Romantika

"Inkubační doba je dva měsíce," dodal táta.
Rinji je v nemocnici. Dva měsíce bez Asumy.
Už teď mi chybí.
"A ještě něco. Budeme tu muset ubytovat všechny lidi, se kterými jsme se stýkali."
Dva měsíce bydlení s týmem!
"Včetně Toria."
Shimata.
Ten drzý líný spratek mi tu tak chyběl.
"A co Kankurou?" zeptala jsem se.
"Ten se stýkal s Toriem. A předávali jsme mu ho osobně."

Pomalu vkročím na hřbitov. Vůbec nevím, kde má hrob, navíc to tu vůbec neznám. Nechodím sem, nemám k tomu důvod. Naposledy jsem tu byla při pohřbu Asumy. Ale teď sem musím.

[hide=Prečítať! ] Ták...máme tu prelomový diel Dúfam, že sa vám bude páčiť. Ďakujem všetkým za pochvalu mojich obrázkov. Teší ma to! Ďakujem aj za všetky komentáre, hlasy a pridania do obľúbených.

Ste zlatíčka :-*

Na tento diel mám dve špeciálne venovania:

Chcela by som venovať diel YukiKATEKE . Ďakujem za to, že si pridala do podpisu blog .

S chtíčem po moci netrpělivě čekala, co dalšího jí démon poví. Ale on jako by schválně mlčel a neříkal zhola nic. Jaké mělo jeho chování význam, proč ji tak trápil, vždyť jí přece šlo o každou vteřinu. Ztrácela tu trochu trpělivosti, kterou ještě měla. Byla rozzlobená více a více a její hněv začal ohýbat prostor okolo ní, ale ještě ani zdaleka nedosahoval svého maxima. A její hněv se stával její silou.

Pre všetkých čitateľov :)

Sme naozaj prekvapené a šťastné, že sa vám táto FF tak páči ten počet komentov a hviezdičiek je famózny neočakávali sme až taký úspech ste suprový čitatelia ďakujeme vám

[hide=Niečo z tvorenia našej tvorby - Od Sabaku a Hikari]:) Chceli sme vás trocha pobaviť...pár screenmi z našeho skypovania.

Prosím pekne na fotke v hornom pravom roku ukazujem Hikari obal, v ktorom mi prišla čelenka Listovej

[hide=ODKAZ ODO MŇA PRE VÁS :)]Naozaj Vám všetkým veľmi veľmi veľmi veľmi (okej, to by som tu mohla opakovať donekonečna ) ďakujem za Vašu podporu, komentáre, pomoc...
Veľká-preveľká vďaka patrí hlavne Juvianovej. Prepáč, opakujem sa už asi desiaty raz, ale ďakujem Asi by mi šiblo vtedy
Samozrejme aj Sabaku no Tanaris, za jej véééééľkú ochotu pomôcť mi Veľmi si to vážim
Taktiež, už mi fungujú mäkčene! Tak sa mi aj ľahšie písalo
Už mlčím a zvyšok kecov si nechám do poznámok

„Čo ty tu tak sám?“ ozvalo sa za čiernovlasým mužom.
„Na obede,“ odpovedal mu prostoreko a sledoval, ako si jeho švagor sadá oproti nemu.
Muž, ktorý sa práve usadil, dvihol ruku: „Čašníčka! Poprosím vás jeden krát natto s minerálkou!“
Žena v diaľke prikývla a už aj letela do kuchyne.

Kankurou se na něj šokovaně podíval…
„CO-?!“
„Potkal jsem Sakuru…,“ přerušil ho Gaara.

Cesta ninji, 2. část- Hokage

Po několika sekundách mě do místnosti pozval tvrdý ženský hlas. Až jsem se ze síly toho hlasu zajíkla. Vzala jsem za kliku a chvíli jsem váhala. Má to vůbec cenu? Přijme mě? Klid! okřikla jsem se a rázným krokem vešla do místnosti. Má odvaha mě náhle opustila. Ta ženská je děsivá!
"Co potřebuješ?" zeptala se mě nesympatická blondýna.
"Hokage-sama?" otázala jsem se nejistě. Blondýna si mě nejistě měřila.
"Ano. Co potřebuješ?" zeptala se znovu a já hledala slova.

