Romantika
Sakura se chystala pomalu začít Naokimu vysvětlovat, co je to Sharingan, když ji někdo vyrušil. Za zády se jí ozvaly kroky. Prudce se otočila, aby zjistila, kdo chodí do takové zapadlé uličky.
„Sa-sasuke?!“ Vykulila oči.
„Ahoj,“ řekl klidným hlasem a očima přejel na chlapce.
„Jaký ahoj?! Co tu děláš!“ Spustila polohlasně.
„Přišel sem se na vás podívat,“ konstatoval.
„Ty si se snad úplně zbláznil?!“ Vyjekla, ale stále se snažila kontrolovat, aby tam nikdo nepřišel.
„Tak co po mě vlastně chceš?“ Odpověděl vážně.
Sedela som v malom domčeku na pohovke a pozerala do ohňa, ktorý pukotal v otvorenom krbe. Sledovala som, ako sa plamene prehýbali zo strany na stranu a olizovali drevo. Cez komín bolo počuť pískanie vetra, ktorý vonku nútil stromy do divokého tanca.
Unavene som si vzdychla a podoprela si hlavu rukou.
Večer bol u konca a nastala hlboká noc. A opäť som tu sedela a rozjímala. Ako vždy.
Hneď ako sa zavreli dvere, vyšla som spoza schodov. Myslela som, že sa potrhám a plus tá blbá otázka. Nahnal sa do mňa hnev.
„Kto to bol?“ nemohla som akosi zadržať prudkosť v sebe.
„Prečo sa pýtaš?“ zatváril sa nechápavo, no ja som na neho nereagovala.
„Tsunade-sama, Tsunade-sama!“ rozleteli sa dvere kancelárie.
„Shizune, čo sa stalo? Napadli Konohu, alebo prečo si sem tak vletela?“
„Nie, len prišiel list, že nás žiadajú o pomoc.“
„Kto?“
„Korame-san.“
„To je tá medička zo severu?“
„Áno.“
„A čo potrebuje?“
„Našla nejakú novú liečbu a chce to niekoho naučiť, lebo už nemá moc času.“
„Dobre, pošlem tam Sakuru. Kto je ešte voľný?“
„Chcete s ňou niekoho poslať?“
„Pred nedávnom v tej oblasti videli niekoho z Akatsuki.“
„Bež!“ skríkol Keita na Soru, keď ešte stále kľačala pri Tobiho tele, z ktorého vychádzala Temnota v ešte tmavšom a hustejšom dyme ako predtým a hlavne oveľa rýchlejšie. Už sa neplazil iba popri zemi a okolo bariéry dvojčiat, ale ťahala sa vysoko a ďaleko až ich úplne obkľúčila. Keita schytil Soru za ruku a potiahol.
„Musíme ísť za bariéru!“ kričal na ňu, lebo z akéhosi neznámeho dôvodu sa spustil silný vietor, ktorý im švihal vlasmi okolo tváre a ohlušoval ich. Spamätala sa až keď ňou zatriasol.
a teď pouze tebe hledala.
Ty už tu nejsi,
nechci už lhát si.
přál si, aby to byl jen oční klam.
Koukal jsem na hrob tvůj,
to byla jedna z mých nočních můr.
ale ja tup*c jsem to neurobil.
Už můžu jenom snít,
sám sebe jsem před bolestí kryl.
s myšlenkami jsem si hrál.
Uvědomujem si, že je to už pozdě,
ale musím to říct: "Miluji tě!"
Narutův tým se vydal nejkratší cestou, ostatní se rozběhli jinudy. Nikdo naštěstí neměl cestou problémy. Když se začalo stmívat, každý tým se musel poohlédnout po místě k přenocování. Byli domluveni, že kdyby se něco stalo, Shino by poslal informaci skrz brouky, Sai by použil své inkoustové jutsu a Kiba přinejhorším Akamara. Naruto se Sasukem se střídali v podpírání Saie, přičemž se i Juugo snažil pomáhat. Nakonec i Ino potřebovala trochu pomoct, takže ji Kankurou chvílemi podepíral.
