Romantika

Znáte to… ten pocit, kdy vám je nanic. Víte, že jste udělali něco velice špatného. A nejde o žádnou prkotinu. Vždyť jste zabili člověka. A i když to nebylo za vašeho plného vědomí, svědomí vám to vůbec neulehčuje. A co hůř…. Co když vaší rukou zemřela jediná osoba, která se vetřela do vašeho srdce…. Osoba, kterou jste vroucně milovali….

Keď sa vrátil hore tak Sakura sedela s neprítomným výrazom na posteli. V očiach sa jej zrkadlila náprotivná stena. Mala jemne pootvorené pery a plytko dýchala. Jednu ruku mala zovretú v päsť.

Ešte sa jemne pohojdávala. Odrazu akoby ju gravitácia premohla a zrútila sa na vankúš. Z ruky jej vypadla prázdna krabička od akýchsi liekov. Sasuke zdesene pustil na zem tácku s čajom, ktorú priniesol. Rozbehol sa od dverí a začal zo Sakurou triasť. Nereagovala na nič. S menšími obavami sa pozrel do krabičky, Bola úplne prázdna.

Info Gaara ze Skryté písečné bojoval s neznámým ninjou a ztratil přitom paměť. Procitá a zjišťuje, že je sám, na místě, které nezná. Nalezne ho dívka, která se mu rozhodne pomoci a její rodina jí postihne přístřeší, aniž by tušili, koho vpustili do svého domu.

Povídka

Ležel na trávě, v dálce slyšel zurčení vody. Připadalo mu, jako by měl hlavu aspoň dvakrát tak těžší než obvykle. Vzpomínal si jen na své jméno. Gaara…

ROZHODNUTÍ

„Jestli chceš Sasukeho zachránit a přivést zpátky, musíš použít mojí sílu a ty to víš.“ ozvalo se za mřížemi, objevilo se rudě žhnoucí oko a ozval se posměšný smích.
„Buď sticha“ řekl Naruto.
„CHAAA CHAAA…“ ozvalo se znovu.
„Drž už hubu“ zařval. Poté se rozhostilo divné ticho a červená chakra začala proudit ven z mříží a obklopovala, nečině stojícího Naruta.

9.Kapitola
Mika se hned potom co jí propustili z nemocnice šla projít, na skálu kde byly vytesané hlavy pěti hokagů. Při tom přemýšlela co se vlastně stalo ten večer co byla zraněná. Asi po 20min. došla na místo. Byl to nádherný pohled, když se podívala dolů na vesnici. Všude zářili světla, vypadalo to jako kdyby tam bylo tisíce světlušek. Byl to prostě překrásný pohled. Až jí z přemýšlení vytrhl nějaký šelest v křoví. Mika byla v pozoru, byla připravená rychle vytáhnout kunai a okamžitě se bránit. Najednou z křoví vyběhla dívka.

Stála v tme, mesiac osvetľoval strnulú tvár. Taká zima...
Cítila chlad presakujúci skrz otvorené okno, príroda sladko spala v opojení nekončiaceho ticha.
Nebol to však iba ľadový vietor a zabudnuté slová, mráz vychádzal aj z tvrdého kameňa, ktoré kedysi tak naivne nazývala svojím srdcom.
Poletujúci sneh kropil jej smutnú tvár a miesil sa so slzami, kde tam vytváral vryté prúdy slaných riek. Zostala sama, iba ona a jej žiaľ...
Nič sa nezmenilo, vôbec nič.

"Ahoj."
"Kibo! Ahoj."
Kiba zavřel dveře a sedl si na židličku vedle postele.
"Kde je Akamaru?" zeptala jsem se trochu udiveně.
"Je u mojí sestry, ona je veterinářka."
"Aha. A co ty, jsi v pořádku?"
"Jo, už jo. Ale jen díky tobě. Ten kunai byl prý otrávený, a kdyby jsi mě hned nezačala léčit, bůhví, jak by to dopadlo."
"A-ale to nic nebylo." řekla jsem a mírně se začervenala.
"Ale bylo. Děkuji."
"Není zač." řekla jsem a pak nastala trapná chvíle ticha.
"No...a... co se mi vlastně stalo?" zeptala jsem se po chvíli.

