Tsunade sedí ve své kanceláři za stolem, myšlenkami se však toulá kdesi po modré obloze plné bílých nadýchaných obláčků. Je tak pohroužena do svého vlastního světa, že si ani nevšimne, že dveře její pracovny se náhle otevřely. S lehkým poklapáváním podpatků u bot vstupuje Shizune. Obvykle by si nejspíš, při pohledu na nic nedělající Tsunade, která má před sebou hromadu papírování, neodpustila ji pokárat už mezi dveřmi, tentokrát však ne. Něco je jiné, něco je odlišné.

„Jsme tady, Peine! Co chceš?“ zeptal se vysoký muž, zahalený do dlouhého, černého, splývavého pláště se znaky Akatsuki.
„Zavolal jsem vás, protože začala válka! Až skočíme, každý z vás vyšle několik klonů na sever, na jih, východ a západ hledat tři Jinchuuriki! Kyuubiho, Gobiho a Shuukaku! Budete hledat červenovlasého muže se znakem na čele, blondatého muže s delšími vlasy a modrýma očima. A potom ještě jednoho člověka, ženu nebo muže.“ vysvětlil Pein.
Všichni čtyři kapitáni se krvelačně zašklebili.

Nuže ... zadní mozkový lalok se zas probral a hodlá dohnat všechno co zameškal u Nadvlády!!! Další z mých unáhlených nápadů kdy čovek nikdy neví co z toho nakonec vyleze!!! Itadakimasu!!!!!
***

Byla tma. Kdesi v dáli zavyl pes a na parapet zabušily kapky deště. Na posteli vedle okna se kdosi převaloval. Už asi 2 hodiny zkoušel usnout, ale stále se mu to nedařilo. Potemnělou oblohu rozčísl první blesk a světlo ozářilo celou místnost.

[b]Tak, toto ma napadlo len tak, z čista, z jasna, ako padne NOVA! Veľký tresk! Prásk! Ako keď pristane nečakane päsť v cudzej tvári. Taký nečakaný prásk! Nemá to bohvie nejakú súmernú kostru, (o čo ide) ale je to pekné...mne sa to rozhodne páči... (páči sa mi, čo som napísala...) je to príbeh, ktorý prebehol za jeden deň. Je to príbeh jedného dňa dvojice. Tak nejak sa to dá vysvetliť.
Ehm...malé upozornenie...shounen – ai...no ja neviem...nie je to tak drsné... dúfam, že vám to nebude vadiť...

<

Hatake Immary 13...

Sokyne...

,,Tak čo ako to išlo?" Piata Hokage pozrela na Kakashiho.
,,Až na to zranenie celkom dobre." Odvetil Kakashi a bez vyzvania sa posadil na jednu z dvoch stoličiek pred Tsunadinym pracovným stolom.
,,Počula som čo sa Gaimu podarilo." Podotkla Tsunade so smiechom. Zohla sa k skrinke v stole a vtiahla z nej akúsi fľašu a po dva malé poháriky.
,,Dáš si?" Kakashi bez slova prikývol. Tsunade skúsene rozliala do oboch pohárov saké a jeden pohárik posunula bližšie pred Kakashiho.

Ishidate

Kapitola sedmá: Těžké rozhodnutí

Tma. Všeobjímající prázdnota, která poskytuje blažený pocit lehkosti a bezpečí. Zůstat navždy spát obklopena nicotou pohroužena do svých myšlenek a ztracena hluboko ve svých úvahách.
Náhle se však přibližuje cosi, co ji vytrhává z jejího temného snění, něco čemu se nedá bránit. Přichází to pomalu, ale každým okamžikem je to blíž. Je to hlas, ne, hlasy. O něčem mluví, slova však jakoby nedávala smysl. Moct se tak navrátit zpět do temnoty a navždy spát, nevidět a neslyšet. Něco takového však už není možné...

Vír a květ třešně 12

„Jak jsi se opovážil vkročit do této vesnice zrádče,“ řekl Naruto a začal dělat obrovskou rychlostí pečetě.
„Kankin Kyubi no Jutsu.“
Naruto zabořil ruku do země a okolo nich se vytvořila rudá bariéra.
„Je to jen mezi námi,“ řekl a rozběhl se k němu.
Naruto zmizel a objevil se za ním a sekl kunaiem, ale úder byl zablokován katanou.
„Stále se spoléháš na tu sílu?“ zeptal se, když uskočil před další ranou.
„Ty mi tu něco vykládej, ten kdo odešel k Orochimarovi,“ ozval se Naruto.

Byla sobota večer a Naruto se právě v pokoji snažil vyřešit jedno dilema. Co si vzít na sebe. Musel vypadat skvěle, vždyť se chystal na rande s tím nejkrásnějším klukem ze školy! S tím neodolatelným, nádherným, sexy, rozkošným černovláskem, o kterém snil.

RANDE 1. NARUTO - NEJI
U madam Ai bylo až moc přetopeno, přelidněno, přeandílkováno a přerůžověno, nicméně Neji na tomto místě trval. Seděli u malého stolečku pro dva s růžovým ubrusem, růžovými svíčkami, ubrousky byly také růžové a o hrnečkách ani nemluvím. K tomu jim nad hlavami poletovali zlataví andělíčci, kteří na ně čas od času házeli růžové konfety. Naruto se podíval na svůj protějšek. Zajímalo by ho, co vedlo Nejiho k tomu, aby si vzal růžovou košili, červené kalhoty a aby si do vlasů vetkl sponky ve tvaru motýlů.

