Romantika

TenTen se probudila v nemocnici, kde u ní dlel Mikael.
„TenTen, musím na chvíli odejít, ale až se vrátím, povím ti vše, co potřebuješ znát. Zodpovím každou tvoji otázku.“ Řekl docela nervózní Mikael.

Kapitola 9.

Minato si hověl v koruně mohutného dubu. Husté listoví jej ukrývalo před případnými zraky nepřátel. Okolo poledne uslyšel tiché šlépěje. Okamžitě zbystřil. Mohlo se jednat o jeho přátele, osamělého lovce nebo nepřítele.

Přesunul se tak, aby měl dobrý přehled po okolí a pečlivě zkoumal les před sebou. Záhy se mu ústa rozšířila do spokojeného úsměvu. Blížili se jeho přátelé. Takže do města se dostali v pohodě. Bych rád věděl, co se dozvěděli.

[center][i]Když v červnu pomněnky kvetou,
do blonďavých vlasů se ti vpletou
a i když nazýváš lásku slepou,
cítíš ji i v těch nejtajnějších snech.
Mlhavý opar nad paletou,
štětce a plátno nepopletou
co popletl by malíř jednou větou,
napsanou duhou na bílých zdech.
Slunce schované pod roletou,
pro bledou kůži slova se ti pletou
a i když nazýváš lásku prokletou,
na krku těžký, přitom voňavý dech.
Na snídani kafe s omeletou,
červánky na tváře se ti připletou,
v dlaních pochybnost rozemletou

Uplynul měsíc a Sasuke se stále nevracel. Danzovi vojáci pročesali okolí, pátrali ve městech, vyptávali se lidí, ale nenarazili na jedinou stopu. Copak ho pohltila země, přemýšlela Sakura, když zírala ven do zimní tmy z oken své komnaty v paláci, a při pohledu na sníh se jí stáhlo hrdlo. Představila si jeho štíhlé tělo zmrzačené a pohozené v příkopu u cesty, jak se na něj pozvolna snáší vločky. Ve dnech sedávala ve své ložnici napjatá, jestli nezaslechne na chodbě jeho hlas. Naruto ji utěšoval, ale Sakura postupně ztrácela naději. Je pryč, opakovala si, když ležela na lůžku a pokoušela se usnout. Danzo tvrdil, že ho někdo musel unést, že není možné, aby sám dokázal v takové zimě zakrýt po sobě všechny stopy.

[color=blue] Po veľmi dlhej dobe zase raz pridávam ďalší dielik. Veľmi sa ospravedlňujem za meškanie a dúfam, že moje výtvori nebudú úplná sprostosť Tiež upozorňujem, že dieliky budú pribúdať trocha neskôr. Mám toho naozaj veľa a aj keď si veľmi prajem túto FF- ku dopísať a to čo najskôr a popritom čo najlepšie (teda na moju úroveň ), mám aj iné povinnosti. Sľubujem, že sa jej budem venovať čo najviac ako sa mi bude dať, ale nič nesľubujem. V každom prípade dieliky pribudať budú, len nie tak často ako ste zvyknutý pri iných autoroch.

U AKATSUKI
„Šéfe! Šéfe!“ Pein zrovna seděl v kanceláři, podřimoval a Sasoriho hlas ho natolik vylekal, že málem spadl ze židle.
„Co se sakra děje, hoří?“
„Ne, ale nemůžeme ji zabít.“
„Koho?“ Sasori ze sebe vyrazil jedním dechem.
„Sabaku no Nami.“
„A to jako proč?“ Zeptal se Pein naštvaně a rozespale. Sasori se klidně opřel o stůl, ale v očích se mu objevil výraz klepny, která oznamuje své přítelkyni nový drb.
„Zjistil jsem, že je těhotná.“ Pein začal nabírat nebezpečně rudou barvu.

Mestekova, toto si otvor :-)

Síce ma ten človek predbehol, ale aj tak. Tento diel je venovaný Mestekovej ...Romči ďakujem za všetky pozvbudenia si zlatá a z New Life sa idem roztiecť.

Dvere sa potichu otvorili a osoba v nich posmešne a výhražne prehovorila: „Takže takto Kazekage-dono, veríte Listovej vyslankyni?“
Tanaris sa rýchlo odtiahla od Gaaru a pozrela sa na Kenichiho. Gaara ostal pokojný a tváril sa ako keby sa nič nestalo. Dokonca ignoroval otázku staršieho, čo on mal vždy pri ňom vo zvyku.

