manga_preview
Boruto TBV 07

Icha Icha (40) - Sasukeho záchrana

Byl den téměř jako každý jiný. Akorát se slunce schovávalo za mraky před tím, než upadne za obzor úplně a nechalo ovzduší se ochladit s postupnou hodinou. Nejedny vlasy v tento čas zavlály v nabývajícím se větru.
Tokime už nevydržela vyčkávat více v lese osamocena a začala se pomalu přesouvat k branám Konohy, kde se mimo jiné v keřích schovávala ještě jiná osoba. Zašustilo křoví a posléze se odtamtud vyhrabala jakási hromádka čehosi, co pravděpodobně bylo ještě živé, nebo takový dojem to dávalo alespoň dle pohybů, ale jeho výzor na to zrovna dvakrát nevypadal.
Když se poté Tokime vyplížila z lesa, netrvalo dlouho, než si všimla oné podezřelé, shrbené a očmoudlé bytosti, která si to právě teď courala k branám po lesní cestičce bez toho, aby se snad snažila ukrýt. Blondýnka se na chvíli překvapeně zarazila, než zaujala bojovou pozici, jen tak pro případ, a v té se poté opatrně přibližovala k osobě.
Když byla nadosah, poklepala ji slušně na rameno. Očmoudlá hromádka se poté na mladou Kawari otočila, aby na ni vycenila svůj nedokonalý chrup, jak tam chybělo několik předních zubů. Jedno její oko nebylo takřka vidět, jak bylo nateklé a celkově osoba nevypadala vůbec přívětivě.
„Ohó, Tokime-chan,“ upustilo stvoření těsně předtím, než se pokusilo na dívku chmátnout a pevně obejmout. To si však Tokime nenechala líbit a mužíka z lesíka usadila dobře mířenou pěstí do obličeje, čímž mu na výzoru ještě přispěla. Muž se skácel.
„Och, promiň!“ vykřikla hned poté, jak si uvědomila, co právě udělala a ihned se k mužíkovi shrbila, aby mu pomohla se hned zase zvednout. „To jen… nevypadáš zrovna ukázkově. To tak trochu ten pud sebezáchovy, víš. Promiň ještě jednou, Jiraiyo, já nechtěla,“ utrousila coby omluvu. ‚Nebo chtěla?‘ dodala si ještě v mysli mírně pobaveně.
Mužík bez zubů se jen usmál tak mocně, až vypadal jak v extázi, když mu dívka pomáhala na nohy, čímž vlastně chtěl dát ještě najevo, že jí odpouští.

* * *
Mezitím přímo uvnitř vesnice se promenádovaly dvě siluety dívčích rozměrů.
„Kam vůbec šla?“ vypadlo z jedné z nich, když se všemožně rozhlížely po okolí a kohosi hledaly. Druhá osoba pouze pokrčila rameny v nevědomosti na onu otázku.
„Doufám, že je v pořádku… Už takhle mě děsila a teď mě pošle rovnou do hrobu, jestli se ztratila. Bože, Jiraiya mě zabije…“ hlesla zoufale postarší dívka s fialovými vlasy.
„To bude dobrý,“ konejšila ji Hitomi. „Měla bys být ráda, že už nesedí v koutě a že už vnímá a všechno. Sice ten její výstup, kdy chybělo málo, aby nás uškrtila, byl trochu děsivý,“ otřásla se při vzpomínce na situaci, kdy sdělily Ayano o onom nedorozumění s Itachim, „Ale aspoň už reaguje celkově a tak všechno. To bude dobrý, určitě si to jen potřebuje srovnat v hlavě a vrátí se.“
Anko jen pohlédla na svou společnici, zatímco se opět vydaly na cestu na šmejdění po Konoze, „Snad máš pravdu. Teď bez Jiraiyi a navíc, když se tu potulují podezřelé osoby, co jí chtějí a když ještě tě Orochimaru ztratil… bůhví co se může stát. Potřebuju ji mít na očích,“ hlesla se špetkou beznadějnosti v návalu strachu o její mladší sestru. Hitomi ji jen za chůze sáhla na rameno, aby snad trochu zklidnila její žal, který se tak usilovně pokoušela skrýt.

