Svit slunce 02

Svit slunce 02

Hinata se probudila a chvíli ji trvalo, než si vzpomněla co se stalo. Dívala se na šedý strop.
„Naruto!“ vzpomněla si rychle.
Hinata se rozhlédla po pokoji a málem vyprskla smíchy, když spatřila Naruto.
Naruto seděl podivně zkroucen na židli a hlavu měl opřenou o zeď, otevřenou dokořán hubu a stékala mu slina po bradě.
Hinata se chytla za pusu a vypadalo to jako kdyby se dusila. Nešlo to, vyprskla smíchy a začala se šíleně chichotat.
Naruto sebou jen trhnul a spadl ze židle. Vstal a drbal si hlavu.
„Jé ty už jsi vzhůru Hinato? Co to bylo za kunoichi?“ začal Naruto.
Jen drobet zčervenala a řekla: „Já nevím, šla jsem z obchodu, když na mě zaútočila.“
„Hlavně, že jsi v pořádku,“ řekl vesele.
„Jak dlouho jsem tu?“ zeptala se.
„Asi dva dny, moc tu ten čas neutíkal,“ zazubil se a dal si ruce za hlavu.
„Naruto tu byl celou dobu?“ napadlo jí.
„Hinato jsi v pořádku? Nějak se červenáš,“ řekl a zadíval se na ní.
„Ať se na mě takhle nekouká,“ prosila.
„Js-em v pořádku,“ zasekla se Hinata a ještě víc zrudla.
„Proč se to musí stát teď,“ vynadala si.
„Fakt?“ zeptal se a pozoroval rudnoucí Hinatu.
„Radši skočím pro Sakura-chan,“ řekl a otočil se a vyběhl ze dveří.

Hinata povzdechla a zadívala se Narcis, který byl ve váze.
„Pěkný,“ napadlo jí.
Bouchly dveře a dovnitř vlítnul Naruto a za ním vešla Sakura.
„Koukám, že jsi už vzhůru,“ řekla a usmála se Sakura.
„Zítra tě propustíme a máš pak jít k Hokage-sama,“ dokončila.
Otočila se na Naruta: „Jdi domů se vyspat.“
„Nemůžeš nám tu slintat na zeď,“ ozvala se vnitřní Sakura.
„A jo,“ řekl a otočil se a vypadl.

„On tu byl celou dobu?“ zeptala se Hinata.
„Jo byl,“ odpověděla podivným tónem.
Hinata se jen v duchu usmála.
„No já taky půjdu, nezapomeň zítra jít k Hokage-sama,“ řekla Sakura a zmizela ve dveřích.
„Jo čau,“ řekla Hinata.
„Naruto,“ zasnila se.
A s úsměvem na tváři usnula.

Ráno se probudila, oblékla se. Sice ji drobet píchalo v boku, ale nebylo to tak hrozné. Vydala se směrem k pracovně Hokageho. Jemně zaklepala, ozvalo se: „Vstupte.“
Hinata vešla do pracovny.
„Dobré ráno Hokage-sama,“ ozvala se.
„Jak se cítíš?“ zeptala se Tsunade.
„No je to lepší, ale mohlo by být lépe,“ odpověděla.
„Netušíš co znamenala ta kunoichi?“ zeptala se, „mám pár teorií, ale nechci nic říkat.“
Hinata jen pokrčila rameny a řekla: „Já vůbec nevím.“
Tsunade si vzpomněla co říkala ta kunoichi Narutovi: „Jen to zdržíš, zemře tak i tak.“
„Doma je všechno v pohodě?“ zeptala se a zabodla do Hinaty pohled.
Hinata byla zaskočena tou otázkou a jen odpověděla: „Jako vždycky.“
„Mám v plánu tě někam uklidit, než zjistíme víc. Mám takový dojem, že někdo chce,“ odmlčela se Tsunade, „zabít.“
Hinata sebou trhla a řekla: „Uklidit?“
„Dlouhodobou misi,“ odpověděla.
„A kdo půjde se mnou?“ zeptala se s obavami.
„No, já nevím, vyber si jednoho společníka či společnici,“ řekla.
„Odpoledne se stav a přiveď toho koho si vybereš,“ dokončila.
„Hai,“ řekla Hinata a vyšla z kanceláře.

„Shizune kde se flákáš!“ zakřičela Tsunade.
Shizune vpadla do kanceláře s vyděšeným výrazem. Tonton vypadal jako kdyby šel na porážku.
„Sežeň hned Kakashiho a Tontona mi tu nech,“ řekla rychle.
Tsunade chytla prasátko a podrbala ho za uchem.
„To tu ještě jsi?“ zeptala se a podívala se na Shizune.
„Už ne,“ a vyběhla rychle ze dveří hledat Kakashiho.

Hinata se procházela Konohou a přemýšlela koho vezme sebou.
„Naruta?“ napadlo jí, „ale jak se ho zeptat?“
„Prostě řeknu, že to je mise. Ale bude chtít jít se mnou na delší misi?“ zamyslela se.
„Ale kde ho najdu?“ napadlo jí.
„Podívám se k Ichiraku ramen,“ rozhodla.

