Romantika
„Čo prosím? Naruto ti povedal čo sa medzi nami stalo? A komu ešte?“ Pýtala som sa. Skôr som znovu začala kričať. Temari a Kankuro zdvihli ruky. Toto myslí vážne? On o nás ide hovoriť každému? Neveriacky som sa na nich pozrela. „Kto to ešte vie?“ Teraz ruku zdvihol aj Gaara. Ostatný sa na neho pozreli s vypúlenými očami.
„Mne sa zdôverila Hin.“ Bránil sa. Teraz sa ich pohľady ocitli na mne.
„Bol jediný kto bol doma.“ Pozrela som sa na Gaaru. Dúfam že sa neurazil. Zasa mal ten hlúpy kamenný výraz. „A komu ste to povedali vy?“
[hide=Prečítať prosím... ] Ospravedlňujem sa, že die pridávam až teraz...fakt...som bola akosi mimo 
a nespomenula som si. 
GOME.
Chcela/i by sme poďakovať Kami-chan, za to, že si pridala náš blog do podpisu. Ďakujeme!
Rovnako sme vďačné aj ostatným, ktorí toto spravili tiež...
Arigato.
Sotva se za Tsunade zaklaply dveře, Naruto se okamžitě natáhl k Hinatě pro jeden polibek a když se přidala, jeho tělo reagovalo okamžitě. Tiše zasténal a odtáhl se, ale jenom tak, aby si mohl opřít čelo o její.
„Pane bože, Hinato,“ zašeptal,„tohle mi nedělej. Víš, jak jsem se vyděsil, když mi řekla, že máš jít na operační sál?“ Zajela mu prsty do vlasů a vychutnávala si jejich hebkost a nepoddajnost.
„Hmmm,“ zamručela spokojeně a zavřela oči. Jeho vůně ji obklopila jako ta nejjemnější peřina.
1
Další dva měsíce se číslo šest nezvedlo, to abych vás zbytečně nenapínala, ale překvapivě se o nás nikdo další nedozvěděl.
Nenakoupila jsem večeři. Měla jsem hlad. A jediné, co mě napadlo, bylo pozvat pár lidí na ramen. Asi tuhle posedlost máme v rodině.
„Narutoo?“ zaklepala jsem na svého souseda. Otevřel mi s pozváním na večeři.
„Hej, na to jsem se chtěla zeptat tebe!“ zasmála jsem se.
„Tak jdeme? Ichiraku jako vždycky?“ navrhl.
Běžel a vnímal písek před sebou, který vyslal, aby mohl prohledat větší území a navíc viděl toho pomálu, protože byla noc, když to ucítil. On… NAŠEL JI!
„Ne, jistěže ne. Tentokrát pro tebe mám jiné využití. Ale abych byl přesný, využití mám spíše pro něj, než pro tebe.“ A jen co skončí s proslovem, mám před očima tmu.
Probudím se v temné místnosti. Hned je mi jasné, že jsem v Orochimarově sídle, nebo úkrytu. Rozhlédnu se po nějaké zbrani. Nic. Všude je prázdno, jen postel, stolek a malá lampička. Sáhnu po ní a rozsvítím ji. Místnost ozáří slabé světlo. Zjistím, že v místnosti nejsem sama.
„Yasuo!“ Křiknu. On se na mě zadívá. Má ztrápený výraz a pod očima tmavé kruhy.
Hidan všechny zastavil před místní putykou a pak sám nakouknul dovnitř.
„Pánové, tak tomuhle říkám pořádná hospoda,“ pochvaloval si. Pro jistotu si všichni sundali pláště a on jim pokynul, aby vešli dovnitř. Sám vešel jako poslední.
Útok
Když jsem ovládnul třes, který prostupoval mým tělem, otevřel jsem dveře a unaveně se usmál na oba dva příchozí.
„Čauky, Sasuke,“ pozdravil hnedka Naruto s šklebem, jež pravděpodobně počítal jako úsměv, a okamžitě vpochodoval dovnitř. „Ah, Sakura-chan, už seš tady, jo? Tak přece jenom jsme se zpozdili, Kakashi-sensei!“
[hide=Povinne prečítať][i][color=green]Takže...kde začať. V prvom rade... GOMENE všetkým... A to za to, že v sa v posledných dieloch neobjavuje Gaara a v tých najbližších tiež moc nebude. Chcela som a poviem vám, neodpustila by som si, keby som vám neukázala Tanarisnin život. Jej vzťahy s rodinou a priateľmi. Prepáčte mi prosím teda, že čítate viac menej len o nej...no sľúbila som, že tu bude aj Gaara. A aj je tu. Ide o to, že mám veľa predstáv o Tanarisinom živote a preto ich musím napísať, inak by som ich nedostala z tej mojej makovice.
„Itami! Itami! Prečo si ma zradila?“
„Gaara, čo to rozprávaš? Ja som ťa nikdy nezradila!“
„Neklam aspoň! Ty všivavá Akatsuki!“
„Gaara! Nie... P-pros-sím-m , ne-nešk- škť ma.“
„Srdce ti vyrvem z hrude... ešte vždy tlčúce.“
V tú noc som nespal. Nedalo sa.
„Kiba...“ Jej tvár, keď zo sna vravela to meno, mi ostala pred očami. Prečo som na to nevedel zabudnúť, hm? Nemala by to byť ona, kto sa namotá?