Uplynulo již mnoho let,
od chvíle, kdy jsme byli dětmi.
Ráda bych ten čas vrátila zpět,
ráda bych tě dostala ven ze tmy.

Že budeš tu vždy se mnou,
říkal jsi stále a znova.
Teď kráčím samotou temnou,
byla to jen planá slova.

Skoro půl století spolu jsme byli,
teď strašně moc toho lituji,
že nedokázala jsem ti říct v jediné chvíli,
jen ty dvě slova, jen, že tě miluji.

Přes všechny údery, hádky i kopance,
ty jsi mě miloval, miloval do konce.
Přestože nikdy jsem na tebe nebyla milá,
byl jsi můj život, byl jsi má síla.

„Máte všechno sbaleno?“ zeptal se Naruto před branou Konohy.
„Jo! Můžeme vyrazit!“ přikývli Hinata a Itachi zároveň. Všichni tři se obrátili, ale...
„Počkejte!“ zastavil je někdo. Všichni tři se otočili. Uviděli pár metrů před branou stát dvě zadýchané osoby.
„Bratře! Ty zase odcházíš?“ zeptala se jedna z nich.
Itachi poznal svého mlatšího bratra.
„Ano, Sasuke! A tentokrát je to naposledy!“ ujistil ho Itachi. Sasuke k němu přešel a objal ho.
„Hodně štěstí a ať se vám nic nestane!“ řekl smutně Sasuke.

Mezitím co ostatní poslouchali Evoluv příběh si neznámá žena a Orochimaru povídali.
„Tak teď když víme že Evol je doopravdy s námi tak se můžeme vrátit na to místo kde sme naposledy viděli Orochimara“ řekl Pein a všichni bez jediného slova vstali a odešli na místo kde byli předtím.
„A jakpak to chceš udělat?? Všichni tě znají.“ Řekla neznámá žena a orochimaru nahodil hnusný výraz a řekl „Je mi jedno jak to provedeme ale víš že já mám rád věci v pohybu, nedokážu se dívat na poklidnou Konohu když mám v úmyslu jí zničit!“.

Orie vlastně nebyl špatný člověk. Jenom trochu pomstychtivý a velice osamělý. Když si ve svých komnatách pozorně pročetl všechny svitky, které našel v Uzumakiho kufru, v mysli mu klíčil plán. Věděl, co udělat, aby dosáhl zadostiučinění a nad realizací své pomsty strávil celou noc.

Typické ráno. Další den, kdy musí vstávat do práce. Slunce začalo pomalu vycházet a vytvářelo tak nádhernou siluetu vstávající Konohy.
Další nudný slunný den, který stráví za pultem při vaření a roznášení jídla. Další den, kdy Naruto bude hledat svůj lístek na ramen, nebo ho zase pozve Iruka?
„Jak stereotypní.“ Pomyslela si. Ayame, ještě rozespalá, dorazila ke svému pracovišti. Stejní zákazníci, stejná práce, tak únavné a nezáživné.
Kolem dvanácté hodiny přicházeli zákazníci a nebyl čas na skličující myšlenky.

Malý chlapec s vesnice si vesele hopsal po vesnici.
„Jsem genninem, jsem genninem!“ Prozpěvoval si.
Jeho kučeravé hnědé vlasy létaly ze strany na stranu, jaký byl vítr. Vlastně za to mohlo i jeho poskakování. Jaká jiná vesnice to mohla být než Suna, vesnice písku.

Je tu další dílek a jelikož mi sem tam ujelo něco, co vypadá jako (nepodařený) vtip, tak to jako vtip prosím neberte. Děkuji za pochopení a s vydáváním dalších mých ff si budete muset počkat, moc se omlouvám, ale nic poslední dobou nestíhám.... :)

„Ach ….“ užasl dosti výřečný Kakashi a táhl za sebou Iruku, ála hadrová panna, k baru. Tam si sedli, nalili, popíjeli, připíjeli, a opíjeli. Pak se k nim přidal baleťák Jiraya a užíval si plnými doušky z jedné strany Saké a z druhé jeho fanbalet fanynku.

Omlovám se, že je to tak pozdě, ale za to je to o stránku a půl delší dílek. Tak doufám, že se vám bude líbit.

11.Kapitola
„Můžeme vyrazit,“ a všichni naráz vyrazila za Kakashim.
„Utvořte formaci,“ zavolal Kakashi na ostatní shinobi. Po chvíli už tvořili přesnou formaci jak jim to určil Kakashi. Najednou se Pakuun zastavil a všichni za ním.
„Co se děje?,“ zeptal se ho Kakashi.
„Ten pach z té látky končí tady. Dávejte si pozor jsou někde poblíž. Cítím je,“

Slzy…
Velké, studené, hořké slzy….
Stékají po mích rozpálených lících a zanechávají sotva znatelné, přesto však viditelné cestičky. Slzy… hořce odplouvající mou bolest, strach, zoufalství a beznaděj. Beznaděj a prázdnotu v mém srdci. Prázdnotu… kde jsi dříve býval Ty ! Vždycky jsi říkal že mě ochráníš,… že mě miluješ a nikdy neodejdeš ! Že tu budeš vždycky… se mnou a pro mě ! Říkal jsi že odmítáš zemřít než se staneš hokage. A teď ?