Geniální nápad 08

„Tak tohle je už fakt divný,“ zakroutila hlavou Sakura. „Teď už i NejlepšíKunoichi a dokonce ani Stydlivka. Prostě to nechápu,“ povzdechla si.
„Ale budu pokračovat i tak. Prostě to dotáhnu do konce i bez nich.. Musím se mu pomstít. Musím, prostě musím,“ zavolala do prázdna pokoje.
„Ještě se uvidí,“ zasmála se ďábelsky..
...
„Ach jo Naruto, proč jsem přesně tohle od tebe čekal?“ povzdechl si Sasuke „No nic jdu na to!“ zašklebil se před bránou skryté Listové. Do vesnice pronikl až příliš snadno, jako i v předchozích dnech. Letmě se tu rozhlédl a namířil si to přímo za poslední administrátorkou stránky, která pošramotila jeho nadměrné ego.
„Konečně,“ zasmál se před domem PomstychtivéKrásky, lépe řečeno před Sakuřiným domem. „Tahle pomsta bude ještě lepší, než když jsem Itachimu vyplnil křížovku,“ zasmál se jako blázen a bez zaváhání vyskočil na okenní římsu Sakuřina pokoje. Opatrně nahlédl do pokoje ponořeného do tmy, kde jediným světlem byla noční lampička hned vedle postele spící dívky.
Sasuke opatrně prostrčil ruku pootevřenou částí okna a otevřel jej úplně, tím si vytvořil plný přístup do pokoje. Potichu slezl z římsy už přímo do pokoje.
„Jak lehké,“ ušklíbl se v duchu a blížil se ke spící Sakuře, která neměla ani tušení co všechno ji v plánu ďábelské pomsty našeho egocentrického bl- pardon našeho geniálního-sexy-nepřekonatelného-Uchihy čeká. Opatrně ji odkryl, vzal do náruče a oknem to spolu s spící Sakurou vzal přímou čarou přes střechy pryč z vesnice. Kupodivu se Sakura neprobudila, i když Sasuke málem spadl a dost hlasitě u toho nadával. Dokonce se ani neprobudila, když se našemu Uchihovi při chůzi pozpátku, aby zjistil jestli jej nikdo nesleduje, podařilo stoupnout na hrábky, které po cestě zřejmě vytratil nějaký vesničan.
„Uff konečně jsem tu,“ hlasitě si povzdechl a uznal za vhodné vzbudit Sakuru, proto ji položil na zem.
„Sakuro vstávej,“ zakřičel a Sakura se vzbudila přesně podle očekávaní Sasukeho. Což ovšem nečekal bylo, že ve chvíli, kdy se zprudka posadila, tak nějak z půlky z šoku, tak nějak z půlky reflexivně vrazila Sasukemu pořádný pravý hák. Chudák Uchiha odletěl o kus dál.
„Coco? Kde to jsem?“ ptala se zmateně rozhlížejíc se po okolí.
„Sa-ku-ro,“ vyhláskoval její jméno zvedající se nešťastník „Dobrá rána,“ mnul si čelist.
„Sasuke-kun,“ vyhrkla překvapeně „Co tu deláš? A kde to jsem?“ ptala se stále zmateně.
„To je jednoduché má milá PomstichtiváKrásko,“ ušklíbl se na ni a ona na sucho polkla.
„Jak o tom víš?“ pohlédla na něj.
„Karin zapomněla vymazat historii. Ale ty asi budeš Karin spíše znát pod přezdívkou KrálovnaK, viď?“ oznámil jí suše, za to ona na sucho polkla.
„A můžu vyjmenovat další. Třeba Umělkyně alias Konan. Nebo Květinka alias Ino a spousta dalších. Po pravdě nebylo lehké dostat se až k tobě. Bylo mi jasné, že když nejdřív odhalím tebe ostatní budou pokračovat, což by nebylo nic platné. Na tohle jsem čekal vážně dlouho,“ pohlédl na ni a ona sebou cukla.
„Mělo mi být jasné, že to není jen tak, když se postupně nepřihlásilo tolik adminek,“ zasyčela Sakura. „A na co jsi čekal tak dlouho?“ zeptala se.
