Namikaze je zpět 01

Toto je pokračování Boj s pravdou Takžeee...Enjoy

Naruto se procházel po zemi ohně jako tělo bez duše…sem tam pomáhal vesnicím od problémů s bandity. Na nic nemyslel…myslel jen na to jak na nic nemyslet. Až do jednoho dne…

Naruto zrovna jedl ramen, když vtom zaslechl, jak si dva chlapíci povídají o tom, že Zvučná obnovila síly a o tom že se chystá zaútočit na Konohu. V tom momentě blonďák hodil peněženku na stůl a přemístil se.
„Co mu je?“ divil se jeden z chlápků.

V Konoze…
Blonďák v černém se poklidně procházel po Konoze než na něj zakřičeli jouninové.
„Co chceš a kdo jsi?“
„Mám informace.“ odsekl blonďák.
„Jo?! A kam máš namířeno??“
„K, kanceláři Hokage.“
„A to si myslíš, že tě necháme jen tak projít?“
„Dobře chtěli jste to vy.“ pousmál se Naruto, načež je uvrhl do genjutsu a strážní ho nechali projít.
Chvíli si zase spokojeně pochodoval ulicemi, než uslyšel hlas svého bývalého kamaráda, který se zrovna procházel spolu s rookies.
„Hej ty! Co tu děláš a kdo jsi! Neviděl jsem, že by tě strážní propustili.“
„S tebou se nemíním zahazovat.“ odsekl blonďák.
„Co si to dovoluješ ty hajz*e!“ zakřičel naštvaný Uchiha a rozběhl se na maskovaného Naruta s chidori.
„Chyba.“ pousmál se Namikaze, načež Uchiha skončil na zemi…nikdo neviděl jak…viděli jen záblesk a Sauskeho v mdlobách.
Všichni si od Naruta radši odstoupili o deset kroků a blonďák znovu v pohodě pokračoval dál.

V hokage kanclu…
„Dobrý den, hokage.“ pozdravil zamaskovaný Namikaze.
„Kdo jste? A pro co jste sem přišel?“
„Přišel jsem podat informaci…babi.“
„Naruto?“ vyjekla s radostí Tsunade.
„Ano jsem to já.“ usmál se blonďák.
„A jakou informaci? Nestalo se snad nic zlého, že ne?!“ strachovala se Hokage.
„Nic s čím bych si nedokázal poradit.“ zašklebil se Naruto, „Jenom na nás útočí zvučná nic víc.“ zívnul blonďák.
„Nic víc? Někdo na nás chce zaútočit a ty řekneš: ,,Nic víc?“ křičela Tsunade s dojmem, že se
Naruto zbláznil.
„Ano, přesně tak. Až to začne, ukážu vám to.“ usmál se blonďák, vzal čelenku, rozloučil se a odešel do klanového sídla.

„Á, ahoj Itachi!“ pozdravil svého souseda a dobrého kamaráda.
„Čau Naruto! Tak už si se vrátil?“ usmál se Itachi.
„Ahoj Namikaze.“ přidala se Konan s rozcuchanými vlasy a ještě v pyžamu.
„Divoká noc?“ škádlil Uchihu blonďák.
„Něco takového.“ oplatil mu úsměv Itachi, „A plánuješ tu zůstat?“
„Asi ano…chyběli jste mi, ty vaše bláznivé nápady a tak…a hlavně mi chyběl ramen.“ zasmál se Naruto, načež mu začalo kručet v břiše.
„Tak zatím! A počkat! Neměl by ses převléct? Vždyť jsi zamaskovaný jako uprchlík.“ zasmál se Uchiha.
„Já vím. A taky chci aby to tak zatím zůstalo.“ rozloučil se Naruto, a vyrazil na ramen.

„Ách…nic tak dobrého už jsem dlouhou dobu nejedl.“ mlaskal Naruto nad pátou miskou, „No…asi si zajdu do lázní, přece jen nemám co dělat.“ řekl blonďák a vydal se na cestu.
Sem tam potkal kamarády nebo senseie, ale nikoho nepozdravil, pořád chtěl, aby ho nikdo neodhalil.

Nakonec došel do ,cíle‘ jeho cesty a pří spatření horké vody a toho teplého vzduchu, který z devadesáti procent tvořila pára, si oddychl.
Ze šaten zamířil do rohu pramenů, aby se vyhnul případnému vyrušení a relaxoval.
Jenže v tu ho vyrušilo holčičí klábosení a pochechtávání…přímo před vstupem stály Sakura, Ino, Hinata a Konan.
-Super. Musí jít do pramenů zrovna teď…já se z nich zblázním.- povzdychl si v duchu Naruto a pomocí genjutsu zamaskoval svůj obličej, aby ho neodhalily.

Asi po dalších deseti minutách to Naruto nemohl vydržet a musel si ,odskočit‘, ale naneštěstí pro něj byly ve vodě přímo u schodů holky…
-To tu už po těch deseti letech, sakra nemůžou udělat oddělené prameny?- nadával v mysli blonďák, majitelům.
Nakonec se vzchopil a zamířil k toaletám. Ale jakmile uviděli jeho vypracované tělo, holky jakoby zázrakem přestalo zajímat jejich téma a nemohly z něho oči spustit.
-A dalekohledy by si na mě vzít nechtěli?!- křičel v duchu Naruto, kterému dost narušovaly soukromí…
„Ehm!“ upozornil je Namikaze a ony se konečně probraly a dělali jako by tam vůbec nebyl.

„Panebože?! Viděli jste ty svaly??“ začala Ino.
„Jo! Je to jako…jako…eh…nevím co ale určitě jako něco úžasného.“ nenapadala slova Hinatu.
„Moje řeč.“ přikyvovala Sakura.
-Ještě hlasitěji by to nešlo? Tohle není šeptání.- smál se Naruto, který je slyšel až z toalet.
„Pšt! Už jde!“ upozornila naše zamilované Konan.
Vím, že je to absurdní, ale na toaletách byla taková zima, že když Namikaze znovu vlezl do horké vody uvolnil se tak, že se zrušilo genjutsu. Naneštěstí to viděly i holky…
-Tak…a je konec pohody.- pomyslel si Naruto, když zjistil, co se stalo.
„NARUTOOO!“ zvolala Sakura tak, že si málem vyřvala hlasivky a Hinata, co seděla přímo vedle ní, na chvíli ztratila sluch, takže Konan, jí musela pokaždé, když někdo něco řekl zařvat do ucha tu samou větu, a rozeběhla se k blonďákovi.
„Počkej!“ zastavil ji chladným hlasem Naruto.
„C-co je ti?“ koktala nechápavá růžovláska.
„Nic. Ale neměla, by, jsi, být náhodou s tím tvým Uchihou?“
„Uchiha je můj!“ zvolala žárlivá Konan a v očích měla smrtelný výraz.
„Nemluvím o Itachim! Ale o Sasukem!“ plácl se Naruto do čela.
„O čem to mluvíš?“ stále nechápala Sakura.
„O tom jak jste se po koncertě cucali na lavičce! Myslíš, že jsem slepej?!“
„Já nevím, o čem to mluvíš!!!“
„Ne?!“