Romantika

Tamui se objevil v kanceláři Hokageho, ale starého muže to příliš nevyvedlo z míry.
„Trápí tě snad něco?“ zeptal se Sandaime, protože jeho podřízený sem většinou bez pozvání nepřicházel.
„Jen nevím, jestli je dobře, abych byl celou dobu stranou.“ nadhodil Tamui a ze svého místa v okně se přesunul před Hokageho stůl.
„Nechci, aby si myslel, že mu nevěřím.“ odpověděl Třetí jednoduše a dál se věnoval svým dokumentům. Na Tamuiovi toho navíc stejně moc vidět nešlo.

Tamui seděl na tomtéž místě, jako když čekali na výsledky všech vyšetření a trpělivě čekal jak na návrat svého svěřence, tak až Cho vyjde ven převlečená. Nejspíš by se normálně obtěžoval převléct do něčeho, na co byli obyvatelé vesnice víc zvyklý, ale jelikož ho docela tlačil čas, spokojil se jen s Henge. Nakonec stačilo koupit nějaké oblečení a zase se vrátit. Potom se už na veřejnosti stejně nebude ukazovat.

Sakura a blonďák na sebe hulákali tak, že je slyšela i ohluchlá Hinata.
„Já vážně NEVÍM, o čem to mluvíš!!“ křičela se slzami růžovláska.
„Mluvím o tom, jak jste se se Sasukem oblizovali na lavičce před ramenem!!“
„Ale já o tom fakt nevím. Přísahám!“ brečela Sakura.
No a paradoxně musely přijít i opačné pohlaví…Sasuke, Itachi, Sai a Kiba.
Jenže když Namikaze a růžovláska spatřili mladšího Uchihu, vrhli na něj smrtelný pohled.
„Jé…eh…vy jste tu taky?“ snažil se to zakecat Sasuke.
„Jo.“ odsekl blonďák.

Tvár, ktorú som zbadala bola úplne nehybná. Bola celá bledá, skoro až biela.Jedinou výnimkou boli dva červené pruhy. Jeden sa tiahol od brady na ľavé líce a druhý sa točil z pravého. Pred očami sa mi tmelo, ale stihla som si ešte všimnúť tetovanie na čele. Boli to štyri zvislé vlny, dve a dve pod sebou. Ten znak som poznala, ale odkiaľ?

Tsunade se zprudka napřímila a zachytila pěst mířenou do její tváře. Kako se akorát protočil ve stejném směru, jako jeho zápěstí a nohou se jí snažil vrazit do boku. Rychle odskočila a ve tváři se jí usadil unavený výraz. Cítila, jak ji jeho genjutsu oslabilo, ale věděla, že když jej prolomila i on ztratil něco ze své síly, neboť přes iluzi zaútočila přímo na něj.

Minato se na ni zklamaně podíval. Na to se sladce zasmál a za doprovodu hlasitého výbuchu se jak Minato, tak i Kushina doslova vypařili. "Klonové jutsu? Zatraceně Minato! Mělo mi dojít, že to nepůjde tak hladce... Kdyby ji chtěl opravdu zavést zpět do Konohy, už by to dávno udělal! Ale musím uznat, že jsou opravdu vytrvalí..."

*****************************************

Predstavenie: Tento príbeh je zasadený do deja a prostredia Naruta od prvých dielov. Vznikal postupne v mojej fantázii a teraz som sa konečne odhodlala ho celý spísať. Je to môj prvý pokus tak dúfam, že sa vám to bude páčiť. Vekové hranice som kúsok posunula, takže nie sú úplne rovnaké, ako v mange.

Abumi si nebyl moc jistý, co by měl teď dělat. Měl jít za ní nebo tu prostě zůstat? Nakonec jelikož věděl, že by ji potom musel stejně na chvíli nechat být, rozhodl se přešlapovat na místě a těch dvacet minut prostě počkat.
„Proč tu jen tak stojíš?“ vyděsil ho známý hlas, až Abumi téměř nadskočil.
Pokusil se trochu uklidnit a teprve potom se otočil na svého kapitána.
„Taicho.“ špitl mladík, a když si všiml, že se muž trochu ledabyle opírá o stěnu, přinutil se zeptat: „Jak dlouho už tam jste?“

Všechna jednání skončila, dohody byly podepsané a nálada byla značně optimistická, ale všem už se v hlavách pomalu začínaly rodit plány, co by kdyby. Všem kromě Hokageho a Kazekageho, protože ti měli daleko jiné starosti. Museli řešit problém svých potomků a také ženu Hokageho, která se držela Naruto jako klíště, takže ani dva pořádní chlapi jako oni dva ji nemohli odtrhnout.
„Já jdu s Naruto!“ Křičela pořád Kushina jako malé dítě a Naruto už z toho začínala bolet hlava, protože její ucho bylo přímo u zdroje kraválu.

Bolesť pri srdci a moja láska vo dverách,
odjakživa som ťa tak veľmi chcela.
Avšak ty máš oči iba pre ňu,
nevnímaš svet, nevnímaš seba, iba ju.

