Namikaze kuran no shinjitsu 13

Sakura s Ayme byli v lese u monumentu Hokagů. Obě měli skoro plný koš bylinek, všech druhů.

„Sakuro, co dělá tahle?“ zeptala se Ayme a ukázala bylinu. Sakura si ji vzala a přivoněla si.

„ Tahle je dobrá na bolesti hlavy, hlavně když jsi hodně pila.“ Odpověděla. „Tsunade-sama je používá často.“ Dodala, usmála se a vrátila ji zpět.

„Dík.“ Poděkovala Ayme a dala si ji do košíku. Sakura kývla a podívala se po lese, jestli neuvidí nějakou bylinku. Byli tam ještě hodinu, a pak šly do Ichiraku.

„Ahoj, tati.“ Pozdravila Ayme a dala na pult koš s bylinkami.

"Ahoj, tak jak se dařilo?"optal se stařík a podíval se do košíku a hned na to si kýchl.

"No dobře, Sakura mi ukázala spoustu bylinek a ještě jdeme dozadu udělat nějaké masti na ty tvoje záda." Řekla Ayme a podala Sakuře sklenici s vodou, kterou Sakura s vděčností přijala sedla si na židli a napila se.

"Díky." poděkovala Sakura a postavila prázdnou sklenici na stůl. "Můžeme jít na to jestli chceš." dodala.

"Jistě, ale nepotřebujeme něco speciálního?" optala se Ayme.

"Ne, vše co bude potřeba najdeme v kuchyni. Nemusí te se bát neuděláme tam nepořádek." Řekla Sakura když si všimla staříka. Stařík se jen usmál a šel se věnovat zákazníkovi a Sakura s Ayme zašly dozadu a daly se do práce.

O DVĚ HODINY POZDĚJI……

„Vše je hotovo.“ Řekla s úsměvem Sakura, když si přivoněla k mastím.

„Moc děkuji, Sakuro. Doufám, že to tátovi pomůže.“ Poděkovala Ayme.

„Určitě mu to pomůže, musí se s nimi pravidelně mazat. Pokaždé, když ho to bude bolet a po měsíci by to mělo být v pořádku.“ Odpověděla Sakura.

Pomohla Ayme uklidit jejich pracovní prostor a umýt nádobí, pak si dala jeden rámen a vydala se na cestu domů, nemohla použít henge, tak si na hlavu dala klobouk, aby zamaskovala své vlasy a sklonila hlavu, aby jí nebylo vidět do obličeje a vydala se domů. Většinu cesty si jí nikdo nevšiml, když byla skoro doma, tak si vzpomněla, že ještě musí nakoupit nějaké maso a čerstvou zeleninu a ovoce. Vydala se proto na trh, aby mohla nakoupit, tam ji už několik lidí poznalo. Sakura zaslechla jen pár slov jako „To je ta liščí D**ka“, nebo „“prý má dítě s tím liščím Spratkem.“ A to nejhorší co zaslechla „ Stejně to dítě bude zrůda, bude to napůl liška a ch**pne.“ Sakura potlačovala vztek a slzy, to že nadávají jí, nebo Narutovi ji nevadilo s porovnáním jak ji bolelo, když urážely jejich malé nevinné děťátko. U několika stánků ji vyhodily s tím, že obsluhují jen řádné občany Konohy.

Po necelé hodině, když Sakura konečně nakoupila vše, co chtěla a potřebovala tak se vydala domů, cestou ji několik lidí poznalo a záměrně do ní strčily.

„Hej dávej si bacha na cesty ty liščí špíno!“ Křikl na ni jeden vysoký Shinobi.

„Pardon, omlouvám se, neviděla jsem vás.“ Omluvila se Sakura, nechtěla mít potíže, bála se, že ji ublíží, že ublíží děťátku. Ten shinobi co do ní vrazil se usmál a odešel. Sakura si utřela slzy a pokračovala v cestě domů. Cestou domů slýchala pořád to samé, a snažila se vypadat silně, dělat že je neslyší, nechtěla jim dopřát to, že ji uvidí se slzami. Zamyslela se, co by asi teď udělal Naruto, jak se zamyslela, nevšimla si, že se k ní blíží další muž, který do ní chce strčit.Sakura si ho všimla když byl skoro u ní a nestihla se uhnou a ten muž do ní tvrdě narazil a shodil ji na zem.

„Kam to čumíš! Měla by sis dávat pozor. Koukej se omluvit!!!!“ Křiknul na ni. Sakura se lekla když na ni zakřičel. Měla hrozný strach, ještě nikdo na ni nebyl takhle zlý, nikdo kromě vlastní matky. Už se nadechovala k omluvě, když uslyšela.

„To ty by ses měl omluvit!!“ Křiknul Izuma.

„Já? A omluvit se týhle?!! Ona do mě vrazila!“ odpověděl ten chlap.

„My jsme tě viděly, to ty jsi do ní narazil a nadával jsi jí!“ řekl Kotetsu a klekl si vedle Sakury která je překvapeně sledovala.

„Jsi v pořádku Sakuro?“ optal se Kotetsu a podal ji ruku. Sakura se na něj podívala a přikývla.

„Ano jsem, moc děkuju Kotetsu-san Izumo-san.“ Poděkovala Sakura a kousek od nich poodstoupila, i když ji pomohly, tak se bála.

„Nemáš zač.“ odpověděl Izuma. Sakura se usmála, pak si klekla a začala dávat vypadlý nákup zpět do tašek. Kotetsu s Izumou ji pomohly dát vše do tašek, pak každý vzal jednu tašku.

„To je v dobré, já to zvládnu, nemusíte mi pomáhat, jistě máte spoustu práce.“ Protestovala Sakura, byla ráda, že ji pomohou, ale nechtěla, aby věděly kde bydlí.

„To je v pořádku, mi to rádi pomůžeme, a stejně nemáme co na práci.“ Usmál se Izuma.

„Ale, to ……“ Začala Sakura, ale Kotetsu ji přerušil.

„Nic se neděje.“ Řekl. Sakura přikývla a společně se vydali domů. Cestou se jí vyptávaly jak se jí daří, a jestli už mluvila s Narutem a jak často jí takhle ubližují.

„Tohle bylo poprvé.“[úi] Řekla Sakura smutně. Ještě kousek šly a pak se Sakura zastavila a otočila se k nim.

[i]„Odsuď už půjdu sama. Není to osobní, jen nechci aby kdokoli věděl kde bydlím.“ Oznámila Sakura.

„Jistě, my respektujeme tvoje soukromí.“ Odpověděl Kotetsu a s Izumou podal Sakuře tašky, pak se rozloučily a vydaly se zpět tím směrem co přišly. Sakura se za nimi chvíli koukala dokut je neztratila z očí a pak pokračovala domů. Několikrát změnila směr a cesta ji trvala asi o půl hodiny déle než kdyby šla rovnou, ale takhle se cítila bezpečněji, když měla pocit že ji nesledují, tak se vydala nejkratší cestou domů. Když doma uslyšela zacvaknutí západky zámku tak se jí ulevilo, nikdo ji neublíží, ne když je tady.
- Aspoň někdo je na mě hodný – Řekla si Sakura a pousmála se.
Pak uklidila nákup a šla se koukat na televizi, a než si večer šla lehnout tak se podívala na nebe a zeptala se sama sebe : „Kdy se vrátíš?“