Naruto Musume – část 23 – Rozlučka

Všechna jednání skončila, dohody byly podepsané a nálada byla značně optimistická, ale všem už se v hlavách pomalu začínaly rodit plány, co by kdyby. Všem kromě Hokageho a Kazekageho, protože ti měli daleko jiné starosti. Museli řešit problém svých potomků a také ženu Hokageho, která se držela Naruto jako klíště, takže ani dva pořádní chlapi jako oni dva ji nemohli odtrhnout.
„Já jdu s Naruto!“ Křičela pořád Kushina jako malé dítě a Naruto už z toho začínala bolet hlava, protože její ucho bylo přímo u zdroje kraválu.
„Kushino, zlato, musíme jít napřed domů do Listové, abychom mohli vytvořit teleportační most mezi Písečnou a Listovou!“ Snažil se ze všech sil Minato, ale nebylo mu to nic platné.
„Kéž bych tak mohla mluvit s tím starým lišákem, aby mámu nějak paralyzoval,“ zoufala si Naruto.
Ale Kyuubi no Youko už nikdy více nemohl slyšet myšlenky Naruto a ani ona nemohla slyšet ty jeho. To co on odstartoval, jako pokus dopadlo katastrofálně zle. Co hůře, ještě se dozvěděl, že člověk, který je údajně stvořil, to udělal proto, aby mohl být jednou znovuzrozen, přesně díky tomu, co Kurama udělal. Ničeho ve svém životě více nelitoval.
„To že už se nikdy nesetkám s Naruto je pro více než krutý trest, proč?!“ Litoval se Kurama sám ve svém vlastním světě.
„Ale alespoň je na živu a očividně šťastná,“ bolestně se pousmál ten starý lišák.
A stejně jeho hlas nedosáhl mysli Naruto, ani Kushiny. Po vypjaté chvíli, kdy měla Kushina hysterický záchvat, se Hokagemu i Kazekagemu podařilo ji odtrhnout od Naruto. Oba dva se úplně vyčerpaní posadili na zem, ale Kuhsina se sotva, co ji pustili, znovu začala sápat na Naruto. Tentokrát ji zastavila samotná Naruto.
„Naruto?!“ Divila se nemile překvapená její máma.
„Mami, přece jsme se dohodly, že nás budeš moct navštěvovat, jenom kdy si vzpomeneš,“ řekla Naruto.
„Já vím, ale je to těžké být zase bez tebe,“ snažila se vymluvit Kushina.
„Ale já přece nikam nezmizím. Víš, kde mě můžeš najít, tak jaké pak být beze mě,“ řekla uklidňujícím tónem hlasu Naruto.
„Ale…“ Snažila se stále Kushina.
„Miláčku, Naruto má naprostou pravdu. Je už dospělá musíme jí trochu věřit, ne?“ Řekl Minato, když se zvedal ze země.
„Ani já nedopustím, aby se vaší dceři cokoliv stalo,“ řekl Kazekage, když mu Minato pomáhal vstát.
„Tak to Vám radím,“ na to ostře Kushina.
Přece jenom pro ni bylo to nejtěžší na světě nechat Naruto jenom tak jít do cizího prostředí.
„Mami?“ Řekla Naruto.
„Ano,“ odpověděla Kushina.
Naruto jí naznačila, aby šla blíže k ní, protože jí chtěla něco pošeptat, tak aby to zde přítomní pánové nemohli slyšet. Ti se stačili pouze děsit, co pro ně ty dvě ďábelské ženské chystají.
„Neboj se, Gaara i když tak nevypadá, tak je pořádný truhlík. Možná silný, ale pořád trochu mimo,“ šeptala Naruto.
„To mě má uklidnit?“ Zeptala se znepokojená Kushina.
„Ano. Navíc ho opravdu miluju a on mě taky, nikdy by mi neublížil,“ řekla Naruto.
Kushina vrhla zajímavý pohled na Gaaru. Ten rovněž netušil, co si ty dvě mohly říct, ale to jak se na něj Kushina dívala, neznačilo nic dobrého. Začalo se mu trochu ztěžka dýchat, ale mírně pohladila rukou, kterou byla k němu přivázaná. Její dotyk a zájem Gaaru uklidnil.
„Opravdu miluješ Naruto nejvíce na světě?!“ Zeptal se Kushina výhružně.