Vír a květ třešně 06

Naruto byl schovaný na větvi, Sai byl se svoji smečkou zvířat pod stromem a Sakura ležela vpředu, aby jim vběhla do zad. V tom uslyšeli zvuk boje asi 100 metrů od nich. Všichni se na sebe podívali a jen kývli hlavou a rozběhli se směrem odkaď slyšeli svištění zbraní.
To co viděli je zcela ohromilo. Byli to dva týmy a vypadalo to jako kdyby bojovali jen pomocí taijutsu. Jak se pohybovali, bojovali, blokovali. To jim připomínalo Leeho.

„Kolik máme času?“ zeptal se Naruto.

Zelená chakra mě úplně naplní. Proměně v Nekrochiho se vůbec nebráním, ba naopak.
"NIKDO-NEBUDE-KLAMAT-NEKROCHIHO!" Zařvu a vyšlu mocný proud chakry, který zabije nejen mého bratra, ale i všechny Akatsuki, kteří čekají venku.
Pak se bez problémů změním zpátky (začínám svou podivnou sílu celkem dobře ovládat)...
...a běžím k Orochimarovi, ze kterého zatím vyprchává život...

Jednou ji ale dostanu! pomyslí si jeden mrtvý ( )
a vydá se spěšně na cestu pryč...

[color=#40B3EA][i]Procházel troskami hořící vesnice.

Malá mýtinka uprostřed lesa. Tmavá a děsivá. Obklopená hustými stromy a zcela nepřístupná, až na jednu pochybnou úzkou cestu uprostřed. Tedy… ať to bylo cokoliv, do Konohy to mělo zatraceně daleko.
“Hej… kde to jsme? ,“ první zareagoval Kakashi.
“Já netuším…. Neznám to tu…. Nevypadá to na ani pomyslnou blízkost Konohy. Či byť jen blízkost mojí vesnice…. Děsí mě to tu.. ,“ tiše odpověděla Kushina a přivinula se blíž k Minatovi.

Vyrazili jsme vstříc mojí první misi. Hinata zkoumala okolí byakuganem a Kiba s Akamaru dávali pozor, jestli neuslyší nebo neucítí něco podezřelého.
Byli jsme docela daleko od Konohy, když nám Hin dala znamení, aby jsme zastavili.
"Jsou asi dvěstě metrů tímhle směrem. zašeptala a mávla rukou někam napravo.
"Jsou tam všichni?" zeptal se Shino. Hinata je kývla.
"Tak jdem."
Došli jsme na kraj malé mýtinky, kde momentálně naši nepřátelé odpočívali.

Mno další dílek ale nechápu to mě snad ty dlouhý díly nejdou ….
Cestou se Sakura otočila na Nejiho ,,Hele, když o tom tak přemýšlím nikdy jsem u vás nebyla. Jaké to tam je?“
,,Co?“ otočil se na ní jako by jí celou dobu nevnímal ,,Jo jako u nás ? No je to tam úplně jiné. V kuchyni máme u sporáku slona, u mámy v ložnici spí pod postelí stádo opic a v zahradě na stromě nám sídlí párek mimozemšťanů. Jo a u mě v pokoji je vymalováno.“
Sakura se začala hlasitě smát ,,Jo to bylo vtipný.“

"Ku*va! Já se na to můžu vy…prdnout! Kde je ten debil? Snad jsem mu jasně psal, že má být o půlnoci tady. Určitě to špatně pochopil, blbeček jeden černovlasej! Uchiha = vznešeností vyžraný mozek," lamentoval milý bratr Kakashi, když už čtvrt hodiny čekal na Sasua, který se ne a ne ukázat. Napadlo ho, že Uzumakiho nakonec bude muset odtáhnout sám a vůbec se mu do toho nechtělo.
Nakonec mu nezbylo nic jiného, než se vydat k hrobce. A tam…

1. díl - NALEZENÍ

[i]Tato povídka je moje první. Takže trošku prosím přivřete oči a okomentujte mi ji prosím, byla bych vám za to moc vděčná.