Suki se pohodlně usadila na střeše jedné z menších budov, aby na ni nesvítilo slunce. Věděla sice, že by se měla jít postarat nejprve o záležitosti, které jí svěřil Gaara, ale její zvědavost byla o něco silnější, proto bez dalšího přemýšlení otevřela kopii dopisu pro Kamennou.

Tímto dopisem bychom rádi potvrdili dnešní příchod velvyslankyně do Sunagakure no Sato. Její zdržení na cestě bylo způsobeno nemožností přejít poušť kvůli nepřízni počasí.

Čtvrtý díl - Samozvaný lord

„Ah, Bože! Proč mám pořád tolik papírování?“ zabědovala jsem polohlasně a nechala ztěžklé čelo odevzdaně klesnout na běloskvoucí list papíru zneuctěný krkolomným vyjádřením týkající se dotace na příští rok.

Pokud jste nečetli Sedm Moří, tohle jsou celkem důležitá fakta, tak si to prosím přečtěte.

[hide=Přečíst!]

Poďakovanie

Veľmi Vám ďakujem za vaše komentáre a názory. Fakt, že na ne neodpisujem neznamená, že si ich nevážim. Každý jeden ma dokáže neskutočne potešiť a zlepšiť deň, aj keď sa cítim pod psa, takže vám ďakujem. Ďakujem vám za to, že stále čítate túto poviedku, i keď je autorka taká lenivá a zaneprázdnená. Taktiež za to, že držíte Hinate palce a aj za tisíc iných vecí. Zbožňujem vás.

Okašlaný je! Kto sa oňho vôbec zaujíma? Ja nie! Už viac nikdy! Vôbec, ale vôbec ma nezaujíma...

Zavřely se dveře a Ayano, ne, už to není Ayano, ale Red. Red zmizela za dřevěnými dveřmi, lehla si do postele a zavřela oči, zarudlé oči, které každé ráno rudě zářily a večer zase byly modré, modré jako nebe při tom nejkrásnějším dni.

Opäť ráz sa vám musíme obe poďakovať za úžasné komentáre, povbudzovanie a hviezdičky Dávate nám chuť písať!

Videl som, ako sa na mňa pozrela a vyľakalo ju to. Zároveň som zbadal Kakashiho a to, ako sa mu vyjasnilo, keď si uvedomil, čo je zač. Nebolo by dobré keby sa ostatní dozvedeli, že Itami je nukeninka.

[color=red]„Kakashi, musím s tebou hovoriť," ani som mu nedal čas reagovať, už som sa staval od stola a pokynul som mu hlavou, aby ma nasledoval. S prekvapeným výrazom šiel za mnou a ani sa nepýtal.

Stáli na trávnatej ploche pár metrov od starého domu. Po ich pravici bol les. Malé kvietky sa medzi veľkými stromami takmer strácali. Niekoľko ich zahliadla aj v skupinkách. Na ich lupienkoch ležali kvapky rannej rosy. Blýskali sa v slnečných lúčoch ako diamanty. Aj tráva sa jej zdala trochu vlhká. Síce svietilo slnko, no v tieni bol chlad.

Tokime : Nevěděla jsem, zda se mám rozkřičet ještě víc, rozbrečet, či cokoliv jiného, ale vztek se ve mně nahromadil v neskutečné formě. Začala jsem zářit, doslova. Srčela ze mě temněmodrá aura, spíše chakra, že? Yoru mě pozoroval s nečitelným výrazem. Bylo mu to fuk. Prostě Rinkimiriho zabil a je mu to jedno. Zuby jsem zatnula, až mě z toho začala bolet hlava. Téměř jsem nedýchala. Zvedl jedno obočí a mě škublo vzteky v rameni. Na mém těle se objevily bílé řetězy. Zahleděla jsem se na ně. Nebyl to kov, pouze chakra. Zatnula jsem svaly a snažila se dát paže od těla. Řetěz mě spálil na kůži, ale bylo mi to jedno.

Venovanie

Ďakujem lunaru a trotle, že si dali moju FF a blog do podpisu. Arigato...

„Dobré ráno, Tsume,“ prišiel do kuchyne jej brat Ashi, „decká ešte spia?“
„Nagaya spí, ostatní sú hore,“ usmiala sa na neho sestra, ktorá stála za hrncom.
„Dnes príde Hiashi s rodinou, však?“ sadol si za stôl a sestra pred neho položila misku ryže s čerstvou zeleninou a paličkami.
„Ahoj oci,“ vkročila do kuchyne Tanaris v červenom pyžame a pobozkala otca na líce.