Hledá se pan Dokonalý 3: Chvíle před randem

U oběda Naruto vůbec nic nesnědl. Zvedal se mu žaludek z pomyšlení, že už za pár hodin bude zcela ve Orochimarově slizké moci. Raději ani nepomýšlel na to, co s ním bude dělat.
"No tak, Naruto! Prostě mu vysvětlíš, že to byl omyl. Pochopí to," říkala mu právě Sakura.
"Kdo? Co?" zajímal se Kiba.
"Naruto omylem pozval Orochimara na rande."
Kiba se začal dusit mrkvovým koláčem. "Uch! Pch! Grrrch! Ts pzal Orimaa n rnde? Kchchchch!!" Uzumaki se natáhnul a začal mlátit svého kamaráda do zad. Konečně Kiba to obrovské sousto vyplivl. "TYS POZVAL OROCHIMARA NA RANDE?" zařval na celou síň hnědovlásek a Naruto by mu nejradši mrkvový chrchel zase strčil zpátky do pusy.
Obrátilo se k nim mnoho znechucených pohledů. Naruto zrudl. Jen doufal, že to nebylo slyšet až k vedlejšímu stolu. Už jsem říkala, že Naru nemá moc štěstí?
"Uzumaki!" ozvalo se mu za zády. Ku*va, pomyslel si. To je den.
Pomalu se otočil a zahleděl se do černých očí Sasukeho Uchihy. Pohledem přejel na ty skvostné rty. Zasnil se. Viděl se s Uchihou ve vířivce. Oba třímali skleničku se šampaňským, ukusovali jahody… pak se k sobě přiblížili a -
"Uzumaki!!!" Jmenovaný sebou trhl.
"Eh, um, co?" zeptal se.
"Je ti něco?" Tuhle otázku nečekal. Odkdy se zrovna on zajímá, jestli mu něco není?
"Eeee… ne. Proč?"
"Tváříš se ještě dementněji než obvykle." Tomuhle se říká stěr, pomyslel si Naruto.
"Díky. Za to ty vypadáš strašně oduševněle, kreténe," odsekl. Jistě Sakuro, nám by to úžasně klapalo.
"Pitomče!"
"Blbče!"
"Idiote!"
"Debile!"
"Zmetku!"
"Uchiho?"
"Co?"
"Přišel jsi za mnou, jen abys mi tady lichotil?" Naruta to přestalo bavit.
"Jo! Teda ne!"
"Tak co chceš?"
"Slyšel jsem, že jsi pozval Orochimara na rande. Je to pravda?" zeptal se svým posměšným tónem.
"Jo," zavrčel Naru. Nerad si ten neúspěch připomínal.
"To už jsi tak zoufalý, žes pozval JEHO?" Tak tohle už byl otevřený výsměch.
"Zoufalý bych byl, kdybych pozval na rande TEBE, ty nádhero!"
Uchiha zalapal po dechu. "Ty…"
"Ty co?"
"Ty… ty…"
Uzumakiho tázavě zvednuté obočí.
"Ty… ty rozhoďnožko!"
Naruto se otočil na Sakuru. "Co to znamená?" Ale Saku jen pokrčila rameny. Tohle slovo neznala ani ona.
"Hele Uchiho, buď na mě začneš mluvit japonsky, nebo táhni a ty svoje obarvené pačesy si vezmi sebou."
"To je přirozená barva, kriple!"
"Demente!"
"Burane!"
"Hnusáku!"
"Kreaturo!"
"TAK UŽ DOST!" zařvala profesorka Konan, která se k nim přihnala od profesorského stolu. "Začněte se chovat slušně, nebo dostanete školní trest! A odebírám Zvučné i Listové deset bodů!"
Uchiha na něj vyplázl jazyk. Uzumaki mu to oplatil. Uchiha ho vyplázl ještě víc. Uzumaki taky. Vyplazovali na sebe jazyky ještě asi pět minut, než jim znechucená profesorka oběma nedala pořádný pohlavek a neodtáhla Uchihu k jeho kolejnímu stolu.
Naruto si sedl. "S ním si aspoň člověk procvičí slovní zásobu."

Blížila se devátá hodina večerní a Narutovi útroby už nějakou dobu svíral panický strach. Co s ním Orochimaru provede? Ach, co jen s ním provede?
"Neboj, kámo," uklidňoval ho Kiba. "Nemusíš se bát… jenom tě opakovaně znásilní, osahá, ukojí své zvrhlé choutky…" Inuzuka nic nestačil dodat, protože po něm Sakura hodila velice těžkou knížkou a světe div se - trefila se mu přímo do hlavy.
Naruto se začal třepat. Třepal se tak, že se ním křeslo, ve kterém seděl převrhlo.
Sakura k němu poklekla. Jemně ho pohladila ve vlasech. "Jenom klid. Je to tvůj profesor, nesmí ti ublížit. Jednoduše mu vysvětli, že jsi chtěl pozvat na rande Sasukeho a že došlo k omylu. Určitě to pochopí."
Kiba se uchechtl. "Já bych to nedělal. Řekneš mu to a jsi mrtvej. Nacpe tě do prvního kotlíku, který uvidí a začne tě vařit. A přidá k tobě drcené žabí vnitřnosti, ptačí trus, havraní pařáty…"
"Kibo! Ty ho děsíš!" napomenula Sakura hnědovláska.
"Ale když mu podržíš, bude ti nadržovat v Jedvarech, kupovat ti sladkosti. To je dobrý, ne?"
Naruto ho jen zpražil pohledem, který jasně říkal: Ne, to VŮBEC není dobrý a jestli ještě cekneš, nacpu ti hlavu do Juugových trenýrek.
"Ty, Naru, jakého Sasukeho jsi chtěl pozvat místo Orochimara?" nedal se Kiba zastrašit.
"Kolik jich tu v Akatsukovicích asi máme, Kibo?" odpověděla dívka.
"No to nevím, já znám jenom Uchihu."
"Bingo. A netvař se tak dementně, zůstane ti to. I když, žádná změna," řekla Saku. Pak se podívala na hodinky. "Ach ne, už musíš jít, Naruto." Pomohla mu zvednout se z podlahy a doprovodila ho ke dveřím. Letmo ho políbila na tvář. "To zvládneš," zašeptala a postrčila ho směrem do chodby. A Uzumaki šel.