Láska - Bolest a štěstí života XIV. To nejkrásnější, co mi smrt vzala

Tsunade se zprudka napřímila a zachytila pěst mířenou do její tváře. Kako se akorát protočil ve stejném směru, jako jeho zápěstí a nohou se jí snažil vrazit do boku. Rychle odskočila a ve tváři se jí usadil unavený výraz. Cítila, jak ji jeho genjutsu oslabilo, ale věděla, že když jej prolomila i on ztratil něco ze své síly, neboť přes iluzi zaútočila přímo na něj.
Nechtít ochránit vesnici, už je ze mě chodící mrtvola. Stále si vybavovala Danův ztrápený výraz, Nawakiho posmrtnou masku a vesnic v plamenech. Na bolest ve všech srdcích, která se usadila v každém přeživším a na nehybnou a zmasakrovanou postavu Naruta a Sakury. Její strach se stále stupňoval, ale spolu se strachem máme stejnou vůli a je jen na nás co necháme vyhrát.
Už podruhé jsem vyhrála sázku, Jirayio. Zkroušeně oddechla a vyrazila jeho směrem. Po jejím neopatrném pádu do jeho techniky, si svým jutsu zparalyzovala sluchový orgán a nyní se soustředila jen na zbylé šramoty, které se donesly k jejímu uchu. Využívala Kakoovy nevědomosti o jejím handicapu a útočila se stejným zápalem, neztráceje jej z očí. Cítila, jak síla z její pečetě mizí, a doufala, že příštími několika kroky tohle bláznovství ukončí.
Neprohodili mezi sebou ani slůvko, jen několik kunaiů, shurikenů a výbušných lístků se již mezi jejich těly prohodily a škodu, byť nepatrnou, způsobily jen u Kakoa.
Dalo by se to počítat za štěstí, které je také součástí boje, jak tvrdí Kakashi, ale tak jako tak, Tsunade zaútočila pěstí, které se Kako vyhnul shrbením, snažíc se podkopnout Senju nohy. Bývalá Hokage se z posledních sil a bývalé mrštnosti odhodlala k saltu ve vzduchu, kdy po dopadu zarazila svou nohu do jeho zátylku. Tiché křupnutí následovalo třeštivé ráně, která nastala při zaražení jeho obličeje do kamenité země. Tsunade jej okamžitě popadla za límec, otočila obličejem k sobě a hlava nehlava začala bušit do jeho tváře. Zemři, zemři, zemři, zemři…
Pohled na jeho tvář ji znechucoval, ale ani né tak opuchlé tváře a oči, popraskané rty, zlomený nos a krvácející hlavu, ale spíš na bezstarostný a bezcitný výraz v jeho tváři, který né a né zmizet. Rychle se zvedla a odkopla jeho tělo co nejdál od sebe, jen ať se na něj nemusí koukat.
***
Kakashi stále bojoval proti Uchihovi a v jeho nitru se ukládal stále silnější pocit jistoty. Jistoty, že tohle je něco, co ho dokáže zachránit. V posledních chvílích jen vybíral silné útoky, rušil genjutsu a ignoroval silné tepání v jeho spánku a levé ruce.
„Vzdej se. Ty víš, že pomsta je silnější, než hloupý pocit víry. Válku jste vyhráli jen díky štěstí a mému otci. Vzal pomstu ze špatné strany – já mám lepší cestu,“ šeptal Uchiha slova bolesti do jeho obličeje, kam hned poté zaryl svou dlaň. Kakashi pod náporem síly odlétl vzad a sbírajíc se ze země, si mnul pohmožděnou tvář.
Fajn. Rozklepaly se mu nohy, ale i tak se udržel a narovnal se do vzpřímené polohy se zavřenýma očima.
„Co si myslíš, že děláš?“ vyštěkl na něj jeho protivník a rozeběhl se jeho směrem. S jeho rychlostí se k němu dostal ani ne za vteřinu, ale to už Kakashi otevřel oči a čakrou plně nasměrovanou pouze do potřebných míst mu podkopl nohy a roztříštil masku. Cena za tento pokus se objevila v podobě krvavých rýh po celé jeho hrudi a zubožených nohách. Klesl na zem a nyní si prohlédl tvář… své protivnice.
„Tušil jsem, že budeš dívka – tvoje emoce byly silné a čisté. Jak se jmenuješ?“ Kakashi se mile usmál a cítil chlad, který proběhl jeho tělem, ale i tak vnímal klid, jež jej v tuto chvíli obklopoval. Žena před ním měla stoicky klidnou tvář, obklopenou uhlovými vlasy po ramena. Bledá pleť s ostrými rysy jej bodala do očí, stejně tak její pohled, plný bolesti a nenávisti.