„Intimidace.“
„Proč vybíráš tak šílený slova?“
„Značí to hladinu mého vědění, čím jsou delší,tím…“
„Nezáleží na délce, ale obtížnosti. Teď se ukaž! Cech!“
„Ech?“
„Ano, cech.“ zazubil se.
„Echolot!“ řekla po chvíli s úsměvem.
„Sakryš…otylost.“
„Co hrajete?“ vložil se do toho právě přicházející Chouji.
„Fotbal.“ odpověděl mladík.
„Aha,“ pokynul ninja a kousl do housky, „a kde máte míč?“
„Slovní,“ zamrkala dívka, „stupidnost.“
„Střecha.“ zívl protivník.

Probudila jsem se na špinavé kamenné podlaze. Všude byla tma a ve vzduchu se vznášel pach krve a hlíny. Obracel se mi žaludek, byla jsem odzbrojená a spoutaná, a především jsem nevěděla, co bude dál. Svitek strčený ze tričkem jako by mě pálil na hrudi, jenže jsem ho nemohla vytáhnout a předložit jako důkaz... Ach bože, Kabuto, jen co tě potkám, rozmlátím ti hubu na tisíc kousků!

Suki tentokrát nijak nepřekvapilo, když skončili na střeše restaurace. Nebyla to nijak vysoká budova, což ji sice ochuzovalo o výhled, ale díky tomu byla střecha ukrytá ve stínu sousední stavby, takže na ně nepražilo slunce. Dívku to ve skutečnosti nezaskočilo, protože Gaara určitě věděl, co dělá, a ve vesnici se perfektně vyznal.

Abumiho vzbudilo zatřesení, a když se dostatečně probral, uviděl před sebou Ebisu.
„Jsi na řadě.“ oznámila mu žena klidným hlasem a šla si lehnout, nebyl důvod dál čekat, mladý ANBU to snad zvládne a pokud ne, už se tím nebude muset nikdy trápit.

„Sasuke, ksakru,“ přijme jeho ruku, kterou k němu natáhl, aby se mohl postavit na nohy, „příště nám dej vědět, že dorazíš, zvládáš až moc dobře skrývat svou čakru.“
„Něco jsem pochytil od Karin, a jestli tě zajímá kde je, tak nemám šajn, zmizela hned, jak se jí dostalo příležitosti. Bože seš to ale jelito. Takhle by z tebe byla placka,“ usměje se se zářivým chrupem, který nedává moc často na obdiv a otočí se zpátky k jejich nepříteli, který se do teď neohrabaně zvedal ze země.

„Ja vážne nechápem, prečo musím byť práve a vami,“ hundral Hidan sediac na jednom z pňov a zazeral na Seiichiho a Shinichiho, ktorí sedeli na ďalších pňoch, dosť ďaleko od neho, a stále sa mu zdalo , že vidí dvojmo. Vedľa neho sedel starec, ktorý ho tiež štval, hlavne jeho posledným výstupom.
„My tiež nie sme práve nadšení,“ povedal Seiichi za oboch, lebo Shinichi bol príliš zabratý do rozmýšľania, prečo ho Hidan nemá rád.
Hidan si odfrkol a zahundral niečo, kde boli slušné slová len spojky.

Kazekage si náramne užíval ďalšie zasadnutie rady. Opäť ho podráždil Kenichi blbými rečami a pripomienkami. Medzitým Tanaris s Morimarom kráčala smerom do Kazekageho kancelárie. Gaara jej ju nechal otvorenú, tak ako sa dohodli.

VE ZVUČNÉ

Jednoho krásného jarního dne se uličkami Konohy procházela mladá hnědovlasá kunoichi, která právě uvažovala, co bude dneska dělat. Ta kunoichi byla Tenten.
„Co dneska asi budu dělat?” Řekla si pro sebe nahlas. Nakonec si řekla, že půjde do lázní. Aby tam nešla sama uvažovala, s kým asi půjde. První člověk, který jí napadl, byl ten vyšší, nádherný, silný a hnědovlasý shinobi, do kterého byla už dlouho zamilovaná. Byl to Neji Hyuuga. Pozvala by ho, ale čekala zápornou odpověď a navíc když chce relaxovat tak ať pozve nějakou holku.

Budova Akademie byla prostě majestátní. Dívkám se až zatajil dech při pohledu na tu nádheru. Akademie nesla na štítu název korunován konožským znakem. Naproti akademii byl park s mohutným dubem, na kterém se pohupovala malá dřevěná houpačka. Myslím, že jsem si nalezla skvělé útočiště, pomyslela si Hinata. Dívky si předávaly pocity z nové školy, zatímco se Gaara a Kankurou vypařili hledat přátele.