Romantika
Ráno:
Slnko ešte len vychádzalo, keď bol donútený vstať z pohodlnej postele. Ktokoľvek mu trieskal na dvere, musel byť dobrý sadista. Takmer poslepiačky sa vypotácal z izby, cestou hľadajúc aspoň nejaké vhodné oblečenie. Po čiastočnom úspechu pomaly došiel k dverám, ktoré sa medzičasom pod silou úderov klopajúcej osoby otvorili samé.
[hide=Nejaký ten úvod :3] Takže... toto mala byť povôdne jednorázovka ku misii FF na deň detí...lenže táto osoba 
prehliadla že to má byť na 3-4 strany a tak sa mi to podarilo na vyše 20 takže..som to pridať nemohla. Tak to sem dávam v predvianočnej podobe.
Arigato... fanúšikom mojej FF Zmätený Kazekage, ktorý mi poradili s tým, či zmeniť FF na vianočný námet miesto letného a že mi poradili s tým či to sem dať ako jednorazovku alebo ako sériu.
[i]Stál v šeru pokoje a pozoroval spící postavu dítěte. Byl to chlapec přesně v tom správném věku, který umožňoval nástup do Akademie. Jen mlhavě vnímal, že má tmavo-hnědé dlouhé vlasy. „Vypadají podobně jako ty moje,“ pošeptal si potichoučku, aby ho nevzbudil. Okamžitě také sevřel mezi palcem a ukazovákem pramen svých vlasů. Udělal to bez přemýšlení a podvědomě, ale udělal. „Kdo to je?“ ptalo se ho zvědavě vnitřní já. Snažil se, seč mohl zaostřit na postavu, ale pořád ji viděl trochu rozmazaně.
Byli zděšeni, hrůzou ani nedýchali... To místo, bylo doslova srovnáno se zemí - nic tam nezůstalo. "Kushi..." Minato se skácel k zemi, vedle své parťačky. Hned na to, dostala Kushina silnou ránou za krk a připojila se k mladíkovy.
**************************************
Cho se ráno probudila, ale z postele nevylezla. Nevěděla ani, proč by měla, co by měla celý den vlastně dělat? Tady na ni nečekal žádný trénink ani jiné vylepšování schopností, protože ona o vše, co uměla, přišla.
Posadila se, alespoň to udělat mohla. Počká na něj, ano přesně to udělá, měl se o ni přece starat.
Minuty tiše ubíhaly a dívka dál seděla na tomtéž místě jako před hodinou. Abumi se stále neukázal.
To ne! Pomyslela si. Byla tak mimo, že ji musela probrat Sakura.
„Nami, představ se,“ řekla jí šeptem. Gaara se zatím přivítal se všemi, až na ni, jak si to právě uvědomila. Trošku naklonila hlavu dopředu, víc se poklánět nechtěla, je tady v podstatě proti vlastní vůli. Dobře, ne tak docela, ale i tak tady nechtěla zůstat, proto se rozhodla pro tichý protest.
„To sa dozvieš inokedy čo mam s tebou v úmysle.“ Videla som, ako mu v očiach blčí plameň.
„Prečo mi to nepovieš teraz?“
„Lebo nemáme čas. Kisame sa vracia,“ pozrel sa na les.
„Ako to môžeš vedieť? Má zvitok?“ pozrela som sa rovnakým smerom ako on.
„Cítim, že sa blíži, ale neviem či má zvitok,“ pritiahol si ma bližšie.
„Teraz musíš isť preč. Ihneď,“ pohladkal ma na tvári a pobozkal na čelo.
„Prosím, bež,“ pošepkal mi do vlasov, keď ma stále zvieral vo svojej náruči.
„Budeš mi chýbať...“ zašepkala som.
Mladý ANBU otevřel dveře a pokynul dívce, aby vešla, což Cho bez jediného slova taky udělala.
„Můžu tě tu nechat do rána?“ zeptal se mladík trochu nejistě a zůstal stát ve dveřích.
„Mám se jen vyspat?“ zeptala se Cho bez výrazu.
Keď ho tam videla sedieť opadol z nej hnev. Rozbehla sa ku nemu on ju zrejme počul a tak sa postavil a obrátil sa k nej. Videl na nej, že sa mu chce hodiť do náruče, keď už bola asi dva metre od neho Gaara cúvol a dvihol dlane smerom k nej na znak odstupu. Tanaris zarazilo, šokovane a nechápavo pozerala.
„Tanaris...nie.“
„Prečo?“ neubránila slzám vytlačiť sa do očí.
„Nie.“
„Prečo?!“
„Pretože to nejde.“
„Prečo...“ zmohla sa jej bezmocnosť.
Po té co se Sasuke a ostatní uklidnili a neměli čím se zabavit, navrhla Sakura, aby jim Naruto pověděl, jak přišel k kekkei-genkai a kde se naučil tak dobře zacházet s katanou.