Došla pomalou chůzí k Ichiraku a srdce ji bušilo.
Naruto tam byl samozřejmě, kde jinde by byl.
Hinata si sedla a objednala si ramen. Naruto se otočil, kdo že to přišel. Usmál se a pozdravil ji: „Čau Hinato.“
„Ahoj Naruto-kun,“ řekla.
Naruto si přesedl vedle ní a zeptal se: „Ještě jsem tu neviděl Hinato.“
„Klid, klid,“ říkala si v duchu Hinata.
„No občas sem zajdu,“ pípla a začala si hrát nervózně s vlasy.
Naruto se jen pustil do ramenu a mlčel. Hinata začala jíst ramen, mnohem kultivovaně.
„Naruto-kun,“ ozvala se, ale když se na ní Naruto otočil a její oči se střetli s modrýma očima, tak rychle uhnula hlavou a zadívala se na svojí misku od ramenu.
„No?“ zeptal se.
„Neměl jsi teď nějakou misi?“ zeptala se drobet červená Hinata.
„No už týden jsem nikde nebyl a nudím se. Kakashi mě nechce trénovat, furt se na něco vymlouvá, ero-sennin není nikde k nalezení,“ stěžoval si.
„Naruto-kun nechtěl by jsi,“ zasekla se Hinata a začala červenat.
„Ano?“ zeptal se zvědavě.
„Jít se mnou na misi?“ a teď Hinata zrudla do ruda.
Naruto se zadumal.
„A co to bude za misi?“ zeptal se.
„No já ještě nevím, odpoledne by jsme zašli pro další informace k Hokage-sama,“ dostala ze sebe.
„Tak jo,“ řekl po chvilce.
„Tak v čtyři u Hokage-sama,“ řekla a vyběhla ven.

Naruto se zadumal a přemýšlel nad následující misí.

Zdlábnul ještě pár ramenu a také odešel.
Kolem čtvrté vpadnul do kanceláře Hokage-sama a vykřikl: „Tak jsem tu.“
Usmál se a dal si ruce za hlavu.
Stál tam Kakashi a Hinata. Tsunade seděla za stolem a hleděla do papíru.
„To jdete s námi Kakashi-sensei?“ zeptal se Naruto.
„To bych se měl,“ zamumlal pod maskou.
„Kakashi s vámi nejde,“ řekla Tsunade, „má jinou misi. Tak jděte a s neúspěchem sem ani nechoďte,“ dokončila a probodla ho pohledem.
„Hai,“ a zmizel.
„Tak a teď co s vámi. Takže jsi si vybrala Naruta?“ zadumala se Tsunade a pozorovala je, „aspoň budeš v bezpečí.“
Hinata se podívala na Naruta, ale ten čuměl z okna a ignoroval vše kolem sebe.
„Vaší misí bude,“ zastavila se Tsunade, když viděla, že ji Naruto ignoruje.
„Naruto!“ zakřičela hrozivě.
Ten sebou jen cukl a zatvářil se vyděšeně.
„Konečně posloucháš,“ řekla, „vaším úkolem bude ochránit novomanžele na líbánkách.“
„Cože?“ zeptal se zděšeně Naruto, „to je tak D mise ne?“
Tsunade ho ignorovala a řekla: „Jsou to mí dobří přátele, takže na vás spoléhám.
Podala Hinatě obálku: „Tady najdeš vše potřebné.“
„Přátelé, splácí dluhy co prohrála všude po světě,“ řekl Naruto Hinatě potichu.
Ta se jen zachichotala, ale když viděla Tsunadinu barvu obličeje tak rychle zmlkla.
Naruto zpozoroval nebezpečí a chytl Hinatu za ruku a vytáhl ji ven.
„Naruto mě drží za ruku,“ uvědomila si, „klid.“
Naruto ji pustil a otočil se na ni.
„Tak za hodinu u brány, jo?“ řekl a rozeběhl se pryč.

Naruto se připravil a vyrazil k bráně. Hinata tam už čekala a rozhlížela se po okolí, když uviděla Naruta tak se ji rozbušilo srdce.
„Můžeme?“ zeptal se.
„Jasně,“ odpověděla potichu.
Vyšli z brány, sluníčko svítilo, prostě krásný den.
„A kam, že to vlastně jdeme?“ zeptal se chytře Naruto.
Hinata jen vytáhla pergamen a začetla se do něj.
„Musíme jít do vlnkové země, kde na nás budou čekat. A pak záleží kam pojedou,“ hinata se zastavila, nadechla se a pokračovala: „na líbánky.“
Cesta ubíhala jednotvárně. Naruto pokukoval po okolí. Hinata jen sjížděla pohledem na Naruta a zpátky na cestu.
Byli v půlce cesty, když se začalo stmívat. Hinata aktivovala Byakugan a rozhlédla se po okolí.
„Tady se utáboříme,“ řekla a odbočila z cesty. Naruto ji následoval s divným výrazem.
Hinata sundala baťoch a začala skládat stan.
„Ech mi jsme si měli vzít stan?“ zeptal se zmateně.
„No jestli chceš spát na větvi, tak proč ne,“ odvětila Hinata a usmála se.
„Proč ne, stejnak je pěkně,“ řekl.
Naruto se opřel o strom a pozoroval Hinatu jak bojuje se stanem.
„Nechceš pomoc?“ zeptal se Naruto a měl co dělat, aby se nerozesmál.
„Jo hodila by se,“ řekla.
Za chvíli se jim povedlo s společnou pomocí postavit stan, který vypadal tak akorát pro jednu osobu.
„Dobrou Naruto,“ ozvala se Hinata a zalezla dovnitř.
„Jasně,“ řekl a sedl si na zem a opřel se o strom a pomalu usnul.