„Na pomstu,“ zasmál se ďábelsky a ona zase jen na sucho polkla.
„Pomstu?“ zeptala se vyděšeně „A co ta pomsta obnáší?“
„No říkám si že využiju pár prvků svých předchůdců,“ řekl zamyšleně.
„Chceš se zasmát?“ zeptala se a on na ni se zájmem upřel svůj zrak „Já to dělala taky pro pomstu, ale jak vidím zase jsem to nedokázala.“
„Cha, tak pro pomstu jo?“ zasmál se. „Ale jedno ti musím nechat. Naštvala jsi mě a tímhle ti to vrátím,“ znovu se zasmál a dřív než si to stihla Sakura uvědomit, byl už u ní, povalil ji na zem, chytl obě ruce nad hlavu a začal ji nelítostně lechtat.
„Pomsta číslo 1 Nejiho provedení,“ zašklebil se.
„Nééé doooost,“ smála se na celé kolo, zatím co Sasuke nevypadal, že by chtěl jen tak skončit. „Prosííííím,“ pořád se smála, ale s ním to ani nehnulo. „Prosíííííííím moooooc prosííím,“ žadonila někde mezi záchvatem smíchu.
„Dobře,“ řekl až po delší chvíli, pustil její ruce a odtáhl se od ní „Řekla sis o to sama, pomsta číslo 2 přichází,“ zašklebil se a přehodil si stále smějící se Sakuru přes rameno. Ušel pár kroků a hned se zastavil.
„Pomsta číslo 2 je můj vlastní výmysl,“ zasmál se a hodil Sakuru do jezírka.
„Tyyy!“ zakřičela když se vynořila „Tyyy jeden!“ křičela dál.
„Oh copak? Nemáš ráda vodu?“ smál se jí.
„Vodu jo, ale ne studenou!“ vztekala se.
„Ale, ale,“ smál se dál „Vypadáš jak zmoklá kočka,“ utahoval s z ní.
„Jen počkej až vylezu!“ křikla a už, už chtěla vylézt zpátky na břeh, ale najednou jí došlo, že na sobě měla bílé upnuté tričko. A všichni víme jakou neplechu dělá mokré bílé tričko. Proto se rychle zase ponořila a odrazem odplavala co nejdál od břehu. Ale už bylo zřejmě pozdě jelikož Sasuke to viděl.
„Tak co bude s tím až vylezeš?“ provokoval ji schválně.
„Tys to plánoval co?“ zasyčela.
„Možná,“ ušklíbl se .„A co s tím chceš jako udělat?“ vysmíval se jí.
„Nevím,“ křikla.
„Víš co? Budu na tebe hodnej,“ řekl s úšklebkem a na břehu ji nechal svoji košili, kterou si sundal a do které by se mohla obléct.
„Děkovat ti nebudu,“ štěkla po něm, když už stála na břehu v jeho košili.
„To ani nečekám. Takže pomsta číslo 3?“ zeptal se ale na nic nečekal, objevil se za Sakurou a přehodil si ji znovu přes rameno. A dřív než jí stihlo dojít co se děje, stáli před Maid kavárnou.
„Co to má znamenat?“ zeptala se nabroušeně.
„Ale nic, jen jsem ti tam domluvil krátkou noční směnu,“ zasmál se.
„Jak krátkou?“
„Asi hodinu, stejně mají jen do jedenácti a jelikož je teď deset tak to akorát stihneš,“ zkonstatoval její situaci.
„A proč si myslíš že to udělám dobrovolně?“ zeptala se.
„To je jednoduchý buď to nebo mi hned teď vrať tu košili,“ zašklebil se.
„Sakra,“ zasyčela. „Dobře vyhrál jsi,“ řekla rezignovaně. Na to se Sasuke jen usmál a vešel spolu se Sakurou, kterou měl stále přehozenou přes rameno, dovnitř.
„Vítejte,“ usmála se majitelka. „To je ona?“ zeptala se s úsměvem, na to Sasuke jen přikývl „To je mi ale zvláštní náhoda, zrovna nedávno jsem podobným způsobem získala jinou brigádnici,“ zavzpomínala. „Škoda že tu teď není. A ještě vetší škoda je, že tu bude tahle růžovlasá kráska jen tak krátce. Určitě by mi tu hodně pomohla,“ povzdechla si usměvavá majitelka Maid kavárny.
