Schůzka s Narutem,1. díl

Hinata se ráno probudila po sedmé hodině ranní. Rukama si protřela zazmlžené oči a převlékla se. Rozčesala si své dlouhé černé vlasy a hleděla na sebe do nástěnného zrcadla. Vzdychla. Už dlouho Naruta pozoruje jako jeho kamarádka. Ví,že její srdce chce více, než jen přátelství. Kéž by Naruto už otevřel oči. Kéž by zjistil, co se Hinatě odehrává v jejím křehkém srdci...
“Bude to zase ten obyčejný den...“ vzdychla si tiše Hinata.
Najednou jí někdo klepe na dveře pokoje…
“Hinato!“
Z hlasu Hinata poznala,že ten „někdo“ za dveřmi je její otec, Hiashi.
“Ano,otče?“
“Hinato, vezmi si tašku a běž koupit nějaké jídlo.“
Hinata otevřela komodu a vytáhla hadrovou tašku, přehodila si ji přes rameno.
“Už letím,otče!“
Hinata si to hned, jak vyšla z domu, namířila rovnou do centra Listové. Utíkala rychle, aby doma byla co nejdříve. Vzala to okolo Ichiraku Ramen a za stolkem viděla, jak na židli sedí Naruto a srká nudle. Zastavila se a chvíli na něj koukala. Pak zalapala po dechu a chtěla, aby si jí Naruto všiml. Přistoupila kousek k židli a začala být nejistá. Začala panikařit a začala se zase červenat. "Naruto je u mě... je tak blízko..."
Svou dlaň položila na srdce, které jí sotva tlouklo. Najednou ze dveří vyšel Teuchi, majitel podniku a oslovil ji dříve, než stihla pozdravit Naruta.
“Konnichiwa, dáte si náš ramen?“
V momentě se Naruto s plnými ústy nudlí otočil na Hinatu. Začala panikařit ještě více, než před tím. V momentě byla opět celá červená. Srdce jí bušilo tak rychle, že to ani není snad možné. Naruto dožvýkal nudle,které měl v ústech a pozdravil.
“Dobré ráno, Hinata-sama!“ usmál se na ní.
Hinata polkla. Otevřela pusu, bála se, že zase omdlí a tak bez jakéhokoliv uvažování vzala nohy na ramena a běžela se ukrýt za sloup. V duši si kladla výčitky, co když se s ní Naruto nebude bavit? Proč musí být pořád tak stydlivá? Vzdychla a sklopila hlavu.
Najednou se ale zpoza sloupu vynořil Naruto.
“Hinato, děje se něco? Jsi celá červená, nemáš teplotu?“
“Já…j-já…“ Hinata se už neudržela a opět klesala k zemi se zavřenýma očima a úsměvem na rtech.
Naruto se o Hinatu začal strachovat.
“Hinato!? Hinato?!?“ to bylo poslední, co Hinata slyšela.

Hinata se probudila. Ležela na lavičce a vedle ní seděl Naruto.
“No to je dost, že ses probrala! Hihi,“ řekl Naruto a s úsměvem vycenil zuby.
“Už sem se o tebe bál. Proč vždycky omdlíš, když mě vidíš?“
Hinata se posadila. Nejdříve nevěděla, co říci. Koukla do Narutových očí, který se na ní podíval. Hinata hned cukla hlavou.
“Naruto-kun...“ vydala ze sebe Hinata nejistě.
“Hm?“
Hinata si rychle dodala sebevědomí. Už ne! Když mu to nedochází, musím aspoň něco naznačit, řekla si!
“Naruto…..nooo….“
“Potřebuješ něco, Hinato? Klidně se nestyd‘, jestli něco chceš, jsem tu pro tebe! Věř tomu!“ opět Naruto vycenil zuby.
“Aa..ahhh…..ne…nechtěl by sis večer někam vyrazit?“
Najednou nastala chvilka ticha. Naruto se díval s vykulenýma očima na Hinatu, která v zápětí přivřela oči, do kterých se jí hnaly slzy a zacvakla zuby. Začala zase dělat ty zvláštní pohyby s rukama. "To byl ale blbej nápad, ted‘ mě odmítne!" říkala si.
“Nooo…“ řekl Naruto.
Hinata rychle rozevřela oči.
“Vlastně večer nic nemám, tak v osm?“ ještě poznamenal.
Narutovi proběhlo hlavou: "To omdlela jenom kvůli téhle otázce?"
Uvědomil si, že už musí spěchat na trénink. Nemohl čekat, než Hinata odpoví.
“Večer tě vyzvednu, ted‘ musím běžet, tak zatím, Hinato!“ zvedl se a ztrácel se v dáli.
Hinata pořád seděla na lavičce s vykulenýma očima, z kterých jí stékaly slzy. Zavřela ústa a pomyslela si: "Tak přece, že by?"

Pokračování příště!