Romantika

Jak se to stalo? Hinata sedí na zemi v obětí někoho od koho by to nečekala. To by ji dřív napadlo že to udělá Naruto nebo kluci z jejího týmu, ale Gaara? Přemytá si celý den od začátku celého tohoto kolotoče.

"Ty jsi OPRAVDU u Akatsuki?" valí nevěřícně oči.
"Jo, a přišli jsme si pro Kyuubiho." řeknu tvrdým hlasem a chystám se po něm hodit kunai...

Nemá proti mě šanci.
Je to ubožák. Bojujeme ani ne pět minut a už je skoro odrovnanej.
Proč jenom...?
"Proč neútočíš? Proč se nebráníš? Proč nepoužiješ liščí sílu...?" ptám se ho.
"Jsi moje kamarádka, Neko."
"Já...?"
"Ikdyž si to nepamatuješ, vím o tobě víc než momentálně ty sama. Byli jsme sousedi. Byli jsme přátelé. Proto ti neublížím."

„Zachraň ho, Hano. Musíš ho zachránit. Slyšíš mě, prostě musíš. Hano!“
„Kibo, slyšíš mě. Kibo! Kibo, neper se se mnou. Snaž se uvolnit a uklidnit. Jak tě mám takto ošetřit. Tak mě přece poslouchej. Kibo!!!“
„Hano, zachraň ho. Prosím! Musíš. On… on… on mě zachránil. On udělal všechno, co mohl a zachránil mě. Slyšíš to, Hano!“

Sheya sa zobudila na hluk pricházajúci z vonku. Rozospato si pretrela oči a šla k oknu.
Bolo sedem hodín ráno, ale na uliacich bol väčší hluk ako poobede.
,,Čo sa to tu deje??.. pýtala sa Sheya sama seba.
V tom jej niekto zaklopal na dvere.
Ešte stále nebola dostatočne prebudená, tak si len povzdychla a šla otvoriť.
Keď sa jej podarilo trafiť kľučku a otvorila konečne dvere, stála ako obarená.
,,Gaara??.. vlastne Kazekage??´´...takmer skríkla s obrovskou radosťou v hlase.

Sasuke, 26. jednání:
Jsme pryč, pryč, pryč! Od všech těch blbců, blbců, blbců! A je to fajn, fajn ... Ok, už toho nechám. No, když jsme z toho obchodu utekli (ani nevím jak, ale Shinii se za tu chvilku podařilo nakoupit troje šaty, patero triček a já nevím co ještě ... Teda, já bych stihl jenom dvoje šaty - kdybych si nějaký měl koupit-, ale ty trička bych zvládl stejně ... Sem taky rychlej!), utíkali jsme zase k nám (přece jenom, Shiniin taťka pořádně neví, že má dceru, že jo.). Takže, běželi jsme, celou cestu jsme sledovali ukazatele "K Sasukemu" (který tam asi nainstalovala Ino) a dorazili (na to, že jsem tam dlouho nebyl, byl to výkon). A dali si naše poslední dostaveníčko ... Protože Shinia mi oznámila příšernou věc!

Pršelo.
Déšť stékal po tvářích ženy.
Po tvářích, už tak smáčených slzami.

Líbil ses mi.
Měla jsem tě ráda.
Možná...

Napsala: Blanch
Přepsala: snowfox (+ napsala začátek)
Nalezeno na: lay-expecto.blog.cz

Bylo pátek třináctého. Jak se zdálo, na oné pověře něco pravdivého doopravdy bylo, poněvadž Hanabi Hyuuga měla zrovna v ten den smůlu. Dostala misi ranku E a jelikož nepatřila momentálně k žádné skupině, jako parťáka jí přidělili Sasukeho Uchihu. Dost ji to štvalo a není se čemu divit…

***

Sasuke stojí u knihovny s hadrem v ruce: "Tohle je práce pro otroky, ne pro Uchihu!"