„Za to se omlouvám, ale mám s ní ještě plány,“ usmál se i Sasuke.
„Ach to nevadí, támhle jsou šatny a tam najdeš i svoje oblečení,“ ukázala jí na dveře.
„Dobře,“ přikývla a Sasuke ji postavil na zem. Sakura se s velkým povzdechem vydala ke dveřím šatny, zatím co Sasuke se pohodlně usadil. Po chvíli vyšla v klasické uniformě a Uchiha mladší na ni se zadržovaným smíchem hleděl.
„Sluší ti,“ smál se.
„Děkuji,“ usmála se Sakura, i když uvnitř měla sto chutí ho přetáhnout tácem po hlavě. Ale musela se ovládat. Přece jen byla v kavárně. Hodina obsluhování pro ni uběhla až příliš rychle. I Sakuru samotnou to překvapilo i přesto, že obsluhovala jen pana nabubřelce alias Sasukeho ji to v celku bavilo.
„Tak je po zavíračce, jdeme na pomstu číslo 4,“ zašklebil se v šatně a ona sebou cukla.
„Co tu děláš?“ vypískla, ale on na nic nečekal, rychle si vzal svoji košili a Sakuru, kterou si přehodil přes rameno.
„Musím to vrátit,“ řekla naštvaně a palcem ukázala na svoje oblečení.
„Nemusíš koupil jsem ho je tvůj,“ oznámil jí a zase spolu s ní zmizel.
„Kde jsme teď?“ zeptala se, aniž by se rozhlédla.
„Pomsta číslo 4 je Saiova pomsta,“
„A?“
„Strašidelný hrad,“ zasmál se.
„A to mají ještě otevřeno?“ zeptala se překvapeně.
„Samozřejmě. Mají tu otevřeno 24 hodin denně,“ zasmál se a bez dalších okolků se vydal dovnitř.
„A lístky nic?“ zasyčela.
„Lístky mám,“ zasyčel on, podal je klukovi co seděl u kasy a Sakuru postavil na zem.
„Přejeme příjemně děsivou zábavu,“ usmál se a pustil je dál. Prohlídka trvala přibližně půl hodiny, ale už po té co vstoupily dovnitř se ozýval Sakuřin křik a Sasukeho nadávky jelikož mu drtila ruku.
Když vyšli ven, Sakura vysela Sasukemu kolem krku a ten jen protočil oči, když viděl jak se kluk u východu směje.
„Tady máte památku na náš strašidelný hrad,“ podal mu fotku se zadržovaným smíchem.
„Díky,“ řekl Sasuke a dal se na odchod se stále na něm visící Sakurou. „Na, chceš ji?“ zeptal se a ukázal ji fotku.
„Nééé nechci,“ zafňukala.
„Jak chceš,“ pokrčil rameny a schoval si ji do kapsi.
„Nemám tě ráda,“ znovu zafňukala a víc se na něj nalepila, jelikož se podle ní něco mihlo v tom keři.
„Hmm,“ zabručel „Přejdeme na pomstu číslo 5,“ řekl s úšklebkem.
„To už to nestačilo?“ zeptala se zmučeně.
„Ne zdaleka ne,“ zašklebil se a pro jistotu si ji zase přehodil přes rameno.
„Jsme tu,“ oznámil ji a postavil ji zase na zem. Sakura se hned začala rozhlížet kde to vlastně zase jsou.
„Páni,“ řekla užasle a dále se rozhlížela po zábavním parku, kde se ocitla.
„Dobrý ne?“ zasmál se. „Ale nemysli si, že tu jsme jen tak pro nic za nic. Jdeme totiž támhle,“ ukázal na velkou horskou dráhu.
„Ach jo,“ povzdechla si Sakura „Ale co nadělám,“ znovu si povzdechla a chytla se Sasukeho za ruku, což jej překvapilo, ale nic neřekl. Přece jen tu byla ještě spousta lidí a takhle to pro něj bylo výhodnější, jelikož se mu Sakura nemohla nikam ztratit.