„Dobrá, všechno to začalo, když jsem odešel…“
FLASHBACK
Jednoho mrazivého a deštivého dne se blonďák procházel po neznámých vesničkách, když přitom uslyšel:
„Hej kluku!“
Naruto pozvedl oči na řvoucího starého muže.
„No jo ty! Vidím v tobě něco, co jsem ještě v nikom nikdy neviděl. Nejsi ty náhodou Uzumaki?“
„Jak se cítíš?“ zeptali se oba najednou a zasmáli se tomu. Sai jí dal najevo, aby odpověděla první.
„Docela v pohodě, jen se nesmím hýbat víc, než je nutné,“ usmála se, jako by to byla obyčejná rýma a pohledem zabloudila k jeho zraněné noze.
Už byli na cestě šest hodin a k tomu všemu tím vražedným tempem, který se ti dva snažili pořád stupňovat. Nami se je snažila krotit, nepotřebovala si cestu tam ještě urychlovat. Bylo na nich vidět, že už mají dost, a proto po hodinovém přemlouvání za běhu, se konečně utábořili. Pomalu se začínalo stmívat, a když rozdělali stany, Nami a Naruto šli pro dříví.
„Bude se mi po tobě hrozně stýskat,“ pronesla po chvilce Nami.
Naruto se na ni smutně podíval, přešel k ní a láskyplně ji objal.
"S*kra Naruto! " řekla dívka za ním.
Ako sa ukázalo, moment prekvapenia bol na jeho strane, pretože na to čo som uvidela, sa jednoducho nijako pripraviť nedalo. Ostala som stáť ako obarená a nezmohla som sa ani na slovo. Áno, čakala som všetko možné. Medzi rôznymi variantami jednoznačne dominovala predstava Hakua, ako mladšiu kópiu Zabuzu. Alebo s jazvou na tvári. So strašidelnými očami. Očakávala som všetko, len nie to, čo som teraz pred sebou videla.
Suki se ráno probudila a nejprve zaběhla do koupelny, dneska chtěla vypadat dobře, i když k tomu nebyl žádný rozumný důvod. Jednoduše se cítila dobře a tak chtěla i dobře vypadat.
Dobrá nálada ji nepřešla dokonce, ani když potkala Amei, která se na ni spíš než cokoliv jiného mračila. Suki to ovšem bylo jedno a s vědomím, že už to nebude trvat dlouho a bude mít práci na akademii hotovou, se dala do práce.
Abumi ji tentokrát nezklamal, nedalo se sice říct, že by to byl zrovna podnik na úrovni, ale jídlo, které v něm vonělo, bylo jistě dobré.
Nebyla to ani pořádná restaurace, ale spíš jídelna. Jelikož byla velmi blízko sídliště, tak Abumi předpokládal, že většina z přítomných jsou jejich sousedé.
Kei spolu se Sasukem šla směrem ke Konoze. Ale atmosféra nebyla taková jako dřív, byla jiná.
Ví vůbec Kei, že je Hinata těhotná? Vždyť byly kamarádky, to jí nevadí, že jí zabije manžela? Přemýšlel v duchu Sasuke a ani si nevšiml, že na něj dívka mluví.
„Sasuke, vnímáš mě?“ strčila do něj.
„Promiň, můžeš mi to zopakovat? Byl jsem trochu mimo,“ omluvil se jí.
„Dobře, ale jen proto, že jsi to ty. Ptala jsem se tě jestli jsi v pořádku a jestli se mnou na tu misi nechceš jít, tak nemusíš,“ zopakovala mu to.
Probudil se s obavami na tváři. Vždyť používání chakry pro něj bylo, jako ruce a nohy pro obyčejného člověka. Bez ní nebyl skoro nic. Kdyby neměl chakru dávno by tu neseděl, nedýchal, myslel si. Bál se to zkusit znovu. Bál se znovu zkusit použít svou chakru. Takhle to oddaloval, jak nejdéle mohl. Ale blížil se čas jeho tréninku. Ve dveřích se objevila Yugito s úsměvem na tváři. Počkala na něj, až se připraví na cestu a společně s Beem znovu vyrazili na ostrov.
„Deidaro!“ zakřičela jsem, až se zem otřásla. Ten, jehož jméno jsem volala, momentálně někde blbnul. Štvalo mě to. S žádnou domácí prací mi poslední dobou nepomáhá a jen se směje venku. Zatím co já musím makat, aby měli co k jídlu, aby tu bylo čisto, a aby prostě byli vůbec spokojení.
Na väčšinu cesty si nespomínam. Možno to bolo tým, že moje telo vypätie z posledných dvadsiatich štyroch hodín jednoducho nezvládlo a vypovedalo službu, alebo Haku vrámci ošetrovania mojej rany napustil obväzy nejakým utlmovadlom. Nemohla som mu to zazlievať. Už len to, že ma nenechal na pospas lovcom bolo dosť. A to, že ma ošetril a v bezvedomí odniesol do bezpečia ma presvedčilo o tom, že mu môžem dôverovať. Veď, konieckoncov, bola som živá a to je viac než to, v čo by som mohla dúfať, keby som ostala na tom strome.