„Uchiha Keiko. Můj otec byl Obito. Ten získal Tsunadin gen a vložil jej do Rin, kterou oživil Madara před svojí smrtí, ale má matka zemřela po mém narození, ve válce, když šla hledat Obita a některý z ninjů ji zabil, neboť prý neměla čelenku ninja aliance a myslel si, že je to onen blbej kaktus. Krásně zpíval, když jsem si jej po těch letech našla a pomalu párala jeho tělo kousek po kousku,“ nostalgicky popisovala onu chvíli s blaženým pohledem, který ale následně ztvrdl a zabodl se do Kakashiho, „tohle je moje pomsta za mou matku, která – již podruhé – zemřela zbytečně.“
S trpícím výrazem ve tváři zabodla ruku do jeho hrudi a rozprskla jeho tělo magnetickým polem. Oči zalité slzami ještě zahlédly jeho klidný úsměv a rty šeptající slova ‚tati, mami‘. Zavřela oči, aby nemusela pozorovat roztahující se tvář a hrudník, jejichž části se pak nalepili na její oblečení. Zvedla se a pohledem propálila Tsunade, která před ní zkoprněle stála, neschopna slova. Cítila v jejím výrazu zděšení, bolest a smutek, ale zároveň i pocit, který jakoby žárlil, že Kakashi je ten, který se uvolnil z tohoto koloběhu zoufalství a ztrát.
„Ty jsi další, neboj.“
***
„Neji, něco tě zde musela zadržet, skrytý pocit, bolest cokoliv, i když sis myslel, že už jsi konečně volný,“ snažil se jej rozpomenout Uzumaki, ale Hyuuga, stále ignorujíc jeho poznámky, vyslal nový uhelnatě zbarvený Kaiten na Naruta s blesky odletujícími do všech stran.
Takhle to asi nepůjde. Promiň, Neji, ale nebudeš mít další šanci jí to říct. Utvořil deset stínových klonů, kteří od něj přebraly Kyuubiho čakru a vyrazily na Nejiho. Rychlostí i silou útoků si byli rovni, nepolevovali a útočili stejně, jako bránili. Jenže rozdíl v množství se vždycky pozná a do Nejiho kůže se zabodávalo čím dál tím víc čakry s rasenganů, kterým se jen tak tak vyhýbal a jeho oči, sice posílené temnotou, nestíhali vnímat tolik objektů kolem jeho těla.
„Promiň, doufal jsem, že si vzpomeneš,“ pronesl pravý Naruto, který se právě přenesl za jeho záda se zahořklým výrazem ve tváři. Hyuuga se hbitě otočil, míříc rukou na jeho obličej. Uzumaki ji obmotá Kyuubi čakrou, zkroutí do nepřirozené polohy a zbylí kloni do něj vbodlo několik kunaiů. Naruto nečekaje na další útok vymrštil jeho tělo do vzduchu a rozdrtil jej v Kuramových dlaních.
„Je mi to líto Naruto.“
„Nemusí, udělal jsem to pro něj, tohle by on nechtěl. Ale cítil jsem, že v něm stále byla ona část, která se snažila najít pravdu o svém pravém já a Ten Ten.“
„Ta už umřela a myslím, že není jediná.“
Naruto pozvedl hlavu k obloze a po tváři mu stekla třpytivá slza.
„Kakashi-sensei…“
„Teď se nezastavuj, Naruto. Ať není jeho oběť na nic a nezemřou další.“ Naruto jen němě přikývnul a vydal se rychle pryč.
***
„Ten Ten,“ zašeptala Hinata, když dvěma útoky znemožnila jejího protivníka a rychle se k ní přesunula.
„H-Hin… řekni, že je mi – to líto,“ tiše šeptala těsně vedle jejího ucha, když jí docházely síly, „chtěla jsem – víc pomoc… Neji.“
Neji?! Hin přikývla a beze slov pozorovala, jak se jí rozšiřují oči zahleděné někam do oblohy a opět opakuje jméno jejího bratrance. Ani si to neuvědomila a pocítila, jak její tělo ztěžklo a uklidnilo se. Položila ji na zem a utřela si zaslzené oči.
„Doufám, že spolu budete šťastní,“ poslala tichou prosbu do nebes a pak se rozeběhla k ohnisku boje.
