřišel Sasuke, obávám se, že by to tak dobré nebylo.“
„S-Sasuke-kun mě… Zachránil?“ Zčervenala.
„Ano,“ odpověděla jí Pátá. Sasuke se tvářil neutrálně jako vždy.
„Ostatně,“ vyprávěla Hokage, „byla jsi v bezvědomí, když tě sem přinesl v náručí. Je jasné, že si to nepamatuješ.“
„A zbytek mé rodiny? Jsou v pořádku?“ znervózněla modrovláska.
„Naštěstí jsou všichni na misích,“ uklidnila ji Tsunade, „ale ze sídla, i přes snahu vesničanů, zbyly jen ohořelé trosky. Sasuke se nabídl, že by se tě ujal.“ Hinata zrudla ještě víc.
„Myslím, že můžeš opustit nemocnici ještě dnes,“ usmála se Pátá, když odcházela.

„Neumím vařit a koupelna je v domě jen jedna,“ sdělil Hinatě Sasuke. „Sem si můžeš dát své věci.“ Ukázal na místo v předsíni, kam si mohla uložit svou tašku s kunaii a shurikeny, kterou měla u sebe na misi.
„D-děkuji ti, Sasuke-kun,“ řekla nervózně.
„Za to, že ti nemohu nabídnout teplé jídlo?“ zavtipkoval s klidnou tváří. Zrudla.
„Chtěla jsem… Totiž… Zachránil jsi mě,“ červenala se. Sasuke pokrčil rameny a vydal se do kuchyně. Hinata si zula boty a vydala se za ním.
„Tamhle je tvůj pokoj,“ ukázal na jedny z dveří.
„Děkuji,“ poděkovala mu a vydala se na prohlídku. Byl zařízen účelně, jako jedinou ozdobu zde zastupovaly suché květiny. Všude bylo pěkně čisto a uklizeno, v pokoji bylo pár poliček a postel. Posadila se na ní a v tu chvíli na dveře zaklepal Sasuke.
„Jdu nakoupit,“ oznámil.

Sasuke otevřel dveře. Do nosu mu vnikla lahodná vůně jeho oblíbeného jídla. Zul si boty a tiše šel do kuchyně, kde Hinata vařila z toho, co našla. Prudce se otočila.
„Sasuke-kun,“ začervenala se, „ mělo to být překvapení…“On si sedl na židli.
„Aspoň se naučím vařit,“ odvětil klidným tónem, který neprozrazoval, jestli to měl být žert, nebo holý fakt. Ona zrudla ještě víc. Sasuke se rozhodl, že ji nebude vyrušovat, prkenně se zvedl, tašku s nákupem položil na pult a odešel do svého pokoje, aby měla na svůj kulinářský výtvor prostor a klid.
Za půl hodiny bylo jídlo hotovo a na něm nebylo znát, jestli mu chutná, nebo ne. Po večeři sklidil nádobí a šel se umýt. Po chvíli vyběhl ven z koupelny pouze s ručníkem okolo pasu.
„Pavouk! Tam byl pavouk!“ ječel teatrálně, udělal si s Hinaty živý štít a postrkoval ji do jámy lvové. Pavouk vyběhl ze dveří a Sasuke věděl, že je zle. Hinatu si přitiskl blíže k tělu, schoval hlavu za jejími zády a kvílel strachy. Malé chlupaté zvířátko hystericky běhalo po podlaze. Modrovláska vzala do ruky výtisk včerejších novin a v amoku ho umlátila k smrti.
Sasuke se krčil na podlaze s nohama přivinutýma k tělu. Pohladila ho po ruce a promluvila k němu vlídným hlasem.
„Už je po všem,“ uklidňovala ho. On na ni vytřeštil černé oči, rychle ji objal a schoulil se jí v náručí. Ona zrudla. Sasuke pofňukával.
„Ono to po mě lezlo…“ vyprávěl jí. Přitiskla si ho blíže k tělu, neschopná slova.
Když se jí vybrečel v náručí, sklidila něco neurčitě rozmázlého na podlaze. Nakoukla k Sasukemu do pokoje. Spal jako dřevo, takže se odebrala do své postele.