Když tato otázka byla vyřčena tak nahlas, tak Gaara i s Naruto začali rudnout. Nikdy si to přímo neřekli, ani nikdy to tak přímo neslyšeli a jelikož byli stále mladí tak jim to bylo i trochu trapné. Ale Gaara si postupně dodával odvahy, nemohl nechat Kushinu dlouho čekat.
„Více než cokoliv, udělal bych pro ni všechno!“ Řekl rozhodnutý Gaara a jeho otec Kazekage byl očividně mile překvapen.
Kushina se rovněž rozhodla, že už ho nebude více trápit. Musela to být nakonec ona, kdo ustoupí, ale věděla, že bude v Písečné tak často, až to bude Gaarovi nepříjemné. Po téhle svojí myšlence se ďábelsky usmála, až to všem nahnalo strach.
„Že prý dneska odcházíte!“ Ozvalo se hned po tom, co se rozrazily dveře do pokoje Naruto.
Stále to byl nemocniční pokoj, protože nikdo si nevěděl se stavem Naruto rady a taky se kdykoliv mohlo stát cokoliv nečekaného.
„Co tady děláte?“ Divila se Naruto, když jí došlo, kdo všechno dorazil.
„Přišli jsme se s tebou rozloučit za sebe i za démony. Tak moc jako ty nám nikdy v životě nikdo nepomohl,“ řekl Yagura.
„Zase se prcek dělá důležitým,“ povzdychl si někdo z davu jinchuuriki.
„Já to slyšel!“ Na to Yagura.
Pak se všichni začali smát. Naruto se k nim hned přidala společně s Gaarou. Tolik toho s těmito lidmi prožila. Viděla tolik bolesti, co měli ve svém životě, ale taky to jak se všechno nyní změnilo. Byla za ně všechny ráda.
„Ty Gaaro dej nám na ni pozor. Nikdy jí nemůžeme být dostatečně vděční,“ řekl Utakata.
„To mi nemusíš připomínat,“ na to Gaara.
„Naruto, piš mi všechny novinky, jo?“ Řekla Fuu a mrkla jedním okem na Naruto.
„Neboj,“ usmála se stejným mrknutím Naruto.
„Bez tebe budou ty lázně tak prázdné,“ podezřele se usmíval Roshi.
Ale úsměv mu dlouho nevydržel, protože mu do něj přiletěl jeden rychle letící polštář.
„Ha. Ha. Ha,“ Na to suše pod maskující maskou Han.
Roshi ho za to bouchl pěstí do ramene.
„Staříci se nám, ale nějak rozparádili,“ poznamenala Yugito.
Nakonec se však všichni ve dveřích stojící jinchuuriki rozhodli, že vejdou dovnitř a pořádně každý postupně Naruto obejmou. A taky tak udělali a trvalo jim to docela dlouho. Když byl na řadě Roshi, tak se na něj nejdříve zle podívala Kushina a Gaara majetnicky stiskl ruku Naruto.
„To mám za tu poznámku, co?“ Řekl trochu zklamaně.
Naruto v ten moment neváhala a objala Roshiho volnou rukou, ten se jako zázrakem nepokoušel o žádnou zvrhlost. Se zbytkem se Naruto rozloučila bez větších problémů a okolností. Možná to bylo smutné, ale opravdu se museli rozloučit a odejít do svých vesnic.
Za chvíli bylo v pokoji téměř prázdno.
„Půjdu napřed zkontrolovat, jestli už nám dorazily všechny zásoby na cestu,“ řekl Čtvrtý Kazekage as odešel z pokoje.
„Naruto,“ řekl Minato.
„Tati,“ reagovala Naruto.
„Chci ti říct, že mě strašně moc mrzí, to že jsem tě tehdy poslal na tu misi, nikdy si to neodpustím,“ začal Minato.
„Tati. Já… Já ti to nemůžu vyčítat, nejsi jasnovidec, nemohl jsi vědět, co se stane. Navíc tehdy nebyli Akatsuki moc známí, takže…“ Snažila se mu to ulehčit Naruto.
„I tak jsem to měl vědět! Kdybych tě tam neposlal, nemusel jsi na tom být dnes takhle,“ snažil se stále omlouvat Minato.
Vypadal dost sklesle, tak ho Kushina chytila za ruku, aby jej alespoň trochu podpořila.
„Mě to nevadí. Navíc, viděl jsi, jak se změnilo postavení všech jinchuuriki? Kdys mě tam neposlal, tak už mohli být všichni v rukou Akatsuki nebo stále ve svých vesnicích nenávidění,“ řekla optimisticky Naruto.
