Schůzka s Narutem,2. díl

Byl už skoro večer.Slunce zapadávalo za obzorem v dáli.Hinata netrpělivěji čekala na lůžku ve svém pokoji.Zaposlouchala se…do toho ticha.Měla nesnesitelnou trému z jejího setkání s Narutem a bála se tomu říkat „rande“.
Obávala se…co když něco zkazí?Co když si udělá nějaký velký trapas,po kterém Naruto jí už nebude chtít ani vidět??Třela rukou o tu druhou a hleděla šťastna-nešťastna na podlahu.Už se blížilo k osmé a Hinata nebyla ještě ani převlečena.Věděla,že má hezké večerní šaty,ale nebyla si jista,jestli zrovna jí budou slušet.Váhavě se zvedla a kráčela ke skříni s šatami.Vytáhla rudé plesové šaty s ramínka s černou mašlí s černým páskem zezadu.Z komody si vyndala krásné černé podkolenky a rudou čelenku do vlasů.Z podzásuvky vyndala červené sandále s podpatkem a nejistě na ně hleděla.Věděla,že tohle je její první a zároveň možná poslední šance a tak se nakonec překonala.Oblékla si oděv na sebe,namalovala si rty a oči a stoupla si k zrcadlu.Nevěřila,co s ní může make-up a hezký oděv provést za změny,ale pořád neměla odvahu jít s tím vším ven-s jejími šaty a s její hlubokou nejistotou.
Hinata ještě těsně,než Naruto u nich zaklepal,ze zásuvky vytáhla dlouhou černou mikinu.
Chvíli se na ní zadívala a najednou ze zdola uslyšela: „Hinato!Někdo tu na tebe čeká!“
Hinatě bylo hned jasné,že ten „někdo“ bude určitě Naruto.Po chvilce váhání se do mikiny celá zahalila,že jí šly vidět jenom nohy a hlava.Pak už jen vzala za kliku a sešla chodbou po schodech dolů.

„Ahoooj,Hinato!“svolal Naruto,když viděl Hinatu,jak pomalu sešlapuje schůdek po schůdku dolů.
Hinata se zčervenala jako rajče a s trémou,kterou skrývala „pod kabátem“ Naruta pozdravila: „…Ko…Konnichiwa…Naruto-kun…“.
Naruto stál dole jen s jeho klasickým oděvem a sotva Hinatě přes mikinu viděl na obličej: „Hinato…venku je teplo.Opravdu nemáš horečku??“.
Hinata ihned jak Naruta uslyšela, dost rozklepaně odpověděla: „Nééé…já…já jsem OK…Naruto.Nedělej si starosti…“.
Naruto nejdříve nevěděl,co Hinatě říct,a tak ze sebe jenom nepromyšleně vydal „Dobře…mno……kam půjdeme?“.
Tentokrát Hinata nevěděla,co Narutovi na počínání říct.Vůbec jí nenapadlo žádné místo…tedy krom jednoho.Mohou se jít posadit na louku mezi květeny.Tam je Hinatino nejoblíbenější místo… „Naruto-kun,“řekla Hinata „nechej se překvapit.“
Naruto tedy na Hinatinu větu kývl.

Hinata a Naruto vešli do temné ulice.Naruto si držel své ruce v kapsách u kalhot a Hinata si je před sebou držela.
Chvíli nikdo nemluvil a Naruto tedy začal hovořit: „Hinato…ehm…“,Hinata byla zvědava,co z Naruta vypadne, „ehm…mno…proč máš na sobě tu mikinu?Tobě je taková zima??“.
Ted‘ už byla Hinata naprosto ztracená:sakra…co mu mám říct???Je tak blízko mě a žádá po odpovědi…co mu jen říci?... „Mno…Naruto,“Naruto se na Hinatu netrpělivě podíval a dále naslouchal „…nevím…co ti mám na to říct…ta mikina je nová…a-a…chtěla sem ti jí jen ukázat!“řekla Hinata a s úlevou si vzdychla:…aspoň,že ze mě něco vypadlo…bylo by to blbý,kdybych tady jentak stála a mlčela.Na co se zeptá dále??
„Aha,“řekl Naruto.Hinata a Naruto dále mlčeli a Hinata bylá celá červená.Po uličkách Listové byl klid a ticho.Hin zavedla Naruta za Konohu.
„Kam to jdeme,Hinato?“ zeptal se ostýchavě a zvědavě Naruto.
„Už jsme tady…“ .Hinata a Naruto stáli v poli plných barevných kvítků,které se růžově a žlutě leskly pod měsíčním svitem.
„Nádhera…“ řekl Naruto s úžasem a jiskrami v očích.
„Na podobném místě jsem ještě nikdy nebyl…“ …
„Líbí se ti to tu...Naruto-kun?“,zeptala se Hinata a jen doufala…
„Hinato…“ řekl Naruto a pokračoval, „krásnější místo si už vybrat opravdu nemohla!“ řekl a s překvapením hleděl na měsíc.Potom se podíval na Hinatu a usmál se na ní.
Hinata ale znejistěla:ne…NESMÍŠ TEĎ OMDLET,HINATO!... „Tohle je mé oblíbené místo.Když sem byla malá,trhala jsem tady květiny,abych si s nima mohla ozdobit pokoj.Někdy je sbírám ještě dnes,“řekla Hinata a usmála se na Naruta.
Oba dva si sedli na zem a začli si povídat.Hinata se cítila úžasně uvolněně.S Narutem si krásně rozuměla a už se ani tak nečervenala.
Hinata si lehla do trávy a Naruto vedle ní.Oba dva se zadívali na měsíc.Najednou se ale Hinata rychle posadila.Pod mikinou jí něco lezlo!
„Hinato,je ti něco?!“ vykřikl vyplašený Naruto.
„Nééé…jenom…jenom něco cítím,jak mi leze pod mikinou!“ řekla Hinata a škrábala se po těle.
„Počkej,může to být vosa!!“ vykřikl Naruto a rozevřel Hinatě mikinu,svlékl jí z Hinaty a odhodil jí do trávy.Z mikiny nakonec vylezl velký černý škvor. „Uch…byl to jen škvor…“ řekl Naruto a otočil se na Hinatu, „seš v po…“.Naruto ani nedokončil větu a s krásou hleděl na Hinatu,která na sobě konečně neměla mikinu,ale krásné rudé šaty,které se třpytily pod měsíční září.Naruto konečně Hinatě pořádně viděl do tváře.“Hinato…jsi to ty?“

Pokračování příště!