Plyšový medvídek

Tak tohle je jedna z mých nejhorších jednorázovek, ale musíte uznat že vymýšlet něco v noci je nevyzpytatelný ….no co nemohla jsem usnout a najednou mě napadlo…….

Tak jako každý plyšový medvídek se rád mazlím. Naslouchám všemu co kdo říká, ale nikdo neposlouchá mě. Jen tak si ležím na posteli dokud nepřijde člověk, který potřebuje něčí lásku, která se mu nedostává. Já patřím té růžovlásce už od mala a taky je to na mě vidět. Nejsem už tak krásný, roztomilý méďa. Dřív jsem býval…..

Ta růžovláska se jmenuje Sakura. Divíte se snad, že TA Sakura má medvídka? Jasně je to trošičku, no jak bych to řekl, krvelačná. Od té doby co jí cvičila Tsunade. Její pěsti bolí, a proto se jí všichni bojí, ale je to křehká dušička, která touží po lásce. Ach ano láska, mocná to síla, kterou já jí dát nemůžu. Kdybych jí tak mohl pomoc.

Teď se dostávám k jádru. Jednou večer se vrátila domů pozdě. Lehla si na postel a šáhla pro mě. Brečela. Mezi vzlyky mi začala vyprávět o nějakém Uchihovi. Snad Sasuke se jmenoval. Utekl za Orochimarem. Docela rád bych toho Orochimara viděl na vlastní knoflíkový očka…..odporný had….
Už několikrát mi o Sasukem mluvila. Spíš básnila. Byla do něj hodně zajímala. Celou noc proplakala, ráno si řekla „já ho přivedu zpět“ a potom konečně zavřela oči a usla vyčerpáním.
Další noci už to bylo lepší. Roky plynuly a Sasuke se nevrátil, Sakura ho nepřivedla zpět. Sice ho pořád v hlouby duše milovala, ale snažila se na něj zapomenout.
„Místo flirtování by jsi měla cvičit, jsi hrozná“ řekla jednou v noci a její oči se zalily slzami. Jedna slza jí ukápla a ta letěla, letěla až dopadla na moje plyšové srdíčko. Teda jako medvídci nemají srdce jako lidi, ale…..
Tak strašně jsem jí chtěl pomoc. Ta kapka mě zahřála….Druhý den už jsem nebyl plyšový medvídek, nýbrž kluk ve věku mladé dívky spící vedle mě. Sakura se zavrtěla a probrala vedle pro ní vedle neznámého chlapce.
Koukal jsem na ní a ona na mě. Nejspíš jí fascinovaly moje čokoládové oči. Někde je už viděla, ale nemohla si vzpomenout kde. Vůbec se mě nebála. Vstal jsem z postele a ona taky.
„Jsem Shikuma“ představil jsem se „a ty Sakura“. Než se zmohla na další nechápavý výraz „tvůj plyšový medvídek“ dodal jsem v rychlosti. Pořád na mě nechápavě koukala.
„Jsem tu kvůli tobě, abys zase našla to co jsi ztratila“ mluvil jsem dál.
„Co jsem ztratila“ nechápala nechápající Sakura.
„Lásku, přeci“ řekl jsem jí a přistoupil k ní, objal jí kolem pasu a políbil. „Konečně ti můžu pomoc jak jsem takovou dlouhou dobu chtěl a nemohl“.
Našla lásku tam kde by jí nikdo nečekal.