***
Uchiha dívka se rozeběhla k Tsunade s plánem bezbolestně ji usmrtit, když ji cestu zablokovala Bijuu Dama. Rychle se vyhnula a poslala ji co nejdál od sebe, kde vytvořila silný výbuch.
Jde na mě zlehka. Přikrčila se a vyskočila chvíli před tím, než na její dosavadní místo dopadla rudá tlapa s drápy, směřující až k Narutovu tělu. Ten rychle zareagoval na její připravený útok v podobě magnetického pole a několika výbušných zbraní kam vyslal další tři Bijuu bomby následně se vyhýbal zbraním, vypuštěných z její levé ruky.
„Má pekelnou mušku.“
„Naruto, jsme na tom už dost bídně s čakrou a ty to víš. V tomhle způsobu boje nemůžeme pokračovat dlouho, i když… týhle ženský už taky dochází palivo. Vrátily se jí ale techniky od mrtvých těl.“
„Já vím, já vím Kuramo… ale to přece neznamená, že se vzdáme ne?“
„Čemu se směješ?“ štěkla na něj Keiko a prohlížela si jeho potutelný úsměv, který se objevil zčista jasna.
„Ničemu, jen si říkám, kdy tohle skončí. Nechtěl bych, aby tohle pokračovalo i v další generaci,“ zamumlal a ztlumil Kyuubiho čakru, která teď jen jemně obepínala Narutovo tělo a tiše se na něm vlnila.
„Vaše chyba. Tenhle pitomý svět mi zabil matku, otce a i těch pár dalších, kteří se mnou byli po Obitově smrti. Vy, takzvaní zachránci a andělé bez poskvrnky, vy si to zasloužíte,“ tvrdě se na něj zašklebila a nanovo se pustili do boje.
Tsunade, drž se prosím dál, vím, že už nemáš čakru, ale nemusíš se vzdávat, vesnice tě potřebuje. Naruto vyslal myslný rozkaz k člence Senju klanu a opatrně se vyhnul Keině napřažené ruce, kterou se snažila zachytit jeho duši.
„Naruto… není jediná.“
„Já vím Kuramo, já vím. Odpusť mi to.“
„A co? Že jsi byl můj přítel? Za to nikdy odpuštění nedostaneš.“
„Chm, to seš celý ty… děkuju.“
„Teď,“ řekl si sám pro sebe a začal stlačovat Kyuubiho čakru do své pravé ruky. Čím dál víc ji rozpínal do stran, aby byla co nejostřejší, ale stále se musel vyhýbat útokům od Uchiha dívky.
„Kosei no kakusui kurama,“* zašveholil do větru a napnul ruku za své tělo.
„Chushin no ita!“** zazněla hromovým hlasem Keiko a pokrčila ruku za tělo. Oba se proti sobě rozeběhli s vražedným pohledem a úmyslem toho druhého zde nechat ležet na cucky. A tehdy se to stalo.
Od jejich těl se rozvlnila Kyuubiho čakra do všech stran po účinku útoku a tichý pískot pocházející z otevřené dimenze. Oba útoky pomalu pohasínaly a tím se usazoval i rozvířený prach kolem tří těl. Keiko se ve tváři objevil úsměv, který chladl v pouhý děs a nechápavost, kdy jí tělem projížděla tepající bolest. Narutovi tekly slzy po tvářích, oči měl rozšířené překvapením a v místě srdce prázdnou plochu. Za tím vším se kupodivu skrývala utajená radost s žíravým pocitem viny. A mezi nimi stálo centrum jejich neschopnosti se hnout, chápat a projevovat klidné emoce.
„Tsunade…“ vyslovil Uzumaki jméno bývalé Hokage, která v sobě měla zabodnutou jak Keičinu, tak Narutovu ruku. Senju vyplivla krev, která se jí navalila do úst a usmála se.
„Ksakru, takže ta její technika – dosáhla i k – k tobě,“ šeptala a prohlížela si své proděravělé tělo a Narutovu hruď. „Netrap se… kvůli smrti – to nemá cenu. Jsem konečně volná.“
Tsunade se již neudržela na nohách a tíha jejího těla stáhla na zem i Naruta s Keiko. Uchiha trhla svou rukou zpět k tělu a sesypala se k zemi v záškubech bolesti.
„Proč? Já – já ji jen – chtěla pomstít,“ zašeptala a od oka jí stekla slza vzpomínek.