Když prošly už téměř celou Konohu, zastavily se na chvíli u bran, což měla být jejich poslední a snad pomocná zastávka.
„Ahoj zlato, neprošla tudy moje sestra?“ pronesla namísto pozdravu Anko směrem k Izumovi, který si to vysedával za stolkem přímo u bran jako největší mačo a hlídač.
„Ahoj beruško,“ usmál se na ni a lišácky po ní pokukoval, když opakovaně zvedal svůdně jedno obočí. Anko v tu chvíli okamžitě jakoby zapomněla proč tu je a víc než trochu se o onen pult opřela, aby mu do očí mohla koukat zblízka a nahlas vzdychla, když už byla stoprocentně polapena v jeho pohledu.
Hitomi jen protočila očima, když se na tu změnu v její osobnosti musela dívat a raději se zaměřila zase na toho svého. „Tak, jak si slyšel. Neprošla tudy?“ tázala se, když její společnice úplně vypnula.
„Musím říct, že co jsme tu, tak ne. Už ani nevím, kdy jsem ji viděl naposledy,“ opáčil Kotetsu vážně, pročež se při pohledu na brunetku usmál.
„Víš, vlastně jsem tě chtěl jít potom najít. Něco bych měl naplánovaného, tak se chci zeptat, kdy dorazíš domu?“ tázal se směrem k Hitomi, když se na ni pořád sladce usmíval a navíc ji pomalu a jemně pohladil po hřbetu dlaně, kterou se opírala o stůl. Brunetka onen dotek okamžitě zaregistrovala, čímž si dovolila se na to podívat, pročež zase zvedla zrak zpět k němu, aby mu vrátila onen stejně sladký úsměv.
„O co jde?“ zeptala se svůdným tónem. Kotetsu se jen usmál o to víc, pročež si dovolil vzít její ruku do té své.
„Uvidíš. Nech se překvapit,“ pronesl vzápětí, když zvedal její dlaň ke svým rtům, kam ji posléze na hřbet ruky sladce políbil. Hitomi se začala jen usmívat o to víc až do těch rozměrů, že začala vydávat i hlasité smějící se zvuky, jak byla totálně v šoku a v sedmém nebi.
Její sladké skřeky však probraly Anko z transu, kdy upustila konečně na svém hypnotizujícím pohledu a málem udušení Izumy svými polibky, což mělo za následek, že poděkovala dvojici za informaci a pokoušela se brunetku odtáhnout a probrat do reality. Hitomi se však stále jen šklebila na černovlasého se zamilovaným pohledem, zatímco on jí mával se stejným pohledem ve tváři.

Když ji odtáhla do bezpečné vzdálenosti, pronesla: „No je hezký, že jsme s nimi měly konečně chvilku, ale proto jsme tam nešly… Kde si teda myslíš, že je?“
Hitomi si po vyslechnutí věty jen odkašlala, aby se ukotvila o to víc nohama na zemi z předchozího vypnutí a polkla, „No… Ven z Konohy nešla, tak snad je v pořádku?“ řekla, i když si sama tím nebyla zrovna na sto procent jistá. Anko jen kývala s vážným výrazem hlavou, když se pokoušela si to vnutit do hlavy jako pravdu.
V tom okolo nich prošla Tokime s nějakým odpadem. Poté se však ihned zastavila a zamířila si to k nim.
„Ahoj,“ pozdravila, „Co tu děláte?“ tázala se zvědavě.
„Aho-“ začala Anko, když zaslechla dívčin hlas, za kterým se i otáčela, když v tom se zarazila, „Ježíš, co tenhle ten hastrman?!“ vykřikla poté, aniž by dořekla svůj pozdrav při pohledu na hromádku, která evidentně zbyla z Jiraiyi.
Tokime jen vykulila oči na její reakci, když v tom ji konečně došlo, o co jde, „Ach… to je Jiraiya,“ vysvětlila spěšně s pokýváním, že si opravdu srandu nedělá.
„No do řiti, co se ti stalo?“ vypustila ze sebe Mitarashi bez zábran, stále v šoku.
„Ále…“ začal Jiraiya, „Pořádně jsem to podělal.“
„Cože? O tomhle slyším prvně,“ vyhrkla překvapeně blondýnka, zatímco se na poustevníka všechny tři dívaly jako na zjevení.
„Protože jsem ti to neřekl. Ani nebylo kdy,“ vysvětlil. „Moje hrdost mi zabránila ve všem a nějak se stalo, že po Ayano dost možná, asi tak na devadesát devět procent půjdou i Akatsuki… takže Anko, kde je?“
Všechny na něj při onom vysvětlení zíraly s vykulenýma očima, jak byly překvapeny dalším vývojem událostí, když v tom se zmíněná zarazila a podívala se koutkem oka na brunetku jako neviňátko. Poté pohledem zabruslila do nebes a zpět na zem. Všemožně se najednou pokoušela vyhnout očnímu kontaktu. Toho si však Jiraiya okamžitě všiml. „O co jde?“
Anko zavřela křečovitě oči jako viník. „Víš já… Nějak jsem ji ztratila,“ upustila nervózně.
Jiraiya tu rázem zkameněl.
„A do pr*ele,“ bylo jediné, na co se poté zmohl.


