Láska vs. Žárlivost 07 - Láska vždy vítězí!

„Ách! Domove, sladký domove!“ rozkřikl se Naruto.
„Jo jo. Všude dobře, doma nejlíp!“ souhlasila Sakura.
Všichni se postavili před velkou bránu a nadechli se. Poté vykročili. Jakmile vešli dovnitř, do vesnice, vrhli se k nim Izumo a Kotetsu, původně sedící u stolku kousek od brány.
„Jste konečně zpátky? A koho to máte s sebou?“ Vykuleně pozorovali střídavě draky a Doragona, něžně držícího Sakuru za ruku.
„Á, takže naše růžovka už si našla svého panáčka, jo?“ usmíval se Kotetsu. „A mimochodem, Naruto mám tu pro tebe dopis, který ti mám předat až se vrátíš, takže kdybys prosím tě udělal ještě krok před bránu, abys byl už právoplatně v Konoze, rád bych ti ho předal.“ Naruto na něj pohlédl.
„Od koho to je?“ ptal se udiveně.
„Lady Hinata!“ prozpěvoval si Izumo. Naruto po něm hbitě chňapl a rozběhl se k Ichiraku.
U brány se zatím představovalo.
„Takže, tohle je Doragon, Ketsueki a Nabikaseru. A tohle jsou Izumo a Kotetsu.“ Vykládala Sakura a ukazovala na jednotlivé osoby. „To jsou Doragonovi draci. A navíc: Doragon je můj přítel.“ Pokračovala pyšně s úsměvem dívka.
„Doragon, Doragon, Doragon...“ povzdychl si unaveně sensei a odkráčel pryč. Totéž udělal i Sasuke, kterého už to tu všechno přestalo bavit a šel si hrát na Avengera s jeho Voodoo panenkou jménem Itachi.

Naruto otevřel obálku. Uvnitř byl světle růžový psací papír s jemným rukopisem psaným textem.

Naruto-kun...Naruto-kun...
chybíš mi tak moc, že to ani nedokážu popsat a tak tě prosím, aby si se za mnou někdy, až se vrátíš, stavil. Dočasně bydlím u Kurenai. Prosím, zachraň mě, pořád tu má Asumu a z jejich ložnice se v noci ozývají podivné zvuky. Stále na tebe myslím, na tvé zářivě modré oči, na tvé krásné blond vlasy, na tvůj sen... opravdu moc tě prosím!
( tvá) Hyuuga Hinata

Naruto na papír podivně koukal a srkajíc rámen si ho pročítal znovu. Nevěřil svým očím, nebo vlastně svému mozku. Hinata se konečně probrala ze své němoty a odhodlala se mu napsat TOHLE! Bylo to na ni až moc zvláštní, ale lidé se mění. Zaplatil Ayame za večeři, papír složil, dal do obálky a strčil do kapsy a okamžitě se rozběhl ke Kurenaině domu.
Náhle v jednom malém okně zahlédl malou bledou tvářičku, po níž se kutálely slzy.
„Hinato!“ zakřičel na dívku Naruto. „No tak, Hinato jsem zpátky!“
Bouchly dveře a ven se vyřítila křehká černovlasá dívenka v poloprůsvitné noční košilce sahající ke kolenům. Vyskočila a objala chlapce. Neudržela se a políbila ho. Byl to krásný dlouhý a něžný polibek. Náhle se dívka zarazila, prudce se postavila a zčervenala.
„Naruto-kun, já... omlouvám se, totiž... nechtěla jsem... víš, já totiž... mám tě ráda!“ Vyhrkla Hinata stejně rychle, jako Narutovi slzy do očí... Slzy štěstí a lásky.

„Doragone, musím ti to tu všechno ukázat!“ vyhrkla dívka a zatáhla rudovlasého chlapce za rukáv.
„Ale Sakuro! Ne tak zhurta!“ vysmekl se jí.
„Jejda, promiň. Já jsem tak rozrušená, že jsem zpátky a že jsi tu se mnou.“ omluvně po něm koukla. Chlapec ji ujistil, že to nic není a chytil ji za ruku.
„Takže tohle je Ichiraku - Narutova nejoblíbenější restaurace, a tamhle bydlí. A já bydlím tam. Tohle je obchod s květinami, který patří rodině Iny Prasečiny...eh, teda Iny Yamanaka...“ Chalpec jí položil zdvižený ukazováček na rty, pohlédl jí do očí a ona jemu a poté se dlouze políbili...

.............................LÁSKA VŽDY VÍTĚZÍ..................................