Romantika

[i]Sen … Každý máme nějaká drobná přání. A kdo říká, že ne, musí lhát … Nebo neumí žít. Anebo, alespoň … Každou noc, když si lehne na svůj měkký polštář a zavře oči, něco se mu bude zdát … A tomu se říká pravý sen. Ten máme všichni, bez rozdílu. Jestli stojíme na špatné nebo dobré straně, za zavřenými víčky běží příběhy … Bláznivé, milostné, takové, které vůbec nechápeme … Sny jsou náladové.

NESPLNĚNÁ MISE

Všichni šli společně dát hlášení Hokagemu s Narutem v čele.

Vypadá teď jako dřív, pomyslela si Sakura hledící na Narutova záda, vypadá opravdu šťastně, ale co když to vypadá tak jenom navenek a uvnitř je stále smutný a nešťastný, zamyslela se a úsměv jí poklesl.

„Už se těším až uvidím bábi Tsunade,“ řekl Naruto, aby rozrušil to ticho a ohlédl se na Sakuru. Všiml si, že je zamyšlená, na tváři už nemá ten úsměv a její oči hledící do země byli plné obav.

„Miláčku,“ přistoupila krásná mladá žena ke stolu svého manžela, „myslíš, že je to dobrý nápad?“
„Čeho se bojíš, už jsou ve věku, ve kterém jsme my nebezpečí vyhledávali … pamatuješ zlato?“ pousmál se na ní.
„Ano? Vážně si myslíš, že oni budou stejní? Je jiná doba, probuď se!“ upozornila ho malým pohlavkem a on ji na oplátku povalil na stůl. Provokovali se ještě pár minut a pak se jejich rty spojili v dlouhý kouzelný polibek.
„Ty víš, čím mě přesvědčit Naruto.“

Narutovi je tu 16 let, takže vše dovoleno!

V Konoze je překrásný den, ptáci si prozpěvují a u Ichiraku Ramen poletuje oranžový kluk vzduchem.
,,Už před půl hodinou jsi měl být na treninku! Kakashi už tam je dokonce taky! Takže koukej pohnout, nebo tě zmlátim!" Křičela růžovlasá dívka na modrookého blonďáčka.
,,Asi bych Sakuru neměl moc štvát, jinak dopadnu jako Jirayia, když potají pozoroval Tsunade v lázních." Pomyslel si Naruto, když se sbíral ze země.

Lesem si vykračovala podivná postava.
Podivná možná proto, že její pravá polovina měla černou barvu a levá zase bílou.
Podivná možná proto, že byla ukryta uprostřed jakési zvláštní rostliny, co vyhlížela jako masožravka.
A podivná určitě i proto, že si cestou povídala sama se sebou. Přesně tak. Lesní cestou si to šinul člen Akatsuki jménem Zetsu.
"Teda, cejtíš to?"
"Krev!"
"A mladá!"
"Už jsem začínal šilhat hlady!"
"Nojo, Pein nám nedá pořádně najíst!"
"To je fakt...poslední dobou nikdo neumírá."
"Už zmlkni a čuchej!"

[i]Šťastné Vánoce, Gaaro…
Vlastně ... Mám narozeniny přesně o Vánoce ... Už bych zapoměl… Takže si myslím, že tohle je dárek, který jsem si dal k narozeninám…
Zajímalo by mě jak se máš… V Konoze určitě sněží…
Já vím ... V Suně nikdy nesněží... Ale já bych přesto chtěl tuhle bělostnou nádheru vidět… a chtěl bych, abych tě přitom objímal… cítil tvojí vůni, tvé teplo…

Sakura ospale zamžourala do nového, sluncem zalitého, dne. Slastně se protáhla.
Pein! prolétlo jí hlavou a pohled jí sklouzl vedle ní.
Její "pacient" klidně ležel a koukal do stropu.
Když vycítil, že se na něj dívá, otočil se k ní.
V denním světle vypadal ještě bledší a pohublejší.
"Měl jste mě probudit! Hned nachystám snídani," vyskočila z postele, rozběhla se do kuchyně a v mžiku se vrátila s chlebem, sýrem a kávou.
Pomohla mu posadit se a jídlo mu vyskládala do peřin.
"Vezměte si," pobídla ho.

