Romantika

U oběda Naruto vůbec nic nesnědl. Zvedal se mu žaludek z pomyšlení, že už za pár hodin bude zcela ve Orochimarově slizké moci. Raději ani nepomýšlel na to, co s ním bude dělat.
"No tak, Naruto! Prostě mu vysvětlíš, že to byl omyl. Pochopí to," říkala mu právě Sakura.
"Kdo? Co?" zajímal se Kiba.
"Naruto omylem pozval Orochimara na rande."

Byl už skoro večer.Slunce zapadávalo za obzorem v dáli.Hinata netrpělivěji čekala na lůžku ve svém pokoji.Zaposlouchala se…do toho ticha.Měla nesnesitelnou trému z jejího setkání s Narutem a bála se tomu říkat „rande“.

Tak tohle je jedna z mých nejhorších jednorázovek, ale musíte uznat že vymýšlet něco v noci je nevyzpytatelný ….no co nemohla jsem usnout a najednou mě napadlo…….

Tak jako každý plyšový medvídek se rád mazlím. Naslouchám všemu co kdo říká, ale nikdo neposlouchá mě. Jen tak si ležím na posteli dokud nepřijde člověk, který potřebuje něčí lásku, která se mu nedostává. Já patřím té růžovlásce už od mala a taky je to na mě vidět. Nejsem už tak krásný, roztomilý méďa. Dřív jsem býval…..

Jednoho přenádherného teplého večera procházel Shikamaru ulice Konohy, jelikož měl hlídku a nechtělo se mu sedět celou noc ve strážní věži. Byla by to taková nuda, že by nejspíš usnul. Právě míjel dům, ve kterém žil Naruto, který se dnes vrátil z mise a už určitě dávno spal. Shika se pousmál a vykročil k velké budově.

Západ slunce je krásná věc. Stačí si jen tak tiše stoupnout pěkně někde na kopec anebo jen vyvýšené místečko a počkat si na ten okamžik. Právě ten okamžik s velkým O. Ten správný a jediný moment, kdy vidíte, jak se slunce přiblíží těsně k té hranici, která pro něho po překročení znamená ztrátu. Zmizí pak za obzorem a neobjeví se až do příštího dne, kdy přijde spolu s novým rozbřeskem. Když budete v období západu slunce potichu a pozorně se zaposloucháte, přísahám, že uslyšíte, jak se slunce rozpouští ve vodní hladině.

Svit slunce 02

Hinata se probudila a chvíli ji trvalo, než si vzpomněla co se stalo. Dívala se na šedý strop.
„Naruto!“ vzpomněla si rychle.
Hinata se rozhlédla po pokoji a málem vyprskla smíchy, když spatřila Naruto.
Naruto seděl podivně zkroucen na židli a hlavu měl opřenou o zeď, otevřenou dokořán hubu a stékala mu slina po bradě.
Hinata se chytla za pusu a vypadalo to jako kdyby se dusila. Nešlo to, vyprskla smíchy a začala se šíleně chichotat.
Naruto sebou jen trhnul a spadl ze židle. Vstal a drbal si hlavu.

[b]Takže... jsem tu s mojí povídkou... je to něco extra, jak jsem slibovala... pracovala jsem na tom skoro měsíc... jelikož jsem měla slabé chvilky... původně tam měly být všechny žánry, ale pak jsem vynechala bojový, horor a poezii, protože bojový... to už tam trochu bylo, horor by se tam nehodil a poezii skládat neumím takže asi tak pak jsem sešla i z písniček jako doprovod, ptže by to trvalo věčnost než bych našla nějaké správné, které by se k tomu hodily, ale fotky tu jsou... z těch jsem nesešla...

Stáli tam oproti sebe ... Učiteľ a jeho žiak ... Boli spolu mnoho rokov ... A teraz sa musia rozísť.