„Jestli tohle zvládnu tak už zvládnu všechno,“ zabědovala, když je komediant zapínal do bezpečnostních pásů.
„Zvládla to i Temari,“ zašklebil se. „A tahle pomsta je podle Shikamara,“ dodal a atrakce se začala pomalu rozjíždět.
„Myslela jsem si to,“ přikývla, ale vzápětí začala křičet, jako by ji na nože brali, jelikož atrakce se zprudka rozjížděla dolů.
„Budeee mi bllbě,“ křičela dál za to Sasuke se smál.
„Zvládneš to neboj se,“ usmíval se a chytl ji za ruku.
„Spííííš ne!“ vykřikla a zavřela oči ve snaze zapomenout na to, že se jí chce zvracet. Za to Sasuke si to užíval.
Když se horská dráha nebo taky Pekelná dráha zastavila Sakura lapala po dechu a snažila se to rozdýchat.
„Chceš něco na to aby ti bylo líp?“ zeptal se jí Sasuke po té, co už zase stáli na pevné zemi.
„Asi ledovou tříšť,“ vyhrkla.
„Dobře,“ přikývl, chytl Sakuru za ruku a tlačil se s ní davem k nejbližšímu stánku, kde prodávali nějakou tu ledovou tříšť.
„Jednu pomerančovou tříšť,“ řekl prodavači.
„Prosím,“ podal mu kelímek s brčkem.
„Děkuju,“ řekl Sasuke a podal prodavači peníze.
„Na, tady to máš,“ strčil Sakuře kelímek s tříští přímo do rukou. Ta na nic nečekala a tříšť v Sakuře mizela mrknutím oka.
„Díky,“ řekla když dopila a vyhodila prázdný kelímek do koše.
„Takže už je ti dobře?“ zeptal se.
„Jo už jo,“ přikývla.
„Dobře. Tak tohle už je opravdu vše,“ usmál se a ona sebou cukla.
„Jak vše?“ zeptala se zmateně.
„No prostě vše. Tohle byla poslední pomsta,“ odvětil.
„Aha,“ usmála se Sakura.
„Předpokládám, že už tam psát nebudeš ne?“ zeptal se a ona jen zakroutila hlavou. „To je dobře,“ řekl s úšklebkem a vzal Sakuru do náruče. Ta jen mlčky položila svoji ruku kolem jeho krku a hlavu na jeho hruď. Sasuke se jen letmě usmál a spolu s ní zmizel. Znovu se objevili před bránou Konohy. Po té pokračovaly až k jejímu domu. Sasuke vyskočil na parapet jejího okna a jelikož zůstalo otevřené vzal to přímou čarou až do pokoje. Bez zaváhání se vydal k posteli kam Sakuru uložil.
„Krásný zbytek noci,“ usmál se a pohladil ji po vlasech.
„Tobě taky,“ usmála se i Sakura. Po té Sasuke mlčky zmizel. Když se Sakura ráno probudila všimla si, že něco leží na jejím stolku. Rychle po tom natáhla ruku a mlčky na to hleděla. Byla to totiž fotka ji a Sasukeho na horské dráze. O této fotce ani nevěděla a už vůbec nezaregistrovala, kdy ji sem položil.
„Osle,“ zakroutila hlavou a fotku otočila. A nestihla se divit, byl tam napsaný krátký vzkaz.
„Ten večer jsem si vážně užil. Víš nejsem zrovna moc dobrej v takových věcech, ale bylo mi s tebou dobře. Sám to nechápu.. A vůbec nechápu proč mě zamrzelo, když jsi mi řekla že mě nemáš ráda. Vlastně ani nevím, co jsem tímhle chtěl říct. Nebo spíš, rád bych si to s tebou někdy zopakoval.. tak to je vše. Děkuju.“
„Vážně jsi osel,“ zalapala po dechu a přikryla si ústa, aby zabránila návalu pláče..
...
A tohle byl konec jedné velké nesmyslné pomsty, která vyvolala nečekanou reakci všech dotčených. Nebo to byl naopak začátek něčeho jiného? Možná ano, možná ne. To přece jen ví pouze naši hrdinové a hrdinky.