SÁZKA (36. kapitola)

,,Dobrou noc…“

36. kapitola: Poslední otázka

Sasuke stál v kuchyni Hedannina bytu a ona před ním. Znova se jí zeptal:
,,Jak jsi to myslela s tou sázkou?“ Myslel to ,Protože ses o mě vsadil!‘, u čehož nemohl najít smysl. Pochopila, co chce vědět. Bál se, aby mu znova nezmizela na střechu, protože nechtěla odpovědět. Kvůli tomu ji chtěl chytit za zápěstí.
Udělala krok dozadu, pořád se na něj dívala, ale její pohled nevypadal, jako by měla v úmyslu někam odejít.
Čas, jakoby ztuhl, je donutil, aby se ani nepohnuli a navzájem se dívali do očí.
Zase ten hloupý souboj, kdo ten pohled vydrží déle. Tak nějak Sasuke přemýšlel. O to víc ho udivilo, když se Hedanna po pár vteřinách podívala jinam. Takhle ji viděl poprvé: nevěděla, co má říct. Stejně tak dobře věděl, že nezalže. Nikdy to neudělala.
Po chvíli ticha, které nastalo, byla její spíš šeptaná odpověď změnou: ,,To, co mi vadí, je ta sázka. Nic jiného. Kdybych o ní nevěděla, možná bys už vyhrál…“

Rychle se s trhnutím posadil a přemítal, co právě slyšel. Když si uvědomil, že je kolem tma, poznal, že se mu to jen zdálo.
Viděl svoje přání a lehce se mu pousmál.
Tahle holka, co leží vedle něj, jen kvůli tomu, aby nezmrzl, by mu to neřekla. Co by ale udělal, kdyby to vyslovila? Na to nedokázal odpovědět.
,,Co nespíš?“ uslyšel najednou.
,,Hmm, to říká ta pravá,“ odvětil.
,,Copak se to takhle dá?“
,,Fajn, promiň. Nevím, proč mě to probudilo,“ řekl a znova si lehl s úmyslem usnout.
,,Co tě probudilo?“ Tohle Sasukeho celkem pobavilo.
,,Se nějak zajímáš,“ pousmál se.
,,Nemám zájem o blbý odpovědi…“ zamručela Hedanna.
,,Bojíš se, abys nepřibrala nějakou, která není?“
,,Když mi to nechceš říct, tak proč ses tak rychle probudil? Jak se rychle posadíš, je to něco, co souvisí i s tím, co se děje ,venku‘.“ Sasuke si uvědomil, že má pravdu.
,,OK, ale chtělas to slyšet, jasný?!“ řekl.
,,Já vím,“ přitakala nesmlouvavě.
Sasuke si povzdechl a téměř doslova jí zopakoval, kvůli čemu se tak probral, s výjimkou toho, o čem při tom přemýšlel.
,,To bych chtěla vědět, jak jsi na to přišel,“ zamumlala po tom, co dovyprávěl a Sasukemu připadalo, jako by v jejích hlase slyšel lehké opovržení.
,,Já taky…“ snažil se zasmát.
Byl to skoro ,signál‘, že konverzace skončila. Sasuke se chvíli rozmýšlel, jestli má říct to, o čem si pomyslel že by asi měl, když ona mu taky řekla pravdu, kterou nemusela, ač nebyla zrovna příjemná. Nakonec si řekl, že stejně nic nemůže ztratit.
,,Kdybych věděl, že je to pravda, šel bych za klukama a řekl, že to vzdávám.“ Nezaregistroval, že by na to Hedanna něco řekla, tak to nechal být.
,,Nesnáším společný sny…“ uslyšel najednou.
,,Cože?!“ zamumlal Sasuke nevěřícně.
,,Mně se zdálo to samý,“ odpověděla Hedanna.
,,A … je to pravda?“ Sasuke dospěl k názoru, že nezodpovězené otázky vyžadují odpovědi – teď už chápal, proč je Hedanna nesnáší.
,,Je.“ Že by snad konečně to, co chtěl slyšet?
,,A tos mi to nemohla říct dřív?!“ pousmál se.
,,Kdybych věděla, že ti takhle nabude sebevědomí, tak bych to neřekla nikdy,“ odpálkovala ho.
,,Dík.“
,,Za co?“
,,Žes to řekla,“ odpověděl Sasuke.
Zasmála se. ,,To byla hra o čas…“
,,Jak to myslíš?“
,,Dřív nebo později bych to udělala.“
,,Co bys udělala?“ Do ucha mu zazněl její smích a z takové blízkosti jí připadal jako nějaká veselá melodie, která se mu rozhodně zamlouvala.
Čekal na odpověď. Trochu se zarazil, když dostala podobu polibku. Ale nebránil se tomu. Místo toho jí to opětoval.
,,Dobrá hra o čas,“ poznamenal, když se oba potřebovali nadechnout.
,,Ale to neznamená, že ji budu hrát víckrát!“ pohrozila mu z legrace.
Objal ji zezadu kolem pasu a oba znova usnuli.