Romantika

"Jsme tu všichni?" Zeptal se Kakashi. Když zjistil, že ano, vyrazily. Běželi několik hodin, potom usoudili, že už dál nepůjdou. Ne že by nemohli, ale když se jistému člověku dařilo každých pět minut zakopávat, či neskočit na větev, ale na společníka či pro jistotu si chtěl jen tak zaletět, vzdali to a utábořili se.

V půlce cesty Naruto s Hinatou přibrali Kyuubiho.
„Kudy?“ zakřičel zadýchaně Naruto a sotva na něj pohlédl. Kyuubi zabočil doprava a Hinata s Narutem ho následovali. Bylo jim jasné, že to nemůžou stihnout, přesto však byli zklamaní, když ulička zela prázdnotou.
„Nestihli jsme to,“ vydechla Hinata, kterou ti dva zasvětili během cesty. Kyuubi neřekl nic. I tak to bylo deprimující, když to řekla Hinata, tak proč by to měl opakovat? Naruto si však odmítal připustit, že selhal.

Prásk! Dveře za sebou zabouchla, jakoby je chtěla vyrazit z pantů, skoro se jí to povedlo, trochu omítky spadala na zem a Kakashi zůstal stát s pootevřenými ústy.

Cesta ninji, 1.část- Za zdmi Listové

Je to tady, znělo mi hlavou. Stanula jsem právě před branami Listové.
Rodiče mi o této vesnici vždycky vyprávěli. Říkali, jaká je to úžasná vesnice, že se pro každého najde nějaká mise, a že její obyvatelé jsou mírumilovní. Ne jako v naší vesnici. Když jsem odmaturovala a stana se geninem, začalo to naplno. Vždy, když jsem měla vyrazit na misi, třásla jsem se strachy, abych nedostala výprask.

Telo jej horelo. Alebo sa tak aspoň cítila. Vnímala ten čas ako plno dní, možno týždňov. Bola v pekle.

Bloudila. Nepamatovala si nic než ušlé míle za poslední dny. Týdny. Měsíce. Možná roky. Nohy se jí třásly z návalu bolestí. V chodidlech jí píchalo, neboť boty v nichž šla, byly prochozené skrz na skrz. Veškerou zem a kamínky cítila přímo na své pokožce. Oči klížící se únavou, udržovala už jen tak tak otevřené. Pichlavá bolest se jí rozléhala po celém těle. Krvácející rány, odřeniny a modřiny, to všechno jí bránilo v pořádném pohybu. Z posledních sil však kráčela dál. Netušila kam vlastně jde a kde je cíl její cesty.

[hide=POVINNE PREČÍTAŤ] Táákže...predtým než si skočíte prečítať nová diel mám pre vás oznam! S Mestekovou sme sa rozhodli napísať necenzurovanú mini verziu dielu, kde sa Gaara a Itami prvý krát pomilovali. Je to rozdelené do dvoch dielov, lebo ten server blog.cz je blbý...

Láska, viera, túžba a sny... alternatívny diel 1

Kapitola Tretia: Žltá Ruža Záchrany v Tieni Smutnej Slnečnice

Už bol skoro pri dverách, keď vtom na ne niekto zaklopal. Potichu sa prikradol k dverám a pozrel sa cez kukátko.
Zdá sa, že sme si niekedy bližší než sa zdá! Pomyslel si, odomkol a otvoril dvere tak, aby sa zdalo, že sa otvorili samé.
Osoba vstúpila pevným krokom dnu a ako náhle spravila ešte jeden dvere sa zabuchli a zamkli, napriek tomu ju to nevyviedlo z rovnováhy a stála pevne na svojom mieste.