V tu chvíli na opačném konci Země Ohně si to jedna bytost kráčela uprostřed jednoho z lesů.
Když procházela okolo jednoho mohutného stromu, vyrušilo ji zašustění.
„Tak jsi tu?“ pronesla jiná osoba právě se opírající o onen strom. Fialovovláska, procházející kolem, se za osobou otočila a nato kývla v odpověď.
„Fajn… následuj mě,“ řekla poté osoba v kápi, než se napřímila, otočila a vešla právě do onoho kmene, o který se doteď opírala. Ayano v tu chvíli sebou překvapeně cukla, než začala kmitat očima sem a tam ve snaze se ujistit, že to byl dobrý nápad, načež zaťala rozhodně pěsti a osobu do kmene následovala.

* * *
Další den v dopoledních hodinách se do Orochimarova sídla dostala další osoba. Právě procházela spolu s oním hadem po chodbách v jeho úkrytu, zatímco vedli konverzaci.
„Jsem rád, že si přišel,“ pronesl Orochimaru. Odpovědí mu byly pouhé kroky jeho společníka, žádné slovo.
„No, nic,“ opáčil poté ještě zelenooký, aby snad řeč nestála, když se mladík ani nenamáhal cokoliv říct, „Jak jsem slíbil, tak Sasukeho pustím… chceš toho být svědkem?“ tázal se již s větší špetkou naděje, že tentokrát mu bude odpovězeno. Při pohledu na svého společníka však zjistil, že to nehrozí, neboť dotyčný pouze učinil gesto souhlasu v kývnutí, nikoliv ve slovech. Orochimaru jen zklamaně povzdychl, načež se ocitli před kovovými dveřmi, které posléze ještě otevřel.
V místnosti, ukrývající se za mohutnými dveřmi, se nacházel v řetězech Sasuke jen v kalhotách, vrchní díl oděvu postrádal, zatímco jej řetězy držely víceméně ve vzduchu. Po těle měl několik hlubokých šrámů a zdálo se, že se kvůli bolesti i potil.
Orochimaru poté jen pokynul na svého poskoka, aby Sasukeho sundal a vyvedl okamžitě pryč. Celá prohlídka poté byla zakončena pouhým vyhozením vysláblého Uchihy z hadího úkrytu do lesa, kde se pár chvil ještě válel v příjemném mechu, než se mu povedlo zvednout a udýchaně se nezadíval na své dva věznitele a bratra, zahaleného v Akatsuki plášti, který jej pozoroval naprosto vyrovnaně. Bůhví kdo z oněch tří osob mladíka vytočila nejvíc, ale závěrem bylo, že začal měnit formu.
Vlasy mu trochu povyrostly a více rozčepýřily, ústa protáhly a zuby zostřily. Ruce i nehty prodloužily, pleť ještě více zbledla, zatímco se mu na tváři jako takové začal rýsovat psychotický úsměv a rudé, nenasytné oči.
Orochimaru se jen začal usmívat, zatímco Itachi kulit oči. Kabuto si jen odkašlal se slovy: „Měl by ses uklidnit,“ čímž si vysloužil Sasukeho pozornost.
Jakmile se na něj zaměřil, okamžitě ztuhl. Kabuto totiž držel jakýsi stříbrný předmět u Itachiho hlavy, který si toho evidentně ani nebyl vědom. Sasukemu ztekla kapka potu po tváři, když se začal pomalu měnit zase zpátky. Kabuto se jen vítězně usmál, když v tom se ocitl namáčknutý na zdi ve vstupu do jeskyně, zatímco mu z hlavy tekla krev a ruku měl celou protočenou. Koutkem oka zahlédl, jak jej Itachi propaluje sharinganem, zatímco jej vší silou tlačí na ostré kameny. Poté ještě zaslechl Orochimarův smích*. V tu chvíli mu bylo vše jasné a zakroutil hlavou v pánově neschopnosti, jak jen mu to Itachiho ruka a zeď dovolila.

