Návrat k minulosti:01-Cizinky

Nejprve INFO

Tak lidi, po menší pauze je tady pokráčko série O DVA ROKY POZDĚJI A CO DÁL? Užijte si prodloužený víkend a pěkné počteníčko! Dostala jsem se na všechny střední školy a nakonec jsem se rozhodla pro gympl, takže teď mám celkem dost času na psaní FF pro vás!

Na terase rozlehlého domu, v ranním šeru, seděl muž. S jeho havraními vlasy si pohrával vítr, temné kruhy pod očima a bledá tvář naznačovaly, že se moc nevyspal. Domem se linulo ticho, které rušilo jen zpěv ptáčků. Znovu bylo léto. Jako to léto před skoro sedmnácti lety. Jako to léto co jsi odešla. Víš, že jsem tě hledal. Hledal, téměř tři roky. Nemohl jsem se ti omluvit, nemohl. A chtěla bys vůbec? Miluju tě, pořád. Teď je mi skoro třicetpět, jsem velitelem ANBU. Naučili mě nic necítit, necítit lítost. Přece je ve mně kousek srdce, které po ní stále toužilo. Nakonec se muž zvedl a vešel do domu.

O chvilku později se už v obleku ANBU, s maskou na tváři, přehoupl přes plot a vyskočil na střechu nejbližšího domu. Vyrazil, vstříc vycházejícímu slunci, směrem k základně.

Kotetsu si zívl. Seděli v bráně celou noc, za chvilku je měla přijít vystřídat další stráž. Najednou však zpozorněl. Branou prošly dvě zahalené postavy. Podle stavby těla to byly ženy. Strážníci se ihned zvedli a vyšli vstříc postavám.
,,Přejete si?“
,,Ano,“odpověděla mu jedna ze žen a máchnutím ruky si svlékla plášť.
Před strážníky se zjevila štíhlá, vysoká žena s dlouhými světle hnědými vlasy.Byla slušně oblečená, tak akorát na procházku, tak akorát připravená někoho bez milosti zabít.. Na rameni měla červené tetování.
,,Ten znak, jsi ze speciální jednotky naší vesnice?“Otázal se jí jeden z mužů.
,,Ano.“
Její hlas jim byl povědomý.
,,No to mě podrž. Ty jsi…“Začal Kotetsu.
,,Tak můžeme už projít? Nechtěla bych vám něco udělat, ale nemám tolik trpělivosti jako ona.“Přerušila ho už nevrle druhá žena. Podle hlasu byla mladší, spíš ještě dívka.
,,An-no, jistě, můžete,“vykoktal Izumo. Už jen hlasem mu ta dívka naháněla husí kůži.
Obě ženy prošly bránou a vydaly se do ulic.
,,To si ho musela tak vyděsit?“Zeptala se starší žena dívky, která šla vedle ní.
,,Vyděsit, prostě moc dlouho kecal.“
,,Já se z tebe zblázním.“Zasmála se žena.
,,To já bych měla cvokatit.“ Pousmála se dívka, její zvonivý smích byl úplně něco jiného, než hlas, který před chvílí vyděsil strážníka.
Procházely ulicemi města.
,,Tak tohle je úplně něco jiného, než nějaké vesničky, po kterých jsme cestovaly.“Poznamenala dívka, když se zastavily uprostřed města.
,,Vůbec se to tu nezměnilo.“Povzdechla si žena.
,,Jak dlouho si tady nebyla?“
,,Je to sedmnáct let.“
,,Páni, to je celkem dost, myslíš, že tě vezmou zpátky?“
,,Nevím, na to se musím zeptat vůdce vesnice. Ale dneska už tam nejdu.“Odpověděla jí a vydala se hlavní ulicí do útrob města hledat vhodné místo pro přespání. Za chvilku už stály obě před nevelkým hotýlkem. Dívka se už, už, natahovala pro kliku, když tu je obklopila skupinka ninjů- ANBU. Dívka nehnula ni brvou.
,,Nehýbejte se a povězte nám, co tady pohledáváte.“Zavrčel jeden z mužů na starší ženu. Neodpověděla, jen se podívala na dívku, která stála u dveří. Najednou se dívka ladně otočila a z pod pláště vytáhla katanu. Postavila se do útočné pozice. Žena stála bokem, jakoby se nechtěla boje účastnit. Dívka ani nemrkla a čtyři z ninjů padli k zemi. Ostatní nechápali, co se stalo. Pak se vedle dívky objevil klon, který neuvěřitelnou rychlostí sejmul právě ty čtyři ninji.
,,Ale kdy..“Chtěl říct jeden ze zbývajících jedenácti agentů. Přesně mířená rána do zad mu však vyrazila dech. I on bezvládně klesl k zemi. ANBU brzy pochopili, že jednotlivě ji neporazí a tak se na ni vrhli. Jen jeden zůstal vzadu, jako by starší ženu hlídal. Ta se však nikam nechystala, věděla, že utíkat nemá smysl a pokoušet se dívku zastavit už vůbec ne.

Ani deset ANBU nemělo šanci, nikomu se však nic vážného nestalo, jen všichni byli v bezvědomí. Dívka stála uprostřed, dookola těla ninjů, už zbýval jen jeden poslední, zřejmě jejich velitel. Na nic nečekala a rozběhla se přímo na něj. Na ostatní jí stačilo jen taijutsu, tušila však, že tenhle bude tvrdší oříšek. A nemýlila se. Muž se obratně vyhýbal všem jejím útokům, stejně jako ona, těm jeho.
Musím to ukončit, pomyslel si a začala do ruky soustřeďovat chakru. V jeho dlani začala rotovat chakra a tvarovat se do koule. Dívka to zaujatě pozorovala, ve chvíli kdy nedával pozor, na něj zaútočila a přesekla mu masku napůl. Zjevila se jí tvář skoro stejně starého, možná staršího chlapce. Měl výrazné modré oči a jasně blonďaté vlasy. Jeho jutsu bylo u konce a on se s ním rozběhl proti své nepřítelkyni. Byla tak zaujatá jeho vzhledem, že nestačila včas zareagovat a koule jí prosvištěla kolem hlavy. Přitom jí strhla plášť a i ona mu byla donucena ukázat svou tvář. Chlapec se zastavil a pohlédl na tvář dívky s otevřenou pusou.