Kushina IV

Minato se na ni zklamaně podíval. Na to se sladce zasmál a za doprovodu hlasitého výbuchu se jak Minato, tak i Kushina doslova vypařili. "Klonové jutsu? Zatraceně Minato! Mělo mi dojít, že to nepůjde tak hladce... Kdyby ji chtěl opravdu zavést zpět do Konohy, už by to dávno udělal! Ale musím uznat, že jsou opravdu vytrvalí..."

*****************************************

"U jezírka se potulují dva shinobi, hledající správný směr jejich vysněného cíle. Dostali jsme menší náskok, ale rozhodně nesmíme usnout na vavřínech! Jak jsem si myslel, přišel pro nás můj mistr... Trochu jsem čekal, že by to mohla být posila pro nás dva..."

Už se začínalo stmívat. Mladé červánky, zdobící letní oblohu, se zamíchaly do vodopádu, který díky jim nabíral neuvěřitelně krásné barvy. Trvalo to však jen chvíli, protože se slunce odebíralo za hory. Zahleděl se jí do očí a s nadějí doufal, no... Spíš si to přikázal, že ji nesmí zklamat. Po tomto úkazu se na sebe dívali snad věčnost, ale povinnosti volaly. Bylo to tak překrásné... Bez jediného slova se odebrali k odchodu. Oba se báli, co tam spatří. Oba se báli svojí reakce. Ale ani jeden tam už nechtěl být sám.

Čas se pomalu blížil k půlnoci a mezera mezi sanninem a nimi se neustále zmenšovala. Všichni očekávali střet jich samotných, ale nikdo v sobě neměl ani špetku strachu. Až teď začal Minato přemýšlet, proč že to vlastně napadli Kushininu vesnici. "Co bylo tak důležité na vyvraždění celého klanu?" Na tuto otázku si mladík nedokázal odpovědět a položit ji Kushině, by byl v tuto chvíli asi špatný nápad.
Kushina to ovšem moc dobře věděla a v duchu za to vinila i samu sebe. "Tam! Tady už to znám... Tudy vede zkratka!"
Dvojice opustila mladý stromek a utíkala přes rozkvetlou louku. Už míjeli starý dřevěný přístřešek na vysokém jehličnanu a blížili se k vytouženému cíli.
Náhlý nával vzpomínek na toto místo Kushinu zaskočil a z nesoustředění zakopla. Na to se svalila na zem a to rovnou do jedné z nepřátelských pastiček. Téměř okamžitě se, kdoví odkud, vynořili nepřátelští ninjové. Dvojice mrštně vytáhla své zbraně.
Většina se jich vrhla na Kushinu. Na to se mezi nimi a jí objevila obří žába a nepřátele rozhazovala kolem sebe.
Podivín na jejích zádech jen s úšklebkem dodal: "Tak jsem vás přeci jen našel." Sannin seskočil. Žába se okamžitě vžila do své role a hlídala bělovlasému muži záda. Ten úspěšně osvobodil Kushinu, která se hned na to s křikem vyřítila na bojiště. Minatovo pružné tělo se pohybovalo takřka samo. Přemístil se za nepřítele a s použitím rasenganu ho lehce srazil k zemi.
Ten už předem vzdával jakýkoliv pokus o pohyb, jelikož mu bylo názorně předvedeno na jeho příteli, že by to byl asi špatný nápad. "Co je ten kluk sakra zač? Vždyť je to ještě malý děcko!"

Z tichého křoví se jich na bojiště vyřítilo ještě několik a všichni mířili Kushininým směrem. Ta se nenechala zastrašit a mrštnými pohyby se probíjela do páru k nejbližšímu spolubojovníkovi.
Jiraiyova bystrá očka si čistě z ochranitelských důvodů všimly, že většina nepřátel jde po mladém děvčeti. Snaží se snad dostat ke Kushině!?

***************************************

"Kushino!" Minato natahoval ruku... "Pojď sem, chytni se!" Zmatená rusovláska popadla blonďákovu ruku. "Pojď, přeneseme se. Jiraiya si poradí tak či tak...!" S lehkým zaváháním přikývla. Blonďák hodil vší silou svůj speciálně vyrobený kunai do dáli a rázem zmizeli z bojiště.
"Můžeme jít."
Zvrhlík se stačil jen uraženě zamračit.

***************************************

Kushina se s Minatem v patách vyřítila z lesa. "J - jsme tu..."
Na to se však mladík svalil vedle ní a za chvíli pocítila i dívka ostrou ránu za krkem.