Vešel do stáje, vylezl po žebříku na půdu, aby si svou noclehárnu trochu obhlédl. Pár kupek sena, žádné velké pohodlí. Upravil si místečko, které se podle něj hodilo k ležení a pak si došel i pro tu zvláštní tykev, kterou při šplhání odložil.
Vrtalo mu hlavou spoustu věcí. Kdo ve skutečnosti je? Odkud pochází? Jak žil? S jistotou věděl jen své jméno a matně si vzpomínal i na to, že kdysi dovedl bojovat.

´´´ Přestaň … ten strom za to nemůže. Navíc na sebe upoutáš pozornost ´´´ ozvalo se a vedle ní se zjevil Pao. Nano přestala a udýchaně se svezla na zem. Panter přišel až k dívce.
„Máš pravdu … strom za to nemůže … můžu za to já. Všechno jsem si zavinila sama …
Ach Pao ….“ Zašeptala utrápeně a objala svého nejlepšího přítele ………………………….

8.Další mise ; Sasukemu na stopě!

Každý deň...

...každá hodina ...

...každá minúta...

...každá sekunda .

Cítim sa sama ... Nevravím, že som sa predtým nikdy v živote necítila sama ... Ale toto je iné.

Táto osamelosť je úplne iná, než kedykoľvek predtým ... Vtedy som aspoň vnímala, čo sa deje okolo mňa ... Ale bez teba to nejde .

Vždy som si myslela ... Že bez teba bude môj život plynúť rovnako ako predtým... Zase som sa mýlila.

Zo začiatku to ešte išlo ... Ale postupom času som sa začínala cítiť, ako keby som strácala ruky a nohy.

Po cestě hradem narazil na Pakkuna, mazlíčka školníka Kakashiho. Aby si spravil náladu, popadl ho a za ocas pověsil na jednu z lamp, která visela na zdi. Když zvládnu jednoho pitomého mluvícího psa, tak zvládnu i jednoho slizouna, pomyslel si.
"Uzumaki!" ozvalo se za ním. Naruto ten hlas poznal. Dnes vážně neměl svůj den. Jednoho slizouna zvládnu, ale dva?
"Uzumaki, sundej Pakkuna z té lampy!" požádal ho.
"Proč bych měl, Uchiho?"
"Protože je to surovost, takhle ubližovat zvířátkům."
"???"
"Dělám si legraci. Ale sundej ho."

No tak jsem se dokopala k tomu, že vám sem dám aspoň jeden díl Osudové lásky! Ale předem upozorňuji, že tohle je jen .... no jak to říct .... mezi díl ... myslím to tak, že nevím kdy bude další díl! I tenhle díl je kratší ... je totiž psaný na rychlo stejně ale doufám, že se vám bude líbit!

„Konečně doma!“ pomyslel si šťastně Minato a položil Kushinu na postel. Vyzul ji boty a přikryl ji peřinou. Pak šel do kuchyně kde si uvařil ramen a podíval na televizi.

„Kazekage-sama!“ Vykřikla Lin, když ho konečně spatřila. Udýchaně se zastavila kousek od Deimara a čekala, až k ní doběhne. Když mu pak pohlédla do tváře, zjistila, že se na ní také dívá. Hleděl na ni tak... zvláštně. Jako by mě viděl poprvé v životě. Napadlo ji.
Zdvořile čekala, jestli začne mluvit první. On však mlčel. Vypadal, jakoby nevěděl, kde začít.
Lin se tedy ujala slova. „Kazekage-sama, tahle žena tvrdí, že je sestrou vaší ženy.“ Vysvětlila mu. „Mohla by nám pomoci s pátráním.“