V této FF je Sasuke se pořád na útěku a je členem Akatsuki společně s celým týmem TAKA. Naruto s týmem 7 ho stále usilovně hledají. (jako v manze)

Děj:

"Tak už jsi tady," řekla Tsunade.
"Hai."
"Takže, jelikož jsi na akademii moc stará (no dovol xD), dostaneš osobního trenéra."
Osobního trenéra? Se teda mám.
"A kdo bude tím trenérem?" zeptala jsem se s očekáváním toho nejhoršího.
"Uzumaki Naruto."
Nééé! Toho ne! To jsem teda dopadla. Ale je fakt, že jsem mohla skončit hůř. No ...
"Hai," řekla jsem poněkud sklesle.
"Tvůj trénink začne v deset. Měla by ses vrátit na ubytovnu, připravit se a počkat na Naruta."
"Hai. Ehm... Tsunade-sama, chtěla bych vám o sobě něco říct."

Když Naruto, Itachi a Sasuke vešli k Tsunade do kanceláře, právě dostávala zprávu od Hatake Kakashiho z jeho mise.
„Tsunade, jsem zpátky." oznámil ji Naruto, jako by se nechumelilo a naprosto ignoroval vykulené pohled jeho senseie a bloňdaté Hokage. Ta sice už o Itachim věděla, ale o mladším Uchihovi neměla zatím ani páru.
„Naruto. Zdá se mi to, nebo jsi zase přivedl dalšího Uchihu?" zeptala se ho Tsunade opatrně a začala si masírovat spánky. Naruto se zazubyl.

Moja duša... Je poškvrnená krvou ľudí, ktorých som zabil... Prečo som to vlastne robil? Bol to iba slepý hon za mocou, ktorú vlastne nepotrebujem...
Takto to už ďalej nejde! Musím sa zmeniť... Pre ňu...
Dokážem to! Musím! Dnes večer... Dnes večer sa zo mňa stane nový človek... Pre ňu...

[b] Tak po delší době opět něco píšu Námět to byl původně pro jednu kámošku, ale řekla že je jí to blbý a že musí něco vymyslet sama. No ale trochu sem pozměnil původní konec. A taky se to dost vymyká od tématiky, kterou píšu. Snad se někteří mí stálí čtenáři (jestli si to můžu dovolit říct) nenaštvou:).

8.kapitola
Když se Yuki s řinčením budíku probudil tak zamířil rovnou do koupelny, kde si dal Studenou sprchu, aby se trochu probral. Potom se oblékl a udělal si svůj cool účes. Pak zamířil do kuchyně.

„Dobré ráno Yuki,“ pozdravila žena stojící u dřezu svého syna a podala mu snídani.
„Dobré ráno mami, neviděla jsi někde otce?,“ zeptal se Yuki a přitom si cpal snídani do pusy.
„Ano je venku, trénuje tam s tvým bratrem,“ a dál pokračovala v umývání nádobí.
„Děkuji, už musím jít,“ a vyběhl z kuchyně.

Ten prehnitý svet...
Všetko čo sa stalo nás ranilo hlbšie a hlbšie. A keď v tomto prehnitom svete medzi všetkými týmito ľuďmi ostaneme už iba my naše cesty sa spoja. Nezabudni...
Chrániť...
Niekedy je to pár slov na kuse papiera, niekedy je to sľub, ktorým sa zaviažeš navždy. Nezabudni...
Tvoj brat, tvoj ochranca ma zoslal na zem. Ja ťa musím ochrániť... Musím splniť môj sľub.

Bolo krásne dopoludnie, aj keď sa zmrákalo k strašným udalostiam. Nikto nič netušil, hlavne nie ten jeden – pre ktorého to všetko bolo určené.