Tak sa na seba podobali ... Keby ich človek nepoznal, povedal by, že sú rodina ... V mnohom sa jeden druhému podobali ... Ale život ich teraz chce rozdeliť.

Dlhú dobu stáli pri sebe ... Navzájom si pomáhali ... Doplňovali sa ... A teraz sa musia na dlhú dobu odlúčiť.

Obaja teraz stáli tam kde sa cesty rozchádzajú. Pri konožskej hlavnej bráne. Stáli tam oproti sebe.

"Dobře, Hidane..." odpovím a usměju se na něj.
Vstanu z postele a společně vyjdeme ven z doupěte.
"Věřím ti..."
"To jsem rád, Neko..."
Jeho úšklebek už nevidím...

Druhého dne za úsvitu dorazíme před bránu Konohy.
Už chci vstoupit do vesnice, ale Hidan mě popadne za ruku a vtáhne do křoví.
"Na," řekne a podá mi černý plášť s rudými obláčky, "obleč si to."
"No dobře, když myslíš..."
Plášť mi padne jako ulitý! Takže...jsem nakonec přeci jenom členka Akatsuki?!
Změří si mě kritickým pohledem.

SNAD SE VÁM TO BUDE LÍBÍT, NEMĚLA jSEM MOC ČASU, TAK TO NENÍ AŽ TAK DOBRÉ, ALE SNAD SE BUDE LÍBIT.

„Nemusíte se bát, jste proti mně velká přesila,“ řekl ten tajemný hlas.
„To je pravda, ale do té doby, dokud neuvidíme tvou tvář, tak ti nemůžeme důvěřovat,“ řekl Pein a Ině se zdálo, že tenhle hlas už někde slyšela, ale nemohla si vybavit, kde.
„Dobře, ukážu se vám, když mi slíbíte, že mi nic neuděláte,“ pokračoval tajmný hlas a když slyšel slib, tak pomalu vyšel ze stínu stromů a odhalil tím svůj objičej.

No, trošku mi to trvalo .... prepáčte ... len chcem povedať, že dej sa odohráva po troch rokoch ...

[i],,V žiadnom prípade to nespravím!!...Ani keby od toho závisela moja budúcnosť!´´vrieskalo dievča na osobu, pohodlne usadenú v kresle.
,,Ja chcem pre teba to najlepšie, tak ma počúvaj.´´ ozval sa Orochimaru, už značne naštvaný.
,,Najlepšie? ...chceš ma poslať k tým idiotom!´´
,,Nie su to žiadni idioti, ...až na pár výnimiek.´´odpovedal s úsmevom.

Vrátil se zpátky a ustlal si na gaučíku v největší místnosti.
Bylo teprve šest večer, ale usnul jako špalek podivně rychle...
...a vedle v místnosti spala sváča, kterou nemohl sníst...

Sagi se probudila. Potichu vyšla z místnosti a prošla "obývákem".
U malého gaučíku se zastavila.
Tak tahle Kytička mě zachránila...?
Usmála se. Když spal, nevypadal vůbec tak strašidelně, jak jí včera připadal.
Teď se jí zdál... roztomilý.
Na chvíli, na tu kratičkou bláznivou vteřinku ji napadlo, že by ho zkusila políbit.

Hinata se ráno probudila po sedmé hodině ranní. Rukama si protřela zazmlžené oči a převlékla se. Rozčesala si své dlouhé černé vlasy a hleděla na sebe do nástěnného zrcadla. Vzdychla. Už dlouho Naruta pozoruje jako jeho kamarádka. Ví,že její srdce chce více, než jen přátelství. Kéž by Naruto už otevřel oči. Kéž by zjistil, co se Hinatě odehrává v jejím křehkém srdci...
“Bude to zase ten obyčejný den...“ vzdychla si tiše Hinata.
Najednou jí někdo klepe na dveře pokoje…
“Hinato!“