Sasuke se zmohl jen na zmatený pohled na bratrovu adresu.
„Běž,“ rozkázal Itachi okamžitě, když zaujal Sasukeho pozornost.
„Ale-!“
„Mlč… prostě jdi! Minule si to chtěl vyřídit ty, teď je řada na mě. Tak běž!“ přerušil jeho námitky dalším rozkazem. Sasuke se trochu otřásl, ale ani se nepohnul, což staršímu neuniklo.
„Říkám ti, běž! Chceš snad, abych na tebe použil tyhle oči?!“ vykřikl znovu, zatímco jej vražedně propaloval, když se mu oči měnily do mangekyou sharinganu. Sasuke jen zhnuseně zkřivil mimické svaly, než se s nadávkami nakonec otočil a ztratil se v lese.
Itachi poté natočil Kabutovi tvář tak, aby mu mohl pohlédnout do očí, když v tom ucítil jakýsi chladný vzduch na své šíji, pročež se skrčil a uskočil o několik metrů do dáli do lesního prostranní.
Když se napřímil zpět z pokleku, viděl Orochimara, jak se na něj šklebí a znovu ovládá své tělo. Ironicky se uchechtl, načež si vzal do ruky několik shurikenů, které poté mžikem oka vymrštil po slizounovi a jeho pomocníkovi, který si to vystával mírně zakrvácený vedle něho.
Podle očekávání se tomu oba ladně vyhnuli úskokem do stran, aby se dostali do dráhy zase obrovským ohnivým koulím, kterým se chlapci museli vyhnout zase úskokem dozadu, více do útrob jeskyně. Čehož Itachi po právu zase využil tak, že dal do vrchu kamenné jeskyně velikou ránu, když na ni vyskočil, aby se začaly kameny sesouvat tak, že zaplnily bez otázek východ ven a pohřbily dvojici uvnitř.
Itachi společně se sesuvem jel zpočátku dolu, ale poté se ladným výskokem ocitl na větvi nedaleko, nechaje jeskyni za sebou. Když se však už odhodlával ke kroku pryč, zamrzl.
„Předtím než odejdeš, mi řekni jednu věc… kolik času ti vlastně ještě zbývá?“ rozneslo se prostorem za ním. Uchiha instinktivně otočil hlavu za sebe, aby uviděl Orochimara s oním iritujícím blaženým úsměvem ve tváři vysedávat na trávě před zasypanou jeskyní.
Itachi poté zůstal stát na místě jako opařený s vykuleným výrazem, zatímco se mu ona poslední věta ozývala stále v hlavě.
‚Jak se to dozvěděl?!‘ utrousil nato velice překvapeně ve svých myšlenkách.