Možno keby si otvoril oči,
a tvoj pohľad by na mňa skočil,
pochopil by si čo k tebe cítim...

Milujem ťa, avšak ty to nevidíš,
milujem ťa, avšak ty to necítiš.

Nevnímam nič, už iba svoju bolesť,
kvapky krvy padajúce na zem a to, že nadišiel môj koniec.

Tak po čase ďalší diel, ako som spomínala v novej sériovke ^^
Sama s ním úplne nie som spokojná, no prišlo mi neľudské nechávať vás čakať ešte dlhšie, takže tu je ^^
Dúfam, že sa vám bude páčiť... aspoň trochu.

Kráčala som domov a premýšľala som nad Sasukem. Znova. Dnes ráno povedal, že zistil, že spať bez mojej prítomnosti nie je také príjemné. Skutočne, za chvíľku sa roztopím. On je tak... ugh.
Pokrútila som hlavou.

Minato! Minato!
Bělovlasý mistr se marně sháněl po svém učenci, který se nikde neozýval. "Kde se sakra fláká?!" Pak mu to ovšem v jeho "chytré" hlavičce došlo. Po Kushině se slehla zem a po Minatovi jak by smet... Jediné pádné vysvětlení co mě teď napadá je, že by se domluvili jít pryč spolu. Nechtělo se mu však uvěřit, že zrovna Minato může být tak lehkomyslný. Vždyť ve Vířivé vesnici odkud pocházela Kushina, mohou
být ještě pozůstalí shinobi. Nebo různé pasti...! " Musím je co nejdříve zastavit!"

Toto je pokračování Boj s pravdou Takžeee...Enjoy

Naruto se procházel po zemi ohně jako tělo bez duše…sem tam pomáhal vesnicím od problémů s bandity. Na nic nemyslel…myslel jen na to jak na nic nemyslet. Až do jednoho dne…

Naruto zrovna jedl ramen, když vtom zaslechl, jak si dva chlapíci povídají o tom, že Zvučná obnovila síly a o tom že se chystá zaútočit na Konohu. V tom momentě blonďák hodil peněženku na stůl a přemístil se.
„Co mu je?“ divil se jeden z chlápků.

V Konoze…

Byla noc a Měsíc byl v úplňku. Byla to neobyčejná noc a jak to při úplňlu bývá, každá ulička, každé tamvé místo bylo osvětleno měsícem. V jedom z těch tmavých míst byla lavička a na lavičce seděla růžovlasá dívka se zavřenýma očima.

Když Ebisu vyběhla z ošetřovny, vyděsila tím Abumiho, který trochu v šoku vyskočil na nohy.
„Stalo se něco?“ vyhrkl mladík téměř okamžitě.
„Ne, jen jsem prostě musela vypadnout, je tam strašná nuda.“ uklidnila ho ANBU lží, kterou nezkušený mladík nepoznal, na rozdíl od právě přicházejícího ostříleného velitele, který se ale rozhodl nechat to být a jen přikázal: „Vrať se k Amonovi, později spolu probereme další postup.“
„Jak říkáš.“ přikývla Ebisu a nechala je o samotě.

Takže, som späť v plnom nasadení ^_^
Viem, ten názov je vskutku originálny čudný, ale myslím, že to väčšina po prečítaní pochopí
Dúfam, že sa vám bude prvý diel páčiť a budem rada ak mi dáte vedieť čo si o tom myslíte. ⊙﹏⊙✿

Jediný pohľad mi stačil. Bol to len okamih, no jej stačil, aby si ma úplne podmanila.
Najskôr som začul jej smiech. Šiel som za ním akoby to bolo volanie sirén, volala ma ním k sebe, už vtedy som to vedel. Bol taký živý, sálala z neho nefalšovaná radosť.

Chvíli se na sebe mlčky dívali.
Vteřiny ubíhaly.
Ticho se stupňovalo a propast mezi nimi se prohloubila.
Kisame vykročil a zvedl ruku.
Sakura zamrkala.
Jako dvě sochy. Kisame zkameněl, poté stáhl ruku zpět a zahrabal ji kapsy hábitu.
„Tak pojď,“ řekl a otočil se směrem k východu z pokoje.
Sakura ho následovala.
Hlava jí moc třeštěla, byla zmatená nejen z Kisameho, ale i ze svého chování.
Čekala od sebe, že jednou podlehne lehkému zamilování.

Tieň už hodnú chvíľu stál tesne pri konci lesa a čakal. Čakal na to, že odtiaľ vybehnú, oni
alebo Akatsuki. Už mu to bolo jedno. Len nech sa už niečo stane. Čakal na nejaký signál. Tá neistota bola zničujúca. Sú mŕtvy alebo nažive? Čakal na vhodnú chvíľu, aby si bol istý, že nastal čas použiť záložný plán, ktorí pred chvíľou vymysleli, ale rozhodli sa, že ho použijú v krajnej núdzi. No nenachádzali sa v nej práve teraz?