Tahle povídka vznikla z velké nudy a podle toho taky vypadá je oničem ale už jsem dlouho nic nenapsala, tak ji zveřejnuji, ale je vážně nudná :-D

„Nenávidíš mne?“ zeptala se vážně dívka.
„Máš pravdu, je to tak. Nenávidím,“ řekl vážně chlapec a stál nehybně s rukama v kapsách naproti dívky.
„Myslela jsem si to,“ prohodila dívka a upřeně hleděla do chlapcovích očí.
„Máš dobrý postřeh,“ poznamenal.
Dívka se od něj odvrátila. Nepatrně setřela jednu slzu, která jí proklouzla a potlačila další příval.

„Ách! Domove, sladký domove!“ rozkřikl se Naruto.
„Jo jo. Všude dobře, doma nejlíp!“ souhlasila Sakura.
Všichni se postavili před velkou bránu a nadechli se. Poté vykročili. Jakmile vešli dovnitř, do vesnice, vrhli se k nim Izumo a Kotetsu, původně sedící u stolku kousek od brány.
„Jste konečně zpátky? A koho to máte s sebou?“ Vykuleně pozorovali střídavě draky a Doragona, něžně držícího Sakuru za ruku.

„Víš... N-n-naruto-kun...Já... Já jsem... Já jsem ti chtěla říct že...“ Ano, je tu ten okamžik! Hinata se obrnila svou odvahou a rozhodla se konečně říct Narutovi, co k němu cítí.
„Že...že...že....“ Zatím si vede docela dobře!
„Že tě....já... já tě totiž.... No...protože...“ Blíží se rychle do svého cíle. Už jen kousíček!
Hlasitě se nadechne: „N-Naruto-kun já tě....“
„Hmm...Hinato, jsi v pořádku dattebayo?“ Optal se starostlivě Naruto.

,,Dobrou noc…“

36. kapitola: Poslední otázka

Sasuke stál v kuchyni Hedannina bytu a ona před ním. Znova se jí zeptal:
,,Jak jsi to myslela s tou sázkou?“ Myslel to ,Protože ses o mě vsadil!‘, u čehož nemohl najít smysl. Pochopila, co chce vědět. Bál se, aby mu znova nezmizela na střechu, protože nechtěla odpovědět. Kvůli tomu ji chtěl chytit za zápěstí.
Udělala krok dozadu, pořád se na něj dívala, ale její pohled nevypadal, jako by měla v úmyslu někam odejít.

Ahoj tak a už nám tu začíná tímto prvním dílem druhá série Nevědomosti Doufám, že budete mít alespň trošku radost, a že se vám to bude i líbit.

Název 01

Byl zamračený den a skoro celý den pršelo. Naruto ráno šel na ramen a déšť ho uvěznil v Ichiraku Ramen.
Házel do sebe už osmý ramen a stále neměl dost.
„Ten první ramen byl dobrý, ale ten druhý byl lepší. Ten třetí nic moc, možná to bylo tím, že jsem si spálil pusu. Ale ten čtvrtý, ten byl. Zase ten pátý, to bylo lahodné a ty nudle.“
A takhle stále přemýšlel a uvažoval, který ramen byl úplně nejlepší.
Když v tom vpadla nějaká osoba na Ichiraku.
Naruto se otočil. Osoba měla na sobě plášť a byla menšího vzrůstu.

SEN

Sakura šla za Narutem domů, ale když chtěla zaklepat, neměla na co. Dveře byli vylomené a leželi na zemi. Vešla dovnitř. Všude byl hrozně velký nepořádek, ale ne ten klasický Narutův, vypadalo to jako kdyby to tu někdo pěkně zřídil.

„Naruto kde jsi?“ volala Sakura a v ruce pevně svírala kunai.
Když se rozhlídla, všude po stěnách viděla hluboké škrábance. Jakoby od velkých drápů a v tom jí to došlo.
„Naruto!“ vykřikla a vyběhla ze dveří, ale hned se zastavila.