„Dobré ráno,“ řekl, když otvíral pozadím dveře do jejího pokoje. Jak se ukázalo, držel v ruce podnos s jídlem, který jí následně položil na postel. Zrudla a nevěděla, co říct.
„D-děkuji,“ řekla nesměle.
„Zkoušel jsem vařit,“ usmál se. Jídlo vypadalo poněkud nevábně, ale i tak ho ochutnala. I když bylo nevzhledné, chutnalo výborně.
„Je to dobré,“ oplatila mu úsměv. On se usmíval, ale pak zvážněl.
„Máme misi,“ řekl jí, „až dojíš, musíme jít za Tsunade.“
Hinata se oblékla a vyrazili. Ona se zastavila před ohořelými troskami a smutně svěsila hlavu. Sasuke jí jednou rukou objal a ona se k němu přivinula s ruměncem ve tváři. Takhle tam sáli pár minut. Hinata se vymanila z jeho objetí a vyrazila k sídlu Hokage. Vyrazil za ní.
„Hinato, to s tvým domem mě mrzí,“ řekl jí, „jsem tu pro tebe.“ Zčervenala.
„Jsem ti vděčná, Sasuke-kun, ale…“ Zadrhla se. „Potom se přestěhuji.“
„Ale proč?“ Nechápal. „Jsem rád, že mám tak příjemnou a málo otravnou společnost.“ Hinata chytla na tvář odstín rajčete a zastavila se uprostřed kroku.
Sasuke-kun mě… Pochválil?
Položil jí ruku na rameno.
„Neodcházej, prosím,“ prosil ji, „od té doby, co jsem zůstal sám, jsem ještě tolik netoužil po něčí společnosti.“ Řeč se jí zadrhla v krku.
„S-Sasuke-kun…“ To bylo to jediné, na co se zmohla.
„Měli bychom jít,“ navrhl jí, aby tam nestáli jako dvě sochy.
„A-ano,“ řekla trhaně a přitom se červenala.

„Cíl mise je jasný. Zneškodníte Orochimara a vrátíte se zpět do vesnice,“ řekla Tsunade. Uchiha kývl.
„Jelikož je tato mise vcelku náročná,“ pokračovala Pátá, „Kakashi půjde s vámi.“ Hyuuga se do hovoru nezapojila, protože jí v hlavě běhala Sasukeho slova.
„Hinato, chci ti říct, že jsme zkontaktovali Hiashiho,“ řekla Hokage. Hinata sebou cukla.
„Otce?“ optala se.
„Ano. Vrací se z mise a byl by rád, kdybys tu zůstala. Já se na tebe samozřejmě zlobit nebudu…“ Oznámila Tsunade. Modrovláska kývla.
„Děkuji, ale půjdu na misi se Sasukem-kun,“ odpověděla jí. Chtěla obojí, vidět otce, ale i být s Uchihou. A to zvlášť, když byl tak hrozně milý. Její volba byla jasná.
„Já bych to pochopil,“ řekl jí, když opouštěli místnost. Začervenala se. Sasuke navenek neprojevoval žádné emoce. Ona mlčela.
Vydali se do sídla klanu Uchiha.
Sasuke si tiše balil věci. Hinata si toho moc sbalit nemohla.
„Asi bych ti měl vyprat oblečení,“ navrhl jí při práci. Zrudla. Ukázal na černé fleky po sazích a po popelu, když spadla na zem. Zvedla se a odešla do svého pokoje. Sasuke čekal přede dveřmi, než mu bledá ručka podala oblečení. Hinata si okolo těla omotala ručník a čekala na posteli. Z koupelny se ozývaly prazvláštní zvuky, takže se šla podívat, co se děje.
„Sasuke-kun?“ optala se, než nakoukla do místnosti. Uchiha právě vehementně do pračky strkal svojí košili a kalhoty, které tím pádem neměl na sobě, takže před ní stál pouze ve spodním prádle. Zrudla.
„Mám pocit, že ten ručník je čistý, nebo ho mám vyprat?“ optal se.
Při té představě omdlela.

„Hin… Slyšíš mě?“ zněl Sasukeho hlas do temnoty. Nesl ji v náručí do nemocnice, protože se při pádu ošklivě uhodila do hlavy.
„Sasuke-kun?“ Hinata otevřela oči. Už byli pomalu v nemocnici, kam Uchiha běžel. Sakura sebou trhla, když vrazil do dveří. Okamžitě se jí ujala a ošetřila ji. Sasuke držel celou dobu Hinatu za ruku. Růžovlásku bodala žárlivost.
„Myslím, že Hinata na misi nemůže,“ oznámila mu.
„V tom případě nejdu ani já,“ odpověděl, po mohl Hyuuze vstát a vyrazili pomalu k domovu.
„Proč nechceš jít na misi beze mě?“ Zeptala se ho, podlomila se jí kolena a on ji musel vzít do náručí.
„Protože tě miluju a neodpustil bych si, kdyby se ti tady něco stalo,“ řekl. Vytřeštila oči, začervenala se a než stačila něco namítnout, umlčel ji sametově hebkým polibkem.