Kakashi & Ayano 6. Odchod

Prásk! Dveře za sebou zabouchla, jakoby je chtěla vyrazit z pantů, skoro se jí to povedlo, trochu omítky spadala na zem a Kakashi zůstal stát s pootevřenými ústy.
Co se jí to jen stalo? Vždyť už to není ona... Pomyslel si, když Ayano odešla z bytu. Ve vedlejším pokoji seděli dvě malé děti. Dvojčata, chlapec a dívka. To odvážnější z nich se dívalo škvírou ve dveřích na nechápavě se tvářícího otce.
"Chichi? Kam šla maminka?"
"J-já nevím." Odpověděl trochu vylekaně a otočil se na syna, jeho rukávu se držela malá holčička, i když byla stejně stará jako bratr, byla podstatně menší a slabší než on. Kakashi si otřel obličej, masku doma nenosil, a objal děti.
"Bude to v pořádku tatínku." Zamumlala mu do ucha malá rudovlasá holčička a její bratr jen přikývl. Kakashi se pousmál a vstal ze země.
"Ste ty nejlepší děti, co sem mohl mít. Teď jdeme za Sakurou, ona vás pohlídá, musím najít maminku." Vzal je za ruce a vyšel z bytu. Nedaleko nich žila Sakura a ta jeho děti vždy ráda hlídala. Sama žádné neměla, takhle si alespoň občas připadala užitečně.

Dorazili k cíli, děti se rozutekli k Sakuře, která už stepovala u dveří.
"Čekala sem Vás, Sensei. Ayano tudy prolítla jako drak, když jsem šla od Ino, bylo mi hned jasné, že mi přivedete Šmoulíky." Usmála se a pohladila děti po hlavičkách.
"Jo, z ničeho nic se rozkřičela a odešla. Docela mě to vyděsilo, víš, jaká dokáže být."
"Jop, to vím. No, tak běžte, šla směrem k bráně." Vzala děti a odvedla do domu. Kakashi se rozutekl k bráně. Ayano tam vždy chodila. Snažila se před něčím uniknout, ale ani Kakashi nevěděl před čím se tak marně schovává.

Nedohnal ji, u brány ji nikdo neviděl, ale on si byl jist, že šla pryč z vesnice. Posadil se na trávu a opřel zády o vnější okraj hradeb, tyčících se kolem vesnice. Už byla tma, nikde nikdo, krom dvou strážní u brány. Kakashi pohledem pátral po okolí. Nic. Ayano nikde a on se musel postarat o děti. Zvedl se a vyrazil zpět do vesnice, byl dost smutný, bylo to na něm poznat už jen z toho štěněcího pohledu. Vyzvedl spící děti od Sakury, která mu na malíček pověsila sáček s krabičkou, kde byla večeře i pro něj. V každé ruce měl dítě a mířil domů. Po cestě hodně přemýšlel a když už konečně dorazil domů, musel nějak vymyslet jak se dostat dovnitř, aniž by probudil děti. Chvilku postával přede dveřmi, když v tom ucítil tu známou vůni. Otočil se a za ním stála Ayano. Úplně jiná, než předtím, když odešla vypadala jako tehdy, kdy ji poprvé potkal, teď to byl ale úplně jiný člověk.
"Co se to-"
"Pšt, ať je nevzbudíš." Přerušila ho, dokonce i hlas měla jiný, takový, chladný, až nenávistný. Kakashi jen sklopil pohled a nechal ji odemknout a vejít. Jídlo položil na stůl a hned se vydal do pokoje prcků, kde je uložil do postelí.
"Kam jsi šla? Báli sme se o tebe, hledal jsem tě." Řekl zlomeně a ani se na ni nepodíval. Co se to s ní sakra stalo? Jen ten znak na tváři je stejný, dokonce i pohled se jí změnil...kde sakra byla?!
Pomyslel si a sedl si ke stolu naproti ní, sundal si masku a pustil se do jídla. Ayano se na něj tázavě podívala.
"Jídlo máš tady na lince, jestli ho chceš, tak si ho vem a nedívej se na mě tak." Řekl unaveně Kakashi a odsunul misku. "Ale nejdřiv chci vědět, kam si sakra zmizela, odcházíš čím dál častěji. Před čím utíkáš? Vždyť jsme všechno vždy zvládli společně a vždy jsi se mi svěřovala se vším, teď je to úplně jinak, proč mě trápíš...?" Promluvil a podíval se jí do vytřeštěných očí.
"J-já...budu muset jí-"
"Nikam nepůjdeš! Máš tu dvě děti a manžela, prostě mi řekni, co tě trápí a vyřešíme to! Nemůžeš před námi utíkat." Rozčílil se a prudce se zvedl od stolu. Obešel ho a klekl si vedle ženy. "Ayano...kam jsi šla, už to nejseš ty, podívej se na sebe, změnila jsi se. Nejen mentálně, ale teď už ani nevypadáš tak, jako dřív. Proč jsi si ostříhala vlasy?" Pousmál se,snažil se být milý, přívětivý, i když by nejraději šel a někoho zabil.
"Už mě nebavilo mít vlasy všude." Chvilku se zamyslela. "Když já nevím, jestli o tom chci mluvit."
"Jen mluv. Poslouchám."
"Pořád jsi v práci. Jsem tu jako vetřelec, skoro nikoho tu neznám, jen lidi, se kterými si mě seznámil, neberou mě tu Kakashi. Nepatřím sem."
"Vždyť jsi v ANBU, přijali tě mezi sebe, jen ty to nechceš vidět."
"Ah ano...Red, tak se vlastně teď jmenuju že? Red...nic jiného než zakrytá tvář a jiné jméno mi nedali. Přátelství, nebo pomoc. Vědí, že jsem odjinud, nesnáší mě."
"Co to povídáš, vždyť je tu tolik lidí, co tě mají rádi. Milují tě." Ukázal na dveře dětského pokoje.
"Nechci ti ublížit. Nechci ublížit jim..."
"Proč bys měla?"
"Odcházím, Ayano už tu skoro není. Už nejsem taková jako dřív. Změnilo mě to tu a to mi nejvíce vadí. Chci být jiná, odlišná, proto ta změna, proto jiné věci, vlasy, vyrobila jsem si i novou zbraň. Ukážu ti ji...jen...jen počkej až ji uvidíš, bude se ti líbit." Rozvášnila se a byla nadšená, když mluvila o zbrani.
"Proč ale...já, miluju tě Ayano, chci tě zpátky, nevzdaluj se mi. Prosím - neopouštěj nás." Poslední slova jakoby Kakashi tahal až z paty. V jeho hlase byl znát žal, smutek, slzy, bránil se pláči, ale nedokázal to ustát. Držel ji za ruce, tvář jí zarazil do klína a po chvilce zvedl oči k těm jejím, temným, modrým, záhadným očím, které na ni tak miloval. Vždy se na něj pousmála, když se k ní takhle tulil a hladila ho po stříbrných vlasech, tentokrát však, jakoby byla cizí, hleděla na něj vykuleně, až odtažitě.