__________________
* Typický Orouš v Genjutsu xDDD

Poznámky: 

Tak dílek je ještě trochu delší než ty předchozí kvůli úplným zbytečnostem.. ale zase tam byla konečně i nějaká romantika :DDD tentokrát se nebudu moc vykecávat, jen řeknu, že se omlouvám za zpozdění, trochu mi trvalo, než sem to vymyslela a omlouvám se za chabý děj, ale holt jinak sem to vymyslet nedokázala Cry

EDIT 5.9.15 - Omlouvám se, že zase dobu nepřibyl díl, ale nějak není múza, většinou mám inspiraci ve škole a v pondělí tam jedu na zápis, tak možná dovymyslím konec dílku (z části je totiž napsaný Laughing out loud), a pokud ne, tak určitě v říjnu začnou přibývat zase - možná i v září, pokud mě někdy popadne inspirace Smiling Omlouvám se a děkuju všem, co na to čekají ^^

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, Út, 2015-10-20 17:17 | Ninja už: 4522 dní, Příspěvků: 1154 | Autor je: Pěstitel rýže

Vím, že je to možná dotěrná otázka, ale kdy bude další díleček? Laughing out loud Obden kontroluju Konohu a ty seš teďka ten jediný důvod proč jsem chodím! Laughing out loud Smiling)

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Čt, 2015-10-22 18:11 | Ninja už: 4501 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Aaach, děkují beruu, to mě moc potěšilo ^^ A na dílku se pracuje, zrovna předevčírem, tedy v den, kdy si napsala Laughing out loud, jsem něco málo ukuchtila navíc, ale právě mi vůbec nešlo navázat na to, co jsem vymyslela a když něco vymyslím, tak už mi dělá problém od toho zas odejít, tak prostě trvalo, než se mi povedlo vymyslet něco dalšího Laughing out loud můžu to zkusit hodit do wordu a uvidím, kolik toho bude, třeba dostatek a budu to moct rovnou sem hodit Laughing out loud

Obrázek uživatele Naora
Vložil Naora, Ne, 2015-08-30 17:50 | Ninja už: 3179 dní, Příspěvků: 58 | Autor je: Pěstitel rýže

Pěkné to jest! Dle mého skromného názoru je to jedna z nejlepších povídek tady na Konoze Mrk

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Po, 2015-08-31 21:30 | Ninja už: 4501 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

O-o-o-o-omg! :OOOOOOO olalá, fíha... uh, to budu rozdejchávat ještě tak týden :OO toto, oh.. vyrazilo mi to dočista dech Shocked Laughing out loud Děkuju moooooc! jsem nesmírně nadšená, že se to tak tedy líbilo :33 a samozřejmě, že si to v takové to mrtvé době někdo přečetl Shocked a vlastně celkově, že si na tuto mojí stlátlaninu narazila :OO oh, oh... fakt moc moc děkuju Smiling

Obrázek uživatele HiTomi-chan
Vložil HiTomi-chan, Po, 2015-06-29 14:58 | Ninja už: 4522 dní, Příspěvků: 1154 | Autor je: Pěstitel rýže

Konečně další dííl! Hrozně jsem se těšila a každý den kontrolovala Konohu, když už bude.. Laughing out loud Akorát, že pak jsem zase nebyla přihlášená, tak jsem si říkala, že si komentář zase nechám na jindy. Laughing out loud
Skvělé Rí! Laughing out loud Romantika.. Hrozně mě ta scéna rozesmála. Všechno bylo hrozně úžasný ~dilly dilly~ ... (Omlouvám se. Pořád mi to zní v hlavě. Koukala jsem se na tu novou Cinderellu a hrozně se mi líbila a ta písnička je prostě strašně chytlavá, takže si ji prostě pořád musím broukat. I když přiznejme si, hlavní důvod, proč jsem se na to koukala je Richard :33 Laughing out loud
Musím se jít koukat zase něco. Dostala jsem náladu na nějakou pohádku další a ještě furt jsem neviděla Sněhurka a Lovec. Nikdy mě to nelákalo, ale teď prostě potřebuju další pohádku. A právě jsem zjistila, že jsem stáhla prodlouženou verzi.. Nevadí, ale musím najít jiné titulky..
Všimla sis, že ti tady zase dlabu blbosti?? No nevadí! Každopádně úžasná práce, jsi moc a moc šikovná. Jsem hrozně ráda, že tam může moje otravná maličkost být! Hrozně ti za to děkuju! Takže ještě jednou opakuju, opravdu kouzelný a moc se těším na další díl!