„Ale kvůli mně si trpěla!“ Řekl zoufale Minato.
„Co se stalo, tak se stát mělo. Nakonec to vlastně všechno dobře dopadlo, ne?“ Řekla Naruto.
„Asi ano,“ pousmál se Minato, i když stále bolestivě a zničeně.
Nakonec se i Minato usmál radostně a rovněž odešel z pokoje. Měl v duši klid, jeho dcera i přes to co se jí kvůli němu stalo, měla ráda.
„Naruto. Pořád jste oba dost mladí, takže…“ Začala Kushina.
„Já vím, mami a navíc Gaara je pořád… Však víš, co,“ usmála se Naruto.
Kushina jí očividně rozuměla, za to Gaara vůbec ne. Naruto s Kushinou se musely usmát jeho nechápavému výrazu
„Kde je vůbec Hinata?“ Zeptala se Naruto.
„Shání si zásoby,“ řekla Kushina.
„Na co?“ Zeptal se Naruto.
„Tak jak hledala tebe, tak teď chce najít Juubiho, včera mi to řekla,“ odpověděla jí Kuhsina.
„Ale to je nebezpečné, musíte jí to zarazit!“ Bála se Naruto o svou kamarádku.
„Tu nic nezastaví,“ řekla Kushina.
„Tak se za ni musím modlit, aby se nedostala do ničeho nebezpečného,“ řekla s obavami v hlase Naruto.
S tím musela souhlasit i Kushina s Gaarou, hledat Juubiho, který byl možná ovládán Rikudouem bylo nad míru nebezpečné.
Byli z ticha, protože nevěděli, co více by si měli říct a a pak do pokoje znovu přišel Minato.
„Přípravy na cestu do Písečné jsou hotovy,“ řekl.
„Takže, je čas se rozloučit, co?“ Řekla se slzami na krajíčku Naruto.
Kushina, která byla stejně emocionálně rozpoložená jako Naruto na to jenom přikývla. Naruto slezla z postele, Gaara jí při tom pomohl. Ještě jednou objala svou mámu i tátu a pak všichni čtyři šli ven z nemocnice.
Tam už na ně v řadě čekali zástupci všech shinobi vesnic i jinchuuriki, Hinata a také Gaarův otec a s ním několik ninjů a jakési vysoké zvíře se čtyřma nohama.
„Hinato,“ šla rychlým krokem Naruto instinktivně ke svojí nejlepší přítelkyni a Gaaru tak trochu za sebou táhla.
„Naruto,“ odpověděla jí Hinata.
„Věřím, že ho najdeš, ale buď šíleně opatrná, prosím,“ řekla Naruto a pevně objala Hinatu.
Gaara měl, co dělat, aby do nich nevrazil.
„Neboj a buď taky opatrná,“ na to Hinata a pak pustila Naruto.
Potom se rozloučila ještě se všema ostatníma, co o to stáli a i s těma, co to s Naruto očividně moc loučit nechtěli.
„To já Váš odvoz, slečno,“ na to Kazekage a ukázal na to stvoření.
Naruto si ale to hnědé živé, cosi s nedůvěrou prohlížela.
„Je to bezpečné?“ Zeptala se.
„Nebojte se, je to speciální pouštní ninja poník,“ řekl Kazekage fakta.
„Zdravím a je mi ctí Vás svést,“ na to poník.
Ti, kteří na to nebyli zvyklí se nedokázali přestat divit, že to na ně promluvilo. Naštěstí Naruto toho v životě zažila spoustu, takže se velmi rychle oklepala. Po dodání značné odvahy na jejího oře nasedla a Gaara se hrnul hned za ní.
„Kampak mladej, vozím jenom pěkný slečny,“ řekl speciální mluvící pouštní ninja poník.
„Ale…“ Snažil se Gaara a ukazoval na svázané ruce.
„Jmenuji se Batta slečno. Pevně se držte. Vyrážíme,“ řekl zvesela poník a tryskem začal pelášit.
Píseční ninjové pospíchali okamžitě za ním, aby mohli ošetřit Gaarovy šrámy, musel nějaké mít, protože málokfo Battovi stačil. Kazekage jenom pokrčil rameny a hned se také sprintem vydal za nimi.
Dojatí rodiče Naruto se nezmohli na nic lepšího než na zamávání, které Naruto stejně nemohla už vidět.