Kakashi se zvedl a ustoupil od ní pár kroků. Nechápal co se s ní děje, co se stalo, kdo ji změnil, co ji přivedlo k tomu, aby si vyrobila novou zbraň.
"Tak mi ji ukaž. Tvou novou zbraň." Promluvil tiše a pomalu. Ayano se zvedla a vytáhla z kapsy svitek, rozvinula a složila pečeť, v obláčku dýmu se začala rýsovat čepel. Byla dlouhá a široká, podobala se jejímu starému meči. Ayano chytila rukojeť a zvedla ji.
"Podívej. Je plná mé chakry, využila sem veškerou chakrovou mast, co mi zbyla z domova a vložila sem ji do čepele, proto tak modře září."
"A co je ta rudá část? Vypadá trochu jako oko." Zeptal se Kakashi.
"To je...to je místo, ze kterého vychází veškeré techniky, teda, zatím jen jedna, kterou jsem vytvořila. Má extrémně ničivou sílu, je prostě boží." Rozplývala se ještě víc, Kakashi jen o krok ustoupil. Neměl z toho dobrý pocit.
"Tak to je super, že jsi šťastná." Usmál se a sledoval zbraň. "Nechceš jít spát? Je pozdě, a zítra je dlouhý a těžký den. Lásko?" Ayano jakoby zamrzla a civěla na zbraň, tak oddaně, tak, jakoby ji zbraň ovládla a byla pro ni jediná věc na světě. "Ayano?"
"J-jo, promiň, už jdu. Jdi napřed. Přijdu do ložnice. Neboj, přijdu tam." Rychle dodala, když viděla Kakashiho pohled. Položila zbraň na svitek a ta zmizela. Protáhla se a sundala si koženou bundu, kterou dostala od Kakashiho k vánocům. Pak vyrazila do ložnice, převlékla se do pyžama a lehla si vedle manžela.

Byla tma, všude ticho, nikde na ulicích ani v domech nesvítila světla. Ayano se zvedla a otevřela oči, ohlédla se přes rameno, Kakashi klidně spal, vypadal spokojeně. Jen se pousmála a vytřeštila oči, zrudly, vstala a oblékla se. Prošla kolem pokoje dětí a ani se nepodívala na dveře, po cestě sebrala svitek se zbraní, koženou bundu a zavřela za sebou dveře. Ozvala se malá rána. Kakashi prudce vstal a podíval na postel. Byla pryč. Praštil pěstí do stěny, která popraskala a rychle se oblékl. Vyskočil z okna na ulici a vyběhl za ženou.

"Ayano!" Vykřikl u brány, v dálce mizela postava ženy, pro kterou by i zabil. Ani se neotočila a zmizela ve tmě. Kakashi se zhroutil na zem a rozplakal. Už mu úplně proklouzla mezi prsty, neměl jedinou šanci, její odchod ho zničil.

Našla ho až Sakura s dětmi. Ležel opřený o vnější stranu hradeb. Byl bledý, vyčerpaný a neměl na sobě ani masku, jak rychle večer vyběhl.

"Kakashi-sensei. Pojďte, půjdete domů." Zvedla ho, nebyla na to sama, z druhé strany ho podepřel Naruto, nynější Hokage a za ruce ho drželi jeho malí Šmoulíkové.
"Asuko, Ryuu." Dostal ze sebe Kakashi, dostali ho domů, do postele a tam se o něj Sakura postarala. Naruto se nabídl, že s Kakashim bude nějakou chvíli bydlet a bude se s ním starat o děti, ale Sakura ho předběhla. Už předtím vzala věci dětí k sobě domů, měla tam přichystaný i pokoj. Chtěla, aby si Kakashi odpočinul a srovnal si pár věcí v hlavě.

Ayano mezitím dorazila na místo, kde trávila veškerý čas, když byla mimo vesnici. Jako vždy ji uvítaly rudě zářící oči, lemované černými vlasy.
"Vítám tě drahá. Má krásná Ayano." Promluvil chraplavý hlas a chytil Ayano kolem pasu, odvedl do skrýše. "Teď nejsi Ayano, ale Red, mysli na to drahá, bude přesně taková, jakou tě chtěli mít. Já z tebe udělám dokonalou ženu!"