Přátelé jsou jako brambory, když je sníte, tak zemřou...
Ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni.
Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou..

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Po, 2015-06-29 22:21 | Ninja už: 4501 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

jééééééééééé, O em džíííí... ty si takááá, o em dží, já tě zbožňuju Laughing out loud jsem ráda, že ty tu pořád jsi, když nám Tokí někam zmizela a není po ní ani vidu ani slechu, tak jsem ráda, že tebe tu furt mám a tím mi připomínáš ty staré dobré časy a že jim tedy není tak uplně konec :33 ach, pardon, trocha nostalgie, nechala sjem se unést nadšením a okamžikem Laughing out loud
nevadí, takže moc moc děkuji, jsem ráda, že se ti to líbí Laughing out loud ^^ já osobně jsem se těšila, kdy už tam Hit zase bude, víš jak... a tak jsem ti tam nějakou tu romanťiku musela dát Laughing out loud a lool, ona už je venkuuu? Já sem tuhle hledala nový filmy na disney princezny, našla sem super cool na Bellu a pak sem objevila, že brzy bude i na Cinderellu (tak rok zpět to je - aha, tak to už chápu Laughing out loud) a tak už to jeee jo? fuuu, tak to musím jit hledat a podívat se Laughing out loud
Btw.. Sněhurka a lovec je užasná :3 nebo alespoň mě se to líbilo, když jsem se na to před lety dívala Smiling
A nevadí, dlabej dál, já jsem jen ráda, aspoň tu získávám informace, na které jsem zapomněla i když jsem se na ně tak těšila Laughing out loud takže pohodááá!!
A nemáš ještě jednou zááč, já jsem ráda, že jí můžu do povídky zapojit a jsem moc moc moc ráda, že se ti to líbí a že to stále po těch letech čteš a že na mě nezapomínáš :3 [BTW ted ke konci budu dlabat ještě navíc já blbosti! Už je skoro tvuj OP obrázek se Zorem skoro hotov... v nadcházejích pár dnech přibude na devuuu :3 doufám, že se ti bude líbit, co sem tam zas vymyslela :DD)

Obrázek uživatele Katy...
Vložil Katy..., So, 2015-06-27 19:01 | Ninja už: 3839 dní, Příspěvků: 199 | Autor je: Tsunadin poskok

Hurá! Sláva! další díl! Podle očekávání zase úžasný. Ta romantika Anko a Hitimi mě (ani nevím proč)celkem rozesmála. A Itachi jako vždy největší boss (tedy až na ten konec Sad )Škoda jen, že tam nebylo zas toho tolik s Ayanou, ale chápu. Laughing out loud

"Nevezmu své slovo zpět" to je má cesta ninji

Být shinobi neznamená bojovat ve válce. Být shinobi znamená, bojovat za své přátelé a proto nedovolím, aby mým přátelům někdo ublížil!

Kdo poruší pravidla a nařízení je považován za odpad, ale ten kdo opustí přátele je ještě horší špína.

Hokage není ten, kdo je všemi uznáván. Je to o tom že kdo je všemi uznáván se stane hokagem.

https://www.youtube.com/watch?v=veqyzr3PnAM

Obrázek uživatele Ría
Vložil Ría, Ne, 2015-06-28 15:54 | Ninja už: 4501 dní, Příspěvků: 1511 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Děkujííí, jsem moc moc moc ráda, že to stále čteš a komentuješ a že tě to zatím neomrzelo, i když tam píšu kraviny, ale evidentně ne až zase takové, když mi to chválíš Laughing out loud takže o to větší dík ^^
Upřímně mě to taky rozesmálo, když jsem to psala, tak jsem ráda, že nejsem jediná Laughing out loud A jooo, Itíííček můůj.. totální badass a pak toto Cry bude mi chyběěět Laughing out loud ale ne, já to vyřeším!! Laughing out loud a jup, Aya bude zase příště :3 snad Laughing out loud
Nakonec tedy opět moc děkujuuu ^^