Nebylo to poprvé, co byla v této skryté vesnici, v Písečné, ale tentokrát, zde měla zůstat napořád. Prostředí pro ni bylo naprosto neznámé. Tam kde předtím žila, nebylo tak sucho, ani nefoukal tak ostrý vítr. Listová měla neporovnatelně mírnější podmínky k životu než Písečná. A skrytá Deštná, kde žila taky podstatnou část svého dosavadního života, byla pravým opakem Písečné, pořád tam pršelo. Ale měla na výběr? Neměla, ale byla si jistá, že ať už je život v Písečné jakkoliv tvrdý, není na to sama.
Zpátky
Mladík na stráži, jež byl vyrušen neposedným větrem, který si pohrával s jeho dlouhými vlasy, zpozoroval cizincovu přítomnost. Ten neznámý stál přímo u osoby, kterou měl chránit, jak mohl takhle selhat?!
.jpg "Predvianočná slávnosť v Konohe (KP).jpg")
Ulice už boli zaľudnené a všetci čakali kedy na balkón budovy vyjde Kazekage a vodkyňa dediny. Naruto oduto stál aj s jeho vrstovníkmi – animátormi. Vedľa nich Sai sa ledva držal na nohách od únavy.
.jpg "images (3).jpg")
Zobudil som sa okolo obeda a vtedy som si spomenul. Dnes je ten večierok u Ino! Tak fajn! Pomyslel som si.
„Urobím zo seba fešáka.“ zamručal som a vliezol do sprchy. Umyl som si dôkladne zuby a rozmýšľal som. Katema o mňa nejaví záujem, musím na ňu zabudnúť. Povedal som si, ale vedel som, že to bude sakramentsky ťažké. No prvým krokom je pokus. Ako sa to hovorí? Klin sa klinom vybíja. Nájdem si tam nejakú kočku. Zaumienil som si a celkom som sa na večer tešil. Bude sa hrať Sedem minút v nebi, to je niečo pre mňa.
Jen pár hodin po Sasukeho zmizení měl Jiraiya kostru plánu jak dosáhnout toho, na čem se dohodli. Jenže pro svůj plán potřeboval dva shinobi, kteří se takřka vypařili a nikdo neví kam.
Hiashi smrdí!
Hlava Hyuuga klanu sa s kamenným výrazom dívala na roztečený nápis na múre.
„Kto to napísal?“ pýtal sa bez akýchkoľvek známok emócií v hlase. „Tadao?“
„J-ja neviem,“ Hiashiho verný spoločník potlačil smiech. Nemohol si predsa dovoliť potupiť ho ešte viac, než už bol.
„Zmyte to,“ zavelil Hiashi a zvrtol sa, aby sa vrátil späť za múry do záhrad, ignorujúc všetky udivené pohľady okoloidúcich.
Já ti věřím
„Bylo by to pro něj horší než pravda!“ bylo to poslední, co mi řekl a já na něj vytřeštěně zírala. Chvíli jen tak stál, ale následně se prudce otočil a odešel směrem, kterým jsme přišli. Nevědomky se mi začaly třást ruce a já jsem náhle nepříjemně lapala po dechu. Vážně je to pravda? Jsem tak zaslepená láskou k němu, že nepoznám, co je pro něj nejlepší?
Gaara a Jiraya se svým doprovodem dorazili do Konohy a okamžitě se nechali ohlásit u Tsunade. V její kanceláři dlouze diskutovali o možném zrušení soutěže.
„Takovou dobu jsme to chystali,“ povzdechla si Hokage a koukala se z okna, přičemž si ještě kousala nehet na palci. Přemýšlela. Nemohla se rozhodnout. Záleželo to v podstatě už jen na ní.
Keď som sa zbavila Kibu, rýchlo som kráčala domov. Čo som to zase povedala?! On mi pomohol a ja... Som hrozný človek. Prečo sa cítim tak divne? A prečo mi z očí tečú slzy? Nechápem samu seba. Rozplakala som sa. Plakala som až do večera, nemohol ma utíšiť ani Shikamaru. Uslzená som zaspala.
„Buch! Buch!“ zobudilo ma asi o tretej ráno. „Buch!“
„Čo do...“ zasyčala som a videla, ako mi na okne pristál ďalší kamienok. Pozrela som sa von a neverila vlastným očiam. Vyklonila som sa z okna.