"Neplač...nemám to rád..."
A pak už jen pokojně zavře oči.
Marně se snažím zachytit jeho dech.
Vím, že už to nemá cenu...
Zmizel.
Mou vinou.
Navždy.

Vím, že ho musím pohřbít. Vím ale také, že by ho v Konoze pohřbít nenechali.
Tak vyjdu před sídlo a začnu kopat jámu.
Celou dobu pláču... pochybuji že někdy plakat přestanu.
Je mi hrozně.
Možná hůř, než když jsem zabila Itachiho.
Možná...mi tak bude už nadosmrti.
Teď totiž už nemám nikoho...

[font=Bookman Old Style]---Druhý díl: Omluva---
Vypravěč: Naruto celou noc nemohl usnout. Nasadil si do hlavy brouka, který mu nedal spát. Neustále přemýšlel nad tím jak odčinit svůj hrozný čin. Vždyť ona ho má ráda. Pravděpodobně celou noc též nespala jako on. Jak mohl být tak pošetilý. Hned po jejich prvním polibku to má snad skončit? To nehodlal připustit, a proto vymýšlel správná slova hodná omluvy.

2. KAPITOLA – malý kluk

Sasuke se probudil, první pohled patřil Nie, která ještě spala. Mlčky se vykradl ze stanu. Venku už na něj čekal zbytek týmu.
„Dobrý ráno.“ Pozdravil je
„Dobrý. Už se ti ta tvoje probrala?“ zeptal se Suigetsu. V Sasukem se začala vařit krev, ale i tak mu s klidem odpověděl.
„Jmenuje se Nia. Nepamatuje si svou minulost, asi jí vymazali paměť...“ radši se jim rozhodl neříct, že se pokusila utéct. A tak pokračoval dál.

Najednou se jí rozbušilo srdce. Cílila za sebou obrovské množství zlé chakry. Pomalu se otočila.
Škubla sebou. To, co viděla…to přece…nemůže to bejt…Naruto.

Naruto stál na čtyřech, nehty ryl do země, vrčel a máchal kolem sebe už třemi ocasy.

Sakura stála bez hnutí. Po tváři se jí začaly ronit slzy. Tohle je Naruto? Nechá se ovládat démonem, kvůli ní? Jen aby jí zachránil?
„Proč, Naruto?“ špitla Sakura. „Proč pro mě děláš tolik? To stačí. Naruto.“ Snažila se ho uklidnit.
„Tady už ale není Naruto.“ Ušklíbl se.

Sakura se přikrčila, aby se chránila před dalšími zbraněmi. Ale nic se nedělo. Zatím.

Bariéra kolem ní se najednou začala zmenšovat. Stěny se sunuly k sobě. Sakura se nemohla už ani postavit. Pořád se to zmenšovalo.

„Přestaň!“ ječel hystericky Naruto.

Bariéra se už zmenšila natolik, že se Sakura nemohla skoro pohnout. Snažila se tlačit na zdi pomocí své chakry, kterou (jak asi víte) umí skvěle používat.

Yamato ztratil vědomí, a klesl k zemi. Sakura začala panikařit. Naruto zmizel, Yamato umírá. A ten vrah je někde tady, a sleduje jí. Co mohla dělat?

„Narutoooo!“ zaječela. Nikdo se ale neozval. „Naruto!“

„Ten neřijde.“ Promluvil na ní cizí hlas. Sakura zpozorněla. Otočila se, a uviděla Hayaka. Stál klidně, a upřeně se na ní díval.

„Jak to myslíš?“ zeptala se vyděšeně Sakura.

„Prostě nepřijde. Nemůže.“ Začal se nepříjemně hihňat. Sakuru to vytočilo. Co si o sobě sakra myslí? Vytáhla kunaii, a vyrazila proti němu.