Koichi zívla, protáhla se a nerudně se podívala ke dveřím, na které někdo soustavně klepal.
„Už jdu…!“ křikla a hodila si přes košili župan. Cesta ke dveřím jí připadala strašně dlouhá, mezitím se mohla uzívat.
„Ahoj, Koichi…“ Za dveřmi stál Toboe, v tváři červený jak rajčátko s rudou růží v ruce.
„Ah, to jsi ty… Potřebuješ něco?“ broukla studeně černovláska.
„Uch… no… eee…“ Uchiha junior nevěděl kam s očima. „No víš… nechtělabysisjítprohlídnoutkonohu?“

Poté se díval, jak všichni mizejí v korunách stromů ….
/Máš dobré srdce děvče … tvůj OSUD bude ještě zajímavý tak, jako tvá budoucnost …/ pomyslel si Fujiwara a zavřel dveře……………………………….

7. Boj sourozenců !!!

„Takže mise splněna?“ otázala se Hinata.
„I s bonusem …“ usmál se Kiba a pohlédl na meč, co měla připnutý kolem boků Nano.
„Myslíte, že byl dobrý nápad si ten meč vzít? Šel po něm Orochimaru,“ zeptala se pochybovačně Sakura.

No, tak dnešním dílkem už se to pomalu rozjíždí
Znáte mně Takže si hezky počtěe, asnad se vám to bude i líbit
Jinak uřímně doufám, že tam nebude dnes tolika chyb co posledně, klidně mi to sem pls. napište.

2. díl Překvapivá změna

S velkou lehkostí otevřela dveře, a plná štěstí pohlédla přímo do jeho plamenem rozpálených očí.

Narutův duch se zjevil na opuštěné mýtince.
Snad budeš šťatná...
Pohlédl směrem, kudy odešel Sasuke s Hinatou v náručí.
...Alespoň s ním...
Po tváři mu stekla slza,
...protože on tě miluje...
A pak se rozplynul. Nebylo mu nikdy souzeno být s ní. Ale jeho přítel snad nalezne cestu k jejímu srdci...
...doufal...
...přál jim štěstí...

Už je to několik let, co Sasuke Hinatu odnesl z mýtinky.
Dávno už přestalo sněžit, nastává jaro.
Už je to několik měsíců, co si Hin naposledy vzpomněla na Naruta.

Hatake Immary 11...

Pozvanie

Immary sa konečne dostala do svojej izby ktorú pripravili v Shibukiho dome. Sashi ju Hneď vo dverách natešene privítala. Bol to však vypočítaví manéver z jej strany. Skočila na Immary ta to samozrejme nečakala a stratila rovnováhu. Dopadla na zadok. Sashi to využila a ubzikla len sa tak za ňou zaprášilo. Immary nahnevane zavrčala. Podarilo sa jej postaviť. Vyšla pred dvere a hľadela na prázdnu chodbu. Pošúchala si boľavé miesto.

„Tak proč jsi nás chtěl vidět?“ zeptal se brzo ráno Naruto Itachiho, a zívl.
„Musíme se domluvit, co dál.“ vysvětlil.
„Jak to myslíš?” zeptal se nechápavě Naruto.
„Tak za prvé, Hinato, vracíš se k ANBU nebo zůstáváš?” zeptal se Itachi na rovinu.
Hinata se usmála.
„Zůstávám!” řekla tak rozhodně, až se Naruto musel usmát.

Takže to, jak jsem ho našla… Za to mohl Naruto..? NARUTO?! To ne… Naruto, ne!
Snažila se tvářit klidně, ale v nitru ji všechno trhalo na kusy a bolestí křičelo.
"Podívej se na to…"
"Já vím," utnul její řeč v zárodku Naruto. "Proč ho nenechám?" ušklíbl se. "Sakuro, ten… člověk," zavrčel s odporem, "zabil Jiraiyu! Může za smrt spousty lidí, třeba za smrt Sasukeho!"
"Nemohl za smrt Sasukeho!" zvýšila Sakura hlas. "Uvažuj, Naruto! Bez něj bychom nikdy Madaru neporazili! Bez něj bys nebyl "největší hrdina naší doby"! Bez něj…