Hinatina šance

„Víš... N-n-naruto-kun...Já... Já jsem... Já jsem ti chtěla říct že...“ Ano, je tu ten okamžik! Hinata se obrnila svou odvahou a rozhodla se konečně říct Narutovi, co k němu cítí.
„Že...že...že....“ Zatím si vede docela dobře!
„Že tě....já... já tě totiž.... No...protože...“ Blíží se rychle do svého cíle. Už jen kousíček!
Hlasitě se nadechne: „N-Naruto-kun já tě....“
„Hmm...Hinato, jsi v pořádku dattebayo?“ Optal se starostlivě Naruto.
„Nejsem.“ Pípla ona. Teď! Teď už konečně nastala ta chvíle. Její šance! „Jsem nemocná.....“
„Chceš prášky, nebo něco takového?“ Odstoupil od ní pár kroků v obavách, aby to nechytil.
„Já jsem nemocná láskou!“ Vykřikla Hinata, rozhodnuta vše dopovědět. „...láskou s tobě!“ Vysvětlila.
Naruto překvapeně vykulil oči. „Co-ttebayo?“
Čekala. Čekala na svůj rozsudek. V duchu si představovala tu chvíli. Teď by měl přijít první polibek! Chce to čas, Naruto se musí vzpamatovat a pak... Pak...!
„Víš, Hinato... já si vážím tvých citů ke mně, ale...“ Nejspíš nemohl najít ta správná slova k tomu, aby ji opětoval vyznání. Byla plná nadějí... „ale já miluju Sakuru-chan dattebayo.“ Promluvil, jakoby omluvně. Sklopil zrak.
Hinata se propadla kilometry pod zemi. Miluje.... Sakuru-chan? Nemohla uvěřit tomu, co slyší. Tolik snažení aby.... aby ji řekl že... Myslela, že bude v nebi a zatím... zatím...
„...ale ty si moc pěkná holka! Máš spoustu nápadníků: Kiba, Gaara, Sasuke, Neji, Shino....“ Pokračoval Naruto. „Víš, Oni to neřeknou nahlas, ale já jsem kluk a jsem s nimi často sám... Oni mluvěj furt jen o tobě-ttebayo!“ Zazubil se. Chtěl ji dodat sebevědomí?
„Vážně?“ Hinata nevěděla, co si myslet. Tolik se zvrtl její vysněný den?
„Vážně.“ Přikývl Naruto. Mile se usmál a pak dívku popadl za ruku. „Pojď za mnou dattebayo!“ rozeběhl se Konohou. On ji... chytl za ruku?
„Kibo!“ Pozdravil Naruto. Ninja v černém seděl na svém velkém psovi a ostražitě pozoroval pár, blížící se k němu.
„Ahoj Naruto, Hinato. Takže jste... Spolu?“ Neuniklo mu.
Naruto jeho poznámku ignoroval. „Tady Hinata se tě chtěla na něco zeptat.“ Zazubil se a postrčil kunoichi dopředu.
Chtěl ji jen utišit, nebo mluvil pravdu? Jestli ano, tak by to pak znamenalo že... Hinata zrudla ve tváři. Jestli je pravda to, co Naruto říkal, tak... „K-Kibo-kun.“ Špitla nesměle. Co mu má vlastně říct? Ona k němu nic necítí! „Já....“ Začala nejistě. Co jiného by mohlo v takové cvíli pomoci, než pravda? „Promiň, Kibo. Vždy jsi byl jen můj kamarád.“ Přiznala nakonec své pocity. Jestli ji opravdu miloval, ona jeho lásku nemohla opětovat.
Naruto na ni překvapeně pohlédl a Kiba spadl z Akamara.
„Hinato, tys pronesla plynule celou větu!“ Vykřikl blonďák uznale.
Hinata se musela zasmát. V jeho přítomnosti se cítila... lépe.
„Takže on ne?“ Ukázal Naruto prstem na ninju, kříšeného bílým psem.
„Ne.“ Souhlasila Hinata. Naruto si opět přivlastnil její ruku a znovu se rozběhl.
„Shino!“ Křikl udýchaně. „Hinata ti chce něco říct!“ Zastavil spolu u s klopýtající tmavovláskou.
Ta se rychle dostala do formy. „Shino, víš.... Nikdy... Nikdy jsem ve skutečnosti neviděla tvůj obličej.“ Oznámila.
Shinova reakce nebyla nijak patrná.
„Díky za tvou pozornost!“ Křikl Naruto, táhnoucí Hinatu dál. „Právě jsi dvoum klukům zlomila srdce-ttebayo!“ Poznamenal se smíchem.
...
„Víte, Kotetsu, Izumo.... Já vás vůbec neznám, takže...“
...
„Shikamaru taky? No... Já... Já jsem... O dost hloupější než on, takže by to asi... neklapalo...“
...
„Ka-Kakashi-sensei?! Naruto-kun, nepřeháníš trochu...?“ Optala se Hinata šeptem.
Blonďák se ušklíbl. „V tom případě je to z Listové všechno. Jdeme do zvučné!“ Rozhodl.
„Cože?! Až do Zvučné? Ale Písečná je blíž!“
„Máš snad zálusk na velkého Kazekageho?“ Ušklíbl se Naruto.
Hinata zrudla. „No...ne! Já...Já....“
„Takže jdem najít tajný úkryt Akatsuki.“
„N-Naruto-kun...! Akatsuki jsou zločinecká organizace!“
Junchuriki si povzdechl. „Má cenu chodit za tvým bratrancem?“
„Ne.“
„Chceš Gaaru, nebo snad Kankura?“
„Ne!“
„Máš ráda starší Kategorie?“
„Proč?“
„Iruka...“
„Iruka-sensei taky?! Ne!“
„Tak Sasukeho?“
„Naruto-kun...!“
„Tak jdem do Akatsuki-ttebayo.“ Rozhodl prostě.
„Ne!“ Pískla Hinata už poněkud rozhořčeně. „Lásku nemůžeš hledat, musí najít ona tebe!“ Vysvětlila trpělivě.
„Tak si tady dřepnem a budem čekat.“ Posadil se Naruto na obrubník.
Hinata se chvíli rozmýšlela, jestli ho má následovat a pak rozhodla, že nikoliv. „Půjdu se projít...“ Špitla.
„Počkej, Hinato.“
„Ano?“
„Promiň. Víš, vlastně tě obdivuji. Já to Sakuře nikdy neřekl.“ Špitl. Byl si ale jist, že ho kunoichi slyšela. „Bylo mi hrozně líto, když jsem tě musel odmítnout. Představoval jsem si na tvém místě sebe a... chtěl jsem ti pomoct... a zklamal jsem -ttebayo.“
Hinata se pousmála. „Víš, i tak jsi mi pomohl.“ Naruto nepochopil, jak to myslela. Pozoroval její černou siluetu v zapadajícím slunci, jak se vzdaluje. To už je tolik hodin? Strávil s ní téměř celý den, ale nelitoval. Díky té holce pochopil spoustu věcí. Například, že, stejně jako ona, i on může dostat svou šanci a říct Sakuře o svých citech. A kdyby ho odmítla... Ano, bolelo by to, ale věděl by, že není sám, kdo tohle prožívá.
„Dostala jsi mě, Hinata-chan.“ Špitl vděčně.