[hide= Ehm ]..táákže, keď som kontrolovala diel, tak som trocha zistila, že tento diel úplne filler nebude. Respektíve je/nie je . Istá časť, ktorá pôvodne bola v 44...bola fajn , potom to prejde do filleru a tak som spravila dvojdiel ako som spomínala. Nechcem vás zaťažovať s fillerkami , spomínala som vám, že určité veci o živote Tanaris musím z tej hlavy dostať preč. Aby som nenudila a nezaťažovala, tak som to hodila do jedného dielu . Pre info - tento diel má 16 strán.

„Myslíš niekedy na mňa? Alebo na niekoho z Listovej? Čo práve robíš? Prečo sa nevrátiš späť domov? Prečo je pre teba tá tvoja pomsta tak dôležitá? Prečo?“ v duchu sa pýtam sám seba. Premýšľam o dni, keď som ťa nedokázal priviezť naspäť a nesplniť sľub, ktorý som Sakure dal. Už sú to skoro tri roky. Z môjho zamyslenia ma vytrhne niečí hlas. Jemný nežný hlások hovoriaci moje meno.
„N-Na-Naruto-kun.“
Otáčam sa, ale nikoho nevidím. Vari sa mi to zdalo? Chystám sa ísť domov, keď za najbližším stromom nájdem sedieť Hinatu.

Jedlo sme mali hotové naozaj rýchlo. Keby som to mala robiť všetko sama ako moja mama, asi by mi to trvalo minimálne hodinu. Takto nám to trvalo ledva štyridsaťpäť minút. Spolu s dievčatami sme prestreli stôl...

[b][color=red]„Úúúú, čo tak krásne vonia?“ zaznel mi v ušiach Choujiho hlas a ja som sa otočila smerom na dvere.
„Zapečená brokolica,“ opätovala som mu jeho nadšený úsmev, po ktorom zasadol na kraj stola.

Třetí díl - Bonusová práce bez příplatku

S naprosto ztraceným výrazem jsem stála mezi dvěma obrovskými železnými policemi, levačkou ohnutou do pravého úhlu jsem se objímala v pase, zatímco se o její zápěstí opírala loktem druhé ruky, s níž jsem si podpírala bradu, a kousala si nehet na malíčku.
Po hodném minutovém rozmýšlení jsem s beznadějným vzdychnutím sáhla pro dle desek slibně se jevící výtisk.

Nacházel se ve svém pokoji, jako vždy když spal. Už několikrát se mu zdála ta strašlivá noční můra. Bylo to od doby, kdy se stala ona nehoda, která ne jen jeho mohla stát život. Naštěstí, vše dobře dopadlo. Téměř vše. Tehdy se cítil být posílen, ale postupně mu to začalo stravovat jeho myšlenky. Byly čím dál tím více temnější a temnější, nic a nikdo mu nemohl pomoci. Pokaždé, když se probudil, obával se toho, kam míří méně a méně, jenže právě to zbytky jeho lidství děsilo.

Jeho temne fialovým pohľadom skákal od stromu k stromu a skúmal každý detail.
Ach jáááj! Toto sa môže vždy stať len mne. Prečo ja?! Nemá príliš milý pohľad. Pravdepodobne to bude nejaký násilník, ktorý ma vypitve, napchá vatou a vyhlási za plyšáka alebo woodoo bábku. Doparoma! Na aké blbosti to myslím. Ale veď, predsa len pri sebe nemá žiadnu… zbraň.
Kým sa topila vo svojich myšlienkach, chlapec zmizol.

Keď išla Hikari spať, ostali sme ja, Ryuuqo a Naruto vnútri a dopíjali fľašky saké, keď v tom niekto zaklopal.
Keiichi... nech sa ani neopováži prísť! Pomyslela som si.
Naruto ťarbavo otvoril dvere, dnu vošiel Jiraya a za rameno držal Keiichiho a nohavice, ktoré mal, boli špinavé od prachu.
“Prečo je vonku, keď má byt vnútri kde býva?“ pozrel sa na mňa a ja som sa naňho len zamračila.
„Nechaj ho vonku...“ otočila som sa a zas sa napila z fľašky.
„Prečo?“ opýtal sa Naru.