„Zapamatujte si: musíte ho zneškodnit! Je až moc nebezpečný na to, aby se volně pohyboval na svobodě.“ Tsunade právě zadala áčkovou misi teamu 7. Momentálně ho tvořil Naruto, Sakura a Yamato sensei. Věděla moc dobře, proč to říká. Hayak byl velmi nebezpečný vyhnaný ninja ze skryté vlnkové vesnice. Před několika dny se úplně sám pokusil vyvraždit jeden klan, někde v Ohnivé zemi, a nyní míří na Konohu.
„Vyrazíte hned.“ Ukončila rozhovor Tsunade.
„Jop!“ Naruto na ní vesele zasalutoval, a spolu s ostatními odešel.

Hm... tak dúfam, že sa vám to bude páčiť.

Tento príbeh sa odohráva v časoch, keď už Hinata pred Narutom neomdlievala a nemala problém dať Narutovi pohlavok, predsa len bola najlepšia kamarátka so Sakurou a mlao to na ňu vplyv. Na avengera Uchihu už všetci zabudli a nikto na ňho ani len nepomyslel.

Tak k príbehu:

"Shizune!" ozýval sa krik Godaime Hokage celou Konohou.
Do kancelárie vpadla mladá žena v kimone s tmavohnedými vlasmi dlhými asi po bradu.
"Volali ste ma, Hokage-sama??"

Vír a květ třešně 07

Manabu a Naruto.

Naruto skočil dolů a postavil se naproti Manabu.
„Tak můžete začít,“ řekl rozhodčí a ustoupil stranou.

Naruto se okamžitě rozběhl i Manabu se také vydal naproti.
Vytáhli kunai a srazili se a odskočili od sebe.
„Kage Bunshin no Jutsu,“ vykřikli současně a začala bitva klonu. Kloni pomalu mizeli a Naruto ho minul kousek pomocí Rasenganu a vytvořil další kráter v zemi. Dalšího klona dostal pomocí výbušného lístku.
Po chvíli zůstali jen Naruto a Manabu.

[font=Bookman Old Style]---První díl: Rande---
Vypravěč: Přelidněná ulice, malý stánek, opravdu to nejvhodnější místo na první rande. Přímo před Ichiraku ramen stojí mladičká brunetka a nervózně si hraje s prsty. Nakonec ho uvidí. V dálce se přes dav tlačí. Nejhlučnější tvor v konoze, hyperaktivní ninja a největší milovník miso ramen pod sluncem - Naruto Uzumaki, datebayo. Konečně dojde přes tlupu lidí na ulici a dorazí k dívce rudé jako jahoda.

Hatake Immary 08 ...

Gaiho chyba!!!

Ráno o šiestej sa všetci stretli pred bránou Konohy. Aspoň povodne mali... Kakashi tam nebol, to by predsa nebol on keby nemeškal. Sakusa s Narutom ho už poznali dobre, preto asi prídu o čosi neskôr. Aj Immary poznala jeho zlozvyk chodiť všade neskoro, no i tak prišla načas. Keďže tam nenašla ani Naruta, ani Sakuru, uchýlila sa na strom. Pohodlne sa na ňom usadila. Nohami trochu pohojdávala, čítala si knižku. Katanu mala zavesenú hneď vedľa, aby bola po ruke. Keby náhodou...

Křik.
‚Je to jenom sen‘
Křik
‚Fajn tak já teda vstanu‘
Rána jako z děla.

„Co co to?“ vykřikl a rychle se posadil na postel. Celý zpocený vykoukl z okna a hned na to vyskočil na nohy. Sebral svoje zbraně a po střechách si to mířil rovnou k páté.
Na Konohu nečekaně někdo zaútočil.
‚Doufám, že kamarádi jsou v pořádku‘ mihlo mu hlavou.
Míjel rozbourané domy.
‚Ach tady to vypadá. Tohle nezvládneme‘ pomyslel si.

"Mangekyou Sharingan..." zašeptal Sasuke a v uslzených očích se objevil tento vzácný druh jeho kekkei genkai.
Pak se otočil a odešel zpět za Orochimarem.
Cestou přemýšlel o dívce, kvůli které zabil člověka, který by byl jistě skvělým Hokáge...

Hinata seděla na rozkvetlé louce a trhala květiny.
Kdy se asi Naruto vrátí...? pomyslela si.
V tom ji přepadl podivný pocit, jako bodnutí nože přímo do srdce.
Naruto...?! Ne... měla pocit, jako by ho slyšela volat její jméno.