Písečná bouře 41

Suki se vrátila domů, neměla příliš představu, jak by podobná přednáška měla vypadat, ale určitě by měla pokrýt historii, geografii, mezinárodní vztahy, život obyčejných lidí, ale především co nejvíc věcí o ninjích a fungování vesnice jako celku. Suki ovšem musela vzít v úvahu i fakt, že se jedná o děti, které ji asi nebudou fascinovaně poslouchat a hltat bez odmlouvání každé její slovo. Dívka musela vymyslet, jak je zabavit a zároveň naučit vše potřebné.
Informace ovšem nebyly tím jediným, co jim musela předat. Musela je přesvědčit, že lidé z Kamenné vůbec nejsou tak zlí jak o nich říkají píseční ninjové. Děti budou ale jistě víc věřit rodičům, než cizí holce.
Suki se tím ale příliš netrápila. Nejdřív potřebovala dát dohromady tu informační část a teprve potom by snad mohla vymyslet to obtížnější.
Hnědovláska si původně myslela, že všechno připraví do pátku, než si půjde pro rozvrh, ale nakonec se necítila příliš připravená, ani před první pondělní přednáškou.
Amei se jí zřejmě chtěla zbavit co nejdřív, protože zařídila, aby jednu přednášku měla dopoledne a druhou odpoledne. Když jí to Amei oznamovala, tak se Suki neodvážila odporovat, i když se původně domluvili, že přednášky budou jen dopoledne. Ředitelka dost možná chtěla, aby ji ty děti nenáviděli. Jediné na co se Suki v odporu zmohla byla prosba, aby dopoledne měla budoucí shinobi a děti obyčejných vesničanů, kteří na akademii chodili jen kvůli základním znalostem, až odpoledne. Suki byla rozhodnutá je příliš dlouho nezdržet. Nakonec tyhle děti nepotřebovali tolik informací o Kamenné jako ninjové, kteří s ní možná jednou přijdou do styku.
Dívku v podstatě překvapilo, že Amei její žádost schválila tak rychle, ale na nic se jí ptát rozhodně nechtěla. Možná, že už tak děti měla rozdělené, nebo nebyl až takový problém ty rozvrhy přehodit. Nakonec děti, které chtěla mít Suki odpoledne, byly v nižších ročnících a odpolední vyučování neměli vůbec.
Suki by svůj první pokus zhodnotila jako strašný, ale trénink dělá mistra a tak každá další přenáška byla o něco lepší. Po prvních třech dnech už měla pocit, že to konečně zvládá, ale ten den přišel ninja, aby jí předal Kazekageho žádost, aby za ním přišla.
Nebylo to tak, že by se Gaary bála, ale už měla pocit, že jí to jde a pak tohle. Suki jen předpokládala, že jí tuhle návštěvu zařídila Amei, která se rozhodla pro strategii, vůbec s tou holkou nekomunikovat.

Suki váhavě zaklepala na dveře Kazekageho kanceláře.
„Dále.“ ozvalo se zpoza dveří a Suki nakoukla dovnitř. Gaara seděl za svým stolem a tvářil se neurčitě. Nezdálo se, že by byl naštvaný, nebo cokoliv jiného, ale on nakonec ten neutrální výraz používal velmi často. Snad jediná rozdílná věc v Kazekageho kanceláři, bylo množství papírů, které se zvětšilo. Suki by si toho normálně asi nevšimla, ale předtím tu nebyly téměř žádné a teď mohla na stole vidět srovnané hromádky.
„Přál sis se mnou mluvit?“ zeptala se Suki trochu nejistě a zavřela za sebou. Pamatovala si, že mu má tykat, ale přišlo jí to trochu divné, když sem přišla, aby ji pokáral.
„Ano.“ odvětil Kazekage a zvedl k ní oči. Na jeho tváři se mihl úsměv, který ji podivně uklidnil. Snad ani neměla průšvih.
Gaara se v zápětí zase podíval na stůl a trochu chaoticky po něm těkal očima, jako by něco hledal. Potom si zřejmě vzpomněl kde to najde a otevřel šuplík ve stole. Vytáhl z něj zřejmě první papír a natáhl k ní ruku s listem.
Suki udržela klid a pevnou rukou ho sevřela. Čekala nadpis jako: Oficiální stížnost, ale nic takového tam nebylo.

Milý bráško,

Suki k němu zvedla nechápavě hlavu, ale Gaara se jen usmál a odpověděl na její nevyslovenou otázku: „To je dopis od Temari. Chce v něm, abych tě pozdravoval a v podstatě ti přetlumočil pár věcí, tak jsem se rozhodl, že takhle to bude jednodušší.“
„Aha.“ špitla Suki a pomalu jí začalo docházet, že žádný problém nemá.
„Klidně se posaď, ať tam tak nestojíš.“ řekl ještě Gaara a znovu sklopil zrak k práci před sebou. Suki ho ochotně poslechla a začetla se do dopisu.

Milý bráško,
páni myslím, že jsem ti nikdy osobní dopis nenapsala, ale přišlo mi divné oslovit tě Kazekage, no tak nic. Teď k tomu co ti chci říct.
Ráda bych tě nejdřív ujistila, že jsem do Konohy dorazila v pořádku, ale to nejdůležitější. S Shikamarem je to zase všechno v pohodě, doufám, že máš alespoň z poloviny takovou radost jako já.
Pokud jde o Hokage-sama tak ta není příliš nadšená, že přijde o Shikamara, ale jinak mu ten pobyt v Suně schválila. Má to sice pár podmínek, jako že se musí vrátit, kdykoliv ho bude vesnice potřebovat a tak, ale jinak je docela spokojená. Asi se na to dívá z dlouhodobého hlediska. Zřejmě jí vyhovuje, že se potom do Konohy zase vrátíme, až se dítě Shikamarova senseie stane geninem.
Samozřejmě bych ti chtěla poděkovat, že jsi mi to umožnil a taky prosím poděkuj za mě Suki, protože mi pomohla víc, než si myslí.
Pokud tohle přijde do Suny dřív, než Kankurou odjede, tak ho pozdravuj a hlavně pozdravuj Suki a Bakiho, cítil by se dotčeně, ale to mu neříkej.
Mám se tu moc dobře a i když nikdo z jeho přátel není zrovna nadšený, že odjede, tak mu to všichni aspoň trošku přejí a na mě jsou moc milí.
Měj se krásně já se totiž mám,
Temari.