Inu, každý má nějaké tajemství 09 - Chvíle

Chvíli se na sebe mlčky dívali.
Vteřiny ubíhaly.
Ticho se stupňovalo a propast mezi nimi se prohloubila.
Kisame vykročil a zvedl ruku.
Sakura zamrkala.
Jako dvě sochy. Kisame zkameněl, poté stáhl ruku zpět a zahrabal ji kapsy hábitu.
„Tak pojď,“ řekl a otočil se směrem k východu z pokoje.
Sakura ho následovala.
Hlava jí moc třeštěla, byla zmatená nejen z Kisameho, ale i ze svého chování.
Čekala od sebe, že jednou podlehne lehkému zamilování.
Ale že se jí bude líbit shinnobi třídy S, ze zločinné organizace Akatsuki, ji překvapilo ještě víc.
Procházeli temnou chodbou a stíny pochodní se míhaly po podlaze. Procházeli místnostmi, které Sakura ještě nenavštívila, ale bylo jí jasné, že v temném bludišti chodeb by se ztratila, jakmile by se octla alespoň na chvíli sama.
Zrychlila a dohnala Kisameho, který šel přímým směrem k cíli cesty.
Došli do maličké kruhové místnosti, kde se zastavil.
Otočil se a zadíval se na ni.
„Máš tady krev,“ podotkl a setřel jí kapky rudé z čela.
Sakura zčervenala.
„Jdeme,“ řekl Kisame hrubě, znělo to však úplně jinak, než původně zamýšlel.
Chytl ji za ruku a vtáhl přes otevřené dveře do větší, kruhové místnosti.
Trvalo jí, než si přivykla na tmu a spatřila dlouhý rozviklaný stůl, kolem kterého byly rozestavěny typické „židle“.
„Sakuro!“ zvolal šeptem blonďatý Deidara, který jí ihned strkal viklací židli.
Chvilku tam stála a zírala na ostatní pohledem, který říkal, že neví, co tam vlastně dělá.
Spatřila Hidana, jak sedí mezi Itachim a Kakuzu, obličej zmlácený do krve, těžko říct, který z nich to byl.
Posadila se na své místo vedle Itachiho a Deidary a čekala.
***
Pein vešel a s plnou ránou práskl dveřmi. Za ním šla Konan se založenýma rukama a zaujala místo po jeho boku.
„Máme problém,“ řekl chladně Pein.
„Nepovídej,“ zabrblal Deidara, několik členů u stolu se váhavě zasmálo.
Podle všeho se sešli jen v případě, že byl vážný problém.
Pein si odkašlal a začal: „Orochimaru je mrtvý. Sasuke ho zabil.“
***
Sakura, vysílená po náročné bitvě o koupelnu, kam se dostala jako poslední, vlezla do sprchy.
Potřebovala si pročistit a srovnat myšlenky.
Sasuke zabil Orochimaru. A jde si pro Itachiho.
Sklonila hlavu pod horkou vodu a prohrábla si vlasy.
Za pár minut se začala ze sprchy nořit bílá pára.
Zamrkala, začala se jí klížit očka, unášena starostmi.
Nevěděla na čí straně je. Byla typická pro věrnost Konoze, ačkoliv ji jednou málem zradila kvůli jednomu člověku. Člověku, který se teď honil za Itachim.
Když Itachi zabije Sasukeho a dostane nové oči, propustí ji?
A co když Sasuke zabije Itachiho?
Tolik možností....
***
„Hej, Haruno, nejseš tam nějak dlouho?!“
V jedné vteřině rozevírala víčka a v druhé vteřině už spatřila, jak se Kisame prosekal samehadou do koupelny.
Ze dveří zbyly pouze třísky.
„Zbláznila ses?! Itachi mě zabije!“
Probrala se až o několik minut později. Spatřila tvář žraločího muže, který ji držel v pevném objetí a snažil se ji probudit strategicky umístěnými lehkými políčky.
„U-Už jsem vzhůru…“ zamumlala Sakura rozespale, pokožka ji nepříjemně pálila.
Až potom jí došlo, že usnula uprostřed sprchování.
„Máme štěstí, že tu není.“
„Kde je Itachi-san?“
„Odešel za bráškou,“ šeptl Kisame a ještě ji stiskl v objetí.
„C-Cože? a Jeho oči?“ zeptala se ve výkřiku.
„Vzal si tvoje prášky, píchl si injekce a měly by vydržet několik dní...“
„Není to ověřené!“
„Itachi-san se o sebe postará...“
Až teď jí došlo, že je zabalená pouze v Kisameho plášti. Zčervenala a snažila se do něj schovat.
Byla to vzácná chvíle, kdy oba zapomněli na své předsudky.
Zamrkala.
Čelem se mu opřela o rameno.
Nenacházel slov.
Pohladil ji po ruce a přenesl ji do rozkládací postele.
Po té, jako by se zarazil, se šel položit na svůj rozložený gauč.
„Zůstaň. Zůstaň se mnou...“
Potom zčervenala, když si uvědomila, co řekla.
Posměšně se zašklebil. „Neunese mě to.“
Sakura se obalila jeho pláštěm a zvedla se.
„Tak já půjdu za tebou,“ prohlásila.