Tsunade se vyvlíkla silou vůle z Uzumakiho paže a v částečné agónii se sesunula na zem před Keiko, hledíc jí do očí. „Já jsem taky – tvá matka… částečně. A kdybys mi – dala to právo – byla – byla bych pyšná matka.“
Keiko na ni nevěřícně hleděla. Neviděla ji jako kunoichi, která se obětovala pro svou vesnici, ale jako starou ženu, která chtěla zachránit někoho pro ni důležitého a dojít klidu. Někoho, kdo nikdy nebyl matkou a právě byl nablízko někomu, komu jí být mohl.
„M-mami?“ Zkusila vyslovit ono slůvko a rty se jí roztřásly smutkem a radostí. Tsunade natáhla ruku k její tváří hrající všemu emocemi a naposledy se usmála.
„Dělala jsi… správnou věc,“ a jak dozněly její slova, vyhasnul i plamínek v jejích očích a Keiko se nepatrně povysunul koutek do úsměvu.
„Sbohem Tsunade… Kuramo,“ chtěl ještě něco vyslovit, ale již neměl dostatek času. Ústa se zastavila v pohybu a tělo se vahou převážilo na bok. Necítil žádnou bolest. Již nikdo z nich.
Epilog -
Promiň Konohamaru, že jsem tě nenaučil víc, aby ses mohl stát vůdcem po mně. Byl bys skvělý.
Promiň TenTen, že jsem nezachránil Nejiho, který uvízl v bolesti z nevyřčení svých citů k tobě. Ale teď už jste spolu... až teď.
Promiň Sakuro, že sem trápila kvůli smrti svých přátel. Že jsem ti nestihl vtlouct do hlavy, že za to nemůžeš.
Promiň Sasuke, že si zjistil jak děsivý je post Hokage, až když ses tam dobrovolně usadil. Ale vládneš dobře, to se ti musí nechat.
Promiň Hin, že jsem ti svou lásku ukázal tak pozdě, že jsem tě tak dlouho ignoroval, a že jsi zažila tak kruté období. To by se milované osobě dělat nemělo.
A promiň i tobě, Ashito, že jsem ti nemohl být otcem, učit tě, vychovávat a rozmazlovat, neboť to je to nejkrásnější co mi smrt vzala.

Poznámky: 

*Kōsei no Kakusui Kurama – Hvězdná pyramida Kurama: Naruto formuluje čakru do pravé ruky a bude ji roztáčet ve dvou opačných směrech. Formováním tvaru začne vytvářet jehlan – pyramidu – kdy nejvyšší, čili nejšpičatější ostří míří od těla k cíli. Výhoda techniky je účinnost a síla, naopak spotřebovává většinu energie, zhoršuje soustředění a reflexi a účinek je pouze bodový, nešířící se do stran.
**Chushin no Ita – Požírač Srdcí: Keiko vytvoří průchod do jiné dimenze ve své dlani, kterou ještě posílí svou základní čakrou. Dotykem celé dlaně dokáže teleportovat celou část těla, kterou její ruka obepíná a tím klidně i oddělit celou paži/nohu/hlavu od těla. Výhoda je, že díky přidané čakře se její technika zrychlí a teleportace je blesková, ale naopak musí využívat velké množství čakry a pokud se správně nedotkne části těla, útok je neúplný.
...
Tak co říct. Prvně bych se mohla omluvit, že jsem dílky přidávala s tak velkou odmlkou, ale myslím, že jsem uškodila jen sobě, když jsem tak ztratila pro mě podstatné čtenáře. Za druhé jsem předpokládala, že napíšu ještě aspoň jeden, nebo dva dílky, ale nakonec se to smrsklo jen do tohohle!?! V epilogu jsem se snažila vyzradit, jak to dopadlo po Narutově smrti - Sasuke se stal Hokagem, Hinata porodila synka (který se jim s Narutem zdá se povedl na první pokus) a prostě jsem se snažila z Narutova pohledu na Konohu popsat co se děje... snad se povedlo.
A kdyby jste byli tak šikovní a dostali se až sem s předčtením všech dílků - zanechte mi zde alespoň malé shrnutí vašich pocitů, co se povedlo co ne, vážně mi to pomůže do budoucna :)

Moje shrnutí

Já tuto povídku beru za mírně podprůměrnou, neboť děj byl neoriginální, nepromyšlený, ale zase si říkám, že se mi docela povedl závěr, kdy jsem zavraždila - asi - neočekávané postavy Prozatím si dávám 2,8/5 a budu ráda za jakékoliv hvězdičky a rady :)