Prevalil som sa na druhú stranu. Mal by som spať. Musím spať, aby som unikol týmto myšlienkam.
„Snaž sa viac...“ Dočerta aj s Peinom! Dočerta s celou touto všivavou bandou! Dočerta s ňou!
Obrátil som sa na chrbát a ruky si založil za hlavu.
„Dokelu...“
- - -
První
Probudila jsem se ve špinavé cele a vedle plesnivé deky, kterou jsem byla přikrytá, ležela miska vody. Opatrně jsem ji zvedla, ale zarazila jsem se. Nejspíš nebudou chtít, abych jim utekla z vězení. Vylila jsem vodu a do misky jsem napustila svou vlastní. Konečně jsem se napila, ale moje žízeň neustávala. Nakonec jsem misku musela čtyřikrát doplnit, než jsem žízeň uhasila. Co tu vlastně dělám? Okamžitě jsem si všechno vybavila. Opravdu Itachi...? Asi mě vězní Akatsuki, ale proč?
„Sasuke? Už jsi přemýšlel nad tím, kde budeš bydlet?“ zeptala se Hinata. Opět skákali po stromech a snažili se dohnat čas, ale zase nijak extra nepospíchali. Byli už přeci skoro doma.
„Hm, ještě ani moc ne,“ přiznal Uchiha zamyšleně.
„A co staré domy klanu Uchiha?“
„Ony ještě stojí?“ podivil se nad tím. Naruto, Kyuubi a Hinata si vyměnili zamyšlené pohledy.
„No, já myslím, že jo.“ Řekl Naruto nakonec a oba dva s ním souhlasili.
„Hm, tak to bych možná mohl bydlet tam, ale ještě uvidím, co na to Hokage.“
„Deje sa niečo, Naruto-kun?“
Deje. Dívam sa na teba, ako predo mnou stojíš celá rozžiarená a viem, že ten úsmev som na tvoje pery nepriniesol ja. Viem, že ten pohľad v tvojich očiach už nikdy nebude len môj. Celý ten čas, čo sa so mnou rozprávaš, vlastne patríš inému mužovi.
„Všetko je v pohode.“
Klamár.
Zozadu ju objímu bledé ruky a pritiahnu ju k sebe. Akoby počul moje myšlienky a okamžite sa zjavil, aby mi ukázal o čo som prišiel. Sasuke, môj najlepší priateľ a zároveň najhorší nepriateľ.
Naprostá romantická tuctovka, ale svým způsobem si myslím, že se docela povedla, tohle mi moc psát nejde, není tam žádná osudem zničená postava, ani násilí, takže žádný prostor pro moji fantasii, každopádně tohle je totální klišé - ještě dodat a žili spolu šťastně až do smrti...
Tenten ztěžka oddychovala. Jeho dech ji šimral, stejně jako dlouhé černé vlasy, které se mu uvolnily z culíku. Ležel na ní celou vahou a držel jí ruce za hlavou.
"Vzdáváš se?" ušklíbl se.
„Nějak mě přešla chuť na ten oběd,“ povzdechl Naruto.
„Možná bychom mohli znovu zkusit něco vytáhnout z toho šmejda?“ obrátil se na Kakashiho a Gaaru.
„Nevím, jestli by bylo moudré, abych tam byl,“ poznamenal Gaara, protože měl takový dojem, že pokud by znovu byl s tím parchantem v jedné místnosti, asi by ho bez větších potíží zabil.
„Uvidíme. Odvedl jsem ho do hlavní věznice, kde jsem jim řekl, aby na nás s výslechem počkali,“ Kakashi se vydal směrem, kam zatáhl Kurageho.
Všichni přikývli a za pár minut dorazili na místo.
Tuhle povídku jsem napsala asi před půl rokem, Naruta jsem ještě neměla dokoukaného, takže tohle všechno se zakládá jen na mé intuici (zajímavé, že jsem nebyla zas tak daleko od pravdy...). Není to nic moc, ale není to taky úplně špatné a byla by škoda nechat to shnít v mém sešitě...
„Všetko bude v poriadku...“
V ušiach mi znel jemný hlas. Naokolo mňa bola iba tma, na líci som cítila dotyk niečích prstov. Prešli na moju čeľusť až k brade.
„Kiba...“ zašepkala som. „Kiba!“ Chcela som, aby tu ešte ostal, ale jeho obraz v mojej hlave sa pomaly rozplynul. Znova som bola sama.
[hide=Otvoriť prosím ]Takže...pamätáte ako som písala, že mám depky, že hrozne píšem niektoré diely. Tak...príde ženská zmena nálady. Tento diel naopak sa mi hrozne páči. :)Áno, Hikari a Mestekova, som retard ja to viem, nehovorte mi to! Avšak........(dramatická pauza) tento diel sa mi hróózne páči. Neviem prečo (áno viem som narcis to je už o mne známe (že Hikari?
Sakura vymaněná z Narutovi náruče se důstojně podívala na Saie ale přesto si samou nervozitou dala pramínek, který ji padal do tváře, za ucho.
"Jak dlouho to ještě budu muset skrývat? Naruto? Jak dlouho chceš abych čekala?" Pomyslela si růžovláska.
"Nic ti neuniklo, viď, Sakura-san?" Zazubil se Naruto a věnoval duchanepřítomné Sakuře pohled. Když zastihl její zelené oči, které se upřeně dívaly do jeho očí, na pár okamžiků oněměl.
