Kytička má holku!? ep.02...snídaně

Vrátil se zpátky a ustlal si na gaučíku v největší místnosti.
Bylo teprve šest večer, ale usnul jako špalek podivně rychle...
...a vedle v místnosti spala sváča, kterou nemohl sníst...

Sagi se probudila. Potichu vyšla z místnosti a prošla "obývákem".
U malého gaučíku se zastavila.
Tak tahle Kytička mě zachránila...?
Usmála se. Když spal, nevypadal vůbec tak strašidelně, jak jí včera připadal.
Teď se jí zdál... roztomilý.
Na chvíli, na tu kratičkou bláznivou vteřinku ji napadlo, že by ho zkusila políbit.
Už se chystala ten bláznivý nápad uskutečnit... přiblížila obličej k tomu, jenž patřil zachránci, dlouhé modré vlasy dopadly na jeho obličej...našpulila rty...
"Ááááá!" uskočila právě včas.
Spícímu Zetsuovi automaticky sklapla masožravka. Něco zamumlal a otočil se na bok.
Sagi se pousmála. Stejně by byla chyba líbat cizího člověka... co jako člověk ani nevypadá.
Ale... zatřásla hlavou. Podobné myšlenky musela uzamknout do nejzašoupnutějšího koutku své mysli. Raději by se měla soustředit na obnovení zapomenuté minulosti. Moc si chtěla vzpomenout na víc, než na záblesk bílé pleti a dvě hadí oči...

Vyšla ven z domu a nechala Zetsua spát. Procházela lesem a sbírala borůvky do šátku, který měla až dosut uvázaný kolem krku. Čas od času ji na tom místě pobolívalo, toho už si všimla. Třeba se tam někdy dříve zranila...? No, není čas přemýšlet nad nějakým zraněním. Musí Kytičkovi uvařit nějakou snídani...snad mu budou borůvky stačit...

Zetsu se probudil. Podivil se, že má sklaplou pastičku.
Nejspíš, pomyslel si, se mi jen něco zdálo. Nebo byla ta Sagi tak troufalá a přiblížila se ke mě?
"Snad se jí nic nestalo?!"
"Tobě na ní záleží?"
Zaostřil čich a zaznamenal zvláštní dívčí vůni. Na jednom hrotu "pastičky" visel cár látky z dívčina trička. Vůně se mísila i s jinou... vycházela ze třetí místnosti. Zvedl se a šel se podívat.
"Dobré ráno!" Sagi stála u ohniště a cosi míchala v kotlíku, zavěšeném nad plamenem. Šátek, který měla uvázaný na krku byl špinavý. Vypadal jako... od borůvek!?
Na starém, ale čistém stole ležely dvě dřevěné misky a dvě lžíce ze stejného materiálu. Usmála se na něj a pokynula, aby si sedl.
"Jídlo bude za chvíli." postavila před něj hrnek plný čisté vody.
Promnula si místo mezi krkem a levým ramenem, které měla skryté pod šátkem.
"Vodu jsem našla u tebe v batohu a jídlo nasbírala v lese." Vzala misku a po okraj ji naplnila tmavou hmotou. Když uviděla výraz v jeho obličeji,
dodala: "Jsou to rozvařené borůvky."
Podala mu misku a zbyteček z kotlíku nalila do misky sama sobě. Znovu si promnula místo na krku pod šátkem.
"Dobrou chuť," popřála mu a dala se do jídla.
"Hmmm..." zamručel a přemýšlel o tom, jestli vydrží ji celý den nesníst.
Borůvky byly moc dobré! Až se divil, co dokázala ukuchtit z toho, co našla. Snažila se uvařit co možná nejlépe...
...Musel jí to říct, ikdyž ji to možná vyděsí...a možná uteče. No co? Tím líp..! Alespoň ji ve slabé chvilce nezkonzumuje.
"Víš, musím ti o sobě něco říct..." nakousl to hořké sousto a sledoval její reakci.
"Povídej, Kytičko..." dívala se na něj se zvědavým zájmem. Kytičko?! Jindy by ho to označení urazilo, ne-li přímo rozzuřilo, ale teď ho spíše pobavilo. Pousmál se a chtě nechtě musel pokračovat...
..."Já...jsem kanibal."
Nevyděsila se. Neutekla. Dokonce ani nevykřikla.
Vycenila zuby ve velkém úsměvu a po chvíli mlčení
vyhrkla: "Možná, ale určitě hodnej kanibal!"
Polekalo ho to, přímo se vyděsil. Měl o ni strach. Věděl, že časem pro ni bude určitě nebezpečný. Vlastně, už teď byl pro ni nebezpečný.
Chytil jí za ramena a zatřásl s ní.
"Říkám ti, ku*va, že jsem extrémně nebezpečný stvoření, člen Akatsuki a kdykoliv tě můžu zblafnout, ani nemrkneš!"
"Jo, výjmečně má pravdu!"
"Ty mlč...!"
Začala se smát. "Ty...hihi..jsi schizofrenik?"
"Jo!" zabručel a chystal se k odchodu.
"Jdeme. Snad ti někdo dokáže vrátit paměť dřív, než tě sežeru. Pak potáhneš tam, odkuds přišla."
"Jsi legrační, Kytičko..."
A tak Zetsu a Sagi opustili dočasný úkryt a vydali se na dlouhou cestu za zbytkem Akatsuki...